Dojmy z hraní God of War: Ascension

Toho zatím posledního bychom se měli s trochou štěstí dočkat v březnu aktuálního kalendářního roku, přičemž již nyní je nad slunce jasnější, že perverzní choutky trpaslíků se nemohou s Kratovým řáděním srovnávat. Pravda, tenhle holohlavý chlapík je hovado nejhrubšího zrna, které si dělá co chce a kdy chce, ale fanoušky stále baví. Řada z nich by navíc ráda věděla kdo mu co v mládí strčil do zadku, že se z něj stalo co se z něj stalo a právě v tom by mělo Ascension pomoci. Rovnou nicméně musím zklamat ty z vás, kteří doufali v ospravedlnění Kratových skopičin. Prostě byl zmetek odmalička.

To je jasně patrné hned z úvodu hratelné ukázky, v níž se mimo jiné střetnete tváří v tvář s prapodivným sloním mužem, kterého po troše toho klasického klikání zbavíte končetin a posléze i rozumu. Doslova. Bude-li se vám dařit, otevřete tomu nebožákovi lebku a vyrvete ještě tepající mozek (proč tepe se mě prosím neptejte) v triumfálním gestu. Navzdory tomu, že gamesa trpí vážnou formou prequelitidy je stále plná nefalšovaného násilí a naprosto nepochopitelných vylomenin, které se vzpírají logice, fyzikálním zákonům i slušnému vychování. A to je dobře.

Učesaný God of War totiž nikoho nezajímá a bez všudy přítomné přehnané brutality by bylo možné si Ascension snadno splést s libovolnou mlátičkou. Než mě ale budete chtít za nactiutrhání svrhnout do Hádovy říše, dovolte mi říct… smůla, je to tak! Tedy, alespoň zatím. Tvůrci očividně ví, co dělají. Soubojový systém je stále stejně chytlavý a intuitivní jako v předchozích dílech, ostatně když něco funguje, proč to výrazněji měnit, a výborný je i způsob vyprávění. Ano, někdo by mohl namítat, že si vás vývojáři vodí doslova za ručičku. Ostatně, God of War je jedna z mála sérií, kde je to opravdu do očí bijící. Na druhou stranu skutečně kvalitní narativní vyprávění bez toho tak úplně spíchnout nejde.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Problém ovšem nastává ve chvíli, kdy vám postavy přestanou formou parádních cut-scén vysvětlovat, o co jde a z nepřátel zbudou jen ořezaná torza a krvavé tapisérie. Jakmile se totiž máte z místa A dostat na místo B, nastupuje spousta nepřesností a krkolomných řešení. Znovu opakuji, že je to dost možná jen problém hratelné ukázky a v plné verzi bude všechno fungovat tak jak má, nicméně třeba šplhání po stěnách, příčkách a dalších (ne)přírodních překážkách dokáže být solidní utrpení. Ovládání ne vždy reaguje ideálně, občas se dostaví i problémy s kamerou, což obecně dokáže zkazit zážitek.

Až na tuhle drobnost to ovšem zatím vypadá jako další pořádná jízda. Co se audiovizuálního zpracování týče, jen těžko lze něco vyčítat. Ze všech stran vás do očí bodají syté barvy (včetně bambiliónu odstínů červené) nikoliv ovšem tolik, aby to působilo rušivě. Animace i renderované klipy patří ke špičce minimálně v žánru a při hraní máte pocit, že se vám opravdu dostala do rukou hra z roku 2013. Tohle bych obzvlášť zdůraznil, protože ne vždy to platí. Obzvlášť v dnešní době kdy se klade důraz na minimální investici, leč maximální návratnost. Doba je holt zlá.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Ke všemu již zmíněnému si pak přičtěte fakt, že si titul zachoval svou osobitost, kterou se série pyšní de facto od prvního dílu. Stále se tedy můžete těšit na tuny nepřátel pravidelně prokládané bitkami s kuriózními bossy, na zbytečnou brutalitu (v God of War 3 Kratos popravil ženu prosící o pomoc v hořícím domě; Ascension jde bez problému ještě dál… mnohem dál) a musí vám být okamžitě jasné, že návrat ke kořenům neplatí jen pro příběh. Tahle hra jen těžko zklame fanoušky a díky násilnému pojetí si jistě najde spoustu nových. V jejím případě je to ovšem něco, co vůbec nevadí. Ba právě naopak. Lidé ze Santa Monicy prostě ví, co se po nich chce a nemají problém to dodat.