Sam Barlow už je opravdový veterán herního průmyslu, proslavil ho především interaktivní film Her Story z roku 2015. Na to navíc navázal o 4 roky později s titulem Telling Lies a u stejného žánru zůstal i pro svůj nejnovější projekt – Immortality. Dostála ale hra vysokým očekáváním?
- Platforma: PC (recenzovaná verze), Xbox Series X|S, Android, iOS
- Datum vydání: 30. 8 .2022
- Vývojář: Sam Barlow
- Vydavatel: Half Mermaid Productions
- Žánr: FMV
- Česká lokalizace: Ne
- Multiplayer: Ne
- Dat ke stažení: 26 GB
- Herní doba: 10 hodin (silně individuální)
- Cena: 16,79 € (Steam), dostupné ve službě Game Pass
Immortality sleduje příběh smyšlené herečky Marissy Marcel, která za svou kariéru hrála pouze ve třech filmech, přičemž ani jeden se do kin nikdy nedostal. Nyní Marissa zmizela a naším úkolem je vypátrat, co se s ní stalo.
Na začátku hry vás čeká jen krátký tutoriál, abyste byli následně hozeni přímo do hry. Není to ale ani tak proto, že by hra skrývala mechaniky, které objevíte později, hratelnost je totiž skutečně jednoduchá. Jako první se dostanete do rozhovoru s Marissou, přičemž video můžete zrychlovat, zpomalovat, přetáčet či zapauzovat. Vůbec nejdůležitější je pak „oko“, pomocí něhož můžete kliknout na člověka či předmět, abyste se dostali do jiné scény.
A to je opravdu vše. Postupně skáčete do dalších a dalších záběrů a zkoumáte jednotlivé filmy, v nichž si Marissa zahrála. Nutno říct, že provedení je skvělé. Herecké výkony jsou na výborné úrovni a vše je natočené tak, že záběry vypadají skutečně dobově, včetně kostýmů. Jenže ani to nedokáže zachránit fakt, že hratelnost je velmi primitivní a rychle se ohraje.
Na rozdíl od slavného Her Story zde není jakákoli detektivní mechanika. Vaším úkolem je skutečně pouze sledovat záběry a ze hry se tak rychle stane spíše film než hra. Problém navíc spočívá v tom, že záběry sice zkoumáte v náhodném pořadí, ale příběh jako takový je lineární, nejsou zde žádné volby, nic, co byste mohli ovlivnit. K závěrečným titulkům se můžete dostat náhodou třeba po hodině, ale mně to zabralo asi 10 hodin. Konec je velmi neuspokojivý a ani vám mnoho neřekne. Mnohem podstatnější jsou skryté scény, které můžete najít během hraní.
Nutno říct, že celá ta záhada okolo zmizení (ne)známé herečky je na první pohled zajímavá, ale ve výsledku mě odhalování nových indicií moc nebavilo. Hra se vám totiž ani příliš mnoho věcí vysvětlit nesnaží. Skryté záběry jsou sice tajemné, až znepokojující, ale neprozradí mnoho a většina věcí zůstává na vaší interpretaci. Víc jsem si paradoxně užíval jednotlivé filmy. Jak už bylo řečeno, jsou celkem tři: historické a romantické Ambrosio, detektivní Minsky a velmi specifické Two of Everything. Každý snímek má něco do sebe a sledovat záběry z jejich natáčení mě bavilo, pokud se tedy zrovna scény neopakovaly.
A to je jeden z hlavních problémů celé hry – repetitivnost. Nejenom, že děláte dokola pořád to samé, ale často i sledujete ty samé záběry pořád dokola, protože vás na ně „oko“ zrovna hodí. Ještě horší je to u skrytých scén, jež můžete najít vícekrát, a neustále se mi stávalo, že jsem objevoval ty, které už jsem několikrát viděl.
Immortality je velmi zvláštní titul. Sam Barlow se pokoušel o něco trochu jiného, ale tentokrát to zkrátka nevyšlo. Hra má tak málo herních prvků, že mám docela problém, ji vůbec jako hru označit. Opravdu jde spíš o rozkouskovaný film, který sice nabídne i zajímavé scény, ale fakt, že je sledujete v náhodném pořadí, na zážitku spíš ubírá. Hra vám navíc nedá prakticky žádný pořádný cíl, i po závěrečných titulcích a dalších skrytých scénách jsem zkrátka necítil nějaký pocit zadostiučinění. Já jsem totiž za těch 10 hodin neudělal prakticky nic, pouze jsem sledoval záběry a hra mi dala všechny odpovědi, kterých ani není mnoho, sama.
Pokud nemáte problém s tím, že budete hodiny a hodiny v podstatě jen sedět a koukat a neočekáváte žádnou hlubší hratelnost, můžete se těšit alespoň na velmi dobře zpracované scény z filmů či jeho zákulisí, rozhovory s herci a podobně. Jestli jste se ale těšili, že si zahrajete na detektiva a budete skutečně pátrat, co se s Marissou stalo, tohle není hra pro vás.
Recenze
Immortality
Nejnovější hra od Sama Barlowa je pro mě velkým zklamáním. Na první pohled sice nabízí zajímavý námět, skvělé herecké výkony a krásně natočené záběry, které vypadají skutečně dobově. Pod pokličkou se ale skrývá plytký zážitek, jenž postrádá jakékoli hlubší herní mechaniky. Hra se navíc nesnaží skoro nic vysvětlovat a po jejím konci budete mít spíš víc otázek než odpovědí.
Líbí se nám
- Zajímavý nápad
- Skvělé herecké výkony
- Záběry vypadají opravdu dobově
- Originální hlavní zápletka...
Vadí nám
- ...jejíž velkou část si ale musíte domyslet sami
- Prakticky nulová hratelnost
- Hra postrádá jakýkoli cíl
- Náhodné pořadí scén ubližuje celkovému zážitku
Mohl bych se zeptat recenzeta/recenzetů Zingu obecně, zda hodnocení 5 (z 10?) dané „hře“, která má podle všeho „prakticky nulovou hratelnost“ a „postrádá jakýkoli cíl“, přijde jako vhodné z důvodů osobních nebo je to z důvodu tlaku herních magazínů jako celku?
Ano, tenhle počin je těžké srovnávat, protože není tolik podobných projektů, ale 5/10 (předpokládám) neboli průměr mi přijde docela mimo po tom co jsem četl. A ano, lidi si mají recenze číst celé a ideálně z více zdrojů, ale všichni ví, že ne každý takto myslí.
Proto bych byl moc rád, kdyby se dalo něco dělat s tím, že 5/10 je odpad a 7/10 je průměr, ono taky spousta webů jinde ukazuje jenom čísla při přehledech. Jo, jsem asi tisíc sto padesátý kdo tohle zmiňuje, ale někdy to fakt praští do očí.
Upřímně té otázce moc nerozumím, do stručného verdiktu se nevleze všechno, z celého textu je podle mě patrné, k jaké známce zhruba směřuji. Jinak 5/10 je skutečně průměr, žádný odpad, to stále platí. Průměr všech recenzí ale nikdy nebude kolem 5, protože většinou recenzujeme hry, které mají určité kvality. Vyloženě odpadních her vychází denně spousta, ale takové tituly jednak nemají moc velkou mediální pozornost a jednak je nemá smysl recenzovat.
Já v průběhu textu čekal směr zhruba k 3/10. Souhlasím, že průměr všech recenzí nebude 5/10, ale o to přece nejde. Pokud je hra podprůměrná, dám jí 4 nebo 3/10. Pokud je hra odpad, dám jí 1 nebo 2/10. S takovou můžeme mít stupnici 0-4 (odpad->perfektní hra) nebo jak ve škole (1-5).
Je fakt, že s hodnocením je to takhle všude (ale nemuselo by), takže když vidím na googlu restauraci s hodnocením 3/5 hvězd, tak tam určitě nepůjdu, i když na papíře je to nadprůměr.
Jak už padlo v komentáři níže (a zazní to v samotné recenzi), hra má výborné zpracování, co se týče kamery, kostýmů, hereckých výkonů, atd. Díky těmto kvalitám to v mých očích není podprůměrná hra. Samozřejmě každý na to můžeme mít jiný názor.
Jasné, mě fakt připadlo, že to číselné hodnocení uplně nesedí s tím, co bylo napsané předtím, ale někdy to není jednoduché.
Díky za odpovědi!
Ono hry Sama Barlowa jsou spíš interaktivní filmy než hry (a nemyslím to nijak pejorativně). S téměř nulovou hratelností člověk trochu počítá (ve smyslu, v jakým jsme hratelnost běžně zvyklí vnímat). A pokud je Immortality dobře natočená, dobře zahraná (a to IMO je) a úplně se to celý nerozpadá, myslím, že si odpad ani podprůměr nezaslouží. Mimochodem už ta pětka jde dost proti proudu – aktuální metacritic score je něco málo pod 90.
Hrála jsem chvíli a nechytlo mě to – po stránce hratelnosti mi to přišlo slabší než Her Story i Telling Lies (předchozí hry Barlowa). Odkrývání videí pomocí zadávání klíčových slov se mi jako herní mechanika líbilo víc než „oko“. Ale zpracováním je to povedený a záběry působí fakt autenticky (poměry stran, filmový zrno…ale i celkovej pocit, že opravdu koukám na něco z minulýho století).
Za mě dobrá recenze, díky za ni.
Hm,dobré recenze na hru IMMORTALITY a odkaz na STEAM na hru MADiSON opravte si to prosím,díky.
Opraveno, díky za upozornění.
„A true achievement in game design and interactive fiction, Immortality is a gorgeous and haunting magic trick that sets a new standard for the medium.“
Takže asi ne?