Do hraní God of War: Ragnarök jsem vstupoval s pořádnou dávkou zvědavosti, ale bez nějakého většího nadšení (nevím jak lépe nahradit anglické slůvko „hype“). Zápletka se z upoutávek zdála poněkud jednoduchá a byl jsem si poměrně jistý, že hra nemá šanci zapůsobit podobně šokujícím způsobem, jako zbrusu nově pojatý minulý díl z roku 2018 (který tehdy vyhrál nejvíce cen za hru roku, navzdory vydání Red Dead Redemption II). Po stránce hratelnosti také upoutávky neslibovaly nic zásadního nového, ačkoliv to samozřejmě může souviset se snahou utajit překvapení pro hráče.
Jenomže ačkoliv má dle mého názoru Ragnarök poněkud pomalejší rozjezd, jakmile po pár hodinách dostatečně nastaví jeviště a uvede nové postavy, utrhne vám zem pod nohama jako lavinu a strhne vás na jednu z nejvýpravnějších, nejnapínavějších a nejdojemnějších jízd ve videoherním médiu. Důraz přitom kladu na slovo „strhne“. Abych parafrázoval slova filmového Thanose z Avengers: „Můžete se toho děsit, můžete tomu zkoušet uniknout… ale kvalita vlajkových PlayStation her vás dostane tak jako tak.“
- Platforma: PS5 (recenzováno), PS4
- Datum vydání: 9. 11. 2022
- Výrobce:Santa Monica Studio (USA)
- Žánr: Akční adventura
- Česká lokalizace: titulky
- Multiplayer: ne
- Dat ke stažení: 84 GB
- Herní doba: 20+ hodin
- Cena: 2119 Kč (PS Store)
Mistrovské vypravěčství
Po brutálním masakru antických bohů se Bůh války, Kratos, v minulém dílu série usadil na dalekém severu, kterému vládne panteon severských bohů v čele s Ódinem. Našel si místní ženu a snažil se s ní žít nenápadně v ústraní, narodil se jim také syn Atreus. Po smrti ženy se otec se synem na prahu puberty vydali splnit její přání na nejvyšší horu v říši, ale přitom se zapletli do vztahů místních bohů, což vyvrcholilo smrtí několika z nich. Příběh této hry začíná o tři roky později: na zemi se snesla zima bez konce a podle proroctví jde o předzvěst konce světa, přezdívaného Ragnarök a popisovaného jako „válečné běsnění všech bytostí, včetně bohů“. Téměř dospělý Atreus a jeho unavený otec se tak chtě nechtě dostávají do soukolí osudu, protože role obou dvou v tomto proroctví patří mezi ty nejdůležitější.
Podobně jako v minulé hře, i tentokrát je zdrojem mimořádných kvalit příběhu schopnost autorů zkombinovat absurdně velkolepé bitvy a události s velmi niterným osobním příběhem o vztahu ústředních postav, do kterých je snadné se naprosto vžít. Tomu pomáhá jak vynikající scénář s citem pro přirozeně se odvíjející dialogy, tak excelentní herecké výkony a naprosto špičkové technické zpracování, kromě jiného také v oblasti mimiky neboli obličejových animací postav. Každý povzdech unaveného Kratose je cítit z jeho rysů i očí, složitý vnitřní boj téměř dospělého Atreuse dokonale odráží jeho postoje, pohledy i tón hlasu. Budete mít pocit, že jste se vydali na cestu po boku skutečných lidí, nikoliv nějakých umělých figurek.
Schopnost zkombinovat velkolepé události s niterným, osobním příběhem.
Jedním z hlavních rozdílů proti minulé hře je pak mnohem výraznější přítomnost mnoha dalších postav, z nichž téměř všechny jsou zpracovány podobně pečlivým způsobem, takže je stejně zábavné odhalovat jejich povahu, motivaci a roli v příběhu. V určitém bodě (zhruba polovina hry) se takhle pavučina skvělých vztahů mezi postavami dostane na takovou úroveň, že budete mít problém si udělat jasno, komu vlastně fandíte. Průvodním jevem mistrovského vypravěčství je nejen schopnost vás strhnout, ale také neustále překvapovat. Toho se vám ve vynikajícím příběhu této hry dostane vrchovatě. Možná vám připadá, že o příběhu nepíšu dostatečně konkrétně, ale to je právě ve snaze zachovat co nejvíce z těch překvapení pro vaše vlastní hraní a zážitek. Každopádně tvůrci nelhali, když slibovali, že hra představuje kompletní a úplné finále severské ságy – žádná snaha o roztáhnutí na trilogii.
Souboje hodné Boha války
Ačkoliv je filmové vyprávění hry natolik strhující a napínavé, že bych se nejraději na celý příběh podíval rovnou pohromadě a bez přerušení jako na film, hratelnosti autoři věnovali stejnou péči a sama o sobě patří k tomu nejdivočejšímu a nejbrutálnějšímu mezi hrami – ještě mnohem více než v minulé hře si Kratos plně zaslouží titul Bůh války a jeho narůstající zuřivost i vracející se povahové rysy z dávné minulosti se projevují jak jeho výkřiky, tak jeho údery, kdy naprosto bez problému je schopen přeseknout protivníka jedinou šílenou ranou sekerou vedví. Přistihl jsem se několikrát, že mačkám tlačítka pro jednotlivé údery na ovladači příliš velkou silou, jak mě zuřivost bitev strhla.
Patří k tomu nejdivočejšímu a nejbrutálnějšímu mezi hrami.
Vrhání a zpětné přivolávání magické sekery Leviathan je stále stejně zábavné jako před čtyřmi roky, přičemž při dobrém manévrování jste schopni sekeru hodit, jejím letem useknout hlavu jednomu protivníkovi, mezitím o kus změnit polohu a přivolat si sekeru zpátky do ruky z jiného místa, čímž při letu zpátky usekne hlavu druhému protivníkovi. Tyhle momenty se mi během celého hraní nedokázaly omrzet a umím si naprosto živě představit, že spousta hráčů bude hru drtit dokolečka právě kvůli její parádní hratelnosti a jedinečnému bojovému systému, bez ohledu na příběh.
Bojový systém je samozřejmě obohacen o nová vylepšení, většinou v podobě dodatečných komb a speciálních úderů, které si postupně odemykáte vylepšováním svého vybavení. Citelné změny se dočkal například štít, jelikož teď jich můžete mít několik různých, od těch lehkých pro snadné odrážení (parry) úderů až po ty těžké, které podporují vyloženě pomalejší defenzivní hraní. Aniž bych ale chtěl prozradit příliš mnoho, dočkáte se také nové vrhací zbraně, se kterou budete moci sérií rychlých hodů proměnit nepřátele v parádní jehelníček. A nebudete hrát jen za Kratose. V určitých případech dokonce dojde na proměny postav ve zvířecí formu, takže budete nepřátelům doslova ukusovat hlavy vlastními čelistmi. Znovu tedy zopakuji, že tohle je jeden z nejdivočejších a nejzábavnějších bojových systémů ve hrách a musím se pousmát nad obavami některých hráčů, že hra bude pouze nudně opakovat to, co už známe z bojů v minulém dílu série.
Božská výprava
Z hlediska prostředí a výpravy hra také začne relativně nenápadně, takže se může zdát, že je prostě „pouze“ stejně nádherná, jako předchozí díl – obzvláště v těch několika momentech, kde se vrátíte do již známých lokací. Jenže potom přijde jedna z těch nových lokací a naprosto vám sebere dech. Obzvláště v jednom případě jsem prostě odložil ovladač a šel jsem se podívat ještě blíže k televizi, naprosto ohromený tím, jak fotorealistická a zároveň esteticky nádherná krajina se přede mnou otevřela. Těch pár zahraničních novinářů, co si během preview fáze stěžovalo na technická omezení hry kvůli zastaralému hardware PS4, si po dosažení téhle pasáže muselo připadat hodně hloupě.
Ačkoliv některé z devíti navštívených říší jsou opravdu nádherné a výhledy v nich nezapomenutelné, ještě působivěji vizuální stránka hry funguje, když dojde na některé ze setkání s gigantickými bytostmi, tento svět obývajícími. Přesně v duchu kontrastu mezi epickým příběhem o konci světa a dospíváním mladého muže hledajícího rovnováhu ve vztahu s jeho otcem je pak také skutečnost, že velkolepé podívané na epické výjevy konkurují naopak velmi detailní záběry na jednotlivé postavy. Dokonale díky tomu vyniknou jejich osobnosti či emoce, ať už se pouze unaveně ukládají ke spánku nebo jsou uprostřed zuřivé hádky. Obrovskou zásluhu na atmosféře hry má také hudba, která je – podobně jako celá hra – místy ještě velkolepější a jinde zase ještě jemnější než minule.
Mezi nejlepší vlastnosti výtvarného a technického zpracování hry opět náleží skutečnost, že celá hra běží bez viditelného nahrávání a prakticky beze střihu, takže kamera plynule klouže z filmečků za vaše záda a zpátky. Zážitek je tentokrát o to lepší, že díky přítomnosti několika hratelných postav během filmečku často nevíte, za čí záda na jeho konci kamera sklouzne a koho budete ovládat teď. Tohle je opravdu citelně velkolepější příběh než minule, s větším záběrem a rozmachem. Pro celkový dojem je důležitá také naprostá absence jakýchkoliv HUD ukazatelů, pokud tedy zrovna nejste v boji. Hrál jsem v režimu výkonu a za celou hru jsem nezaznamenal žádné citelné propady plynulosti nebo rozlišení.
Další postřehy
Ačkoliv vás hra velmi viditelně naviguje vstříc hlavní dějové lince, čas od času nabídne také vedlejší mise a příběhy. V mnoha případech vás někdo vyloženě osloví s prosbou o pomoc nebo přímo vaše postavy okomentují, že než třeba odejdou z dané lokace, mohly by se v ní ještě zkusit porozhlédnout. Vedlejší aktivity vždy mají svůj vlastní příběh, ať už dávkovaný průběžně nebo třeba jako odměnu za sesbírání nebo splnění nějakého úkolu. Pokud se rozhodnete všechny tyto vedlejší příběhy a aktivity plnit, velmi snadno tím natáhnete herní dobu na dvojnásobek (zhruba dalších dvacet hodin ke dvacet hodin dlouhému ústřednímu příběhu).
Součástí hry je také hledání či „puzzle“ odemykání skrytých truhel a související sbírání surovin, ze kterých si pak můžete nechat od trpaslíků vykovat vylepšení zbraně nebo brnění. Tato vylepšení mají kromě jiného také podobu kouzelných run, které lze kombinovat do setů, poskytujících extra bonus po jejich kompletaci. Jestliže se rozhodnete hrát hru na vyšší obtížnost, budete muset těmto nuancím věnovat extra pozornost. Příjemné je, že (dost možná v reakci na kritiku této věci u Horizon: Forbidden West?) máte možnost zapnout v menu automatické sbírání surovin a předmětů, takže nemusíte ručně mačkat tlačítko pro zvednutí každého z nich ze země. Obecně je menu plné nastavení pro přístupnost hry, což je samozřejmě zaměřeno především na hráče s hendikepem.
Nikdo není dokonalý
Samozřejmě i v této hře lze identifikovat určité slabiny a hlavní otázkou pak je, zda dokážou pokazit nebo narušit výše popsané mimořádné kvality díla. Osobně bych byl určitě raději, kdybychom se nevraceli do některých již známých lokací z minulé hry, ačkoliv drtivá většina z nich je nějakým způsobem proměněná nebo navštívíme jinou část dané říše. Jak jsem ale popisoval, nádhera a velkolepost některých zbrusu nových lokací tyto pocity více než vyrovnává.
Určitý stereotyp je možné identifikovat také u některých soubojů, obzvláště pokud několikrát po sobě vraždíte stejný druh nepřátel. Jako celek ale platí, že je hra rozsáhlejší a pestřejší než minulý díl. Jelikož mám tendenci při prvním průchodu silně příběhovou hrou ignorovat vedlejší aktivity (a vracet se k nim po dohrání nebo při druhém průchodu), trochu mě prudilo i občasné pobízení postav směrem k vedlejším aktivitám, ale nakonec jsem se tomu docela pobaveně smál, když mě třeba po každém příchodu do domu zbytečně zkoušela oslovit jistá vedlejší postava.
Ačkoliv hra využívá zvuku i haptických vibrací DualSense ovladače, dělá to překvapivě umírněně, takže to někomu může přijít nedostatečné. Přesto jde určitě o příjemný posun oproti minulému dílu a dojem z jízdy na psím spřežení, prosekávání se nějakou větší překážkou nebo vrhnutím sekery a jejím přilétnutím zpět do ruky je odezvou ovladače vylepšen. Během hraní jsem nezaznamenal žádné technické problémy, kromě jednoho případu, kdy vypadlo mluvené slovo (restart checkpointu tento problém opravil). Je vhodné připomenout, že tvůrci hru ještě patchují a je dobrá šance, že tyto věci ještě do vydání hry vychytají.
Devítka nebo desítka?
Dovedu si živě představit a pochopit recenzenty i hráče, kteří budou hru hodnotit jako mimořádně kvalitní, ale nikoliv zásadní titul – jinými slovy, pro číselné hodnocení sáhnou po devítce místo desítky. Argumenty pro to určitě jsou, například že hra není takový šok a posun pro sérii i žánr, jako byl předchozí díl z roku 2018. Nebo že je určitá část jejího obsahu víceméně recyklací již známého.
Těžko ale někdo může popřít, že takhle velkolepou výpravu a zároveň takhle technicky i scénáristicky bravurní vyprávění prostě drtivá většina ostatních her neumí nabídnout. Možná se někomu může stát, že mu v průběhu hraní něco nesedne, ale jsem si docela jistý, že většinu hráčů příběh naprosto strhne a z některých scenérií nebo bitev jim polezou oči z důlků. Tohle je zkrátka Hra s velkým H a jako taková si zaslouží náležitý potlesk i maximální doporučení (nejen) všem fanouškům série nebo žánru.
Druhý názor: Pavlína Nouzová
Když se před čtyřmi lety podstatně změnila série God of War, asi nejvíce praštilo do očí zasněžené prostředí a zrzavé děcko po Kratosově boku. Hráč dostal do rukou novou mrazivou sekeru a musel si zvyknout na to, že už není sám a malý lučištník se mu horlivě snaží pomáhat. Za tím vším ale bylo mnohem víc. Příběh o otci, který chladně vychovával svého syna a těžko si zvykal na novou realitu po smrti milované ženy. Příběh o pomalém budování vztahu mezi rodičem a dítětem a o sbírání společných zážitků.
Ragnarök jde ještě dál. Jistě, ústřední příběh se točí kolem dramatické hrozby konce světa a jeho znovuzrození. Nabízí ale i dospívání dítěte, hledání jeho identity a nastavování rovnováhy mezi snahou rodiče předat mu co nejvíce znalostí, ale také mu poskytnout prostor a důvěru.
Témata, která mohou být blízká Kratosovi i hráči před televizí, doplňují souboje se známými i novými nepřáteli, byť při nich zamrzí omezené využití haptické odezvy ovladače. Dojde taky na tradiční hádanky, doplněné o několik nových prvků – třeba kameny na stěnách, které odrážejí mrazivou sekeru jako nerozbitné zrcadlo. Vývojáři využili hodně nápadů z předchozího dílu, ale snažili se je posunout. Truhly Norn se zářivými modrými runami teď pracují i s novými růžovými šípy. Poschovávaní Ódinovi havrani přinášejí menší příběh a jsou více než jen položkou na seznamu.
Titul ale občas působí, jako by cílil na mladší publikum nebo alespoň nepříliš otrkané hráče. Atreus a Kratos jsou třeba upovídanější než dřív, zřejmě z důvodu, aby hra nebyla moc tichá. Občas to až sklouzne k případům, kdy se jejich rozhovory během putování krajinou začnou točit v kruhu. Při nalezení nové hádanky zase hráč dostane téměř okamžitě nápovědu, aby se u ní příliš netrápil. Nadšení z momentů, kdy byste na řešení přišli sami, byť možná trochu zdlouhavě, je tak zabito hned v zárodku. Nejednou jsem v duchu prosila, ať už oba spolu s Mimirovou hlavou zmlknou.
I kdybyste se ale dostali do podobné situace, vedlejší postavy nebo nepřátelé, kteří tentokrát dostali ještě více prostoru, to výborně vyváží. Řeší osobní problémy, které v některých případech jsou i poměrně moderní. Přinášejí zajímavé, až dojemné vedlejší úkoly. A po herecké stránce jsou výjimeční, obzvlášť pak Freya a Ódin.
Může vám vadit ukecaný Atreus. Může vám přijít, že Kratos trochu “změknul”. Ale vyvíjejí se, nezasekli se na místě – stejně jako celá série. God of War Ragnarök navíc přináší dospělá témata, jen minimum technických problémů a hned několik překvapivých momentů v příběhu i samotném gameplayi.
Recenze
God of War: Ragnarök
Jak navázat na jednu z nejvelkolepějších her generace, která zároveň dokázala přinést jeden z nejosobitějších příběhů? No přeci dodat ještě mnohem rozmáchlejší dobrodružství a zároveň ještě napínavější a dojemnější příběh. Obojí se povedlo nejen díky dospělému posunu hlavních postav i příchodu mnoha vynikajících nových. Kromě výpravy a příběhu tvůrci ale vymačkali ještě více šťávy také z bojů, které jsou ještě divočejší a pestřejší.
Líbí se nám
- Mimořádně silný příběh
- Ohromující výprava
- Prohloubení bojového systému
- Nové postavy a mechaniky
- Excelentní herecké výkony
- České titulky
- Důstojné finále severské ságy
- Nezapomenutelné momenty
Vadí nám
- Pár věcí se opakuje
Super recenze ale to už je u p.Zavřela standart. Já si jenom vždy bodík u recenzí od Martina odečtu,ale jeho nadšení ohledně her ,je působivé. Rád jej poslouchám, škoda že nemají častější podcasty. A ještě se jen zeptám, jestli někdo pročítá diskuze? Poslední dobou urážení a některé názory jsiu dost za hranou, tak aby to tu nebylo jak na Konzolistovi.
tihle desítkoví a u této hry i devítkoví recenzenti začínají vyloženě dělat medvědí službu hráčům i herní scéně obecně. Opravdu není možné, že dostaneš úplně to samé co před čtyřmi lety a znovu budeš hodnotit 10/10. To jako fakt ne kamarádi. Že nedokázali ani fixnout combat a na obrazovce se ti ukazuji šipky, ze kterých jdou nepřátelé, je naprostý designerský fail. A těch chyb je tam mraky.
Mne bohužel nesedí ta nejdůležitější část hry: soubojový systém, který je napůl rozkročen, mezi povinný a vzhledem k odkazu na prvotní díly pochopitelný hack-and-slash (který mne ovšem nikdy nebavil) a souls (kde jsem velký příznivec). Mne by přitom stačilo málo, kde by Parry a Riposte byl stejně zásadní jako v souls hrách, po jeho užití by stačil finální úder.
Hra JE skvělá, ale žánrově svým soubojovým systémem není bohužel pro mne.
Jako objektivní negativum jednoznačně hodnotím:
1) Že hra nevyšla pouze na PS5, tedy v případě, že by byl znát posun v grafickém kabátku, oproti dílu z roku 2018 – rozdíl v grafice je totiž minimální, pomalu bych chtěl napsat, že žádný.
2) Nedostatek patřičné, ovšem nikoli prvoplánové, brutality.
3) Občas animace nepřátel v souboji, především když je sekáte ve „vzduchu“.
4) A velmi často animace partnerských postav v souboji.
Hra si zaslouží především k přihlédnutí k bodu „4“, maximálně 90%. 100% je již i únavný a především předvídatelně zcela nekritický projev konkrétního recenzenta, který se pomalu, ale jistě, stává parodií sama na sebe. Negativní kritika není projevem nenávisti (ve skutečnosti spíše naopak) k titulu, k události, nebo k fyzické osobě, která jej jejím cílem. Vždy jde vše udělat o něco lépe (a nepopiratelně mnohem hůře).
Hru jsem si velmi užíval, znovuhratelnosti přispívá to, že služby (vedlejší úkoly) reagují na aktuální stav cesty (hlavních misí). Působivá je také plocha herní mapy, která je věnována vedlejším úkolům – kdo je bude ignorovat, spoustu míst vůbec neuvidí. Dám sem pár tipů, které by se mohly hodit především hráčům, kteří se nechystají hru projít několikrát (pokusím se maximálně vyhnout spoilerům, ale pro jistotu dávam do spoiler tagu):
Používání některých dovedností zvyšuje jejich třídu, následně si lze za pořídit za zkušenosti modifikační žeton, který ještě přidá bonus dle výběru.
U hry jsem strávil stovky hodin, takže kdyby měl někdo dotaz, rád odpovím.
Jsem fanoušek GoW, ale tento díl koupím buďto ve slevě anebo až pak na PC ve slevě. I přes veškeré superlativy to ve mně evokuje DLC. Nevidím v tom nic nového, tak abych si řekl wow, tohle musím mít. Věřím, že to bude skvělá hra, ale není to nic, na co bych nepočkal.
Po shlédnutí gameplay záběrů můžu v klidu říct, že moje slabá očekávání byla naplněna a vypadá to + hraje se to stejně jako předchozí díl, takže teď už neudělám tu stejnou chybu jako předtím a pokud to vydají na PC, tak budu čekat na pořádnou slevu. Prostě klasika 7/10 jako předchozí díl.
tak nějak z té recenze a nejen z této recenze cítím tu povinnou desítku. Když vezmu ty vaše plusy:
Mimořádně silný příběh
Ohromující výprava
Prohloubení bojového systému
Nové postavy a mechaniky
Excelentní herecké výkony
České titulky
Důstojné finále severské ságy
Nezapomenutelné momenty
Tak mi to připadá jako hodnocení nějakého filmu a ne hry. Zrovna Martin jako fanoušek her jako TLG, kde je hratelnost na prvním místě, mě tímhle přístupem trošku zklamal.
Prostě z toho cítím, že ta desítka musela padnou, stůj co stůj. První díl mě tolik slabých a hluchých míst v rámci hratelnosti, bohužel recenzenty spíše zajímá ohromující výprava.
Mne hodne chybi doby, kdy hry mely nejakou replay value, hlavne pribehovou, ne tu dnesni, kdy se nadhodi nejake new game plus, aby se vice grindilo kvuli obtiznosti, ale ostatni bylo stejne. Moznost voleb a ruznych dopadu…
Moznosti voleb a různých dopadů vítám u her, které mají herní dobu někde mezi 5 až 8 hodinami. Tam je velká pravděpodobnost, že se do hraní pustím hned po dohrání znova. Pokud má hra 20-40 hodin herní doby, jako tady píší recenzenti o novém GoW, tak u takové hry nějaké možnosti voleb, které by výrazně změnily příběh, nepotřebuju a naopak by mě to možná u tak dlouhé hry štvalo, protože by se mi asi nechtělo hned absolvovat těch 20-40 hodin znovu. To bych se asi pustil do hraní něčeho nového.
Díl z 2018 mne po cca pěti hodinách hraní přestal bavit (skončil jsem po nějakém souboji na výtahu s drakem) . No možná mu dám znovu šanci, když se to všem tak moc líbí. Přišlo mi to jako podivný kočko-pes: Souboják z původních dílů byl pryč a byl nahrazen podivnou nápodobou ze souls-like her. Nepřátelé byli jako houby a aby padli, tak jsem do nich musel bušit jak pitomý. Občas to bylo jako střílečka, kdy jsem „střílel“ sekerou po nepřátelích. A za Kratosem se zjevovaly magické šipky, protože autoři dali kameru tak blízko, že nepřátelé nebyli vidět. Do hry byl naroubovaný jakýsi RPG systém s levelováním a runami a vybavením, aby se prodloužila doba hraní a mohlo se grindit. Takže jsem hrál za Boha války, který musel „růst“ a vylepšovat se, protože jinak by ty mobky nedal… Se slzou v oku jsem vzpomínal na staré díly, kdy Kratos rozpáral medůzu, roztrhl vojáčky vejpůl, vytřel s nimi podlahu, a pak si odskočil vylepšit zdravíčko do bordelu. V novém dílu mi byl nabídnut prý dospělý příběh o vztahu otce a syna na pozadí epických severských bájí. Boy!
Asi jsem ten celý záměr – to herní dobrodiní – nepochopil. Ještě mu dám jednou šanci, když se v bazarech váli za pár stovek.
P.S.: Asi jsem krátce před tím neměl hrát Nier Automata.
Tak,vzdycky budou existovat hraci co hram nerozumi nic si z toho nedelej;)
je nějaká trofej vázána na obtížnost hry?
je platina jako v horizonu – tedy udělej od všeho něco, nebo vyžaduje 100% splnění všeho? (nesnáším dohledávání pochybných collectibles s pomoci návodu na internetu… jako ty havrani v minulém dílu)
je zde něco jako niffleheim/muspleheim světy? Speciální lokace s „výzvami“ ? Niffleheim mě opravdu zabavil na několik hodin.
zápor mě kažopádně pobavil, doufám, že ho od teď uvidím u každého call of duty, fify, mario, asasin creed, far cry a vůbec u těch všech ždímaných serií.
dovolenou už mám schválenou, předobjednávka potvrzená, takže plán je jasnej!
Kompletni seznam trofeji mam bohuzel zatim skryty.
Kazdopadne Niflheim vypada ted jinak, ubylo grindu (byt uznavam, ze me posledne uplne absurdne bavil). Muspelheim je zase plny vyzev, prisly mi atraktivnejsi nez v minulym dilu.
Jsem rád, že doba, kdy se desítka zásadně neudělovala, protože (jak se tehdy nesmyslně šířilo internetem a v magazínech) ŽÁDNA HRA NEMŮŽE BÝT TAK ODLADĚNÁ, ABY SI ZASLOUŽILA DESÍTKU, je pryč. Ještě, že jsou ty doby dávno pasé. Když je ta hra očividná bomba, kterou v jeden moment hraje 99% lidí vlastnící PS a zbytek hráčů by si přálo (aspoň na vteřinu) mít PS doma, aby už už hráli, tak si prostě ultimátní známku zaslouží. Navíc v tomhle případě platí, že „hry jsou umění“. Nevím, které tituly už by si měly vysloužit maximální poklonu, než s absolutní péčí a důrazem na detail a láskou vytvořený GoW. Nezbývá, než se těšit na budoucí vydání na PC, které si v budoucnu asi nenechá ujít žádný PCčkář. PS-lidem přeji orgastické hraní a parádní zážitky!
Mam highend PC, PS5 a PS4 Pro, ale GoW hrat nebudu a ani me to nelaka. To, ze jsi z GoW odvarenej neznamena, ze ja taky. Asi jsem to 1%
To jsme určitě alespoň dva, které GoW neláká a hlavně nebaví. Spíš se těším na budoucí PC verzi Horizon Forbiden West a i ten Bloodborne bych si nechal líbit.
Já mám to samý a ještě jsem nedávno pořídil Switch Oled.Ale GOW považuji za nejlepší hru,co na PS4 vyšla. Každý to má samozřejmě jinak ale vůbec nechápu co jsi nám chtěl zdelit, když tě tenhle žánr asi nebaví
Prosím tě kdybys měl řešit z čeho všeho je mistr „permanentní nadšení“ odvařenej tak bys nic jinýho nedělal
Já bych byl rád aby se ta doba kde se 10 nedávaly jak na běžícím páse vrátila. Například takovej Elden Ring ani omylem nebyl 10/10 a God of War 2018 taky ne a dost pochybuju že tady Ragnarok je 10/10.
10/10 bych si schoval pro tituly, které změnily hry jako takové. Například Tetris, Minecraft
Taky by se na stupnici hodnocení jedna až deset mohla vrátit ta spodní polovina, protože dnes se i podprůměrným hrám dává nadprůměrné hodnocení a odpad se usídlil někde v polovině stupnice.
Nikdo nebude podprůměrné hry hodnotit. Protože magazíny je nebudou recenzovat a čtenáři to nebudou číst.
Vychýlení průměru někam ke známce 7 z 10 není konspirace, je to jen logický důsledek.
Tohle by mohl být zajímavý námět pro redakci – třeba jednou za měsíc vytáhnout ze Steam knihovny nějaký náhodný titul s hodně negativním hodnocením a udělat na něj recenzi. Pak by si třeba místní čtenáři udělali představu o tom, jak vypadá hra, která zaslouží 1-5/10.
@Hubert
Dovolim si oponovat. Posunuti prumeru v hodnocenich vyse, nez kde by melo byt, je opravdu celospolecensky jev, ktery je viditelny i v mnoha jinych oblastech, nez je jen hrani. Tento rok jsem se bavil s psychologem vyucujicim na MUNI a take ten jev nadprumerneho ocekavani zminoval.
Pokud zustanu u her, pak posunuti prumeru je pozorovatelne casto u hodnoceni vykonu hrace v hrach. Napriklad v Hearthstonu je prumer (nebo alespon byl v te dobe, kdy jsem jej pred lety hral) nekde u ranku 16. Polovina hracu se pres rank 16 nedostane. Ale obecne je v HS komunite vnimano, ze jsou nad prumerem az pokud dosahnou ranku lepsiho nez 10. Podobne treba ranky ve strileckach, kde je prumerny vykon povazovan za podprumerny a nadprumerny vykon za prumerny.
Vite, co je to ENPS? (Employee net promotion score) Ve vetsich firmach se tak hodnoti spokojenost zamestnancu se svym zamestnavatelem, nebo se obdoba tohoto pouziva i pro zakazniky, aby ohodnotili poskytovatele sluzby. V ENPS je stupnice od nuly do deseti. Za dobry vysledek se povazuje 9-10. Za prumerny vysledek se povazuje 7-8. Za spatny vysledek se povazuje 0-6.
V soucasne spolecnosti je proste prumernost povazovana za podprumernou a u tech, kteri usiluji o nejake hodnoceni, je videt snaha o dosahnuti vyrazne nadprumerneho vysledku, aby byli alespon ~prumerne spokojeni~.
Za mě záleží, kolik času do hry recenzent investuje. Třeba AC Valhalla je během prvních par hodin docela fajn, nové mechaniky jsou zábavné, úkoly relativně baví. Čím déle ale člověk hraje, tím víc kouzlo naprosto odpadá a zbyde z toho neuvěřitelně repetitivní odrhovacka, která si ve finále s bídou zaslouží 5/10. A dodatečný minus za nejhorší puzzle/minihru, co jsem kdy zažila. Ani příběh to nezachrání, protože hráč zapomene, že vlastně hraje Assassins Creed.
No tak podle této logiky si Elden Ring 10 zaslouží, protože je dost možné, že změní budoucí vývoj – ostatní vývojáři se budou snažit napodobit jeho styl, podobně jako open world ovlivnil Witcher 3.
Elden Ring je akorát Dark Souls 3 v open worldu. S recyklovaným obsahem. Hra je to sice opravdu skvělá, ale 10/10 fakt ne
Další klenot co není schopnej dát nativní 4k/60fps, no nic tak čekání na next gen pokračuje.Jeste ted se směju jak se před uvedením konzolí na trh hypovalo jak to bude standart.
No bud můžeme zůstat na grafice last genu a používat 4k 60 fps a nebo se budeme snažit grafiku stále zlepšovat za cenu fps. Většina vývojářů zvolí tu druhou možnost.
tohle je vyleštěný last-gen nic víc.
Parádní recenze Martine Zavřele.
Jen menší dotaz. Co tak čtu recenze, tak všichni vychvalují jak postavu tak herecké výkony Frey a pár dalších. Zajímá mě, jak je na tom konkrétně Týr a popřípadě jestli dostal dostatečný prostor. Díky.
Už z trailerů mi přišel úžasný.
Díky moc za přečtení i pochvalu.
Týr je naprosto úžasný, chová se úplně jinak než by člověk čekal a z každého jeho pohledu i pohybu čiší více či méně skrytá síla a hrozba. Rozhodně jedna z nejlepších a nejzajímavějších postav příběhu. Ostatně, jak se dalo čekat, je to místní Bůh války a v mnoha ohledech Kratosův protipól. Prostoru dostal více než vrchovatě.
Dustojne finale? Takze kratos dead? Slusnej spojler hned v nazvu clanku.
Ty jsi důkazem, že jsme z opic.
Sami tvůrci v rozhovorech opakovaně říkali, že jde o finále severské ságy.
Jinak minulý díl končil tím, že Kratos našel rytinu s proroctvím vlastní smrti, ale zda se to proroctví naplní nebo ne, to je samozřejmě stále otázka.
No, nevím. Zase to stejný, akorát v jiným kabátu a o trochu větší a recenzenti opět zobou marketingu z ruky. Ve všem je to tak nejvíc mainstream jak jen může být, ale u téhle hry to najednou nevadí. Severská mytologie – check, simple gameplay – check, levely, číslíčka, craftění – check. Za mě overrated. Ale vlastně proč mě to ještě u PS exkluzivek překvapuje
Za mě overrated, ale nehrál jsem. Ty jsi ale šmudla, viď?
První díl mi stačil. Tohle je očividně až na pár detailů úplně stejný.
Furt to samé dokola. Jak toto, tak Uncharted, tak Last of Us,… Dobrodružství někam zasazené, kde si pochodim a zabojuji, kouknu na mraky animaček, něco seberu a hned tomu dám 10 z 10. Úchvatné 😅 skvělé hry
Ano, akční adventury jsou takhle vystavěny už roky. To jsi objevil Ameriku. Tebou zmíněné hry dostaly vysoká hodnocení především za své charaktery, vyprávění, technologii a technické zpracování. Pokud očekáváš extra hluboký gameplay od akční adventury, je něco v nepořádku s tebou.
Tak ty kritizuješ herní žánr. To je tvůj boj, že tě nebaví ne problém těch her.
Sorry ale akorát si tady ze sebe udělal 🐒🙊
No taky vám to neberu 😅 když jste odvařený ze hry, která vás vede za ručičku a vypráví příběh, užijte si to 😅 to si rovnou můžu pustit film 😅
overrated protože nemáš playstation,dobrá logika
Je to názor, ať si ho klidně má.
Já to zatím hodnotit nebudu, ale schválně jsem se koukal na recenzi God of War tady na zingu a také hodnocení 10 a nic v mínusech. No hrál jsem PC verzi a dal bych tomu tak 7/10, prostě nic extra to nebylo.
Hele mam na to uplne stejny nazor, ale hadat uz se tady s nikym nebudu. Je to zbytecny. Známku respektuji, ale tudle hru si opravdu nekoupim. A to ani kdyby byla ve vyrazne sleve.
Ale jsem rad, ze se stale najdou lide, kteri se neboji vyslovit vlastni nazor.
Když tě ta hra nezajímá tak nevím proč tu vůbec otravuješ život lidem který se na hru teší .