Každý z nás se samozřejmě bojí různých věcí různě. Pokud to ale máte jako já, pak vás nemohou skutečně vyděsit žádné nadpřirozené jevy nebo fantastické příšery – část vašeho mozku vám vždycky bude připomínat, že takové věci neexistují. Co mne ale vyděsí zaručeně, to je duševně nemocný člověk s vražedným záměrem. Tenhle druh hrůzy je bohužel až příliš reálný, takže se od něj neumím tak snadno odosobnit, jako od těch fantaskních. Závěrečnému dílu první sezóny série The Dark Pictures Anthology dominuje sériový vrah, ze kterého se mi opravdu ježily vlasy hrůzou. Navíc má k tomu parádní venkovské sídlo, připomínající první Resident Evil a také mimořádně povedený soundtrack. Je to smrtící kombinace.
- Platforma: PS5 (recenzováno) PS4, XSX|S, X1, PC
- Datum vydání: 18. 11. 2022
- Výrobce: Supermassive Games (Anglie)
- Žánr: Hororová adventura
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ne
- Dat ke stažení: 65 GB
- Herní doba: 7+ hodin
- Cena: 1049 Kč (PS Store)
Silný rozjezd
Příběh hry je velmi silně inspirován skutečnými událostmi okolo „prvního sériového vraha v Americe“. H. H. Holmes v roce 1893 otevřel v Chicagu hotel, ve kterém následně zavraždil údajně až 200 lidí (identifikace byla složitá kromě jiného i díky tomu, že ve sklepě hotelu provozoval „tajné krematorium“). Podle některých zpráv Holmes vybavil budovu tajnými místnostmi, skrývajícími pasti typu propadliště nebo plynová komora. Pokud jste někdy viděli filmy ze série Saw, pak si umíte představit, jaké typy „vražedných her“ tento sériový vrah provozoval. Ačkoliv realita byla ve skutečnosti poněkud krotší, než jak ji popisovaly dobové noviny, hra se o tento aspekt historie náležitě opírá a představuje moderního vraha v roce 2022, který vystavěl repliku Holmesova hotelu na odlehlém ostrově, kam na začátku hry vyláká pětičlenný dokumentární filmový štáb.
Hra nicméně začíná prologem, zasazeným do roku 1893, který hratelnou formou prezentuje „typickou noc v Holmesově vražedném zámku“. A je to právě tahle úvodní kapitola, která hned ze začátku hry nasadí velmi vysokou laťku děsivosti celé hry. Holmes je zde představen jako relativně milý pán, na kterém je ale něco tak trochu podezřelého. Ve chvíli, kdy přikročí k první vraždě, je na něm pak nejděsivější lhostejnost a klid, s jakým masakruje svoje oběti. Z celé scény doslova sálá jeho nelidská fascinace lidskou anatomií a celá tato pasáž působí podobně znepokojivě a nepříjemně, jako například aktuálně veleúspěšný seriál Dahmer na Netflixu. Musím říct, že mi strach z tohoto zákeřného šílence vydržel velkou část hry především díky síle jeho úvodního představení.
Nejděsivější je na něm lhostejnost a klid, s jakým masakruje svoje oběti.
Kromě Holmese stojí za pozornost také „hlavní hrdinka“ Kate, zahraná vynikající herečkou Jessie Buckley. Jak je ale u téhle série zvykem, kterákoliv z pěti hratelných postav může zemřít a kterákoliv může přežít/stát se hlavní. Zatímco jednotlivé postavy jsou zajímavě napsané i zahrané, v příběhu jako takovém bohužel pár věcí zaskřípe způsobem, který vám může citelně narušit celkový zážitek. Například jsem nikdy neskousnul jednoduchost, s jakou se filmový štáb nechá na začátku vylákat do odlehlého sídla neznámého hostitele. Je to přesně jedna z těch scén, kdy si říkáte, že by nikdo se zdravým rozumem na všechny ty podezřelé náznaky blížící se hrozby nereagoval s takovou nevšímavostí. Naštěstí ale takových momentů v příběhu není zas tak mnoho a řada situací naopak době zafunguje svojí dusivou atmosférou a realističností.
Změna žánru
První dvě třetiny hry fungují jako vynikající horor, kombinující atmosférický labyrint rozlehlého sídla s plíživou hrozbou zákeřného vraha i jeho smrtících pastí. Byl jsem upřímně překvapen tím, jak dobře může šablona „strašidelného domu“ fungovat i v dnešní době. Mnohokrát jsem si přitom vzpomněl na dům z úplně prvního dílu série Resident Evil. Tomu ostatně napomáhá také hudba, která je dle mého názoru místy záměrně podobná soundtracku zmíněné kultovní hry. Jak ale příběh gradoval a začínal jsem se blížit odhalení identity vraha, začalo být zřejmé, že tvůrci se poněkud odklonili od původního žánru k něčemu přeci jen fantasknějšímu. S ohledem na to, co jsme si řekli v úvodu recenze o tom, jaké druhy strachu na mne působí jak silně, tím pro mne hra ztratila hodně ze své děsivosti, což ještě podtrhlo poněkud natahované „akční“ finále, působící místy až nechtěně komicky.
Po herní stránce je těžké tuto sérii hodnotit, protože lze v mnoha ohledech prohlásit, že jde spíše o film, než klasickou hru. Přesto ale tvůrci posunuli některé důležité mechaniky kupředu, takže se zde například objevuje unikátní vybavení jednotlivých postav (směrový mikrofon, fotoaparát s bleskem apod.) nebo dokonce omezený inventář, kdy výměnou předmětů mezi postavami můžete zásadně ovlivnit jejich šance na přežití. S povděkem jsem kvitoval také vyšší pohyblivost postav, kdy prakticky všude můžete i běhat, nejen chodit. Pokud máte tyto interaktivní filmové horory rádi, nabízí Devil in me podle mého názoru nejlepší díl z celé série. Přesto nedosahuje na kvality výpravnějších „samostatných“ titulů, jako byly Until Dawn nebo The Quarry. Jedná se ale o závěrečný díl první sezóny Dark Pictures série, takže se příště můžeme těšit na nové pojetí i mechaniky (a výpravu do vesmíru).
Recenze
The Dark Pictures Anthology: The Devil in Me
Nejpovedenější díl Dark Pictures série dokáže účinně vyděsit, pokud vám sedne tenhle druh hrozby. Zdejší vrah je náležitě démonický, labyrint starého domu strašidelný (od sklepa) až na půdu a hratelné postavy sympatické. Bohužel mi zážitek poněkud zkazila žánrová změna v poslední třetině, ale i tak se fanoušci série budou dobře bavit.
Líbí se nám
- Špičková úvodní kapitola
- Děsivý vrah ve stínech
- Sympatické hratelné postavy
- Velmi atmosférická lokace
- Drobná vylepšení hratelnosti
- Možnost hrát sám nebo v týmu
Vadí nám
- Naivita postav na začátku
- Žánrový posun během hry
- Natahované "akční" finále
Super, tak balík spodního prádla koupen, a po dohrání ho prodám na japonském webu