Recenzi jsme zpracovali také ve formě videa.
Polské studio Bloober Team má poměrně rozporuplnou reputaci. Stojí především za tituly, které bychom mohli hanlivě označit jako walking simulátory, jmenovitě je to například Observer, Blair Witch či zatím nejnovější The Medium, jež se mi osobně velmi líbilo. Snad nejvíc se však tito vývojáři proslavili hororem Layers of Fear z roku 2016, na který o tři roky později navázali pokračováním. A zatímco nyní část studia pracuje na remaku legendárního Silent Hillu 2, studio Anshar, jež má na kontě také vylepšenou verzi Observeru, dostalo za úkol vytvořit reimaginaci Layers of Fear. Nová hra přináší lepší vizuál, nové herní mechaniky i obsah a celkově spojuje dosavadní příběhy dohromady.
- Platforma: PC, PlayStation 5 (recenzovaná verze), Xbox Series X|S
- Datum vydání: 15. 6. 2023
- Vývojář: Anshar Studios, Bloober Team
- Vydavatel: Bloober Team
- Žánr: Psychologický horor
- Česká lokalizace: Ne
- Multiplayer: Ne
- Dat ke stažení: 19 GB
- Herní doba: přibližně 13 hodin
- Cena: 29,99 € (Steam)
Nekompromisní vizuál
Protože zážitek z jednotlivých částí hry se poměrně liší, bude nejlepší je oddělit. Začnu samozřejmě u prvního dílu, jenž vypráví příběh malíře, který žije ve stínu své zašlé slávy. Zažíváme jeho boj se sebou samým a sledujeme události, které nadobro poznamenaly jeho život.
Původní jednička stále funguje poměrně dobře i dnes, ale vzhledem k tomu, kolik v poslední době takových „walking simulátorů“ vychází, je možná jeden z prvních takových počinů jen těžké dostatečně ocenit. Proto jsem byl potěšen, že právě prvnímu dílu se dostalo největší péče.
Začít musím u vizuální stránky, která je vyloženě fantastická. Po Fortnitu jde o první větší hru, jež používá Unreal Engine 5, a je to opravdu znát. Systém Lumen se zde stará o realistické a skvěle vypadající nasvícení, díky kterému je zážitek pozvednut na úplně jinou úroveň. Výborné jsou také různé částicové efekty díky systému Niagara. Zkrátka už od pohledu je to current-gen hra. Proměny prostředí, pro Layers tolik typické, působí impozantně.
Po vizuální stránce si mohu stěžovat pouze na občasné doskakování objektů, únik světla do míst, kde by nemělo být, různé bugy, glitche a podobně. Není toho bohužel úplně málo, ale snad se to vývojářům povede v následujících patchích opravit.
Co musím naopak opravdu pochválit, je optimalizace. Hra na PlayStationu 5 nabízí dva režimy: výkon a kvalita. Liší se prakticky jen lehce nižším rozlišením a využitím hardwarového Ray tracingu pro stíny a odrazy v zrcadle. Ani jedno není příliš znatelné, takže doporučuji spíš režim výkonu, ale podrobnosti rozebírám v technickém rozboru. Důležité je, že hra v performance režimu běží na naprosto stabilních 60 FPS bez jakýchkoli záseků, což je vzhledem k vizuální kvalitě obdivuhodný výkon. Loadingy mezi kapitolami jsou navíc prakticky instantní.
Samozřejmě hororová hra by nefungovala bez kvalitního ozvučení, ale ani o něj se nemusíte bát, tvůrci odvedli velmi dobrou práci. Už jen zvuky kapek deště při vstupu do malířova domu mě do hry naprosto vtáhly. Pomáhá tomu také hudba, jenom je škoda, že je jí docela málo. Nejvíc si ji paradoxně užijete v hlavním menu.
Předělávka se vším všudy
Nové Layers ale nevylepšují jenom audiovizuální stránku, došlo také na poměrně výrazné překopání celého zážitku. Najdete zde například nové dokumenty ke čtení, přičemž všechny jsou tentokrát předčítány hlasem, což zajistí, že skutečně budete dávat pozor. Kromě toho vylepšený první díl přináší zcela nové místnosti a inovativní hádanky, které zpestřují hratelnost, a to poměrně výrazně. Příjemné bylo také odstranění možnosti interagovat s téměř veškerými skříněmi a šuplíky, které byly v původní hře stejně většinou prázdné a otevírání bylo spíš frustrující. Pokud jde v předělávce něco otevřít, je velká šance, že tam něco zajímavého najdete. A co ještě ve hře nově najdete, je hned celá řada rozhodnutí, která ovlivní konec celého příběhu. Protože ano, je jich několik, a to u každé části.
Největší změnou je však zcela nová mechanika v podobě lucerny, kterou malíř po chvíli hraní získá. Můžete ji používat celkově na osvětlení poměrně temného prostředí, ale zároveň nabízí „soustředěný“ režim, v němž se její kapacita rychleji vyčerpává, ale zato jsou paprsky světla silnější. Tímto způsobem můžete očistit od temnoty určité předměty (kde mimochodem přichází do hry již zmíněné částicové efekty), případně se bránit před určitým monstrem, které vás ve hře nahání. To v původním prvním díle vůbec nebylo možné, hráč mohl pouze utíkat. Takto dané sekvence působí mnohem lépe a vzhledem k tomu, že nejsou příliš časté a jsou poměrně intenzivní, byly pro mě dalším příjemným zpestřením jinak spíš chodící hratelnosti.
Celkově je tak jednička, která dostala naprosto plnohodnotný remake, velmi povedená a předčila veškerá má očekávání. Nejinak tomu je u jejího rozšíření Inheritance, kde se hraje za malířovu dceru, jež rovněž obdrželo výrazná vylepšení. K tomu všemu nově přibylo ještě rozšíření The Final Note o malířově manželce, jež se mi rovněž velmi líbilo a naplno ukázalo její psychologickou bitvu se sebou samou.
Kromě The Final Note, přidali do hry vývojáři z Anshar ještě jednu příběhovou část s názvem The Lighthouse, která pojednává o spisovatelce. Právě tato dějová linka spojuje všechny ostatní dohromady, a to poměrně přímočarým způsobem, který byl zcela zjevně vymyšlen až dodatečně a nebyl původní součástí série, na druhou stranu rozhodně neurazí a propojení dává smysl, zvlášť po úpravách v prvním díle. Pasáže za spisovatelku jsou sice velmi krátké, ale zároveň obsahují jedny z nejlepších momentů, takže i tady podle mě tvůrci odvedli velmi dobrou práci.
Dvojka zaostává
Teď se ale bohužel dostáváme k té horší části – druhému dílu. Ten měl horší přijetí už při vydání, pojednává o příběhu herce, ale… no s příběhem je to trochu složitější. Jakkoli jeho hlavní myšlenka není úplně špatná, podání opravdu dobré není a je absolutně zmatené, takže jsem po dohrání odcházel s pocitem, že ani pořádně nevím, co jsem právě prožil. Nepomáhá tomu ani poměrně sterilní prostředí v podobě lodě či neskutečně frustrující naháněcí sekvence, které jsou mnohem horší než v prvním díle, a zbytečně velké množství jumpscarů. Zároveň zde tvůrci tak trochu vykradli sami sebe, když znovu využili některé nápady z prvního dílu.
Poměrně mě zklamalo, že druhý díl neobdržel takovou péči jako jednička. Po vizuální stránce sice došlo k vylepšení, především z hlediska nasvícení díky Lumenu, ale rozhodně ne na takovou úroveň jako první díl, jenž nyní paradoxně vypadá výrazně lépe. Design místností navíc zůstal prakticky stejný, úplně chybí implementace hardwarového Ray tracingu v Quality režimu na odrazy v zrcadle (i když to je hádám i designové rozhodnutí) či předčítání dokumentů.
Po stránce mechanik však přibyla jedna poměrně klíčová – baterka, pomocí níž můžete reanimovat zdejší figuríny, kterých je ve hře opravdu spousta. Je to skvělý nápad a stereotypní hratelnost to oživí, jenže podle mě to vývojáři s touto mechanikou trochu přehnali. Používáte ji pomalu na každém rohu, ale prakticky pořád stejným způsobem, s využitím baterky bohužel vývojáři příliš neexperimentovali.
Takže shrnuto: u jedničky byli vývojáři velmi ambiciózní, kompletní předělávka a k tomu obsah navíc je snad sen každého fanouška této hry. I přes snahy o mírné zlepšení druhého dílu však pokračování nedostalo takovou péči a vzhledem k tomu, že už v základu nejde o zdaleka tak povedenou hru, je to opravdu škoda. I přesto však musím říct, že z Layers of Fear odcházím se silně pozitivními dojmy. Vizuální upgrade prvního dílu a porce nového obsahu je dostatečně velká na to, aby bez problémů zaujala nejenom nováčky, ale i hráče původních her, a to i díky velmi příjemné cenovce.
Recenze
Layers of Fear
Velmi povedená reimaginace, která v případě prvního dílu nabízí obrovský vizuální upgrade a nemalou porci obsahu navíc, včetně nových herních mechanik. S dvojkou už vývojáři tak daleko nezašli, což celkový zážitek trochu shazuje, ale na kvalitě všech ostatních částí to nic nemění.
Líbí se nám
- Fantastický vizuál s realistickým nasvícením
- Velká porce obsahu navíc
- Výborný sound design
- Redesignování prvního dílu prospělo celkovému zážitku
- Lucerna je vítaným přídavkem do jinak poměrně stereotypní hratelnosti
- Velmi zajímavé nové hádanky
Vadí nám
- Druhý díl je výrazně slabší a nedostalo se mu takové péče
- Stále velmi omezená hratelnost
- Technické nedostatky
Ale jo. Za tři stovky ve slevě dobrý.