Ve zkratce by se slovenský Loot River dal označit – a mnozí ho i označují – za hybrid Dark Souls a Tetrisu. Bylo by to ale velmi zjednodušené přirovnání, které navíc potlačuje nejzákladnější mechaniku hry. V podstatě permanentní smrt a s tím spojenou nutnost začínat pokaždé znovu tolik příznačnou pro žánr rogue-like, kam Loot River jednoznačně spadá. Ozvláštňují netradiční prvky hru natolik, aby nezapadla v řadě titulů sázejících právě na stále populárnější žánr?
- Platforma: PC, Xbox One, Xbox Series X (recenzovaná verze) a S
- Datum vydání: 3. 5. 2022
- Vývojář: straka.studio
- Žánr: Akční RPG, rogue-like
- Česká/slovenská lokalizace: Ne
- Multiplayer: Ne
- Dat ke stažení: 3 GB
- Herní doba: 15+ hodin
- Cena: 299 Kč (Xbox), titul je dostupný v předplatitelské službě Game Pass
V čem je Loot River jako Dark Souls a v čem ne?
Loot River nepřipomíná slavnou sérii od FromSoftware ani tolik hratelností, jako světem, atmosférou a způsobem vyprávění. Vydáme se totiž do dark fantasy světa, který o sobě zprvu příliš neprozradí. Těch několik málo postav, které na cestě potkáte, není příliš výřečných. Zážitek je striktně komorní a veškeré souvislosti si hráč musí vyčíst z kontextu, případně popisků výbavy nebo občasných promluv NPC.
Co k charakteristikám odpovídajícím fromovkám můžeme připočíst, je vysoká obtížnost. Hra skutečně nic neodpouští a každá chyba, každé zaváhání, se může vymstít. Celkový koncept postupu hrou ale nemá se souls-like systémem mnoho společného, a i souboj by se dal označit za neúprosné hack-n-slash.
Čím jste lepší, tím více riskujete, a tím více se vám to vyplácí.
Loot River je celkem klasický rogue-like titul. V zásadě každý jeden run končí smrtí, která hráče přenese zpátky do takzvané Sanctuary, odkud celá výprava začíná znovu, od nuly. Přesto má hra velmi chytrý systém progressu, kdy se dostáváte s dalšími pokusy stále dál a málokdy se stane, že byste se v nějaké z lokací vyloženě zasekli.
Primárně hra staví na předpokladu, že se hráč přirozeně zlepšuje. To se logicky děje a výborně se to doplňuje s možností vzdát se na začátku levelu části svých léčivých lektvarů výměnou za dvojnásobek při příští návštěvě Sanctuary, do které zavítáte i během jednotlivých runů. Čím jste lepší, tím více riskujete, a tím více se vám to později vyplácí.
V Sanctuary si taky můžete za speciální měnu zvanou knowledge nakoupit zbraně nebo výstroj, která se od té doby bude nacházet v nabídce obchodníků nebo bude padat ze zabitých nepřátel. Jde o permanentní prvek, kterým si organicky rozšiřujete a zlepšujete dostupný loot. Každé vylepšení je navíc poznat.
Nutno ale říct, že ačkoli název hry by mohl napovídat opaku, s lootem to hra nijak nepřehání. Obchodníci mají vždy v nabídce jen jednu věc, a když najdete nový kus výbavy, vždy si musíte vybrat, jestli ho vyměníte za ten stávající. Nic navíc s sebou nenosíte, nevyužité věci necháváte ležet za sebou a žádné přehrabování v inventáři vás tudíž nečeká. Není to ale na škodu, když si uvědomíte, že v horizontu minut stejně o všechno vybavení přijdete.
Tři druhy útoků, blok a roll
Soubojový systém je ve své podstatě velmi jednoduchý. Hlavní postava má k dispozici lehký a těžký útok, po nabití taky útok speciální, občas je na zbraň vázána nějaká doplňková magická schopnost. Můžete taky blokovat a odrážet útoky a v neposlední řadě se dá využít velmi rychlého úskoku, který připomíná spíš krátký dash nebo teleport.
Divili byste se, ale souboj namapovaný na pár tlačítek stačí. Můžou za to hlavně nepřátelé, kteří jsou různorodí a dostatečně čitelní. Každý má vlastní pohyby a nutí hráče k použití jiné taktiky. Když například nepřítel vypouští oblaky plynu, vyplatí se od něj držet dál, když naopak střílí laserové paprsky, stojí za to dostat se mu co nejrychleji na tělo. Na nepřátele se štítem platí asi jenom odražení útoku a otevření jejich obrany, jiným stačí uskočit z pod dopadající sekery a zasadit pár smrtících úderů z boku.
Nekonzistentnost bossů drolí plynulý zážitek ze hry.
Samostatnou kapitolou jsou bossfighty. I bossové jsou různí, ne vždy je to ale ku prospěchu věci. Někteří jsou podezřele snadno k poražení, jiní vám nedarují sebemenší zaškobrtnutí, další vás sice téměř nijak neohrozí, ale jejich pižláním strávíte opravdu hodně dlouhé minuty. To může být občas otravné, a i když jsou bossové nápadití, jejich nekonzistentnost drolí jinak plynulý zážitek ze hry. Dvojnásob, pokud musíte zdlouhavý souboj opakovat do určité chvíle v každém runu.
Unikátní dungeony – fantasy Tetris
Hlavním lákadlem hry, které ji odlišuje od ostatních podobných rogue-like počinů, jsou pohyblivé plošiny v náhodně generovaných levelech. Nejdříve je potřeba uvést na pravou míru tu náhodnost. Dungeony jako celek mají pevně danou strukturu. Na mapě se tak budete pohybovat vždy ve stejném směru, dostanete se i do některých pokaždé stejných částí. Náhodně rozmístěné jsou pak jednotlivé plošiny, se kterými můžete pohybovat za pomoci pravé analogové páčky na ovladači.
Systém plošin má hned dvojí význam. Jeden je znát v souboji. Pohyb s bloky jde využít k načasování útoku, můžete si k sobě také pouštět nepřátele postupně nebo jim úplně utéct. Na to ale pozor, pokud lokací jen proběhnete a nezískáte dost zkušeností, vězte, že v další vás čeká peklo.
Vedle toho ale přichází i na tolikrát zmiňovaný Tetris. Náhodně seskládané plošiny tvoří svým způsobem hádanky. Většinou nikterak složité, zpravidla budete postupovat velmi plynule, pohyb po blocích vám totiž rychle přijde do krve. Jindy se ale člověk musí trochu zamyslet a několikrát se mi stalo, že jsem se s postupem prostředím vyloženě trápil. Ale příjemně, na rozdíl od výše popisovaných bossfightů, protože jsem věděl, že selhávám já a ne hra.
Pohyb plošin pak vyzdvihuje grafiku a animaci titulní řeky, která je bez nadsázky úchvatná a zajímavě kontrastuje s jinak – také moc hezkou – pixelartovou grafikou. Tomu pomáhá i kvalitní ozvučení a pěkná hudba, která je sice do jisté míry takovou klasickou rogue-like bublaninou, ale ani po dlouhých hodinách se neomrzí.
Pomáhá i škodí
Je zřejmé, že Loot River je neúprosným zážitkem. Obtížnost je hodně vysoká a nenapomáhá tomu ani značná šetřivost autorů ze straka.studio na zkratkách a zjednodušeních. Jedno ale přece jen najdeme. V menu přístupnosti se nachází možnost zapnout takzvaný easy mode, který nepřátelům snižuje zdraví a sílu. Sice to ze hry neudělá ani zdaleka casual záležitost, ale dokážu si představit, že hráči, kteří se nevyžívají ve vlastním utrpení, po tlačítku ještě rádi sáhnou.
Titul ale dokáže ale i pořádně uškodit, a to svojí technickou stránkou. Nechci být příliš přísný, jelikož jsem většinu hry testoval ještě před vydáním day one patche, ale i v relativně krátkém čase po něm jsem narazil na bugy, které mi narušily (nebo úplně přerušily) i docela dobře rozjeté pokusy. Holt v tomhle ohledu bude chtít Loot River ještě trochu péče.
Loot River je zapamatování hodným titulem, který si zaslouží chválu.
Mrzí mě i fakt, že ač pochází ze Slovenska, neobsahuje hra slovenskou (a logicky ani českou) lokalizaci. Zážitek to rozhodně nepokazí hráčům, kteří některým z obsažených cizích jazyků vládnou, hru si určitě dokážou užít i ti, kteří třeba obligátní angličtinu neovládají. Ale právě proto, že je ve hře poměrně málo textu, mohlo asi na slovenštinu dojít.
Nakonec je ale Loot River zapamatování hodným titulem, který si zaslouží spíš chválu než puntičkářskou kritiku. K dobru je hře potřeba přičíst, že vznikala v rukou malého nezávislého studia a autoři přistoupili k příznivému nacenění včetně zařazení své rogue-like akce do Game Passu.
Recenze
Loot River
Loot River pracuje velmi dobře s postupem hrou, díky rozličným nepřátelům umí využít jednoduchý soubojový systém, a hlavně je unikátní systémem plošin, který opravdu připomíná Tetris. Nevyváženost obtížnosti bossů a občasné bugy jsou menšími nedokonalostmi na celkovém dojmu. Větší vykřičník je jen jeden: hra je opravdu těžká.
Líbí se nám
- Dungeony jako z Tetrisu
- Uspokojující progress
- Různorodost nepřátel
- Grafika a stylizace
Vadí nám
- Nevyváženost bossů
- Občasné bugy