V dnešním speciálu jsme si posvítili na vaše zvídavé otázky o nejnovější exkluzivitě na PS4 – Detroit: Become Human (recenze). Nebudou však zodpovězeny všechny, abychom nezkazili hráčům radost z objevování nových cest a nevyspoilovali zásadní momenty hry. Pokud budete i přes naše varování toužit po odpovědích, obraťte se na mě nebo Michala v soukromé zprávě.
Umírající postavy
Detroit: Become Human je o rozhodnutích, jež vás budou dělit od smrti či přežití všech postav ve hře. Mortalita hrdinů je pevně spjata s herním prožitkem a můžete tak přijít nejen o hratelné postavy, ale také jejich přátele. V případě rozložení androidů na součástky se jejich příběhová větev uzavře, ale scénáristé s touto eventualitou počítali a v klidu Detroit dohrajete. Zamezí se vám přístup k určitým částem příběhu, některé mise budou mít jiný průběh a může se stát, že se objeví absolutně jiné vyústění celého příběhu. Po každé kapitole můžete rozjet její průběh od začátku a pokusit se ztracenou postavu zachránit (ale v prvním hraní to nedělejte, užijte si svůj příběh i přes hořké momenty).
Prvky mystiky
Osobně si myslím, že už samotné téma „chytré“ umělé inteligence mnoha lidem nedá spát. Přemítání robotů nad smrtí se klidně dá také zařadit do ranku tajemného neznáma. Ale nezaznamenal jsem žádné výrazné zaměření na tajemno (možná jedna mise z pohledu Kary zavání okultní mystikou v androidím provedení).
Větvení příběhu
O samotném větvení příběhu jsem se rozepisoval v recenzi. Počet konců podle mě nelze z pohledu hráče určit. To budou vědět pouze sami vývojáři, kolik ze zakončení má unikátní charakter a kolik z nich je pouze kosmetickou úpravou. Už jen při dohrání jednotlivých misí máte často trojici možných konců, které se neustále projevují do pozdějších voleb. Jednou jsem u konce hry s otevřenou hubou hleděl na zásadní možnost odpovědi, která se mi otevřela na základě jediné akce v první půlhodině hry. Objevování všech cest a jejich konců (někdy i šťastných) je jedním ze zásadních prvků znovuhratelnosti Detroitu.
Velikost lokací
Lokace jsou povětšinou rozlehlé, volný pohyb městskými částmi dávají docela široký prostor ke zkoumání a provádění interakcí. Mnohem nafouknutěji vše působí během honiček a akčních scén, při nichž máte pocit, že běžíte opravdovým živoucím prostorem. Stísněnější jsou domy a byty lidských obyvatel Detroitu. Ale i v nich můžete narazit na řadu detailů hodných vaší pozornosti. Příměr k Beyond tak není úplně od věci (i když na velikost „dětského pokoje“ jsme nenarazili).
Minihry
Skenování, rekonstrukcí míst činu a dalších miniherních činností je v Detroit: Become Human docela dost, ale musím říct, že mě nikdy neotravovaly a spíše bavily (jak jsem psal v recenzi, nejvíce mě zaujala Connorova příběhová linka). Ve své podstatě se vžijete do androidího těla a hledíte na svět jejich robotickýma očima, takže právě části, v nichž pracujete s augmentovanou realitou, vám dávají možnost hlouběji se sžít s postavou a jejími problémy.
Nižší či vyšší obtížnost?
Zásadní rozdíl ve volbě obtížnosti je v tom, zda se chcete vystavit větší možnosti úmrtí postavy. Pokud se chcete zaměřit pouze na příběh a QTE jsou pro vás španělská vesnice, volte nižší obtížnost. My jsme recenzovali na vyšší, kde je důraz na preciznost provedené QTE pasáží mnohem větší.
Pohyb po lokaci
V každém prostoru se pohybujete za pomoci levé analogové páčky, zatímco pravá je váš rozhlížecí kamarád. Detroit: Become Human navíc umožňuje volně střídat přednastavené úhly kamery (vždy jsou alespoň dvě možnosti), jež vám umožní pohlížet na prostor z více úhlů. Pravá páčka je zároveň součástí interakcí s předměty a s QTE. Využívat jej tedy budete spolu s tlačítky gamepadu (všemi) a jeho gyroskopem.
Omezený čas
Ve valné většině hovorů vám bude odpočítáván čas na vybrání otázky, odpovědi, popř. akce. Neřekl bych, že tvůrci zvolili nijak velký nátlak, ale občas prostě bude velmi těžké se rozhodnout. Jedna špatně zvolená možnost může mít nedozírné následky. Příměr k Zaklínači tak není úplně mimo, ale Detroit má vlastní specifika. Především v tom, že nevidíte celou odpověď, ale pouze zastupující slovo či sousloví, což pro někoho může být matoucí (odpověď bude jiná, než čekal). Dle mého patří dialogy k nejlepší části herního prožitku.
Detroit: Become Human koupíte v obchodech Xzone.cz a GameExpres.sk.
přijde mi to že je to ve stylu:
A) prjít dveřma
B) vypáčit okno
Škoda, stejně jako As dusk falls. Ale dokážu si to představit jako televizní seriál, nebo film.
Muzu mit jeste dotaz k obtiznosti? Lehci znamena, ze si “jen” uzivam pribeh a QTE momenty zde vubec nejsou? Nebo to chapu spatne a na tezsi obtiznost jsou QTE momenty obtiznejsi je jich obecne vic a jsou i rychlejsi? Vzdy volim spise tezsi obtiznosti, ale tomuto jsem nejak neporozumel. Diky za odpoved!
Lehčí obtížnost: méně stisků na 1 QTE a jednodušší pohyby (třeba páčka nahoru), těžší obtížnost: zpravidla pomocí QTE co nejpřesněji kopíruje činnost postavy. Doporučuji těžší obtížnost (stejně jako u všech her od Cage) kvůli lepšímu propojení s postavou. Lehčí obtížnost může být někdy až nudná.
vyzkousel jsem si obe a urcite doporucim tu tezsi, pokud po pameti nahmatnes spravnej cudlik, nebudes mit zadnej problem
Já vím, hrál jsem demo. A Beyond byla jedna z prvních her, jakou jsem hrál s ovladačem, a neměl jsem žádný problém. God of War 3 bylo horší.
Tak abych se přiznal, tím směrem jsem se nevydal, takže nevím.
Jen bych poprosil označit takovýto dotaz jako potenciální spoiler, protože se tím docela dost prozrazuje k příběhu Kary, tak aby hráči nebyli nuceni vymazávat paměť, aby se vyhnuli prozrazení informací o ději
Já právě chci poprvé tu hru dohrát, tak jak by měla být dohrána čímž mám namysli bez chyb androidů. Chovat se skutečně jako android poslouchat na slovo příkazy být bezcitný, chladný a ať se děje cokoliv poslechnout jakýkoliv příkaz (proto, když mi řekl ten otec nehýbej se tak jsem se za žádnou cenu nehnul at se dělo cokoliv at jsem slysel cokoliv ). V tomto mě hra právě docela nasrala jelikož touto cestou se moc vydat nejde a právě toto je cesta kterou by asi vývojáři vytvořili jako první a ejhle není… No nic dík za radu a omlouvám se za spoilery.
Pravděpodobně za Karu již hrát nebudeš, jelikož její příběh se vyvíjí od záchrany té holčičky.
Tak proč nikdo z redakce tenhle příspěvek nezmění na spoiler? to snad můžete ne? … Dočtu článek, chci napsat komentář a bafne na mě hned tohle … nemilé
Za mě je teda Detroit rozhodně nejlepší hra od Quantic Dreamu. Teď už mi chybí jenom jednou tu hru znova rychle dohrát a
Díky za zodpovězené otázky, po těch nezodpovězených se už pídit nebudu, nechám se překvapit.
Tak první průchod hrou mám za sebou, bohužel jsem nedokázal zachránit Karu, ale za mě skvělá hra a určitě si ji pustím znovu s jiným stylem hraní
Mel jsem letos mnoho favoritu ale detroit mezi nima rozhodne nebyl … nastesti jsem vyzkousel demo a musim rict ze hned jsem bezel koupit a bomba… prvni hra kterou jsem prepl z monitoru na vetsi televizia je to skvele… mam odehrane zatim 3 hodky a nejlepsi je marcus
Nemůžu jinak než souhlasit.Autoři plně využili potenciál hry,a přivedli tak hráče ke skutečnému zamyšlení jak se ve hře rozhodovat a proč.Za mě sem se nejvíc,jak se řiká ztotožnil s Karou. Přesto že sem za ní volil sobecké rozhodnutí,byla mi svým cílem nejsympatičtější.
Mně byl nejsympatičtější Marcus, potom Connor a poslední Kara, přičemž v trailerech se mi nejvíc líbila Kara, ale v samotné hře mi tolik nesedla.