Michaela je velkým fanouškem AC série a kromě poctivého hraní každičkého dílu se věnuje také cosplay na její téma. Zahlédnout to můžete i na jejím Instagramu. Hlavně si ale v tomhle Zing Podcastu můžete poslechnout, co se jí i Martinovi líbilo nebo nelíbilo na jednotlivých dílech této herní ságy.
Jako obvykle, podcast můžete shlédnout na Youtube nebo poslouchat na Spotify, na iTunes a dalších.
Poslouchat Zing podcast:
Proč když slečna zmínila o tom že nebudou ve valhalle titulky tak jsi tu konverzaci utnul?? Náhodou bylo dobře že to zmínila když každý díl měl cěské titulky a pokud se nepletu tak první díl dokonce dabing
protože pak zase bude diskuze plná nářků, jak je hra bez titulků neprodejná a jak je k nim svět nespravedlivej, že kvůli pár jedincům nechce vydavatel investovat do překladu.
Protoze sefradaktor musi za kazdou cenu branit vsechny spolecnosti i hry, nevidel jsem ho ani jednou neco kritizovat, myslim ze prave ohledne tech titulku se dokonce zastaval ubisoftu, jaky to jsou chudinky.
Šéfredaktor má hlavně rád hry obecně a snaží se v nich hledat spíš to dobré, než na ně nadávat.
Přesto nemám se zdravou kritikou problém, například v poslední době jsem tu kritizoval určitou zastaralost Horizonu nebo některé technické i designové aspekty remaku Mafie.
Určitě jsem se nezastával Ubisoftu za to, že „jsou chudinky“, spíš jsem se asi snažil vysvětlit to samé, co se snažili vysvětlit i ostatní čeští herní novináři a čeští profesionální překladatelé v té diskuzi: že je náš trh prostě malý na to, aby se ta lokalizace vyplatila. Vím, že to hráči neradi slyší, ale není v tom nic názorového, pocitového ani politického – je to prostě matematika, nic víc.
Náš trh je malý. To jako vážně? Kdyby tohle někdo řekl před 20 lety, dokonce bych tomu i uvěřil, ale v dnešní době už jen stěží. Nehledě na to, že před těmi dvaceti lety těch překladů a dabingů vznikalo celkem dost a s prodeji to tehdy nebylo určitě tak slavné.
Problém bude spíše v tom, že čeští hráči nemají takové vysoké požadavky na lokalizaci jako je tomu u filmů. I když hra nemá lokalizaci, čeští hráči si ji stejně kupují. A když se něco dobře prodává i bez nějakých dodatečných nákladů navíc (v tomto případě česká lokalizace), jaký by korporace měla důvod své chování měnit.
Bohužel je vidět, že jste tu debatu moc nesledoval – probírali jsme to i v minulých podcastech, kde jsem se snažil kromě jiného vysvětlit, že v minulosti se do té ceny lokalizace nepočítala certifikace lokalizované verze hry na konzolích, což je velmi drahá položka v nákladech.
O tom, o kolik je náš trh menší než ty světové, si stačí nastudovat jednoduchá čísla o počtech lidí hovořících česky a počtech lidí hovořících anglicky, německy, francouzsky nebo klidně i polsky (Poláků je zhruba 4x víc, než Čechů).
No kdyby to všechno bylo tak jednoduché. Stačí se podívat na příklad dvou firem: Jedna komunikuje s komunitou a všemožně podporuje modifikace. Druhá si jede to svoje a komunikace s komunitou je omezena jen na nutnou mez. Jedna společnost nabízí hru bez DRM a celou (bez vystřiženého zpoplatněného obsahu nebo nákupní aplikace). Druhá společnost vydává hru s obtěžujícím DRM a ještě hru prokládá mikrotrasakcemi. Jedna společnost se snaží zařadit do hry, co nejvíce lokalizací. Druhá společnost jede jen ty svoje klasické lokalizace a nové přidává jen vzácně. Jedna společnost se snaží o maximální kvalitu svých her (v rámci svých možností), druhá společnost se stará hlavně o zisk (jede na kvantitu nikoli kvalitu). Stačí tyto příklady? Protože já myslím, že to dobře vystihuje reálnou praxi. Ono to opravdu není jen o těch penězích, ale o přístupu samotných korporací.
Kdo je ta druhá korporace z vašeho příkladu?
Protože pokud to je CDP, tak to není dobré/vhodné srovnání.
Já to napsal obecně. Nevím, jestli každá společnost zahrnuje úplně všechny ty rysy prozákaznického přístupu, ale pravda CDProjekt Red jich má asi hodně. Naopak UbiSoft je vyloženě chamtivý moloch, kde už ti korporátní úředníci neví, jak by zákazníka obrali.
To ale máte až karikaturně zjednodušený pohled na věc.
CDP má zhruba 1000 zaměstnanců a jde tak o poměrně „malou“ firmu se základnou v jedné zemi, soustřeďující se na jednu velkou hru a maximální využití jejího potenciálu.
Ubisoft je světová korporace s pobočkami ve 20+ zemích, 18000+ zaměstnanci a několika velkými hrami ročně. Řídit něco takového je samozřejmě úplně jiný proces. Přesto nepochybuji o tom, že jejich komunitní manažeři se snaží svoji práci dělat minimálně stejně dobře, jako ti z CDP. Pokud jde o „chamtivost“, Ubisoft také pravidelně rozdává hry zdarma, už jich takhle od nich mám v uPlay knihovně snad deset, včetně několika opravdu velkých. Na druhou stranu musí ten svůj byznys dělat smysluplně, aby si nezprotivili akcionáře a uživili ten obrovský tým zaměstnanců.
Nic ve zlém, ale lidi jako tady pan Zavřel jsou přesně tím důvodem, proč Ubisoft a podobný firmy i navzdory odfláknutým hrám mají milionový prodeje a nemusí nic měnit.
Hledat ve všem jenom dobrý věci a vyvažovat tím ty špatný, to je cesta do pekel.
To si nemyslím – Ubisoft moc dobře ví, kdy šlápli vedle a vždycky najde způsob, jak se změnit, aby to napravili.
Viz. zastavení každoroční frekvence jejich hlavní série po propadu její popularity a její re-invence nejen po tvůrčí stránce… nebo odložení VŠECH jejich her v rámci zavedení mnohem důslednější kontroly kvality poté, co vydali Breakpoint a sklidili oprávněnou kritiku od hráčů.
Milionové prodeje mají jednoduše proto, že dělají hry, které se líbí milionům hráčů.
Tak větší hloupost jsem zde už dlouho, opravdu dlouho, nečetl 🙄
A přesto na tu certifikaci mělo takové studio jako Larian a přidalo fanoušky vytvořenou češtinu i do konzolí formou patche, do už skoro bezmála 3 roky starý hry okrajového žánru (na konzolích ještě víc) izometrického RPG, které mnohokrát bylo ve slevě, a i když po Divinity OS2 se v českých obchodech jen zaprášilo a jednu dobu všude bylo dokonce vyprodáno, tak pochybuji že z toho měli nějaký velký přísun do pokladničky.
To je rozhodně úctyhodné a jsem za to moc rád.
Četl jsem teď příběh toho překladu a byl to obdivuhodný dvouletý boj desítek fanouškovských překladatelů, kteří to zřejmě dělali zadarmo.
Docela by mě zajímaly okolnosti té certifikace v tomto případě, stejně jako návratnost.
Jestli je opravdu ta certifikace tak drahá, tak pochybuji že by se to zaplatilo, hra zmizela sice z většiny eshopů kde hra už byla za pár stovek, a naskladňovalo jen pár menších, leda tak u digitálek kde ale taky v té době byla zrovna akce a hra byla asi za 700-800Kč.
Jestli ale se jim to vyplatilo, tak možná ta certifikace není tak drahá a je to jen pohodlná výmluva, stejně jako to zbořilo různé lži a výmluvy, jako že lokalizace formou patche jsou na konzolích nerealizovatelné atd. Teď už ani ty lokalizační DLC nevypadají tak nereálně. Však samo Ubi tvrdilo že za nekompletní lokalizace u starších dílů AC může absence češtiny systému (i když opravdu pochybuji že by to nešlo vyřešit nějakým patchem už tehdy) a kdyby tam byla, spustila by se. Ejhle, konzole česky umí a co je mi známo čeština je stejně poloviční, takže bůh ví co dalšího jsou jen povídačky, nebo jim to nestojí za pozornost.
Možná by stačilo jen trocha snahy, ne jet jako kalkulačky tím nejprimitivnějším způsobem protože takhle už to prostě funguje a testery budeme tahat třeba do Las Vegas co na tom že náš způsob je předražený nebo R* kteří když tu distributor chtěl přeložit RDR2, tak jim to skoro ani nestálo za odpověď.
Pokud se nepletu Skyrim překlad stál 1.250.000,-Kč a to byl jen na PC tehdy, zajímalo by mě jestli ten se měl šanci zaplatit a pochybuji, že kterákoliv hra od Ubi má takovou hromadu textu včetně posledních Assassinů a Odysse měl být prý jeden z nejprodávanějších jestli i ne nejprodávanější, aspoň něčím takovým se i Ubi chvástal.
Bohužel, u nás se jen málo který web na něco takového zaměří a jestli jo tak spíš jen
ty samý omluvy proč to nejde, však i o Divinity OS2 skoro nikdo neinformovalo co vím, nebo jsem to nezaznamenal, a potom jsou tu tací, kteří překlady naprosto pohrdají a považují to skoro za sprosté slovo a prznění her.
Jak jsem vysvětloval v podcastu, jsou způsoby, jak tu certifikaci zvládnout levněji – třeba na Mafii 2 jsme si najali lokální překladatele i testery a pomáhali nám jazykové verze implementovat (několik týdnů) přímo ve studiu, což samozřejmě vyšlo levněji, než služby zahraničních poboček/firem. Měli jsme ale velké štěstí, že se ta hra dělala přímo v ČR a bylo to tedy možné relativně snadno realizovat.
O češtině v Divinity jsme na Zingu psali:
https://www.zing.cz/novinky/6033524/zahajen-preklad-divinity-original-sin-2/
Stejně jako zde nadále píšeme o dalších fanouškovských češtinách:
https://www.zing.cz/novinky/96176618/pekna-varka-her-s-ceskym-prekladem-od-fanousku/
Samozřejmě mám velkou radost z každé češtiny, stejně jako mám třeba velkou radost z každé exkluzivní hry, která se nakonec dostane i na ostatní platformy.
Proč?
Protože cokoliv, co umožní více lidem, aby si zahráli (dobré) hry, je potřeba podporovat.
Na druhou stranu mě ale nebaví číst příspěvky o „zlých a hamižných“ korporacích, které jsou přitom zdrojem mnoha těch skvělých her.
Pár kapek déšť nedělá Měl jsem na mysli spíš to, že se čeština do hry dostala formou patche, aby se o tom dovědělo více hráčů než 4 roky starou novinku. A taky se nemůže psát jen o těch hezkých věcech, že všechny ty studia jsou vlastně skvělý a stejně tak vydavatelé, to bychom za chvíli moli být i jen vděčný, že tu hru udělali i kdyby byla sebehorší a děkovat za mikrotransakce, když je to vlastně obsah navíc na kterým někdo strávil čas
Ok, očividně jste si vytkl za cíl na každý můj pokus o diskuzi reagovat nějakou negací, tak to nechme být a popřejme si pěkný den
Bohužel je ve světě, i v tom našem herním, sorta lidí, kteří se za každou cenu snaží hledat negativa, stůj co stůj na něco nadávat, stěžovat si, atd, atd. a s tím asi normální lidé nic neudělají…
Nejlepší je nechat podobné lidi „vybrečet“ a nereagovat, jelikož oni se natolik snaží protlačit v komentářích svá negativa, zahořklost, naštvanost nebo zlost na konkrétní věc (společnost, skupinu, výrobek, platformu..), že k tomu „hate“ dokáží strhnout i další, psychicky méně odolné jedince…
Přiznávám, že jsem byl překvapený, jak trpělivě odpovídáte, ale upřímně, Martine, i házení hrachu na stěnu má větší smysl, než reagovat na věčné negativisty 🙂
Pokud si jich rozumný, nezaujatý člověk (dokonce i se zkušenostmi z branže) nevšímá, tak tihle zatrpklý internetový návštěvníci možná pochopí, že skutečně brečí na špatném hrobě a odejdou se „dohadovat“ nebo prosazovat své negativní smýšlení tam, kde si jich někdo všímá 🙂
Přeji pohodový víkend a samozřejmě i další příjemné video podcasty jako tento 👍
PS: Omlouvám se případným negativně naladěným návštěvníkům Zingu, jestli jsem na jejich vkus moc pozitivní, veselý, mám radost ze života a nemám potřebu věci hrotit 🤪
Děkuji, cítím to podobně – jako zbytečnou snahu vůči těm negativně založeným, i když samozřejmě čest výjimkám, u kterých jde o férovou výměnu názorů a zdravou diskuzi.
Zároveň si říkám, že na veřejných fórech, jako je tohle, člověk zároveň promlouvá i k těm kolemjdoucím (Zing má stovky tisíc čtenářů, ale jen stovky z nich píší komentáře) a přijde mi smysluplné pro tyhle kolemjdoucí nabídnout argumenty a ukázat, že pokud se jim třeba daná věc líbí, nejsou sami.
Hned na začátku u prvního AC Martin kritizuje hru pro její repetitivní hratelnost, což je pravda, ale někteří chytráci si musí hned na internetu honit triko Zajímalo by mě, jestli si podcast vůbec viděl.
Protože jsme to téma titulků pro ACV řešili přímo tady na webu, v té diskuzi byly doslova stovky příspěvků a hodně tam létaly emoce.
https://www.zing.cz/novinky/96132623/petice-za-cesky-preklad-assassins-creed-valhalla/
Pokud bychom se tedy rozhodli to téma v podcastu řešit, museli bychom to udělat hodně podrobně a poctivě.
A já jsem nechtěl „zabít“ polovinu podcastu o tom, proč máme rádi AC sérii, diskuzí o velikosti českého trhu a (ne)ziskovosti lokalizace pro něj.
Klidně si ale můžeme dát díl podcastu jen o tom, pokud je o to téma stále ještě zájem.
Přidám i své dojmy ze svých nejoblíbenějších a naopak méně oblíbených dílů, i když vím, že půjdu trochu proti proudu, a hned pěkně zostra- dodnes je totiž mým zdaleka nejoblíbenějším dílem hned ten první.
Obvykle, když se mi nějaká hra hodně líbí, zahraju si ji podruhé, nanejvýš potřetí- prvního Asasína jsem však dohrál minimálně 7x, možná i víckrát, což z něj činí zdaleka mou vůbec nejhranější hru, pokud tedy nepočítám rané dětství, kdy jsem hrál ve smyčce několik málo her, protože jiné nebyly. Co mě na hře tak táhne? Na prvním místě jednoznačně dokonalá a pro mě neopakovatelná atmosféra a jistý vtíravý druh „reality“. Zatímco všechny hry od dvojky dál byly prostě hrami, s přibývajícími díly čím dál tím víc, jednička se tvářila být přesně tím, co deklamoval její příběh- simulátorem pamětí vašeho předka- vraha, se všemi jeho nedokonalostmi. Poměrně jednoduchá a nevýrazná grafika s omezeným barevným spektrem, a to i na svou dobu, dost těžkopádné ovládání, minimalistické hudební motivy Jespera Kyda a lá prostředí Windows, velmi zjednodušené UI, systém (de)synchronizace a pravidelné dělení příběhu na pamětí a sekvence, stále dokola se opakující metodika „příjezd – vyšetřování – vražda – útěk“ zavánějící rutinou a příběh, který byl právě svou strohostí a časovými mezerami ve vyprávění nanejvýš uvěřitelný, všechny tyhle aspekty, které pro mnohé činily prvního Asasína horší hrou, z něj pro mě udělaly o to lepší simulátor pamětí vraha. Jsou hry dobré, jsou hry výborné, ale je jen několik málo her, které mě přinutily vžít se do nich tolik, že bych si řekl, že já jsem ta postava. Vlastně mě teď napadají jen tři, čistě náhodou všechny od Ubisoftu- Far Cry 2, kde jsem se skutečně cítil být drsným žoldákem uprostřed horké válčící Afriky, co místo Šakala chytil malárii, úplně první Splinter Cell, kde jsem se skutečně cítil být špionem hluboko mezi nepřáteli, kterému se sere mise za běhu, a právě Assassin’s Creed, kde jsem byl Desmondem kdesi kýmsi vězněným, pátrajícím v pamětech svého předka, a po chvíli jsem se cítil být i Altaïrem, degradovaným vrahem plánujícím svou úkladnou vraždu. Scény s Desmondem jsou snímané jen pomocí několika průmyslových kamer a kompletně bez UI, takže cítíte, že tohle je ta realita a že vás mají pořád na očích, i když nevíte kdo. Hře též pomáhá, že až na konec s 20 templáři a jablíčkem neobsahuje žádné neuvěřitelné scény, všechno je tak nějak přízemní- zejména zpočátku má Altaïr problém i s několika málo nepřáteli a pád z větší výšky mu taky ještě úplně nesvědčí. Parkour je pomalejší než v jiných dílech, ještě není tak snadný a nelze najít cestu všude, jen skrz správné úchyty a římsy, o to je ale větší radost, když se na věž skutečně vyšplháte. Skrytá čepel, meč i vrhací nože mají svůj daný účel a nelze je jako v pozdějších dílech používat „všechno na všechno“. Též mi vyhovuje Altaïrova arogantní povaha, která i v jinak bezpečných místech jako Asasínský úkryt dokáže vytvořit napětí, podobně jako Al Mualimova odtažitost, stejně jako se mi líbí, že každý na (stejné) Altaïrovo jednání reaguje naprosto rozdílně. Krom toho, jen stěží si lze představit realističtější prostředí pro Asasíny než to, ve kterém tato sekta skutečně během křižáckých válek prospívala, a v žádném jiném díle už jsem pak bohužel nikdy neměl pocit, že by asasínům jejich skutky prošly.
Na druhém místě pro mě nemůže být nic jiného než Eziova trilogie, kterou ovšem beru jako jeden díl se dvěma datadisky a dnes už si nedokážu představit, že by některý z nich neexistoval. S Eziem jsme si prošli celým jeho životem od narození až po smrt, a podle mě jde o jednu z nejlépe napsaných a vykreslených postav nejen videoherní historie, prožily jsme s ním doslova všechny emoce a spoustu osudových vítězství i proher a snad žádná hra neměla tolik momentů, které se mi už nesmazatelně vryly do paměti- jen z dvojky rozhovor s otcem na věži, oběšení rodiny po zradě Gonfaloniera, útěk z Florencie, dopadení Francesca Pazziho v noci na střeše, první let na Leonardově stroji, iniciace do řádu Asasínů, bitva o Forli či proslov Ezia k Florenťanům po porážce Savonaroly, to je jen špička ledovce. K nádherně napsanému osudovému příběhu patří i nádherně napsaná hudba, a díky Jesperu Kydovi dostalo každé z italských měst hned několik vlastních hudebních témat, z nichž bych vypíchnul Home in Florence a Venice Rooftops, případně pak z Revelations Road to Masyaf, která má podle mě jednu z nejhezčích melodií ve hrách vůbec. Série dostala filmový nádech- vzpomínky oddělené skvěle rozvrženými cutscénami tvořily nově ucelenější bloky, vylepšení doznal též parkour a soubojový systém byl kompletně přepracován tak, aby všechno podporovalo pocit osudovosti velkofilmu, absolutní volnost pohybu po pečlivě rekonstruovaných historických městech v kombinaci s ladnými animacemi skoků vražd i boje. Hra též nově dostala velkou várku vedlejších misí a aktivit, které byly dostatečně variabilní a zábavné, přesto jich ale nebylo tolik, aby se člověku znechutily nebo snad rozměnily hlavní příběh, který pořád hru táhnul.
Na třetím místě je pro mě (zcela neoriginálně) díl třetí, zejména kvůli misím s Haythamem, první čtyři sekvence hry považuju za vůbec nejlepší část hry a zvrat na konci třetí za herní „I am your fater!“ moment. I poté ale měla hra své výborné momenty, jízda se Samuelem Adamsem a následná honička na koních v zasněženém lese, souboj s Haythamem, pohřeb Achilla či finální zúčtování s Leem. Skvěle zpracované byly vedlejší mise, které nyní často měly své vlastní příběhy, ať už mise vašich vlastních osadník, nebo třeba honby za pokladem námořníka s dřevěnou nohou. Lodí bylo tak akorát, aby byly zajímavým osvěžením, přitom ale nerušily asasínskou hratelnost, stejné to bylo i s lovením zvířat- zajímavé zpestření hratelnosti, které ovšem nijak nenarušovalo běh hry. Parkour i systém boje byly dále zjednodušeny, aby byly ještě ladnější a ještě více tak podtrhovaly filmovost a osudovost příběhu. Co naopak považuju za slabinu hry je velmi nelogický konec Desmonda bez možnosti volby a systém známosti, který byl víc než cokoli po čase především velmi otravný.
Po trojce přišel Black Flag, který mnoho lidí považuje za nejlepší díl, já mu však nemůžu odpustit dvě věci. Jednak nutnost trávit mraky času na lodi a na moři, kvůli čemuž jsem asasína nikdy nehrál, ale hlavně příklon ke hrám hřišťového typu, který dodnes trvá. Najednou hrál příběh druhé housle a hlavním cílem byly ikonky s aktivitami na mapě a nejrůznější sbíratelné kravinky. Jsem mimochodem opravdu rád, že po dvou dílech dostala linka se zaměstnancem Absterga stopku, to byl snad nejpitomější nápad v celé sérii vůbec. Nebýt těchto chyb, mohlo jít pro mě o jednu z nejlepších her série, zejména díky extra lákavému prostředí Karibiku 18. století. I mezi piráty šlo najít spoustu výrazných postav, bohužel ale žádná z nich nedostala tolik prostoru, abych se na ni nějak významněji pamatoval, snad jen na Mary a Anne, ale třeba takový Černovous už se mi úplně vykouřil z paměti.
Následující Rogue podle mě nevyzněl tak, jak měl- ukázat pohled i druhé strany je vždycky zajímavý nápad, jenže udělat záporáky z oblíbených kladných postav předchozích dílů je poměrně ošemetná záležitost a v tomhle případě podle mě nedopadla tak, jak autoři zamýšleli. Rogue není špatná hra, každopádně jí ale prospělo, že byla menší a kratší.
U Unity se mi líbil příběh a návrat do města k čistě asasínské hratelnosti, i tak ale myslím, že přestože byl příběh velmi povedený, šlo z něj vytěžit mnohem víc, zejména pokud jde o události francouzské revoluce a její osobnosti, mohli jsme se účastnit mnohem více zajímavých a stěžejních momentů a např. Napoleon nebo Robespierre byli v základní hře trestuhodně nevyužití. Záporná strana mince je samozřejmě technický stav, který byl v době vydání vpravdě odstrašující (dnes už není), v jednom se ale musím Unity zastat- i na dnešní dobu má Unity velmi, velmi krásnou grafiku (zejména oproti novějšímu Syndicate) a zdaleka nejpřesnější systém parkouru s nejladnějšími animacemi pohybu i boje v sérii vůbec. Krom toho mě nenapadá žádná jiná hra, která by tak perfektně zvládala davové scény, pokud jde o jejich živost a uvěřitelnost- oproti nim působí trh v posledním Uncharted jako pouhý skanzen.
Syndicate měl nezajímavé, fádní prostředí a tuctový, šablonovitý příběh a obecně jde o jednu z nejméně výrazných her v sérii, překvapivě měl ale docela zábavnou hratelnost a zajímavé vedlejší mise (zajímavější než hlavní příběh).
O trilogii Chronicles snad nemá cenu psát, snad jen to, že by šlo o super hry, kdyby vyšly na mobily, jenže ony vyšly na PC a konzole.
Pak tu máme Origins- hru, na kterou mám doteď nejrozporuplnější názor, dá se říct, že nevím, jestli ji miluju, nebo ji nenávidím. Celou dobu, co jsem jí hrál, jsem se rozplýval nad tím, jak perfektní má příběh. Tedy až do doby, než přišla jistá (více či méně očekávaná) zrada. Já se zaradoval, jak do sebe všechno krásně zapadá a že mě teď čeká spousta hodin boje proti novým mocným nepřátelům- jenže místo toho se hra přesunula o 20 let dopředu a skončila. Ještě nikdy jsem neviděl tak očividně useknutý příběh, a právě tohle useknutí mi celý ten do té doby dechberoucí a skvělý příběh úplně zkazilo, najednou vůbec nedával smysl. Druhá věc je herní svět- starověký Egypt mě vždycky lákal a do Egypta jsem se chtěl chtěl vždycky podívat, nejen ve hře, i ve skutečnosti. A v Ubisoftu vytvořili nádherný svět- nádherný, jenže jen stěží uvěřitelný. Jeden problém vidím v tom, že okolní NPC vyjma nepřátel na vaše jednání vůbec nijak nereagují a na rozdíl od předchozích dílů působí tak nějak prkenně a někdy i nemístně, třeba když si chlápek vesel vykračuje tou nejvyprahlejší pouští nebo nepřátelským táborem, kde očividně nemá co dělat. Druhým, větším problémem je pak neuvěřitelná přesycenost- moje znalosti o starověkém Egyptě mají své mezery, přesto se mi však nechce věřit, že co 50 metrů byl tábor banditů či pevnost vojáků pohodlně koexistujících vedle sebe, či že uprostřed náměstí bojovali krokodýl s hrochem- a zvířat je ve hře tak moc, že se to bohužel děje často. Co je na hře super, jsou vedlejší mise, a ty bych neváhal označit za nejlepší v celé sérii- nejenže se přizpůsobují tomu, co už jste ve světě udělali, nebo naopak neudělali, ale hlavně spousta z nich upevňuje Bayekovo postavení v Egyptě jako medžaje, ukazují, že krom pomsty má i svoji minulost, živobytí a je v Egyptě mezi svými. Co naopak hru velmi sráží je nenávaznost příběhových misí- to si takhle pátráte po nanejvýš tajuplném a mystickém Skarabovi, o kterém se každý bojí mluvit a nikdo nezná jeho identitu, no a najednou, zničehonic, víte, kdo to je a kde je- jen tak, protože orlodron. Nejvíc mi ale vadí dvě věci, které podle mě ze hry dělají namísto zajímavého příběhu z dávné historie, promiňte mi ten výraz, hloupou frašku a infantilní hřiště. Zaprvé je to absence smysluplného parkouru, tj. lézt jen tam, kde je nějaký výstupek, a ne po absolutně kolmém, naprosto hladkém, totálně ohoblovaném, jak věž vysokém obelisku, zadruhé je to pak, a to především, zpracování boje. Asasína jsem vždycky považoval za hru z historie, ať už si ji kroutil jak chtěl, a ne za fantasy- a aby někdo vydržel 100 zásahů mečem do hlavy, než konečně padne, jen proto, že mu někdo přidělil vyšší level nebo nálepku „brute“ či „elite“. Zajímavý je taky postup, jak se to s levely postupně přehnalo- v Unity jich bylo 5, v Syndicate 9, v Origins 40 (s DLC 55) a v Odyssey 99 s tím, že na plné vylepšení (mastery levels) potřebujete kolem 1800 zkušenostních bodů (tj. cca stejné množství levelů).
Odyssey nijak hodnotit nebudu, protože po téměř 200 hodinách vyzobávání neuvěřitelných kravin (těžký život nás kompletionistů) jsem se stále neprokousal hlavním příběhem a upřímně už jsem tak nějak ztratil chuť to udělat, vždycky hru zapnu tak na hodinku na vyblbnutí, něco jako třeba Just Cause, už ji ale rozhodně neberu vážně, tak jako jsem bral sérii v jejích počátcích.
Jestli se těším na Valhallu? Vzhledem k tomu, jak moc podle všeho, co jsem slyšel a gameplay záběrů, co jsem viděl, připomíná Odyssey, kterou se stále ne a ne prokousat, tak nemůžu říct, že bych se nějak těšil, v tenhle moment jde hra tak nějak kolem mě. Už jen proto, že nemám ve zvyku rozehrávat další díly bez dokončení předchozích a s Odyssey to u mě vypadá ještě na dost dlouho.
Na co se naopak velmi těším je další generace AC, která snad přijde po Valhalle a která, doufám, přinese příklon zpět k žánru akčních adventur, inspirovaná tituly (a jejich úspěchem) jako RDR2, God of War či letošní Ghost of Tsushima, které jasně dokazují, že hráči o ryze příběhové tituly s historickým zasazením, v posledním případě i zcela bez fantasna, velmi stojí.
Mimochodem, mezitím, co jsem se tu tak rozepsal, jsem si dal po čase znovu nainstalovat prvního Asasína a instalace už je dávno dokončená, tak bych to viděl tak, že tuhle dávno již příliš dlouhou rozpravu ukončím a půjdu si radši zahrát.
P. S. Pokud jste někdo dočetl až sem, gratuluju ke spoustě volného času.
Wow, díky moc za obří příspěvek, jako fanoušek série jsem si opravdu užil pohled dalšího z nás.
Každopádně s takovýmhle projevem to už pomalu není na diskuze pod článkem, ale na pozvání do podcastu
Není za co, vždy se rád podělím o své dojmy, tím spíš, když je někdo ochotný si je poslechnout. Pokud jde o můj projev, musím přiznat, že ten písemný je přece jen o pár tříd výš než můj ústní- a i v tom písemném jsem tentokrát nashromáždil spoustu chyb, až se stydím, že jsem ho po sobě nepřečetl. Jinak ale děkuju za pozvání, bylo-li míněno nejen jako vtípek, i když jsem vždycky radši spíš ten chlápek za scénou. Mimoto, nerad bych čtenáře a posluchače Zingu unudil k smrti.
Za mě nejlepší díly AC2, Brotherhood, AC3 a Origins. Black Flag, ač hodně mých známých říká, že je to nejlepší díl, mě osobně nezaujal a ani po třetím rozehrání jsem nedohrál. Námořní bitvy, samotné zasazení do doby pirátů, Edward… Neoslovilo mě ani jedno. Taky souhlasím s tím, že Odyssey, přestože rozsáhlá hra, tak jsem si ji užil, ale podruhé si myslím už nemá smysl rozehrát, protože jak říká Míša, ten příběh byl opravdu rozmělněný tím rozsahem hry a když srovnám vedlejší postavy v předchozích dílech, tak v Odyssey si defakto nikoho nepamatuju, že by mi něčím přirostl k srdci nebo měl pamětihodnou scénu. NO, a do Valhally vkládám velké naděje a věřím, že to bude pecka!
Je vlastně super, že každý si v té sérii našel něco (určitý oblíbený díl apod.).
Dokazuje to kromě jiného, že se jim daří ji proměňovat a osvěžovat tak, aby sedla různým/dalším/novým lidem a nezůstávala stále stejná.
Samozřejmě obrovskou roli zrovna tady hraje ten setting, pokud má třeba někdo slabost pro starověký Egypt, tak má vymalováno.
Každopádně díky moc za poslechnutí podcastu a reakci
Určitě, ten setting je u AC jedna z nejdůležitějších věcí, jelikož historii miluju, maturoval jsem z ní i jsem ji studoval na vejšce, tak jsem si časem utříbil oblíbená období a zrovna novověké dějiny šly vždy těžce kolem mě, proto i Unity a Syndicate byly díly, které řadím mezi slabší. Na druhou stranu pokud vtáhnou hráče do hry jiné věci, jako postavy, příběh nebo třeba hudba, tak i z méně oblíbeného zasazení se může rázem stát srdcovka To jsem právě měl u AC3, ta hra mě tak bavila, že jsem si začal číst v publikacích o Americké válce za nezávislost, hledal filmy a seriály na toto téma, jen abych v oné době mohl zůstat o něco déle.
Yup, tohle AC umí
Zrovna ta trojka měla i parádní DLC, nápad „zlého krále Washingtona“ byl brilantní
Další povedený podcast. Díky za něj!
Také děkujeme, za shlédnutí/poslech i pochvalu