Mount & Blade II: Bannerlord je sandboxové akční RPG, které je pokračováním oblíbeného Mount & Blade. Do předběžného přístupu vstoupilo před dvěma lety a tak měli tvůrci dostatek času ho odladit. Jak se povedla finální verze, v jakých ohledech vyčnívá a čím se naopak moc chlubit nemůže, se můžete dočíst v naší recenzi.
- Platforma: PC (testovaná verze), PS5, PS4, X1, XSX/S,
- Datum vydání: 25. října 2022
- Vývojář: TaleWorlds Entertainment
- Vydavatel: TaleWorlds Entertainment
- Žánr: Sandboxové akční RPG
- Česká lokalizace: Ne
- Multiplayer: Ano
- Herní doba: 37 hodin (Hlavní příběh)
- Cena: okolo 1230 kč (Steam)
Sledujte pád říše z první řady
Příběh Mount & Blade II: Bannerlord nás bere před vyprávění prvního Mount & Blade. Toto dílo se točí okolo pádu starých pořádků. Stejně jako v naší historii, i v tomto univerzu existovala obdoba Římské říše, která poté, co zabrala většinu území tohoto světa, začala trpět různými neduhy velkých impérií. No a jak už to tak bývá, není jim schopná efektivně čelit, což vede pomaličku k jejímu rozvratu, do něhož máte možnost zasáhnout za pomoci svého vlastní hlavy a také řádně nabroušeného meče.
Bez násilí tu toho totiž moc nevyřešíte, hlavně fakticky nejste na počátku ani v pozici, ze které by vám něco takového bylo umožněno. Jste jedněm z mnoha, kteří sice mají možnost měnit dějiny, avšak sílu k tomu něco nastartovat prozatím rozhodně nemáte. Ta přichází až postupem času. Než však nastoupíte na tuto cestu, musíte si vytvořit svého šampiona či šampionku, s níž si získáte respekt všech obyvatel světa Mount & Blade II: Bannerlord.
Samotná tvorba hlavního hrdiny tu stejně jako v jiných akčních RPG představuje prvek, který je dosti důležitý pro vaše následující minuty a možná i hodiny v herním světě. Svému rekovi definujete národnost, načež následuje volba jeho minulosti. Skrze rodinné zázemí, životní příběh a řadu jiných rozhodnutí mu formujete statistiky, které jsou tvořeny rovnou šesti směry, na něž se lze zaměřit. Stvořit tak lze smrtícího válečníka s nulovou sociální empatií, statečného vůdce zdatného v léčení, nebo mix, který sice nebude excelovat v žádném ze směrů, avšak v žádném naopak neselže.
Skrze má rozhodnutí jsem si vygeneroval hrdinku postavenou primárně na sociálních dovednostech. Díky tomu byla schopna vést větší skupinky vojáků, jež dovedla též rychleji trénovat a posouvat tak efektivněji své věrné na vyšší vývojové stupínky. Zdatná se stala též v diskuzích s obyvateli herního světa Mount & Blade II: Bannerlord, z nichž toho dovedla dostat opravdu hodně. Škoda jen, že rozhovory tu nejsou lépe napsány a jejich zpracování v rámci animací taktéž nestojí za moc.
První krůčky v herním světě Mount & Blade II: Bannerlord mohou bolet
Člověk tu neobjede většinou ani první pětici vesnic a už je napaden bandity, nebo jinou čeládkou, která narušuje život bohabojných lidí. Život vám tu prostě již od počátku dává celkem tvrdé lekce. Partička je to navíc v nemalém množství případů velká, takže se nejednou stane, že jí podlehnete. Vždy je v Mount & Blade II: Bannerlord však možnost jí ujet. Už od počátku totiž máte koně, nějakou tu sečnou zbraň a někdy dokonce i luk. Na vyšších obtížnostech se jedná o mravenčí práci, dá se však říci, že je to zátěžový test, po jehož absolvování si naverbujete první skupinku vesničanů a začnete s ní aktivně pracovat.
A v ten moment se z vás prakticky stává vůdce malé skupiny vojáků, s nimiž už je nutné trošku pracovat. Minimálně zpočátku to není v Mount & Blade II: Bannerlord žádná hitparáda. Fakticky si můžete dovolit maximálně sedláky vyzbrojené vidlemi, pro něž je doslova každá situace životu nebezpečná a tak si často musíte vybrat, zda budete riskovat zranění svého hrdiny, nebo naopak jejich ztrátu. Osobně jsem si po čase připadal jako Lord Farquaad z animáku Shrek s jeho konstatováním: Někteří možná zemřou, já však tuto oběť hodlám podstoupit. Ve výsledku jsem totiž neměl příliš na výběr.
Za sebe v Mount & Blade II: Bannerlord nejvíce miluji finální etapu, ve které už nezodpovídáte pouze za hlavního hrdinu a hrstku vojáků, ale rovnou za celé vojsko a jednotlivé části, jež jej tvoří. Těžká pěchota pěkně do první linie, lučištníci za ní a s jízdou odjet do dálek a vyčkávat na správný moment, jenž člověku umožní oblíbenou taktiku kladiva a kovadliny. Bitvy jsou tu velkolepé. Navíc je během nich možné aktivně taktizovat, takže jsem se při nich vyřádil nejen jakožto velký fanda všude létajících šípů, ale také jakožto milovník série Total War, kde není o podobné situace nouze. Jen je bohužel není možné zažít na vlastní kůži, nebo minimálně tak, aby si člověk mohl užít práci se sekáčem či lukem. Artilerii v nich hráč ovládat může.
Samotný koncept ovládání jednotek byl vylepšen, takže vám Mount & Blade II: Bannerlord po této stránce nabídne lepší zážitek než jeho předchůdce. Bojovníci se jsou schopni lépe formovat a především efektivněji fungovat ve formacích, což se hodí třeba při výpadech proti pevnostem, kdy postupující řady držící štítovou hradbu zmohou více než pěšáci v minulosti. Strašně se mi popravdě líbí také zdokonalení jízdy, která je smrtícím nástrojem, jemuž při správném použití není rovno.
K monitoru vás upoutají obléhací bitvy i modifikace
U prvního dílu jsem měl velký problém s tím, jak byl zpracován formát obléhacích bitev. Města byla víceméně pevně definována, takže toho ve výsledku nenabízela dost na to, aby se dalo více taktizovat. Stačilo si stoupnout na hradby a následně držet jistou pozici, rubat přicházející panáčky a modlit se, aby nepřiletěl šíp nesoucí smrt. Mount & Blade II: Bannerlord v tomto ohledu prošel výraznou evolucí. Obléhání a střety o města jsou díky tomu komplexnější zábavou, která vás vyloženě nutí k tomu, si následující boj vždy naplánovat.
Obléhatelé v Mount & Blade II: Bannerlord před městem staví věže, chystají výstroj a ve výsledku také rozestavují vojsko tak, aby byl jeho výpad co nejefektivnější. Obránci naopak mohou pracovat na podobě obrany, jež může mít různé formy. Čím více prostoru vám útočníci dají, tím lépe se na ně máte možnost připravit, takže se po několika týdnech obléhání může z výpadu stát slušný masakr. Města jsou totiž velmi dobře zásobena, kvůli čemuž vyhladovění připadá v úvahu opravdu jen málokdy. Následný střet je stejně jako všechny bitvy v tomto díle epickým masakrem, v jehož rámci bránící čelí přesile, již buď porazí, nebo je naopak smete.
Dosud jsem bitvám jako takovým nic nevytkl. Jeden problém jsem však při hraní Mount & Blade II: Bannerlord přeci jen měl. Úplně nadšen jsem nebyl se zpracováním výpadů proti hnízdům banditů, dezertérů a nájezdníků. Základní myšlenka je vždy postavená na tom, že útočíte proti prostoru osídlenému přesilou. Tu lze potichu eliminovat, celá akce se právě kvůli tomu odehrává v noci. Hlavní nedostatek tkví v tom, že velitel celé bandy se nikdy nenachází se zbytkem, nýbrž přichází až na závěr. Za sebe to považuji za nesmyslné, protože by měl být s ostatními, díky čemuž by byla celá mise daleko věrohodnější a občas by nevedla ke smutným koncům méně zkušených družin.
Když už jsem se tu rozepsal o bitvách a obléhání, je třeba zmínit také to, že celkový zážitek z nich si můžete ještě zintenzivnit za pomoci pestré škály modifikací. Ano, čtete správně. Mount & Blade II: Bannerlord už nyní obsahuje rozsáhlé spektrum komunitních výtvorů, v jejich paletě neschází kousky zaměřené na éru mušket, fantasy, sci-fi, či prostá vylepšení prvků, jež autorům na základní verzi hry prostě nesedí.
Každý může být v Bannerlord kapitánem
Hra pro jednoho hráče sice představuje jeden z nejsilnějších aspektů, avšak nalézt tu lze také multiplayer. Ten je v Mount & Blade II: Bannerlord složkou, která rozhodně není zpracována špatně. Dokonce oproti předchozímu dílu prošla proměnou, jež jí stejně jako jiné inovace prospívají natolik, že ji lze označit za pozitivní. Základní koncept herních režimů vám nabídne víceméně stejnou škálu jako v minulosti. Máme tu klasický Team Deathmatch, Skirmish, impozantní Battle Mode a také Siege mode, který cílí na střet obránců s oblehateli.
Zásadní novinkou Mount & Blade II: Bannerlord je Captain Mode. V jeho rámci se hráči rozdělí do středně velkých týmů, kde mají vždy na starosti roli kapitánů, v níž vedou své vybrané válečníky do bitvy za cílem vyhlazení svých nepřátel, nebo udržení důležitých pozic. A právě tento režim jsem si minimálně za sebe zamiloval asi ze všech nejvíce, protože se jedná o skutečně inovativní cestu, v jejímž rámci se nemusíte primárně spoléhat na ostatních, ale část bitvy můžete postavit na svých vojácích. Líbila se mi kupříkladu taktika práce s lučištníky, s nimiž je ideálem dostat se sokům do zad.
Vyplatilo se čekání na Mount & Blade II: Bannerlord?
Řekl bych, že rozhodně ano. Mount & Blade II: Bannerlord totiž během vývoje prošlo neskutečným vývojem, z něhož by si měla vzít konkurence poučení, že předběžný přístup lze opravdu využít k maximálnímu navýšení potenciálu svého díla. Celek vám nabídne relativně zajímavý příběh, gigantický herní svět napěchovaný aktivitami, epické bitvy plné všudypřítomné hrozby smrti. Výborná je tu taktéž složka obléhání a střetů o hrady, jejichž design z nich dělá pro každou armádu opravdový oříšek. Pochválil bych tvůrce také za fungující ekonomiku, nebo škálu jednotek, jež lze do armád naverbovat. Zmínit je třeba též podpora moderské komunity, mající šanci tuto hru v budoucnu ještě hodně posunout.
Pokud jde o nedostatky, tak za sebe považuji za nejvýraznější problém Mount & Blade II: Bannerlord zpracování grafiky, animací postav a dialogy, které rozhodně nepatří mezi nejsilnější prvky tohoto díla. Některým hráčům může vadit nedostatek razantních inovací, jež přináší verze 1. Osobně v tomto ohledu nemám důvod ke kritice. Tento titul bych proto doporučil všem fandům středověku, kteří touží po tom prožít život hrdiny žijícího v této historické etapě.
Recenze
Mount & Blade II: Bannerlord
Mount & Blade II: Bannerlord patří mezi projekty, který předběžný přístup prospěl. Nyní tu před námi máme kvalitní sandboxové RPG s impozantním herním světem, dechberoucími bitvami a obstojným dějem plným voleb. Délka vývoje je však na celku vidět, tím pádem bych jej doporučil fandům středověku, kterým až tak nesejde na vizuálu a záleží jim primárně na hratelnosti a nebývalé míře svobody.
Líbí se nám
- Herní svět plný možností
- Pestrá škála jednotek, jež je možné nasadit do boje
- Epické bitvy
- Obléhání dá zabrat vždy oběma stranám
- Vývoj hrdiny a možnost budování klanu
- Vysoká návykovost
Vadí nám
- Zastaralá grafika
- Animace a dialogy nejsou zpracovány příliš dobře
- Útoky na doupata banditů by mohlo jít navrhnout lépe
Hru mám cca rok a sandbox jsem dohrál xkrat. Respektive dobil celý svět. Pak tam už není co dělat. Jak se základní hrou, tak s módy. Kampaň mě teda dost vytáčela, ale asi to zkusím někdy zase, ale jen s módy. Člověk tam nic nestihne a už mu na město nebo hrad míří armáda odpůrců nebo příznivců znovunastolení říše. Podle toho, co si člověk vybere, že bude jeho primární úkol. Hrál jsem to pouze jednou, tu kampaň a určitě se k ní vrátím. Respektive začnu znovu. Sandbox je za mě jednodušší na naučení.
Souhlasím, co mi ještě vadí je že města jsou opravdu nádherné. Ale není v nich co dělat. Nemáte důvod se v nich procházet což je škoda. Chtělo by to víc dialogů a trochu lépe využít města