Vydání karetní rogue-like hry Gwent: Rogue Mage bylo opravdu nečekané. Jeden den tu byl projekt Golden Nekker a druhý už se na scéně objevila novinka, jejíž vypuštění překvapilo nejen samotné hráče, ale také herní novináře. Rychlé vydávání her prostě není úplně obvyklé, a když už, tak to s vypuštěnými kousky nedopadá moc dobře. Jak se nový výtvor CD PROJEKT RED povedl, nač se zaměřuje a zda přináší výrazné novinky, vám povíme v naší recenzi.
- Platforma: PC (recenzovaná verze), Android, iOS
- Datum vydání: 7. července 2022
- Výrobce: CD PROJEKT RED
- Žánr: Karetní rogue-like
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ne
- Dat ke stažení: 2.2 GB
- Herní doba: 30 hodin
- Cena: 245 kč (Steam)
Mág Alzur na scénu!
Sapkowského vesmír, v němž se odehrává nejen knižní, ale také herní série Zaklínač, je plný zajímavých postav, okolo kterých se dá postavit příběh. Gwent: Rogue Mage se zaměřuje na postavu, o které jsme během hraní známé RPG série nejednou slyšeli, a sice mága Alzura. Ten byl dosud vykreslován jako monstrum, jež tvořilo netvory jako na běžícím páse. V rámci tohoto vyprávění se na něj podíváte z trošku jiného úhlu, obujete si totiž jeho boty a dáte se spolu s jeho družkou Lilly do hledání mutagenů, které mají pomoci vytvořit ochránce pro tento monstry zamořený svět. Nesnadný to úkol, jenže tenhle kouzelník je plně odhodlán jej splnit.
Příběh v Gwent: Rogue Mage sice najdete, ale nejedná se o nic intenzivního, nebo minimálně za sebe ho v porovnání s Thronebreaker: The Witcher Tales nepovažuji za výrazný. Alzur se tu při lovu za monstry všeho druhu pouští do různých dialogů, které na počátku působí svěže, ale po čase rychle zevšední. Celkově si myslím, že hluboce zpracovaný děj nikdy nebyl u tohoto díla v plánu. Musím však uznat, že některé pasáže, které odhalují podobu světa Zaklínače, jsou tu zajímavé. Prim zde však hrají karetní souboje jako takové. Těm se budete věnovat na interaktivní mapě, která je pokaždé zaplněna trošku jinak.
Někdy vás na mapce čeká více soubojů, jindy zas budete nuceni řešit větší počet náhodných událostí. Než se přesunu ke karetní bitvám, nastíním vám ještě podobu příležitostných příběhů. Ty jsou vždy jasně označeny otazníkem, takže budete vědět, že jdete řešit nějaký ten problém. Každá záležitost je vám prezentována skrze krátký text, na který lze reagovat volbou. Za sebe se mi líbilo třeba setkání s karbaníky, s nimiž jsem hrál o magickou energii. Štěstí jsem zkusil pouze dvakrát, protože na potřetí jsem už počítal s tím, že bych mohl přijít o více, než jsem původně získal.
Herní svět Gwent: Rogue Mage je plný magie a nepřátel
Samotná mana je tu zdrojem, který užíváte nejen při řešení vedlejších zakázek, ale především při soubojích, kde kouzla představují prvek schopný řádně zamíchat kartami, nebo je rovnou vyřadit z herní desky. Pokud jde o to, jak ji obnovovat, získáváte ji v hodnoceném režimu tak, že navštěvujete místa moci, u nichž si můžete většinou vybrat, zda chcete regenerovat magickou energii, či raději provést úpravu vašeho balíčku. Jednotlivé karty se dají na těchto bodech vylepšit, vyměnit za jiný kus nebo rovnou vyloučit ze setu. Nabídka možností je vždy náhodná, stejně tak jako nepřátelé, kteří se vám při cestování herním světem postaví do cesty.
Škála obyčejných protivníků je opravdu rozsáhlá. Každý z nich navíc má k dispozici vlastní sadu karet spolu s unikátní schopností. Zatímco Alzur do všech soubojů vstupuje s dovedností sesílat kouzla, jeho protivníci přichází na karetní kolbiště vybaveni posilovacími zaříkadly, jednoduchými útoky, nebo triky, které člověku nejednou vezmou dech. Kupříkladu takový Šílený alchymista je postavou, která dokáže jednou za několik kol změnit jednotku v jiný náhodný kousek, což člověku občas dokáže zavařit. Sám jsem největší odpor získal k Přízraku a Vrahu. První zmíněný po získání určitého počtu jistého typu kartiček každé kolo vysílal smrtící vlnu, zatímco druhý rovnou likvidoval oslabené kousky, což též nebylo úplně příjemné.
Vedle základních soupeřů na vás na mapě čekají také speciální protivníci, jejichž poražení je vždy skutečnou výzvou. Náročné jsou však často i střety s elementárními nepřáteli, kteří dokáží překvapit. Pokud se ale prosekáte až k jejich elitním bratříčkům, poznáte, že opravdový test vašich schopností začíná až nyní. Po Alzurovi jde řada postav a každá si ve finále žádá trošku jinou taktiku. Něco jiného totiž funguje na krále trollů, a odlišný přístup zase na lovkyni mágů. Od obyčejných protihráčů je odlišují především silnější schopnosti.
Na konci každé z map na vás čeká legendární oponent, k němuž se dostanete klidně až po několika neúspěšných průchodech. Finální sok je vždy o hodně tvrdší než jeho kolegové a vyžaduje více taktizování. Hned prvním na seznamu cílů je ledový drak, jehož křídla dokáží vašim kartám slušně zavařit a tak je nutné je useknout. Pokud vám přijde souboj s tímto monstrem náročný, tak se připravte přímo na to, že budoucí střety o moc lehčí nebudou. Bossové představují v Gwent: Rogue Mage taktickou výzvu, na kterou jen tak nezapomenete. Dokáží dost potrápit, když je ale dokážete porazit, ucítíte v nitru zadostiučinění. Sám jsem si zapamatoval třeba ohnivého netvora, jehož posluhovači mi kradli karty, z čehož jsem moc velkou radost neměl.
Balíček tu je složený ze starých známých
A jakéže vlastně Gwent: Rogue Mage nabízí karty? V podstatě stejné jako Gwent ve hře Zaklínač 3: Divoký hon s několika novými kousky. Celkově máte na startu výběr ze čtyř pevných balíčků. Tedy lépe řečeno pouze jednoho. Ostatní se vám otevírají až během absolvování hry. Na začátku máte pouze klasickou sestavu plnou vojáků, kteří se navzájem podporují v boji. Po absolvování patnácté úrovně získáte severskou sestavu plnou berserků. Pětatřicátý level vám dá set postavený na monstrech a nemrtvých, která se v něm navzájem požírají. Finální balíček se na scéně objevuje až po pětačtyřicáté úrovni, avšak oproti těm ostatním je dosti divoký.
Jednotlivé sestavy jsou výborně vyvážené, takže tažení absolvujete prakticky s kteroukoliv z nich. Není však vyloučené, že si brzy najdete svého oblíbence a ostatní sety necháte netknuté. Osobně jsem se shlédl v balíčku Hive Mind, dostupném od pětatřicáté úrovně. Hodně se mi líbil jeho hlavní zástupce upír Dettlaff. Ve snaze získat co nejvyšší skoré jej necháváte požírat a zabíjet jeho vlastními druhy bez toho, aby zmizel, protože jeho schopnost stojí po vylepšení na neustálém navracení se z hřbitovní hromádky.
Když neberu v potaz magii schopnou měnit podobu bojiště a jednotlivé hráče s unikátními schopnostmi, hratelnost je na herní desce taktéž téměř stejná jako v klasickém Gwentu. Vykládáte karty do dvou řad (kontaktní, střelecká), načež užíváte jejich speciální schopnosti, nebo je různě posilujete a tak navyšujete celkovou hodnotu své armády. Vítězem je ten, kdo ho má v posledním tahu nejvyšší a musím říct, že občas mi dala AI díky tomu slušně na frak.
Stojí tedy Gwent: Rogue Mage za pozornost?
Myslím si, že novinka od CD PROJEKT RED rozhodně za pozornost stojí. Tedy především v momentu, kdy jste fanoušky karetních her a Gwent vám nebyl nikdy zcela cizí. Jedná se totiž o velmi povedenou rogue-like hru, která před hráče neustále staví nové výzvy v dobře známém zaklínačském vesmíru. Pro skalní milovníky série možná bude problémem absence zásadních inovací, mírná míra stereotypu (soci se po čase opakují) a přítomnost karet ze Zaklínač 3: Divoký hon. Když však tento nedostatek dokáží překonat, dostanou silný titul, který pěkně pracuje s myšlenkou magie.
Recenze
Gwent: Rogue Mage
CD PROJEKT RED se podařilo vytvořit titul, který vyměnil příběh za extrémní znovuhratelnost. Gwent: Rogue Mage je vydařená rogue-like karetní hra, jež se nebojí hráči dát pořádně na pamětnou. Jakmile se vám dostane pod kůži, prosedíte u ní dlouhé hodiny. Fanoušci Gwentu si klidně mohou přidat jeden bodík k dobru.
Líbí se nám
- Myšlenka hraní za mága
- Originální nepřátelé
- Vysoká znovuhratelnost
- Nízká cena
Vadí nám
- Mírná míra stereotypu
- Absence zásadních inovací
Gwent je super a Thronebreaker byl boží, takže jsem ráda za jakýkoli další gwentí přírůstek. Akorát jsem trochu na vážkách s toudle recenzí, protože jsem nedávno četla na Re-play recenzi od stejného člověka a tam tomu dal 8/10 a tady 7/10. To je nějaký nový recenzentský fígl, jak zmást čtenáře?
Dobrý den Eriko. Každý web má trošku jiný formát hodnocení, proto v textu uvádím, že si fandové mohou přidat k hodnocení klidně bodík navíc.
Že budu ještě někdy něco psát sem na Zing bych nikdy nevěřil. Ale tak dějí se i divnější věci… Například to, že rozhoduju o tom, jaké recenze, v jakém znění a s jakou výslednou známkou budou publikovány v televizním pořadu a na webu RE-PLAY. Parametry hodnotícího systému Zingu neznám. Nezajímají mě (nic proti oranžoví, vážně ani nemám páru, jak hodnotíte, jsem tu cca po dekádě). Máme vlastní systém, který zase zaručeně nezná šéfredaktor Zingu. Nemusí ho zajímat. Hodnocení v našich recenzích se shodovat nemusí. Velice bych uvítal, kdyby tohle byl poslední podobný post, na který budeme muset v rámci našeho pořadu reagovat. My za našimi lidmi stojíme. Pozdravujte šéfa a redakci „Eriko“.