Recenze Stray – kočičí patálie

Přiznám se, že už dlouho se mi nestalo, abych se do nějaké hry pouštěl s tím, že ve skutečnosti vůbec nevím, co od ní mám očekávat. Nicméně u novinky od studia BlueTwelve a mého oblíbeného vydavatelství Annapurna Interactive se to povedlo. Ačkoliv jsem o hře nějaký ten odstavec napsal v rámci jiných článků, pořád mi zcela nebylo jasné, jakým směrem se titul pustí, kdy ve skutečnosti i markentingová kampaň nabízela poněkud tajemnější kontury a příliš toho neprozrazovala (snad až na ukázky z hraní, které mě však úspěšně minuly). Nicméně už při oznámení, jež se datuje až do roku 2020, mi bylo jasné, že se bude jednat o titul, který si chci minimálně vyzkoušet. A nakonec jsem měl i to štěstí, že jsem si ho mohl zahrát s předstihem a z mého zážitku sepsat recenzi, kterou nyní čtete. A jak mi tedy tyhle kočičí lapálie nakonec sedly? Pojďme to společně zjistit.

• Platforma: PC, PlayStation 4 a PlayStation 5 (recenzovaná verze)
• Datum vydání: 19. července 2022
• Vývojář: BlueTwelve Studio
• Žánr: Příběhová adventura
• Česká lokalizace: Ne
• Multiplayer: Ne
• Dat ke stažení: 7,84 GB (PS5)
• Herní doba: 5-6 hodin (platinová trofej zhruba 8-10 hodin)
• Prodejní verze: Digitální (limitovaná krabicová verze pro PS5 vyjde 20. září)
• Cena: 29,99 eur (zhruba 750 Kč), obsaženo v PS Plus Extra/Premium předplatném

Cesta domů

Nejdříve by asi bylo dobré si hru zařadit do nějaké škatulky, aby si ji šlo lépe v hlavě představit. Veskrze se tedy jedná o lineární adventurní zážitek, v jehož centru, jak už asi víte, stojí ústřední kočičí hrdina, kterého také ovládáte. Ten se jednoho dne, za okolností, jež nebudu blíže prozrazovat, dostane do podzemního města, z něhož se musí pokusit dostat pryč. Během tohoto putování následně narazí na zdejší rozličné formy života, ať už ty artificiální, tak organické. A hlavně zde potká i roztomilého robůtka B-12, jenž se velice brzy stane vaším věrným parťákem, který má svůj vlastní cíl a záměry, jež se díkybohu kryjí s těmi vašimi.

Směr i konec příběhu odhadnete už na samotném začátku.

Ačkoliv je příběh velice prostý, kdy vás během něho nečekají žádná vyložená překvapení, přičemž jeho směr i konec odhadnete už na samotném začátku, nebudu z něho prozrazovat příliš, abych zbytečně nekazil zážitek vám ostatním. Snad jen zmíním, že jeho vyprávění se tu děje skrze občasné filmečky, doplněné o jednoduché rozhovory a občasné environmentální střípky. Důležitou součástí je ale také sběr vzpomínek (fungují zde jako sběratelské předměty), nabízející dodatečný vhled do zdejších událostí.

 

1 z 8

- +

Trochu bez duše

A zde rovnou narážíme na asi největší problém celého titulu. Ačkoliv vás totiž příběh v žádném případě neurazí, tak se nejedná o nic, co by ve vás zanechalo nějaký dlouhodobější zážitek. Najdeme tu pár zajímavých témat a nápadů, avšak hra se jimi zaobírá skutečně jen letmo a povrchově, případně je nezpracovává žádným zajímavým způsobem. To by mi ovšem ani tak moc nevadilo, ale osobně jsem byl až zaražen tím, že se příběhu nepovedlo probudit nějaké emoce (opravdu není těžké je u mě vyvolat) a chyběla mi v něm jakási potřebná duše. Celé vyprávění totiž nějakým způsobem plyne, vy se v dané chvíli bavíte, avšak že byste zde narazili na nějaký moment, který vám utkví v paměti, to ne. Recenzi jsem navíc psal až druhý den po dohrání, kdy musím říct, že celý zážitek ze mě až příliš rychle vyprchal.

Příběhu se nepodařilo probudit emoce.

Zároveň se hráči musí připravit na to, že zdejší tempo je opravdu velice loudavé, skoro až zenové, bez výrazné výpravy. Ve hře až na výjimky nikam hnát úplně nebudete, kdy je úplně na vás, jak rychle tím vším budete procházet. Já jsem pak rozhodně nikam nechvátal a maximálně prohledával jednotlivé úrovně (většina z nich je koridorová s občasnou odbočkou, avšak dvě z nich nabízejí otevřenější prostředí), což mi podle času u slotu zabralo 5 hodin. Nicméně po celou dobu trvání jsem neměl pocit, že by o něco vyloženě šlo, ačkoliv jsem v jádru věděl, že ve skutečnosti šlo. Jen mi to tak prostě nepřipadalo. Čímž se ale zase vracím k oněm emocím.

 

1 z 8

- +

Poctivá „kočičina“

Pokud je tedy od hry chcete nějakým způsobem vydolovat, musíte je hledat hlavně v povedeném převedení „kočičího života“ do vašich rukou. Jestli takového mazlíka vlastníte, okamžitě budete jako doma. To znamená, že během hraní budete častokrát vytvářet tradiční kočičí chaos, kdy při průzkumu prostředí shodíte v podstatě vše, co není příliš těžké či přibité k zemi. Květináče, lahve, nic není v bezpečí. Autory opravdu chválím za zdejší interaktivitu s prostředím, ať už tu způsobenou vaším pohybem, tak i v rámci vámi spuštěných skriptů za pomoci tlačítka (trhání koberců či pohovek nechybí). Také je evidentní, že tvůrci patří k opravdu vášnivým „kočičkářům“ (ostatně jako reference posloužila čtveřice reálných koček), tudíž se dočkáte věrně zpracovaného chování a animací (u nich však občas zazlobí skript, kvůli čemuž mohou působit trochu trhaně/neohrabaně).

Převedení „kočičího života“ se povedlo.

Tyto kočičí propriety jsou pak i příjemným způsobem zabudovány do samotné hratelnosti, která se točí kolem řešení opravdu velice triviálních problémů/hádanek, promíchaných s průzkumem prostředí a dávkou věru nenáročného skákání, které je velice lineární a nevyžaduje přesnost. Ovšem nechybí ani „střety“ či útěky před nepřáteli (ve hře naleznete reálně dvě různé typy hrozeb, které mohou vyústit vaší smrtí) či nějaký ten vedlejší úkol, čímž se tvůrci poměrně úspěšně snaží zabránit případnému stereotypu. Jako celek to bez problémů funguje, v dané chvíli to zabaví, ale opět se tu nenalézá nic vyloženě netradičního či zajímavého. Přirozeně až na onu skutečnost, že hrajete za roztomilou kočku.

 

1 z 8

- +

Příjemné pokoukání s občasným problémem

Co hře ale rozhodně musím nechat, tak je povedené vizuální zpracování. Upřímně se přiznám, že nejsem úplně schopen pojmenovat styl, kterým se autoři vydali, ale nejvíce mi hra připomíná nedávné Sifu (trochu malované až mázlejší textury), jenom s daleko větší porcí detailů. Nicméně i samotný design zdejších lokací či místních obyvatel působil příjemně, kdy míchání prvků japonského neonového kyberpunku, oldschoolovějších technologií a organických, až gigerovských propriet (leč samozřejmě poněkud roztomilejších) mi dost sedlo. Navíc to je podpořené možná trochu příliš upozaděným, leč rozhodně povedeným a zajímavým soundtrackem.

Design lokací mi dost sedl.

Rozjímání z místního světa však na PlayStationu 5 malinko hyzdí občasné technické peripetie. Během hraní se mi párkrát stalo, že se titul trochu zadýchával a docházelo k zasekávání obrazu a pádům FPS. Společně s tím se mi také nejednou stalo, že se u nějakého předmětu zasekl zvuk, který se přehrával ve smyčce, či jsem se dostal skrze textury. Tyto problémy se však objevovaly pouze občas a celkově se nejednalo o nic, kvůli čemuž byste si rvali vlasy z hlavy.

Když už ale tady řeším situaci na PlayStationu 5, tak snad poprvé ve své recenzi musím vyzdvihnout využití funkcí ovladače DualSense. Normálně mě tyto vychytávky spíše otravují, ale zde jsou využity opravdu příjemným, hladivým způsobem. Adaptivní spouště sice nic moc zajímavého nepřinášejí, ale zabudovaný repráček a haptická odezva jsou zrovna v tomto případě opravdu čarovné. Díky nim totiž pocítíte a lépe uslyšíte vrnění i jiné kočičí reakce, ještě více podporující pocit z kočičího života. A třeba takové vrnivé načítání je vskutku povedené.

 

1 z 8

- +

Prchavá jednohubka

Suma sumárum, Stray je neurážející pomalu plynoucí zážitek na jedno odpoledne či delší večer, u něhož se během hraní nudit nebudete, a to hlavně díky zajímavému zasazení i příjemnému převedení kočičího života do vašich rukou. Jen je škoda, že příběh ani hratelnost nenabízí nějaké zajímavější prvky, díky kterým by ve vás ten zážitek pobyl o něco déle. Vydavatelství Annapurna Interactive má ve svém portfoliu rozhodně nápaditější kousky.