Hra A Plague Tale: Innocence byla při svém vydání v květnu 2019 tak trochu zjevením. Šlo o titul od francouzského studia Asobo, které sice mělo na poli vývoje dost zkušeností, ale s Plague Tale se jim povedlo něco poměrně nevídaného. Vytvořili skvělou akční adventuru, jež v některých ohledech dokáže konkurovat AAA hrám. Emotivní příběh sledující sourozence Amicie a Huga zkrátka uhranul hráče po celém světě, a proto není divu, jaké nadšení vypuklo při oznámení druhého dílu s podtitulem Requiem. Už od začátku bylo jasné, že Asobo tentokrát míří výš a skutečně chtějí vytvořit plnohodnotný AAA zážitek. Zda se jim to povedlo, se dozvíte v této recenzi.
- Platforma: PC, PlayStation 5 (recenzovaná verze), Xbox Series X|S, Nintendo Switch (cloud)
- Datum vydání: 18. 10. 2022
- Vývojář: Asobo Studio
- Vydavatel: Focus Entertainment
- Žánr: Akční adventura
- Česká lokalizace: Ano (titulky)
- Multiplayer: Ne
- Dat ke stažení: 46 GB (PS5)
- Herní doba: 18 hodin
- Cena: 49,99 € (Steam), 1 489 Kč (Xbox Store) 1 599 Kč (PlayStation Store), dostupné ve službě Game Pass
Ambicióznější po všech směrech
A Plague Tale: Requiem se odehrává přibližně půl roku po událostech prvního dílu. Amicia s Hugem alespoň chvíli mohli žít poklidný život, jenže Hugův stav se začíná zhoršovat a bezradný je už i samotný Řád. Malému chlapci z rodiny De Rune se však začne zjevovat sen, kde je na jakémsi ostrově, jehož zázračná voda ho vyléčí. Je právě tohle ten způsob, jak se Maculy nadobro zbavit?
Requiem už od prvních momentů skutečně působí jako mnohem ambicióznější počin než Innocence. Ze všeho nejdřív vás nejspíš zaujme grafická stránka, která je na naprosto špičkové úrovni. Jistě, ani jednička nevypadala vůbec špatně, ale stále šlo poznat, že se jedná o AA titul, zatímco Requiem se může bez problémů srovnávat i s těmi nejlepšími. Skvělé detaily, propracované modely postav, výborné nasvícení a odlesky či práce s kamerou v cutscénách, to všechno si ušlo velký kus cesty od Innocence. Ale už tady bohužel narážíme na první negativum. Všechny tyto úžasné věci si totiž vyžádaly svou daň.
Řeč je o optimalizaci, která byla v době mého hraní vyloženě příšerná. Jde o čistě current-gen titul a po vizuální stránce je to poznat, ale také bych doufal, že to bude na konzolích znamenat plynulý běh. Bohužel tomu tak úplně není. Hra nenabízí žádné grafické režimy, přestože na výběr vlastně máte. V základu Requiem cílí na 30 FPS, ale pokud si v systému zapnete režim 120 Hz, poběží hra až na 40 snímků za sekundu. Při mém hraní byl často problém i s tím, aby si hra udržela alespoň těch 30 FPS, a padala i k „nižším dvacítkám“, ale jisté vylepšení přinesl následný patch. Nechci to každopádně rozebírat úplně dopodrobna, na to jsme pro vás připravili technický rozbor. Potřebujete zkrátka vědět jen to, že optimalizace se nepovedla úplně podle představ a opravdu jsem zde postrádal možnost 60 FPS režimu.
Krysí tsunami
Co se týče hratelnosti, základ se od Innocence neliší, ale je tu spousta novinek. Amicia má ve výbavě kromě praku také kuši, přibyly nové alchymistické výrobky či nože na nejnutnější obranu při souboji zblízka. Stejně jako v Innocence máte volnost v tom, jak úrovněmi procházet. Proti lidským nepřátelům můžete použít zbraně, nějaké alchymistické vymoženosti či se zkrátka zkusit proplížit. Schopnosti Amicie, které s tím souvisí, se pak dají vylepšovat, ale je to vyřešeno trochu netradičně. Nové perky se získávají samy tím, jak hru hrajete. Pokud tedy upřednostňujete kradmý postup, budete získávat nové schopnosti týkající se stealthu, přístupy se ale samozřejmě dají kombinovat a ne vždy se dá přímému střetu vyhnout.
Kromě toho však nechybí ani vylepšování vybavení, které už samozřejmě ovlivnit můžete. Velmi jsem uvítal rozhodnutí oddělit alchymii a právě vybavení, jež se v Requiem vylepšuje pomocí nástrojů a šrotu, zatímco přísady využijete výhradně na různé alchymistické směsi. Tím byl naprosto eliminován tak trochu otravný prvek příliš omezeného inventáře z prvního dílu. Requiem vás tak dokáže odměnit za to, když skutečně jednotlivé lokace prozkoumáváte, ale zároveň vám nijak nebrání v tom, abyste šli pouze po hlavní cestičce.
Tam se proti vám samozřejmě nepostaví jenom lidé, ale také krysy. Spousta krys. Vývojáři už před vydáním řekli, že díky novým konzolím mohli dostat do hry násobně víc krys najednou a je to opravdu znát. Hordy krys jsou vyloženě děsivé a budou vás po cestě neustále obtěžovat. Jejich umělá inteligence je navíc o něco lepší, a to samé by se dalo říct i o lidech, kteří si dle mého rychleji všimnou, když se někde plížíte. Bohužel to samé se už nedá říct o AI vašich parťáků. Ti se ne vždy drží u vás a mnohdy jsou třeba v jasném dohledu strážných, byť hra to ignoruje. Není to ale chyba v pravém slova smyslu, protože něco takového vyřešit je poměrně složité. Přestože tak tento aspekt trochu ubírá na uvěřitelnosti, je to lepší než zbytečně způsobit frustrující momenty.
Strastiplná cesta
Zdaleka nejdůležitější součást hry je však příběh, o tom není pochyb už od prvních momentů. Cesta za potenciálním lékem je plná překážek, smutku, ale také veselých chvilek. Amicia a Hugo navíc potkají hned několik nových postav, které, alespoň po nějakou dobu, tvoří doprovod a vy se seznámíte s jejich životními příběhy. Nic to samozřejmě nemění na tom, že je to právě Hugo a Amicie, na které se Requiem soustředí nejvíc, a hra zde dodá přesně to, co jste čekali. Velmi tomu pomáhají především výborné herecké výkony od Charlotte McBurney jako Amicie a Logana Hanna, který propůjčil hlas Hugovi. Zmínit musím rozhodně také výborně zahraného Lucase v podání Kita Connora. Dialogy jsou velmi dobře napsané a tomu všemu napomáhá i skvěle zvládnutá mimika v obličejích, kterou bohužel trochu sráží již zmíněný framerate, jenž trpí i v cutscénách. Určitě vás však potěší alespoň fakt, že se ve hře nachází české titulky a jde o povedený překlad, takže si hru díky tomu může užít prakticky každý.
Zpátky ale k sourozenecké dvojici, jejíž vzájemné pouto je opravdu silné, přestože během cesty zažijí spoustu napjatých momentů a samozřejmě se nevyhnou nějakým těm rozepřím. Vývoj postav i vztahů je zde každopádně, stejně jako v Innocence, vykreslen velmi věrohodně. Při průchodu hrou se budete cítit jako na horské dráze, smutné momenty střídají světlé chvilky a hra tyhle přechody umí skvěle vykreslit. Jednou si užíváte krásný slunečný den a o pár sekund později už se musíte bránit krysám.
Requiem má podle mě velmi silný start, a přestože prostřední část někomu může přijít trochu pomalejší, plně to vynahradí našlapaná poslední třetina. Rád bych každopádně upozornil, že jde o velmi temnou a místy až brutální záležitost. Už jednička byla taková a bylo vidět, že vývojáři se nebojí zabíjet důležité postavy, ale Requiem opět zašel ještě o něco dál. Hra často řeší také morální témata, hlavně otázku zabíjení lidí. Tady musím ještě jednou vyzdvihnout výkon Charlotte McBurney, protože monology (ale i dialogy) Amicie ohledně pochybování nad svým vlastním konáním jsou fantastické.
Hra má silných emotivních momentů opravdu hodně a všechny doprovází naprosto famózní soundtrack od Oliviera Derivierea, který prakticky překonal sám sebe. Skvělou hudbu mělo už Innocence, ale tady to francouzský skladatel posunul na novou úroveň. Jednotlivé melodie jsou relativně jednoduché, takže i dobře zapamatovatelné, a hned je při nich jasné, jestli se zrovna blíží nebezpečí, nebo bude chvíli klid. V tom vám napoví i intenzita hudby. Jednoduše si zde vývojáři se zvukem opravdu pohráli, a to se týká i audio designu, jenž nijak nezaostává za mnou tak vychvalovaným soundtrackem.
Na dosah těch nejlepších
Nutno říct, že Requiem je na svůj žánr poměrně dlouhá hra, zabere vám přibližně 18 hodin. Šel jsem do ní s obavami, zda nepůjde o podobný případ jako The Last of Us Part II, které mi přišlo velmi natahované. Tady to ve výsledku problém nebyl. Vývojáři totiž skvěle střídají temné prostředí s něčím veselejším, představují nové herní mechaniky a nebojí se ani takových, které využijete jenom v jedné úrovni. Relativně jednotvárná hratelnost se tedy jen tak neohraje, a to i díky tomu, že jinak lineární zážitek naruší jedna otevřenější lokace, kde můžete více prozkoumávat. V tomto ohledu jsem si vzpomněl například na Uncharted 4.
Jediný problém jsem měl až s přílišným využíváním tzv. setpieces. Momentů, které sice ovládáte, aby se neřeklo, ale jde většinou například jen o útěk před krysami, kde zkrátka držíte páčku směrem dopředu. Jistě, všechny tyto scény vypadají opravdu působivě, o tom žádná, ale po nějaké době se to přece jenom trochu ohraje. Requiem obecně hodně hraje na velkolepé cinematické momenty, takže jestli vám něco takového není po chuti, asi nebudete úplně nadšení. Na druhou stranu vám to titul vynahradí spoustou skutečného obsahuv podobě samotných úrovní, kde je možnost i sejít z cesty a pohledat nějaké ty sběratelské předměty.
To vám autoři ještě ulehčili. Zatímco v jedničce jste mohli začít odznova pouze jednotlivé kapitoly, v Requiem se můžete vrhnout rovnou do konkrétní sekce dané kapitoly. A je to logické rozhodnutí, protože kapitoly jsou tentokrát výrazně delší. Po dohrání se vám pak odemkne také režim New Game+, takže o zábavu máte rozhodně na nějakou dobu postaráno.
Na začátku jsem položil otázku, jestli je A Plague Tale: Requiem AAA zážitek. A má odpověď zní, že je, ale neobešlo se to bez kompromisů. Titul vypadá nádherně i se skvěle hraje, avšak hru vám čas od času zkazí menší technické nedostatky jako již zmíněná optimalizace, AI parťáků, zvláštní škubání kamery, ale také nenavazující animace, přerušování rozhovoru či křičení postav v momentě, kdy je kolem nich plno nepřátel. Tohle jsou věci, které mají vývojáři blockbusterů jednoduše lépe vychytané.
Když to však vezmu celkově, vadí to vůbec? Ne. A Plague Tale: Requiem je jedinečný zážitek, který sice trpí na pár nedostatků technického rázu, ale jinak jde o skvělou jízdu od začátku do konce. Innocence položilo základy a vývojáři z Asobo Studio na nich dokázali v Requiem postavit něco ještě mnohem lepšího. Pokud vás tedy jednička bavila, druhý díl vás rozhodně nezklame. Právě naopak, možná i v lecčem překvapí. A jestli zkrátka jen holdujete příběhovým hrám, tohle temné putování si nechcete nechat ujít. Mohu vám zaručit, že jde o jeden z nejlepších titulů svého druhu za posledních několik let.
Recenze
A Plague Tale: Requiem
Stejně jako Amicia a Hugo, i vývojáři ze studia Asobo ušli od Innocence dlouhou cestu. Requiem je lepší prakticky ve všem, nabízí nádhernou grafiku, emotivní příběh, atmosférickou hudbu i zábavný gameplay. Autoři byli po vizuální stránce možná až příliš ambiciózní a cenou za to je špatná optimalizace, rozhodně to však není důvod, proč bych hru nedoporučil. I přes technické chyby jde bezpochyby o jeden z nejlepších titulů tohoto roku.
Líbí se nám
- Nádherná grafika
- Emotivní příběh plný morálních témat
- Uvěřitelné dialogy a vývoj postav
- Výborné herecké výkony
- Temná atmosféra, podpořená geniálním soundtrackem
- Dobře zvolené tempo a dávkování nových mechanik
Vadí nám
- Špatná optimalizace
- Další malé technické nedostatky
i7-9700K, RTX2080Ti a ve 4K vse na ultra se zapnutym DLSS na quality a pod 70 FPS to nejde, v klidnych castech 100+ FPS.
Děkuji autorovi, že šel přímo k věci a zmínil v článku optimalizaci … Bohužel bude lepší opravdu počkat až to vyladí
Podle recenze tady nejlepší chvíli počkat na pár patchů a až poté rozjet.
Když vyladí tu optimalizaci, že by Jedna z her roku?
To řvaní u nepřátel bylo vidět už v nějakých videích. Jestli to neopravili, tak to je dost škoda. Někdy vypadlai nepřátelé dost slepí, což potom celkově sráží stealth pasáže.
A co souboje s bossy?
Doufám, že to není tak blbě udělané, že jim stačí ustřílet jejich součásti zbroje a to ještě Amicia střílí dost rychle, jak je to ukázáno tady. To snad ne.
Series S za 4k a Gamepass za 25kc, mám vystarano
Na hru se těším, ale nechám to na později. Snad trochu vyledí tu optimalizaci. Má GTX 1080 už trochu mele z posledního u nejnovějších her.
Taky si jí budu šetřit. Nastává doba herního sucha a musí mi vydržet měsíc a půl než vyjde Callisto.
Ta mizerná optimalizace to je jako pěst na oko.