Recenze knihy: Co je nového v počítačových hrách

Pojďme se o hrách bavit o něco seriózněji, než obvykle. V různých článcích z poslední doby jsme tu rozebírali, že jsou český trh, společnost i média pořád poněkud pozadu za západním světem, pokud jde o počítačové hry. Jedním z průvodních jevů této situace je absence seriózní literatury na téma videoher v českém jazyce. Mám takový dojem, že byste takové knihy spočítali doslova na prstech jedné ruky.

O to vzácnější a užitečnější je, když taková kniha není jen (mnohdy neodborný) překlad anglického originálu, ale původní česká tvorba. Nakladatelství Nová beseda nám právě takovou knihu nadělilo a je to velmi povedený titul, jak formou, tak obsahem. Žánrově spadá do oblasti game studies, známé též pod názvem ludologie a definované jako seriózní vědecké studium her, procesu jejich hraní, hráčů a různých forem kultury s hrami souvisejících. Mimochodem, právě s tímto slůvkem si Hideo Kojima hraje v motu jeho studia – „From Sapiens to Ludens„.

Kniha nazvaná „Co je nového v počítačových hrách“ je již 14. dílem série, ve které vyšly podobné přehledy dalších oblastí, např. „Co je nového ve vzdělávání“ nebo „Co je nového v biologii“. Cílem této knižní řady je pomáhat s objevováním současného světa, který je složitý ví než kdy jindy, ale naštěstí není potřebné – ba ani možné – vědět vše. Je spíše důležité rozumět trendům a vidět souvislosti. Proto se v této knižní edici dozvíte o aktuálně diskutovaných problémech v jednotlivých vědních disciplínách či praktických oblastech. Tyto knihy jsou určené každému, kdo chce mít přehled, bez ohledu na hranice vědních oborů. A to vše kondenzované na sto stranách útlého brožovaného výtisku, ideálního na cesty. Zároveň kniha obsahuje celou řadu doporučení na další zdroje, takže jde o ideální rozcestník a zdroj informací, pokud se například chystáte vypracovat nějakou vlastní studii do školy.

To vše kondenzované na sto stranách útlého brožovaného výtisku, ideálního na cesty.

Tuto konkrétní knihu napsala významná česká herní teoretička Helena Bendová. Vystudovala filmovou vědu a v současnosti je členkou Rady Státního fondu kinematografie. Patnáct let pracovala jako asistentka v Centru audiovizuálních studií na FAMU, kde se zaměřovala mj. na herní studia, filmovou analýzu a teorii a francouzský film. Vedle pedagogické a vědecké činnosti působí jako překladatelka, editorka a odborná redaktorka. Několik let byla šéfredaktorkou filmového dvouměsíčníku Cinepur a redaktorkou časopisu pro teorii, historii a estetiku filmu Iluminace. V roce 2017 vyšla její kniha Umění počítačových her. Při čtení „Co je nového v počítačových hrách“ jsem velmi rychle nabyl dojmu, že autorka je sice vědkyně, ale zároveň pravděpodobně také zapálená hráčka – kromě jiného díky tomu, s jakou přirozeností operuje s konkrétními příklady z konkrétních her.

Jde o jediný česky psaný přehled a teprve druhou knihu v českém jazyce z oblasti game studies. Jak hry vypráví příběhy a jak se měnila jejich role ve společnosti? Co prokázaly výzkumy k léta medializované otázce, zda hraní her zvyšuje agresivitu hráčů? Jaké etické otázky nastolují počítačové hry? Proč a jak vlastně hrajeme? Autorka představuje aktuální bádání, filozofické diskuse a způsoby přemýšlení v oboru herních studií.

Ukázka z knihy

Kniha je rozdělena na pět hlavních částí (s neméně důležitými a užitečnými dodatky v podobě pestrých seznamů doporučených a použitých zdrojů):

Historie her a jejich výzkumu

V této úvodní a nejkratší části se autorka věnuje obecně zrodu her a hlavně úplným počátkům jejich výzkumu. Upozorňuje zde na porodní bolesti nového média, které si ti starší z nás zažili na vlastní kůži – nemyslím tím ani tak ďábelskou obtížnost mnoha starých her, jako spíše celkový nedůvěřivý přístup veřejnosti ke hrám jako takovým. Autorka knihy upozorňuje, že hry jsou pořád obor velmi mladý, v dobrém i ve zlém. Mimo jiné to znamená, že vědci, kteří jej zkoumají, jsou často mladí a sami jsou ve hrách nemálo zainteresovaní, takže zbytek vědecké obce na ně nahlíží s mírnou nedůvěrou a je možné, že některé výzkumy byly poněkud ovlivněné. Je to také obor „bez centra“, kde mnoho lidí relativně nekoordinovaným způsobem bádá mnoha různými směry.

Specifika her

Následující kapitola knihy je již rozsáhlejší a snaží se vymezit, jak přesně definujeme, co do (počítačových) her patří a jaké to musí mít vlastnosti. Jako vedlejší efekt tohoto rozboru autorka zkoumá také morální filozofii her, způsoby, jakým hry vyprávějí příběhy nebo jakým si nárokují čas hráče. Vědecké obory (podobně jako herní novináři, heh) se potýkají s definicí různých žánrů her, jejich typologií a rozlišováním. Pokud jde o onu filozofii, autorka upozorňuje na skutečnost, že hry díky své interaktivitě a virtuálnosti relativně snadno simulují všemožné složité situace, související s lidskou povahou – dobrým příkladem tohoto jsou například válečné hry nebo RPG tituly s náročnějšími morálními volbami.

Historie Her

Zde se na dosavadní dráhu videoher nahlíží opět spíše z vědeckých hledisek – konkrétně z pohledu ekonomického, sociálního a regionálního. Samozřejmě se tu řeší také složitost zachování historických děl – nejen konkrétních her, ale mnohdy celých hardwarových platforem. Je poněkud smutné, že prozatím v této oblasti hrají větší roli soukromí sběratelé, než národní instituce. Kapitola dále rozebírá všemožné sociální a ekonomické vlivy na rozvoj herního průmyslu v různých regionech, kde se autorka dotkne například různých obchodních modelů nebo specifických odlišností evropského herního trhu.

Hry a společnost

V této kapitole se zkoumají hráči v rámci jejich chování vůči sobě, rozebírá se zde například fenomén griefing. Autorka se toho nebojí a přiznává, že s ohledem na celkové dění a trendy v moderní společnosti se do této oblasti herních studií v poslední době ponořilo hodně odborníků, motivovaných zkoumat genderová témata ve hrách a chování hráčů, včetně LGBTQ a queer herních studií. Opět zde platí, že hry s ohledem na svoji interaktivitu a možnost „dělat cokoliv, být kdokoliv“ apod. nabízejí pro vědce unikátní prostředky k prozkoumání těchto společenských témat.

Psychologie hráče

Neméně odvážně se autorka ponořila také do tématu hlubšího studia psychologie hráčů a konkrétně dopadu hraní na jejich psychiku. Jak asi tušíte, řeší se tu odvěké téma a mnohé výzkumy v oblasti vlivu her na agresivitu hráčů. Nutno podotknout, že autorka i vědecké zdroje, se kterými pracuje, přicházejí v mnoha směrech s příjemnými odpověďmi na tyto palčivé otázky – výzkumy mnohem častěji ukazují na to, že skrytou agresivitu si do procesu hraní hráči přinášejí už zvenčí, není to tedy tak, že by ji u nich budovalo hraní samotné. Samozřejmě je to ale mnohem složitější téma a nejsou v něm snadné ani jednoznačné odpovědi.

Kniha shrnuje hlavní aktuální proudy bádání relativně nového vědního oboru herní studia, který od přelomu tisíciletí zkoumá médium počítačových her z perspektivy humanitních a společenských věd. Herní studia jsou mladou disciplínou, teprve hledající svoje místo mezi již zavedenými, a kniha ukazuje, jakým způsobem tato specifická pozice ovlivňuje herní badatele a jejich výzkum. Coby čtyři hlavní proudy, vyjevující dosavadní velkou heterogennost tohoto oboru, kniha vytyčuje směry zabývající se specifiky videoher (primárně z estetického, filozofického a uměnovědného úhlu pohledu), jejich historií, společenskými a kulturními dopady jejich hraní (mj. za pomoci metod genderových a kulturních studií) a psychologie hráče.

Co na knihu řekli další lidé?

„Helena Bendová podává poučený a reprezentativní přehled o vývoji disciplíny herních studií. Přestože skromně tvrdí, že její výběr témat je subjektivní, záběr knihy odpovídá stavu mezinárodní debaty v tomto oboru.“

Jaroslav Švelch, herní vědec

„Nikdy jsem nehrála žádnou hru, měla jsem vždycky předsudky, které jsou v této knize popsány, a po přečtení jsem se jich zbavila. Proto ji doporučuji všem zvídavým lidem, kteří hry nehrají, ale chtějí pochopit, proč je někoho baví hrát a zkoumat. “

Zuzana Piussi, režisérka a dokumentaristka

„Publikaci tak ocení především laici, kteří zatím o game studies nic nevědí, ale všímají si, jak roste kulturní i společenský vliv počítačových her, ale i akademici a akademičky z různých oborů, kteří v interdisciplinárních game studies mohou díky tomuto přehledu nalézt novou inspiraci. Jak jsem si ale při čtení publikace překvapeně uvědomila, ocení ji i kolegové a kolegyně z oboru game studies, pro které může podobné shrnutí a strukturace představovat novou případně poprvé explicitně vyjádřenou perspektivu.“

Tereza Krobová, herní vědkyně

Za poskytnutí knihy pro účely recenze děkujeme nakladatelství Nová beseda.

Knihu můžete zakoupit v Xzone.