Virtuální realita, neboli hraní se speciálním headsetem, jehož „brýle“ vám zobrazují herní svět zdánlivě všude kolem vás místo „ploché“ obrazovky monitoru či televizoru, dokáže nabídnout nezapomenutelné zážitky. Dodnes vzpomínám na ten pocit, když jsem v jedné z prvních prototypových her, v docela ošklivé grafice, zkusil přeskočit menší propast – jak mne zavalila vlna závrati, protože moje oči říkaly mému mozku, že moje tělo je „hrozně vysoko“ nad dnem propasti. Za uplynulé roky jsem nasbíral mnoho zážitků z hraní ve VR, přičemž dva nejlepší byly jednoznačně Half-Life: Alyx a Resident Evil 7. Druhou jmenovanou jsem dohrál na jedno posezení a měl jsem z toho pocity související s vtažením do herního světa, jako u žádné jiné hry předtím. Jsem tedy velmi rád, že PlayStation 5 nyní konečně dostal vylepšenou verzi svého VR headsetu – a že si v něm budu moci zahrát kromě jiného také další Resident Evil.
- Cena: 14 990 Kč
- Datum: 22. února 2023
- Displej: OLED – 90Hz, 120Hz
- Rozlišení: 2000 x 2040 na oko
- Vzdálenost čoček: Nastavitelná
- Zorné pole: Zhruba 110 stupňů
- Spojení s PS5: Kabel USB Type-C
- Feedback: Vibrace (ovladače i headset)
- Senzory: Pohybový senzor (Six-axis), IR senzor vzdálenosti
- Zvuk: Vstup: zabudovaný mikrofon, Výstup: Stereo jack na sluchátka
- Kamery: 4 zabudované kamery pro sledování headsetu a ovladačů, IR kamera pro sledování oka
Zapojení a nastavení
První generace PSVR pro PlayStation 4 měla až komicky složitý systém zapojení, kdy jednotlivé kabely a konektory na sobě musely mít vyloženě velké číslice, abyste se v nich vůbec vyznali a pospojovali je správně – nemluvě o nutnosti umístit ke konzoli samostatnou kameru, aby pomohla headset a ovladače snímat. Na to všechno můžete s PlayStation VR2 zapomenout, jelikož celá souprava má pouze jeden jediný kabel, napevno připojený k samotné helmě, který zapojíte přímo do PS5 konzole, konkrétně do předního USB-C slotu. Kabel je příjemně lehký a ohebný, přičemž jeho délka 4,5 metru by měla stačit pro každou normální místnost. Ovladače dostanete v balení nabité, nejspíš ne naplno, ale pro první hodinu hraní to bude stačit. Nabíjet ovladače můžete buď pomocí USB kabelu nebo ve speciálním stojanu/nabíječce, prodávané zvlášť.
Celá souprava má pouze jeden jediný kabel.
Jakmile headset ke konzoli připojíte a stisknete na spodní části zapuštěné tlačítko pro zapnutí, konzole nové zařízení detekuje a provede vás krok po kroku jeho nastavením. Velmi zde oceníte možnost „průhlednosti“ helmy díky zabudovaným kamerám – tuto funkci můžete vyvolat kdykoliv během používání headsetu za pomoci druhého, výraznějšího tlačítka na jeho spodní straně. Kdykoliv tak můžete zkontrolovat stav v prostoru kolem vás, aniž byste helmu sundávali. PlayStation 5 hardware celkově působí velmi futuristickým dojmem a stejný pocit ve vás vyvolá také rozhraní helmy, když působivým efektem pulzující digitální mřížky začne přes reálný video obraz vaší místnosti snímat, měřit a označovat kde máte stěny, nábytek, podlahu a další „překážky“, aby vám nastavila bezpečnou zónu/mřížku pro hraní. Úvodní kalibrace vás také naučí kdykoliv vycentrovat orientaci obrazu pomocí podržení tlačítka „menu“ na ovladači.
Jak velký rozdíl je 4K HDR?
Jeden z největších zážitků z technologií okolo videoher v posledních letech mám ze dne, kdy jsem domů přinesl svoji první 4K televizi a pustil na ní první videohru v tomto rozlišení, se zapnutým HDR. Je to obrovský rozdíl proti předchozí generaci (Full HD aneb 1080p). Právě tohle byla zřejmě moje nejočekávanější funkce/inovace nového PSVR2 headsetu, protože jsem si popravdě vůbec nedovedl představit, jak velký skok to pro tento svérázný způsob zobrazování grafiky bude. Abych to napsal dostatečně jasně – PSVR2 má doslova čtyřnásobné rozlišení (počet pixelů) proti první generaci PSVR (4.1 MP proti 1MP, konkrétně 2000 x 2040 proti původním 960 x 1080). Kromě toho disponuje také o něco širším úhlem záběru (110 stupňů místo původních 100) a zcela nově také HDR.
Nejspíš jsem čekal příliš, protože ten hlavní dojem z hraní je, že se pořád jedná o velmi citelně počítačovou grafiku, na kterou se „díváte velmi zblízka“. Jinými slovy, ošálit oko při takové míře detailu je mnohem složitější, než na ploché obrazovce monitoru nebo televize, kde už některé hry působí vyloženě fotorealisticky, k nerozeznání od reality. Důvod, proč ve VR tento reálný dojem zatím chybí je jednak přítomnost (byť mnohem jemnějšího) „screen door efektu“ neboli tzv. „efektu síťovaných dveří“, kdy vnímáte spojnice mezi jednotlivými pixely coby jakousi „jemnou mřížku“, skrz kterou se na herní svět díváte (jakkoliv to zní legračně, nejlepší lék je na tento efekt se nesoustředit a nehledat ho očima). Druhým důvodem je stále poněkud nereálně působící měřítko, které si nejvíc uvědomíte při interakci s lidskými postavami – působí jakoby menší, téměř „panenkovské“.
PlayStation VR2 má doslova čtyřnásobné rozlišení.
Nenechte se ale mýlit, ačkoliv mnou vysněný efekt „fotorealistického VR obrazu“ se nedostavil, grafika PSVR2 je citelně, výrazně lepší, než u předchozí generace. Všechny textury i efekty jsou mnohem detailnější a dočkáte se takových věcí, jako je prosvítání slunečního světla skrz okraje prstů na ruce nebo skrz okraje listů stromů. HDR obecně hraje velkou roli a pomáhá nádherně vyniknout jak přechodům světla/stínu, tak přechodům barevným. Zatím nejpůsobivější výstavní síní PSVR2 grafiky je samozřejmě pro tento účel speciálně vytvořená „horolezecká“ hra Horizon: Call of the Mountain, o které si povíme v separátní recenzi, ale dech mi vzala i závodní a relaxační hra Kayak VR: Mirage, jejíž grafika je doslova tvořena naskenovanými fotografiemi (tzv. fotogrametrie). Nemohu se ale dočkat, jak bude v této helmě vypadat Resident Evil 8 nebo Gran Turismo 7 (VR patche pro obě tyto hry zřejmě vyjdou až příští týden).
Praktické zkušenosti z hraní
Jednou z velmi příjemných funkcí PSVR2 je možnost nastavit, zda chcete hrát ve stoje nebo v sedě. Zatímco první možnost je samozřejmě lepší pro kratší seance s vyloženě „sportovními“ hrami, ta druhá je víceméně jediná možná pro celonoční průchody příběhovými tituly. Během testování první zhruba desítky her jsem zatím nenarazil na žádnou, která by nepodporovala obě možnosti. Headset vás důrazně varuje, abyste odstranili jakékoliv předměty hrozící kolizí z vašeho dosahu a je to velmi dobrá rada: po pohlcení herním světem a pohybovým ovládáním se vám nevyhnutelně stane, že budete kolem sebe máchat zcela bez uvědomění si reálného světa. Velmi bolestivě jsem se o tom přesvědčil, když jsem odsunul stolek za hranici „bezpečné zóny“ vyznačené speciální grafickou mřížkou headsetu – pak jsem se při jednom náročném skoku v Horizonu ohnal rukou tak daleko, že jsem si o okraj toho stolu málem urazil prst.
Speciální „Sense“ ovladače jsou ale jinak naprosto skvělé, obsahují všechny ovládací prvky z DualSense ovladačů a fungují přesně tak, jak jsme zvyklí (včetně PS tlačítka nebo tlačítka pro vytvoření snímku). Jejich snímání je velmi přesné, což oceníte obzvláště při manipulaci s drobnými objekty nebo třeba při míření lukem v Horizonu. Haptická odezva je relativně jemná, obzvláště ta zabudovaná v headsetu, aby vás z ní třeba nebolela hlava – je to ale dobrá zpětná vazba, pokud třeba narazíte do stěny apod. Tyto funkce jsou samozřejmě nastavitelné, stejně jako u běžného DualSense ovladače. PSVR2 ovladače vydrží nabité zhruba okolo pěti hodin, pak nemáte jinou možnost, než si dát od hraní pauzu, aby se ovladače mohly nabít. Zajímavý zážitek je vybírání položek v menu a míření pomocí sledování vašich očí a toho kam se díváte – je to rychlé a pohodlné, ale vyžaduje to trochu cviku, abyste nechtěně neuhnuli pohledem. Skvělé řešení je zabudování (odnímatelných) špuntových sluchátek přímo do helmy, je to pohodlné řešení „vše v jednom“ a pro zážitek z 3D zvuku i tohle jednoduché řešení stačí (máte ale možnost místo toho k helmě použít libovolná „velká“ sluchátka).
Máte možnost nastavit, zda chcete hrát ve stoje nebo v sedě.
Ačkoliv je helma poměrně lehká (560 g), může vás z ní začít při delším hraní bolet hlava (ne kvůli závrati, ale kvůli tlaku zařízení na hlavě). Několik večerů mi trvalo, než jsem identifikoval jádro tohoto problému a naučil se jej zmírnit – vycpávka tlumící dosednutí okulárů na obličej je dle mého soudu příliš měkká, takže pokud si utáhnete headset příliš pevně, tlačí vám do obličeje příliš velkou silou – je potřeba opatrně vybalancovat to utažení přední i zadní pojistky headsetu tak, aby se jen tak tak dotýkal vaší hlavy, nikoliv na ni tlačil. Trošku se to bije s tím, že zároveň musíte mít v místnosti rozsvíceno (aby fungovaly kamery v headsetu), takže vám trocha světla může pronikat okraji helmy – je třeba to zkrátka pečlivě vybalancovat, než začnete hrát. Celkově je PSVR2 mnohem příjemnější a jednodušší na zprovoznění i požívání než první generace PSVR. Bohužel mu zatím chybí nějaká vyloženě „killer“ hra, ale nemohu se dočkat, až si tímhle způsobem projdu Resident Evil 8, zajezdím v Gran Turismo 7 nebo vyletím do vesmíru v No Man´s Sky.
Za mě super pokrok a určitě jej při launchi koupím. Co jsem koukal, top hry z předchozí generace budou cca optimalizované, takže obsahu je pro mě nadbytek. Chtělo by tu už jen ten Skyrim a ostatní velké hry optimalizovat.
Tak co? Bude PSVR2 nová PS4 nebo PSVITA?
Uvidíme za rok.
Martine, máte možnost porovnání s kvalitou obrazu PSVR2 a Quest 2 (připojený k PC)?
Quest bohužel ne, na PC pro hraní ve VR používám HTC Vive Pro (proti kterému je samozřejmě PSVR2 pokrok na všech frontách, hlavně pokud jde o jednoduchost setupu a ovládání).