Hry s otevřeným světem obvykle bývají plné života – nebo alespoň to je jejich cílem. Tady lesem protéká potok, tam džungle skrývá nespočet predátorů. Nezapomeňte taky na zasněženou krajinu, kterou křižují malí králíci a lišky. Atlas Fallen na to jde jinak. Svět vyplňuje akorát vyprahlá a pustá poušť, ve které nic moc nepřežije. Pobořené hrady střídají sutiny rozpadlých mostů. Netknutý je jenom zlatý oltář, vystavěný jako dík krutému bohu. Uprostřed toho všeho jste vy, surfující po nekonečném písku a s pulzující magickou rukavicí.
- Platforma: PC, PlayStation 5 (recenzovaná verze), Xbox Series X/S
- Datum vydání: 10. 8. 2023
- Vývojář: Deck13 Interactive
- Vydavatel: Focus Entertainment
- Žánr: akční RPG
- Česká lokalizace: ano
- Multiplayer: možnost hrát kooperativně ve dvou
- Dat ke stažení: 21,41 GB (PlayStation verze)
- Herní doba: 20 až 30 hodin
- Cena: 1449 Kč
Tehdy je Atlas Fallen nejsilnější. Když drandíte po poušti a narazíte na monstrum připomínající písečného hada, se kterým se musíte utkat. Když vyšplháte na vysokou skálu a rozhlížíte se po krajině. Bohužel ale hru stahuje i několik věcí dolů.
Vámi vytvořený hlavní hrdina (nebo hrdinka) nemá jméno – a to doslova. Žije ve světě zničeném těžbou esence, kterou tamní obyvatelé odvádějí všemocnému a všudypřítomnému bohu Thelosovi. Lidé jsou tu rozděleni do jakýchsi kast, kdy ti bohatší žijí ve městě nebo slouží bohu jako kněží a ti chudší putují po poušti v karavanách a těží vzácnou surovinu. Říká se jim bezejmenní, protože nosí jen tituly jako stopařka nebo kuchař. V podstatě jde o otroky s velmi omezenými právy.
Jedna z karavan se ale přiblíží místu, kde zapomenutá v písku leží mohutná rukavice. Nejde o obyčejný kus kovu, rukavice v sobě ukrývá spoutaného ducha, který nositeli propůjčí sílu přetvářet písek kolem sebe a využívat ho v boji s krvežíznivými monstry. Gratuluji, tu rukavici jste samozřejmě našli právě vy.
Možná vám tohle něco připomíná. Rychlé slajdování světem, mluvící parťák ukrytý v kovu na vaší ruce, středověká stylizace. Letos vyšlo už jedno takové akční RPG, ale oproti Forspoken je Atlas Fallen menším výtvorem evropského studia, který nevzbuzoval tak velká očekávání. Vyvinuli ho lidé z Deck13, které můžete znát hlavně díky dalšímu středověkému kousku Lords of the Fallen nebo oběma dílům The Surge. Hry se vyznačují soulslike mechanikami, které se studio tentokrát rozhodlo opustit a vrhlo se na jiný žánr. Určité podobnosti tu ale pořád najdete, a to kupodivu v soubojích.
Najdi slabinu
Váš hrdina je v poušti ponechán napospas, ale když najde magickou rukavici, rozhodne se ji využít a vypátrat své bezejmenné přátele, kteří byli odvedeni Thelosvíkam. Po cestě rukavici vylepšuje prostřednictvím speciálních úlomků a tzv. idolů.
K dispozici máte tři různé zbraně, které se z rukavice formují. Můžete si tak vybrat, jestli vám vyhovuje těžší kladivo, nebo třeba bič, který sice nerozdává tak velké poškození, ale umožní vám stát od nepřátel trochu dál. To se často hodí, protože nikdy nebojujete s lidmi ani zvířaty, pouze s přízraky stvořenými z písku okolo. Jednou je to malá poletucha, jindy obří krab, který má na sobě několik slabin. A tady se dostáváme k podobnostem s The Surge: abyste porazili kolos, který je několikanásobně větší než vy, musíte se zaměřit na označená slabá místa a kmitat kolem nepřítele. Náhodně plácat bičem před sebou sice není úplně neúčinné, ale zdlouhavé.
Souboje připomínají až něco z Monster Huntera a design silnějších potvor je povedený. Zároveň si ale vzpomenete i na Devil May Cry, protože řada slabin se nachází na hlavě přízraků. Váš hrdina k nim vždy vyskočí a nerealisticky, zato velmi efektně do nich rube.
Během boje mu pak stoupá momentum, něco na způsob adrenalinu. Každý zasazený úder a ve správný čas odražená rána ho postupně buduje a naopak – každá zranění vám trochu uberou. Čím vyšší momentum, tím silnější hrdina je, ale taky tím větší poškození dostává v případě nepozornosti. Jak se vám plní modrá lišta, odemykáte si tím možnost provést jeden ze tří speciálních útoků. Anebo nad tím můžete mávnout rukou a veškeré momentum “vyplýtvat” na masivní útok, který nepřítele na čas zmrazí.
Soubojový systém je vedle pohybu po světě tím, co si asi užijete nejvíc. Je taky docela variabilní. Trochu ve stylu nových dílů God of War si pomocí nalezených surovin vylepšujete zbroje a vyrábíte kameny esence. Ty pak vkládáte do rukavice, v níž si postupně uvolňujete jednotlivé sloty. Některé přinášejí pasivní schopnosti, jiné kameny jsou aktivní a provádějí zmíněné silnější útoky. Jsou rozdělené do různých kategorií, a tak si můžete sestavit build zaměřený na obranu, kde třeba jeden z kamenů vytvoří před vámi písečnou zeď zpomalující nepřátele. Snadno se ale můžete přepnout do jiného buildu, kde kámen po aktivaci rychle doplní vašemu hrdinovi momentum. Kamenů esence je tu okolo 150, a i když je občas trochu složité se jimi přehrabovat, umožňují si souboje neustále ozvláštňovat.
Hledání, mluvení, zabíjení
Tyhle užitečné pomocníky získáváte ze zabitých větších nepřátel nebo klasicky z truhel či plněním různých úkolů. Jako v jiných podobných hrách tu narazíte na lidi, kteří úplně nechápou, že se zrovna snažíte změnit svět, a tak vás pověřují někdy až přihlouplými zadáními typu “najdi moje ztracená jablka” nebo “nasbírej kytky a dones je tamtomu rytíři” (dobře, to druhé byl zřejmě vtip vývojářů). Vedlejší úkoly jsou v Atlas Fallen plejádou fetch questů. Jenže ona tak vypadá i řada těch hlavních.
Nezanedbatelnou část hry tvoří sbírání úlomků rukavice, případně velmi strohá zadání “někam dojdi a něco přines”. Příběh sám o sobě není vůbec špatný a přináší několik zajímavých zvratů. Vaše hledání ztracených přátel se celkem rychle změní ve snahu svrhnout boha Thelose, který dlouho a nespravedlivě vládl lidem. Jenže tahle cesta má často bohužel strohou náplň, která se skládá jen z hledání, mluvení a zabíjení. Dostanete třeba za úkol naverbovat tři lidi do vznikající jednotky, což provedete tak, že za nimi dojdete, promluvíte si a vrátíte se. Nemusíte ani vybírat správné dialogové možnosti nebo je přemlouvat. Jen klik a hotovo. O to víc potěší, když hra občas nabídne něco víc a vy jste nuceni si třeba zazávodit po ruinách starého hradu.
Nahrabala sis milion kamenů esence, nechceš s tím sakra něco dělat?
Podobných protikladů je v Atlas Fallen ale mnohem víc. Například grafika. Krajina je nádherná, zvlášť když vezmete v potaz, že většinu několika map, které průběžně navštívíte, tvoří hora písku. Zato zastaralá animace postav vám připomene, že nejde o “AAA hru” od obrovského studia. Hlavně během dialogů. Mimika téměř chybí a těla a ruce diskutujících obvykle dokola opakují podivné pohyby. Do toho si připočtěte grafické glitche a bugy jako pomalé načítání textur, snížení FPS na detailnějších místech (i v režimu výkonu) nebo rozházené pořadí českých titulků, z nichž by ale velkou část měl podle vývojářů vyřešit patch v den vydání hry.
Nekonzistentní je i dabing a herecké výkony. Váš rukavicový parťák jménem Nyaal překvapivě není nijak otravný a jeho poznámky si rádi poslechnete. V nastavení si dokonce můžete výrazně omezit jeho tipy a rady ve stylu “nahrabala sis milion kamenů esence, nechceš s tím sakra něco dělat?”. Oproti náramku ve Forspoken nemá přízvuk anglického gentlemana a na různých místech se zhmotní do modře zářící bytosti, se kterou se jako hráč mnohem jednodušeji sblížíte. Ovšem moje hrdinka měla zvlášť v druhé polovině hry slabší momenty. Herečka čas od času mluvila z neznámého důvodu hlubokým, až mužským hlasem. Jindy zase litovala smrti naprosto neznámého člověka tak přehnaným tónem, jako by ji u toho týrali.
A práce s otevřeným světem… O vedlejších úkolech tu už řeč byla. Na druhou stranu vás jejich zadavatelé průběžně poznávají. Když je potkáte o deset hodin později na úplně jiném místě, pozdraví a třeba i přihodí nějakou historku nebo dar, což vzbuzuje příjemný dojem provázanosti.
Drobné aktivity rozeseté po světě jsou pak velmi příjemnou kratochvílí v momentech, kdy se vám úplně nechce rebelovat proti rozzlobenému bohu. Jedna spočívá v rychlém sledování svítících kamenů a promyšleném dashování vzduchem od jednoho k druhému. Další vás zase donutí zpomalit, když nehnutě sledujete skupinku jelínků, z nichž se jeden oddělí, zezlátne a vyhrabe vám mapu k pokladu. Místa ukrývající různé miniúkoly se navíc zobrazují na mapě postupně a musíte na ně vysloveně natrefit, takže zapomeňte na shluk otazníků.
Zkoumat svět a plnit úkoly můžete i v kooperaci s dalším hráčem, tenhle mód jsem ale nakonec nevyzkoušela. Nicméně hrát spolu můžou i postavy na odlišných úrovních a vypadá to, že například dialogy jsou řešeny poměrně přehledně. Titul ale nepodporuje crossplay.
V Atlas Fallen tak nakonec není těžké “najít si to svoje” – ať už jde o elegantní pohyb pouští nebo zábavné souboje. Během toho ale narazíte na zastaralé prvky, které podle mě i jiné “nikoliv AAA hry” podobného žánru dělají moderněji a lépe. Pořád ale jde o příjemný titul na odreagování obzvlášť pro ty, kdo touží po novém světě a lore a na grafice nebo dialozích jim až tolik nesejde.
Recenze
Atlas Fallen
Poušť je dobrá. V případě Atlas Fallen dokonce tak dobrá, že se vám bude po písku stýskat, když se dostanete do zelenějších kopců nebo jeskyní, které omezí vaše “surfování”. Hra je nejlepší v akčních momentech, kdy se rychle pohybujete po světě nebo stylově bojujete s masivními přízraky. Zato náplň úkolů nebo toporné herecké výkony a animace postav ji trochu sráží dolů. Po určitém vyladění si ale titul zaslouží pozornost fanoušků žánru, a pokud studio skutečně opraví grafické bugy, klidně si k hodnocení ještě jeden bod přidejte.
Líbí se nám
- Surfování pouští
- Zábavné souboje založené na slabinách a kamenech esence
- Design pískových přízraků
- Parťák schovaný v rukavici Nyaal
- Zajímavý nový svět a lore
- Menší aktivity poschovávané po světě
- Hezká krajina
Vadí nám
- Nehezké animace postav
- Suchá náplň questů
- Slabší dialogy, občas vyplněné klišé
- Nekonzistentní herecké výkony
- Bugy, propady FPS (část by měl ale vyřešit day one patch)
Jakmile uvidím screenshot s titulky tak malými, že bych musel sedět metr od televize, je mi jasné, že všichni vývojáři seděli u svých PC a testeři hru testovali na konzolích připojených k monitorům. Pro mne je to stopka. Ne fakt – já na to prostě ve svém věku už nevidím! Podobné je to bohužel s drtivou většinou západní RPG produkce. Bohužel tak asi dopadne i PS5 port Baldur’s Gate 3
A proto se dá naštěstí ve většině her nastavit velikost titulků
Kéž by…
Často je to volba mezi malými a ještě menšími.
Mozna jsem se jen spatne divala, ale v Atlas Fallen jsem nastaveni velikosti titulku nenasla… Ale treba to jeste pridaji.
Titulky se dají často nastavit, ale není to pravidlo. Horší je to s uživatelským rozhraním, to se většinou nastavit nedá.
Třeba teď Baldur’s Gate 3, dá se nastavit velikost titulků, ale popisky ke skillům, kouzlům, předmětům, atd… jsou prťavým písmem, které nejde změnit.