Občas se stane, že se kvalitní příběh schovává v nečekaném herním žánru. Kdo by čekal, že nenápadná indie strategie od patnáctičlenného francouzského týmu bude svým příběhem místy připomínat to nejlepší z Mass Effektu nebo z filmu Interstellar. Přesně to se ale povedlo a s každou další kapitolou i každým dalším hyperprostorovým skokem hlouběji do vesmíru si vás hra omotá o něco víc kolem prstu, kromě jiného pomocí strhující výpravy, nádherné hudby, nečekaných zvratů v chytrém příběhu a samozřejmě, parádní hratelnosti. Podobně jako nám loni konec roku nadělil geniální indie záležitost Inscryption, také letos jsme se na poslední chvíli dočkali silného zástupce této alternativní herní scény.
- Platforma: PC
- Datum vydání: 7. 12. 2022
- Výrobce: Bulwark Studios (Francie)
- Žánr: příběhová budovatelská strategie
- Česká lokalizace: ne
- Multiplayer: ne
- Dat ke stažení: 20 GB
- Herní doba: 30 až 70 hodin
- Cena: 849 Kč (Steam)
Milionářská výprava do vesmíru
Nejlepší sci-fi příběhy jsou většinou ty, které nejdou příliš daleko do budoucnosti a místo toho staví na reálných základech naší současnosti. Přesně takový je úvod IXIONu, který se odehrává v roce 2059 a vypráví příběh výstředního milionáře, který se sice nejmenuje Elon Musk, ale také je posedlý představou soukromé výpravy do vesmíru, která má změnit osud lidské rasy. Výprava má proběhnout na palubě masivního plavidla jménem Tiqqun, určeném pro tisícovky cestujících a vybaveném vlastními skleníky či továrnami na těžbu a zpracování surovin během cesty. Především je ale Tiqqun vybaven revolučním Vohle pohonem, který umožňuje cestovat skrze „sobě-podobný prostor“, neboli zakřivovat realitu a cestovat „hyperprostorem“, jako jsme to mohli vidět třeba ve filmu Interstellar.
Jenže při zkušebním zažehnutí pohonu na oběžné dráze měsíce dojde ke strašlivé katastrofě a Tiqqun se ocitne ve sluneční soustavě o několik desítek let později („tenhle malý manévr nás bude stát desítky let!“), kdy dávno pohasly všechny známky lidského života a civilizace. Zůstaly ale stopy naznačující, že lidstvo možná stihlo vyslat do hlubin vesmíru i jiné výpravy ve snaze najít nový domov. Po vytěžení surovin ze zbytků sluneční soustavy se tedy i vy vydáváte na dlouhou cestu do hlubin vesmíru. Narazíte přitom na děsivá nebezpečí lidské, mimozemské i vyloženě přírodní povahy. Hra velmi dobře zvládá zapracovat nápady a prvky z mnoha klasických sci-fi příběhů, od Vetřelce přes Věc až třeba po Vesmírnou odysseu, Kouli nebo Horizont události.
Při zkušebním zažehnutí pohonu dojde ke strašlivé katastrofě.
Vaše role v tomto příběhu je role administrátora, který má na starost kompletní řízení plavidla Tiqqun. Zpočátku budete muset na rozlehlé palubě postavit „malé město“, které obslouží jak ubytování posádky, tak výrobu a zpracování surovin včetně jídla nebo vody. Během vaší dlouhé cesty pak budete vynalézat a vylepšovat technologie, opravovat poškození stanice, zkoumat nové planety a také rozhodovat o politice, ovlivňující morálku a důvěru vaší posádky. Pokud jste hráli legendární polskou strategii Frostpunk, pak víte naprosto přesně, co vás čeká. Obě hry mají kromě jiného podobný třeba i vizuální design, především doprovodné ilustrační artworky. IXION je ale mnohem pestřejší a jeho příběh mnohem zajímavější.
Vražedná mrazivá temnota
Na to, že se jedná o strategickou hru, zvládá IXION velmi dobře navodit atmosféru hrůzy, způsobené nelítostnou mrazivou prázdnotou vesmíru. Hned po prvním zažehnutí pohonu se vaše plavidlo začne neodvratně rozpadat a budete jej od té chvíle muset neustále záplatovat novými ocelovými pláty, aby vůbec zůstalo provozuschopné. Původní skromná dávka surovin včetně jídla rychle dojde a budete se muset hodně ohánět, abyste začali v dostatečném rozsahu pěstovat vlastní zdroje. Čas od času se do toho ale vloží ještě nějaká ta aktivní hrozba, jako je třeba znepřátelená vesmírná loď s lidmi, kteří vás viní ze zkázy rodné planety. A hluboko v temnotě číhají ještě mnohem horší věci. Jeden z nejlepších momentů příběhu je, když skočíte na koordináty, kde údajně měla čekat další lidská výprava… a vynoříte se mezi jejími troskami, s mrtvými těly plujícími mezi troskami. Podpořena úžasnou hudbou, umí tahle hra navodit zdrcující atmosféru, jakou by jí třeba letošní „horor“ Callisto Protocol mohl závidět.
Tvůrci sami říkají, že jejich hlavním záměrem bylo vystihnout a vše podřídit této atmosféře zoufalé poutě do neznáma, kde jste obklopeni nezměrnou a nelítostnou mrazivou temnotou. I proto je hra relativně náročná, pokud jde o obtížnost – alespoň na první pokus. Udržet celou stanici v provozu navzdory všem limitům a hrozbám je komplikovaná výzva, kterou dost možná napoprvé nezvládnete. S tím ale tvůrci počítají a vřele doporučují začít znovu. Při opakovaném pokusu, poučení z minula zjistíte, že vám to už jde mnohem lépe. Zhruba ve třicáté hodině hry jsem byl zoufalý, ale od padesáté dál jsem již měl všechny procesy tak vypilované, že jsem se posledními kapitolami nelineárního příběhu doslova „prošel“ naprosto bez problému. Velmi zajímavá součást výzvy, kterou naplno nedoceníte dokud ji nezažijete, je skutečnost, že Tiqqun má 6 sektorů/palub a každou z nich řídíte jako vlastní „samostatné město“. Tohle dodává hře citelně vyšší komplexitu, než jakou nabídlo jedno město ve Frostpunku.
Záměrem bylo vše podřídit atmosféře zoufalé poutě do neznáma.
Po všem výše napsaném se nejspíš podíváte na průměrné hodnocení na Steamu a řeknete si, že jsem se zbláznil. Hra tam má totiž momentálně velmi smíšená hodnocení. Jako někdo, kdo ale hru velmi aktivně hrál před jejím vydáním, během „launch day“ a také potom, zatímco jsem aktivně sledoval také streamy o ní a účastnil se diskuzí s vývojáři i komunitou na Discordu, ale moc dobře vím, že tato negativní hodnocení neodráží skutečné kvality hry, nýbrž její technický stav při startu. Hra je jednak velmi náročná na hardware. Někdo by řekl „mizerně optimalizovaná“, ale myslím že to spíš souvisí s absurdní propracovaností detailů 3D grafiky v takto rozsáhlé strategii. Především ale při vydání vývojáři vydali několik patchů, které sice opravily balancování surovin, ale rozbily mnoho dalšího – a řada hráčů přišla i o uložené pozice. Další negativní ohlasy jsou od hráčů, kterým hra přijde neférově těžká. Ona ale tak má působit – do toho zlomu, který jsem popisoval výše. Jakmile vám dojde, že doslova všechno na palubě, od oceli po vodu, se dá plně recyklovat, obtížnost hry skoro vymizí a zůstane jen parádní jízda nelineárním příběhem. Ale ten ohromně uspokojivý pocit z toho, že jste Tiqqun vystavěli správně, vám už nikdo nevezme.
Recenze
IXION
Strhující výprava do nelítostných hlubin mrazivého, temného vesmíru. Je fascinující, že budovatelská strategie dokáže nabídnout lepší příběh, než mnohá RPG nebo "rádoby filmové" survival horory. Podobně jako Subnautica nebo Frostpunk, tohle je zážitek, na který nezapomenete - jen jen potřeba vytrvat během relativně náročného rozjezdu.
Líbí se nám
- Poctivý vědeckofantastický příběh
- Strhující tempo vyprávění
- Zábavné budování stanice
- Napínavý souboj s časem
- Struktura šesti sektorů
- Detailní tutoriál
- Mimořádně silná atmosféra
- Vynikající hudba a výtvarná režie
Vadí nám
- Obtížnost může předčasně odradit
- Hardwarově náročné
Hra trpí na neskutečně nesmyslné techniky obtížnosti, na Discordu zuří válka co se týče mechaniky opravy trupu po skocích. Úplně retardované je, že čím má trup lepší integritu aka zdraví, tak tím víc stojí údržba…. co to je za logiku, tak snad čím horší je, tím více by měla stát oprava… Potom to dopadá tak, že ostatní radí ať drží trup na 30% protože je to levnější…
Tyto věci se snad na základě zpětné vazby vyladí.
Já osobně mám hry tohoto typu rád.
Stačí postavit pár recyklovacích továren na ocel a člověka tahle mechanika nemusí vůbec trápit, automaticky vydělává více oceli než tahle mechanika spotřebuje, zadarmo, jen z odpadu, který lidé na stanici generují nezávisle na všem ostatním. Přijde mi, že lidé co se kolem tohoto rozčilují tak hře dali sotva pár hodin a vůbec se nenamáhali pochopit její mechaniky.
Btw. proč údržba méně poškozeného trupu stojí více je vysvětleno přímo v textu té funkce ve hře – dělníkům trvá déle najít trhlinu v trupu, pokud je menší.
Tento princip je z reálného světa. Když kamínek udělá malinkou tečku na čelním skle auta, můžeš to sklo vyměnit (nechat zalít) nebo nechat plavat. To sklo vydrží klidně 20 let. Kolik bude stát údržba, když sklo po každém kamínku necháš opravit a kolik když těch nárazů tam necháš několik stovek? Pro zachování funkčnosti na 80% stačí stav 20%. Čím víc se od stavu 20% blížíš 100% tím je každé procento údržby dražší.
Ty negativni recenze na steamu prameni vicemene jen z velmi spatnyho balancu obtížnosti. Hra vam na bedra naklada dalsi a dalsi permanentní debuffy, omezeni a nehody, ktery nemuzete ovlivnit, az nakonec jedna takova mala nehoda zpusobi, ze se dostanete do neodvratny spiraly smrti. Pak vam po treba 15 hodinach hrani zbyva uz jen opravdu ten restart. Jestli je to spante, na to si kazdej musi odpovedet sam – bude to spis otazka jeho casovejch moznosti, pro me je to stopka. A to i pres ten velmi zajimavej pribeh.
Ve Frostpunku mi to prislo mnohem lip vyreseny. Za celou dobu hrani me potkala spousta katastrof, ze kzerejch se ale vzdy dalo nejak vybruslit. A sice se ta spolecnost lidozravejch komunistickejch fanatiku asi neda brat za idealni vyhru, ale dobral jsrm se s ni aspon konce na prvni zahrani.
Tohle právě není pravda.
Jakmile hráč nabere dost zkušeností, tak ho žádná nehoda nemůže ohrozit (protože má všude požární stanice, záložní budovy apod.). Fakt ale je, že většinou to chce jeden-dva pokusy, než člověk ty zkušenosti nabere. Pak už ho ale opravdu nic neohrozí.
Proto jsem psal, ze si to kazdej musi zvazit sam… Me osobne to bezprostredne po prvnim selhani nelako, obetovat dalsich +-15h v podstate totozny herni naplne – protoze to je v podstate „linearni“ strategie.
Druhý nebo třetí run je mnohem mnohem svižnější než první. A člověk dostane příležitost zkusit jiné příběhové volby.
Při čtení takové recenze je mi skoro až smutno, že jsem na strategie úplně levý. Tohle i zmiňovaný Frostpunk by mě neskutečně lákalo, ale mám obavy, že by mě obtížnost naprosto rozdrtila, vzhledem k mým téměř nulovým zkušenostem se strategiemi. Navíc tady asi ani v budoucnu verzi pro Playstation stejně čekat nemůžu, co?
Frostpunk bude myslím jednodušší – jednak se skládá z jednotlivých scénářů (každej je na pár hodin), kdy pokaždé začínáš od znova. Takže pokud něco fakt pokazíš, neneseš si sebou následky celou hru jako v IXIONu. A hlavně – je tam volba obtížnosti. Já hrála na druhou nejlehčí, a stejně mi to přišlo dost těžký, ale on k tomu ten pocit zoufalství a beznadějě tak nějak patří. V IXIONu je tuším obtížnost jen jedna?
Frostpunk je skvělej, strašně návykovej, s naprosto úžasnou hudbou… určitě stojí za vyzkoušení. A na Steamu je teď koukám za 7.5 E. Ale IXION bude asi ještě lepší, hlavně díky o dost propracovanějšímu příběhu. Snad se k němu někdy dostanu a nějak těch „počátečních“ 30 hodin frustrace přežiju
Myslím si, že zrovna Frostpunk je v rámci ps extra zdarma pokud máš, takže můžeš vyzkoušet 🙂
JJ, Frostpunk je na PlayStationu i Xboxu a je naprosto super.
IXION obtížnosti nemá, ale jsem si docela jistý že jeho křivka obtížnosti závisí jen na čase/pochopení mechanik. Jakmile se člověk dostatečně zorientuje v jeho systémech, je hra legračně jednoduchá a prakticky jen o tom, užít si příběh.
Díky za recenzi, která mě naplnila optimismem. Ten Steam se už opravdu nedá brát vážně. Snad jen těch spoilerů bylo na můj vkus až moc…
Steam reviews se samozřejmě daj brát vážně, ale je jaksi potřeba si je přečíst aby člověk věděl proč jsou jaký jsou.
No když odhlédnu od drtivé většiny recenzi o pár slovech, na kterých opravdu není nic ke čtení, je největší bolestí Steamu to unáhlené hodnocení, kdy se lide vyjadřují doslova po jednotkách hodin. A i když třeba za x desítky hodin změní názor (což dokládá tato recenze) tak se to v jejich hodnocenich neprojeví, protože se k nim už nikdo nevrací…
Zatím jsem se dostal jen do kapitoly 3 ale musím říct, že super . Atmosféra i soundtrack. Rozhodně doporučuji ze začátku vytěžit každý systém co to jde, páč těch surovin je fakt čím dál méně. Jediné co my přijde takové všelijaké je rozdělování surovin mezi sektory. Např. v jídelním sektoru se mi to jídlo hromadí, a další sektory nic nemají. Ale spíš mám tu distribuci špatně nastavenou.
JJ, rozhodně se vyplatí neodcházet z žádné soustavy, dokud tam zbývají nějaké suroviny. Příběh sice naznačuje, že už by měl hráč jít dál, ale pokud ustojí penále -1 stabilitu za netrpělivost posádky, může v každé soustavě zůstat jak dlouho chce.
Pokud jde o automatické rozdělování surovin, je důležité nemít tu „modrou zarážku“ v té „zdrojové“ místnosti nastavenou na maximu – jinak se to odtamtud nebude vůbec nikam odesílat, jen se to zasekne na místě.
Nejlepší pasáže hry máte ještě před sebou, závidím