Recenze Deliver Us Mars – působivý sci-fi příběh

Od prvního pohledu bylo jasné, že Deliver Us Mars má mnohem větší vypravěčské ambice, než předchozí hra tvůrců, Deliver Us The Moon (na kterou příběhově navazuje, ale můžete si druhou hru bez problému užít i bez znalosti té první). Přítomnost více postav a vyloženě filmových scén slouží jak k prohloubení zážitku z cestování na rudou planetu, tak hlavně k prohloubení zážitku z komplikovaného vztahu otce s dcerou, který může v ledasčem připomenout hry jako The Last of Us nebo třeba Plague Tale (také zde hraje roli důležitý sourozenec). Výsledkem je velmi výpravné sci-fi, které zároveň zdařile pracuje se vztahy a emocemi hlavních hrdinů – i hráče. To vše podpořeno naprosto úžasnou hudbou. Bohužel ale budete muset přetrpět poněkud problematickou hratelnost, abyste si ty zmíněné klady užili.

• Platforma:  PS5 (recenzováno) PS4, XSX|S, X1, PC
• Datum vydání:  2. 2. 2023
• Výrobce: KeokeN Interactive (Nizozemsko)
• Žánr: filmová adventura
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ne
• Dat ke stažení: 14 GB
• Herní doba:  10 hodin
• Cena: 710 Kč (Steam)

Otec a dcera

V nepříliš vzdálené budoucnosti globální oteplování, znečištění a přelidnění prakticky zničilo planetu Zemi, která je nyní devastována písečnými bouřemi, pohlcujícími postupně zbytky úrodné půdy – pokud jste viděli film Interstellar, máte velmi dobrou představu. Lidstvo tedy obrací svou naději ke hvězdám, konkrétně k měsíci naší planety a k planetě Mars. Probíhá výstavba trojice obřích vesmírných lodí, přezdívaných „Archa“ a vybavených nejpokročilejšími technologiemi pro zúrodnění a udržitelnost mimozemské půdy. Jenže tajemná teroristická skupina zvaná Outward tyto archy unese a odletí s nimi na Mars bez plánované posádky, načež zpřetrhá kontakt se Zemí. Jedním z únosců byl také váš otec.

 

1 z 8

- +

Do příběhu vstupujete o deset let později v roli Kathy Johansonové, která kráčí ve stopách svého otce a trénuje na astronauta. Když na Zemi dorazí tajemná nahrávka z Marsu, stanete se součástí poslední zoufalé výpravy na rudou planetu v naději na záchranu unesených Arch i jejich návrat na umírající Zemi. Kathy má ale ve skutečnosti extra motivaci navíc – část oné podezřelé nahrávky obsahovala její vlastní přezdívku, kterou jí dal její otec. Zoufalá snaha dcery znovu se shledat se svým otcem a pochopit jeho motivaci pro nemyslitelný čin je pro změnu velmi podobná filmu Ad Astra, což kromě zápletky, skvělých dialogů a skvělých hereckých výkonů dále posiluje také velmi podobná hudba, která v této hře patří bez přehánění k tomu nejlepšímu, co jsem kdy ve hrách slyšel. Je tesklivá a tajemná, kromě soundtracku z již zmíněného filmu připomíná svojí atmosférou například hudbu z filmů Blade Runner.

Hudba patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy ve hrách slyšel.

To, co následuje, také v mnoha ohledech připomíná žánrové filmy – dočkáme se emotivního vzlétnutí ze Země, nehody a vypjaté krize během cesty vesmírem, nouzového přistání na Marsu a zoufalého boje o přežití na rudé planetě, následovaného napínavým vyšetřováním trosek předchozí výpravy. Dojde i na smrti některých klíčových postav a celkově odhalování historie Outward expedice je depresivní a ponuré. Když už si myslíte, že příběh nemůže být emotivnější nebo temnější, naservíruje vám hra několik brutálních zvratů ve svém finále, na které nejspíš jen tak nezapomenete. Nenechte se tedy zmást relativní jednoduchostí modelů postav, tohle je velmi silné lidské drama, které vás postaví před několik velmi nesnadných dilemat a zamyšlení nad rodinou, hodnotami či nejhoršími lidskými vlastnostmi. Dojem z příběhu mohou kazit snad jen některé zdánlivě přeslazené nebo kýčovité scény v úvodu (nebo ve vzpomínkových sekvencích), ale víceméně všechny tyto slabiny lze vystopovat k postavě otce, který dost možná neví, jak s jeho dcerami vycházet – kromě obligátního darování plyšového „měsíčního medvěda“. Tato určitá naivnost jeho vztahu k dcerám ale projde velmi dramatickým vývojem v pozdějších fázích příběhu.

Příběh nade vše

Zatímco pro příběh (a hudbu) nemám nic než chválu, zbytek hry na tom bohužel tak dobře není. Hratelnost lze rozdělit do dvou skupin – v té první je řešení víceméně se opakujících hádanek se zapojováním elektrické sítě a v té druhé je šplhání po stěnách pomocí cepínů, ať už se jedná o skály nebo třeba stěny obří zřícené vesmírné lodi. Zatímco hádanky jsou relativně ucházející (vždy vám zabere trochu času najít a správně seřadit všechny jejich komponenty, ale nikdy to není příliš frustrující), tak šplhání po stěnách je vyloženě příšerné – především proto, že ovládání přískoků a odskoků ke stěně či od ní je velmi nepřesné, na což rozhodně několikrát zemřete – a zároveň je šplhání samotné velmi pomalé, takže jeho opakování po pádu je extra frustrující. Je to velká škoda, protože některé elementy šplhání jsou samy o sobě zdařilé a úspěšně navozují pocity horolezce, který se musí pečlivě držet a rozhodovat, kam dát ruku nebo nohu dál.

Výprava hry je plná kontrastů, čemuž pomáhá skutečnost, že některé sekvence sledujete z pohledu vlastních očí a jiné z pohledu za zády vaší hrdinky. Zatímco záběry na vesmírné lodi nebo výhledy do krajiny na Marsu jsou většinou velmi působivé, mnohem méně zdařilé jsou modely postav – obzvláště obočí a vousy vypadají téměř rozbitě. Hodně to kazí dojem z jinak velmi emotivních momentů mezi postavami. Na druhou stranu je poznat že pohyby i mimika byly natočeny pomocí kompletního motion capture a herecké výkony všech herců jsou špičkové. V některých rozlehlých exteriérech dochází na PS5 k propadům plynulosti, ale není jich za celou hru příliš mnoho. Tak nebo onak, tou hlavní motivací pro hru je, zda vás zaujme velmi dobře uchopená zápletka o přežití lidské rasy pomocí kolonizace Marsu a zda si vás získá hlavní hrdinka, abyste jí drželi palce až do konce. Na mne zabralo obojí (obzvláště anglická herečka Ellise Chappell v hlavní roli Kathy Johansonové je naprosto vynikající – zvídavá, hravá, zranitelná i odvážná), takže jsem si hru navzdory slabinám užil jako strhující jízdu na jedno posezení, ačkoliv jsem u některých horolezeckých pasáží nadával jako špaček. Ke konci hry jsem si ale byl jistý, že ty útrapy stály za to.