Dojmy z hraní na HTC Vive

Brýle pro virtuální realitu od HTC a Valve jsme měli možnost vyzkoušet už několikrát. Ještě loni touto dobou to byly povětšinou jen technologická dema, kdy jste si v kanceláři vařili kávu a zapojovali svůj počítač do sítě. V poslední době se ale mluví o HTC Vive jako o nejlepší VR helmě současnosti. Tvrzení je to rozhodně odvážné, a přestože nemáme možnost vyzkoušet současné verze VR konkurentů, Vive rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co si na svou hlavu můžete nasadit.

Důkazem budiž neuvěřitelné množství her, které už teď můžete najít na Steamu. Většina z nich je navíc prakticky za hubičku. Za tři eura si koupíte naprostou většinu titulů, což je poměrně dobrá kompenzace za téměř třicetitisícovou investici do VR brýlí (nemluvě o tom, že vaše PC taky musí mít trošku pod kapotou). Čas na vyzkoušení byl samozřejmě omezený a touha vyzkoušet co nejvíce titulů naopak nezměrná, přesto největší část vyčleněné herní doby si ukouslo zombie zápolení Brookhaven Experiment.

 

1 z 1

- +

1.

Zombie a VR – dvojice, která nikdy nezklame

Už nějakou dobu sledujeme vzestup oblíbeností zombie v nejrůznějších žánrech. Tlející přátelé se však rozhodně nechystají ustupovat do pozadí, virtuální realita je pro ně zdá se jako stvořená. Na Paris Games Week patřila zombie minihra ve vyprahlé poušti k tomu nejlepšímu a logicky jsem si ji tak vyžádal i tentokrát. Kolega obsluhující Vive mi však sdělil, že mají něco daleko lepšího a že mi to tam hned pustí, pokud se na to cítím. Hororová ukázka s PS VR mě už naučila, že co se týče virtuální reality, není si radno hrát na hrdinu, na druhou stranu co bychom pro vás nevytrpěli.

„Zaměřování probíhá tak jako ve skutečnosti prostřednictvím mířidel na vrchní straně pistole.”

Ve hře Brookhaven Experiment se ocitáte na travnatém plácku uprostřed rozbořeného staveniště, kde vidíte v dáli hořící trosky budov a celkově post-apokalyptickou stylizaci. Samozřejmě nezbývá dodat nic jiného, než že je všude tma. V jedné ruce tak držíte baterku, v druhé obyčejnou pistol. Hratelnostně jde o klasiku z počátku herních věků, kdy se akční hry překotily do třetího rozměru, premisa je tedy jednoduchá – ze všech stran se na vás budou hrnout zombie nepřátelé a vaším úkolem je neustále kontrolovat všechny světové strany a neurvalé protivníky likvidovat. Zaměřování probíhá tak jako ve skutečnosti prostřednictvím mířidel na vrchní straně pistole, střílení od boku tady jednoduše nefunguje.

Realismus až na prvním místě

Samotná střelba funguje naprosto skvěle a ovládání zbraně je dobře vyladěno. Odezva je samozřejmě optimální a rozhodně není vidět žádné zpoždění, ovšem přímo střelba ze zbraně, kdy zaměřujete čistě s pomocí mířidel, funguje brilantně. Stejně jako ve skutečnosti musí být drážky mířidel protnuty na milimetr přesně, aby střela letěla opravdu tím směrem, kterým chcete, což dává hře neuvěřitelnou dávku realističnosti, kterou utužuje fakt, že na špatně viditelné zombie je dobré posvítit si baterkou. Dobře funguje i ono profesionální podepření si paže s pistolí právě tou rukou, ve které držíte baterku.

Průběh hry je pak samozřejmě založen na stupňujících se vlnách nepřátel, které přicházejí ze všech směrů a vy se tak v patetické křeči otáčíte ze strany na stranu a hledáte svůj cíl. Jako v pořádné survival akci platí pravidlo, že nábojů je extrémně málo a každá rána, která padne vedle, může být osudná. Po celou dobu si pak pohráváte s rovnicí, kdy si jednak necháváte zombie přijít co nejblíže, aby fatální headshot byl co nejsnazší a zároveň se snažíte udržet si patřičný odstup, aby se nepřátelé nedostali moc blízko. Zhruba po dvou kolech jsem se dostal neuvěřitelně “do formy” a headshoty zombie tak vzdálených, že ani baterka je pořádně neoslnila, nebyly problém. Díky prostorovému zvuku jsem si bez pomocí zraku hlídal nepřátele za zády a na prstech ruky počítal těch pár rán, které netrefily tlející tělo nepřítele. Jistě ten pocit znáte z paintballu nebo airsoftu, kdy si říkáte, že by vás okamžitě mohli vyslat na záchrannou misi do Afghánistánu.

 

1 z 1

- +

1.

To je možné díky opravdu vyladěnému ovládání, úroveň ponoření do VR titulů je přímo úměrné odezvě a přesnosti ovladačů a v tomto případě není na co si stěžovat. Ergonomie ovladačů naprosto přesně kopíruje zbraň a její spoušť a pohled přes mířidla je velmi intuitivní až přirozený. Velmi oceňuji fakt, že je třeba zaměřovat prostřednictvím mířidel a autoři se nespoléhají pouze na klasické laserové zaměřování. K tomu se ale časem také dostanete, po každé úrovni si můžete vybrat ze tří bonusů, jako je již zmíněné laserové zaměřování, ale také větší zásobník, silnější baterie do baterky či například fosforeskující mířidla.

„Je nepochybné, že slabší povahy Brookhaven Experiment prostě a jednoduše nezvládnou.”

Vizuálně se samozřejmě nejedná o žádné hody, nicméně ve srovnání s aktuálními VR akčními tituly jde rozhodně o to lepší. Potěší především nepřátelé, jejichž vzezření rozhodně budí strach a i jako ostřílený hráč a stejně tak jako někdo, kdo VR hororové tituly zkoušel mnohokrát, lekl jsem se nejednou a ne málo. Autoři totiž hrají i na hororovou strunu, kdy využívají profláknuté lekačky, ty ale díky VR fungují dokonale. Větší a silnější zombie se sice plouží pomalu, ale jakmile do nich začnete sázet kulky, rozběhnou se proti vám. Povětšinou jsem jako zkušený toreador akčních her necouvl ani o krok a vysolil celý zásobník nechutnému obrovy mezi oči, i přesto jsem ale několikrát trhaně ukročil zpět a cítil, jak můj puls vyskočil rychle nahoru. Je nepochybné, že slabší povahy Brookhaven Experiment prostě a jednoduše nezvládnou a to je rozhodně pro VR helmy dobré znamení.

Po sedmi kapitolách na mě vyskočilo poděkování autorů za vyzkoušení dema a v místnosti se ozvalo upřímné pogratulování s tím, že to je vůbec poprvé, co kolegové z HTC, kteří pořádali celou předváděčku, viděli konec hry. S prstem v nose pánové. My na Zingu prostě hrát umíme a kdyby nastala zombie apokalypsa, minimálně já budu v první obranné linii. Zombie zápolení zabralo většinu vyhrazeného času, přesto jsem se ještě podíval do Valve laboratoře inspirované Portalem, což je série miniher ukazující kam VR v současnosti směřuje.

Retro není zase tak retro

V dobách, kdy ještě 3D hry nebyly na světě, patřily mezi nejoblíbenější tituly hry, ve kterých jste s raketkou ničili přibývající vlny nepřátel a zároveň uhýbali jejich střelám. Ostatně tento subžánr je oblíbený dodnes, v podání HTC Vive jde ale o neuvěřitelně svěží zábavu. Raketku ovládáte přímo pohybem své ruky a pohybujete se na všech prostorových osách. Manévrování tak najednou nabírá naprosto jiný rozměr. Z jednoduché hratelnosti se rychle stává velmi vtahující zábava, která je především velmi efektní a poutavá, protože jste přímo v centru dění a doslova kolem vás prolétávají nepřátelské střely, kterým se musíte vyhýbat. Samozřejmě nechybí ani oblíbené power-upy a pokud si ke všemu přidáte povedený neonový vizuál, rozhodně je o zábavu postaráno.

 

1 z 1

- +

1.

Lukostřelcem snadno a rychle

Oblíbenou hrou byla také obrana hradu v kůži lukostřelce posazeného vysoko na hradbách, pod kterými se proháněli nájezdníci. Nabíjení a stejně tak střelba z luku se nesla samozřejmě v co nejrealističtější rovině a už po pár minutách mě ruka, ve které jsem držel virtuální luk, řádně bolela. Stejně jako u zombie akce mě potěšila vyžadovaná přesnost a tím pádem i velmi nízká shovívavost míření. Vzhledem k tomu, že hra nenabízí řádný zaměřovací kříž, mířil jsem zpočátku tak říkajíc od oka, což se samozřejmě brzy ukázalo jako chybná cesta. Míření probíhalo pomocí špičky nataženého šípu, a přestože si hra vzala za své trošku dětinské vizuální zpracování, soustředění a klidné ruce byly k přesnému zásahu nutností.

Nepřátelé byli samozřejmě po celou dobu v pohybu a trefit je tak nebylo úplně jednoduché. Časem přibývali nepřátelé s helmami nebo štíty, které bylo třeba trefit hned několikrát, nebo mířit přesně na hlavu. Ze zabitého nepřítele pak vylétly barevné balónky, které po jejich sestřelení doplňovaly zdraví či přidávaly další bonusy, jejich trefení však bylo ještě složitější a to především v okamžicích, kdy se na hradby řítili další nepřátelé. Byl jsem trošku zklamán omalovánkovou grafikou, ale přesto ohromen z realističnosti a především zábavnosti střelby. Lukostřelba se na poli VR rozhodně neztratí.

VR pro domácí využití

Velký dojem na mě zanechala minihra s robotem ze hry Portal, který ke mně přišel a potřeboval ruku zkušeného mechanika. Táhnutím jsem vysunul jeho útroby a za pomocí hlasových instrukcí jsem začal s jeho opravováním. Je jasné, že herní zážitek nebyl nijak úžasný, přesto jde o fantastickou ukázku toho, jak může být virtuální realita využita jinak, než pro hry. Okamžitě jsem si představil úžasné možnosti virtuálních návodů jak si opravit či sestavit nejrůznější věci (IKEA by se mohla zamyslet), včetně receptů na vaření či dalších domácích prací a úkonů.

Poměrně inspirativní co se týče budoucího směřování VR, byla ukázka, ve které jste se ocitli v krajině a vaší jedinou možností byl pohyb po ní. Krajina však nebyla počítačově vymodelována, ale šlo o reálné nasnímané prostředí. Rozhodně lepší, než se plahočit do přírodovědného muzea nebo koukat na dokumenty. Prostě nasadíte helmu a podíváte se, kam chcete. Možná vás v tuto chvíli napadá, jak probíhal pohyb po krajině. HTC Vive nabízí prostor pro pohyb a dokonce i chůzi v rámci několika metrů čtverečných, přesto pohyb s kabelem vylézajícím z helmy není zase tak úžasnou záležitostí. Jistě víte, že už teď se tvůrci snaží vytvořit nejrůznější plošiny, které by umožnily plnohodnotnou chůzi nebo dokonce běh. Vive to zatím řeší po svém a to velmi jednoduše. Zmáčknutím tlačítka si zapnete teleport a poté si už jen stačí vybrat, na které místo se přesunete. Jako prozatímní řešení funguje skvěle, nemusíte se ale bát, že s VR helmou musíte strnule stát. Těch několik kroků do stran nejsou žádnou obtíží.

 

1 z 1

- +

1.

Úskalí první generace

HW specifikace se samozřejmě už nějakou dobu nemění, a tak nemá cenu se k nim opětovně vyjadřovat, zbývá snad jen poznamenat, že největší slabinou je stále rozlišení dvojice displejů, kde je okamžitě vidět rastr a lze si všímat jednotlivých pixelů. Nemusíte se však bát, wow efekt je i tak opravdu veliký. I vzhledově se helma nijak nezměnila, finální verze je stejně jako Oculus Rift něco, co připomíná mohutné lyžařské brýle na černé gumě s dlouhým kabelem, který vám vede za hlavou. Přestože PS VR není přímým konkurentem této dvojice, co do designu a pohodlnosti používání nemá konkurence. Jde o drobnosti, ale zatímco PS VR si nastavíte na svou hlavu díky pohodlnému posuvníku vzadu na helmě, minimálně v případě HTC Vive musíte nastavovat gumové popruhy podobně jako na sportovní helmě apod.

Dá se vůbec s tak těžkou a robustní věci na hlavě pohodlně hrát a především pohybovat, když vám neustále stojí v cestě kabel směřující z helmy do počítače? Překvapivě lehce. Samozřejmě, že tlustý kabel je značným omezením, ale i při pohybových hrách nebyl takovou překážkou, jak si původně všichni mysleli. Shodli jsme se, že ideální je hrát v přiléhavých kalhotech a ideálně kraťasích. Máte tak jasný přehled, kde se kabel nachází a jste schopni se mu vyhnout, v horším případě ho třeba i odkopnout stranou. Nevysloveným doporučením každého VR hraní je však druhá osoba, která vám s kabelem pomáhá. Celá předváděčka se odehrála v podkroví hotelu, kde byly všude dřevěné trámy, šikmé zdi a především poměrně stísněné prostory. To mělo dokázat, že s HTC Vive se dá hrát i v menších prostorách, což předváděčka prokázala, řekl bych dokonale.

Pouze budoucnost ukáže, jestli virtuální realita bude dalším vývojovým stupněm, zábavnou alternativou klasického hraní nebo slepou uličkou. HW specifikace první generace rozhodně nejsou dokonalé a cenovky těchto zařízení nikterak lákavé, přesto jde o obrovský krok kupředu. Pokud máte dostatečně výkonný stroj a volných bezmála třicet tisíc korun, HTC Vive by vás jistojistě mohlo zajímat.