Cyberpunk 2077: dojmy redakce Zingu

Redakční tým Zingu se nadále rozrůstá o zkušené veterány i talentované nováčky.

Je velká radost pracovat s takhle pestrou, zkušenou a zapálenou partou. Tento článek mi to připomněl snad nejlépe ze všech, které jsme letos vydali. Kromě toho, že jsem ho sám přečetl jedním dechem, jelikož prakticky všichni autoři psali bez balastu, k věci a od srdce, nádherně se v něm projevila také skutečnost, že lidé jsou různí a mají různý vkus i názory.

Někteří hráli na starých konzolích, někteří na nových, jiní potrápili svoje postarší PC a další si kvůli hře poskládal počítač zcela nový. Někdo dokáže ve jménu dobrého příběhu ledaco odpustit, jiný ocení nápadité detaily více než rozsah možností a další tvrdě odmítá přijmout podrazy a zfušovanou práci vydavatele.

Děkuji redakčnímu týmu a doufám, že vás čtení následujících řádků bude bavit stejně, jako mne.

Martin Zavřel

Gabriela Šuterová

Svá očekávání od Cyberpunku jsem se snažila hodně krotit, protože mediální masáž, kterou CD Projekt Red kolem Cyberpunku nasadil, byla opravdu důkladná a já nechtěla být zklamaná. Zvlášť jsem se obrnila trpělivostí po prvních recenzích zmiňujících dost hrozný stav hry. Zvažovala jsem, zda hraní neodložit alespoň o týden, ačkoliv jsem měla téměř rok zaplacenou sběratelskou edici. Co můžu říct, podlehla jsem tlaku a odfrčela do Night City, jakmile to šlo.

Jako první jsem se rozloučila s 60FPS ve jménu alespoň nějakého ray-tracingu, hned potom jsem musela přiznat příjemné překvapení z absence opravdu závažných chyb. Narazila jsem na spoustu nepříjemností, ale zatím, po patnácti hodinách hraní, na nic vysloveně fatálního. Mohla jsem se tedy naplno ponořit do světa, který je velice ambiciózní, za kterým je na každém kroku vidět spousta práce spousty lidí a který mě i po těch 15 hodinách překvapuje a těší skvělými designovými rozhodnutími i nicotnými detaily, u kterých zkrátka nemůžu než se usmát, pokývat hlavou a říct, že tohle se jim opravdu povedlo.

Třeba drobnost, jakou je automatický překlad. V Night City žije spousta různých národností a etnik a nezřídka spolu, nebo i k vám, mluví svým rodným jazykem. V titulcích se potom zobrazí původní jazyk, který se postupně dynamicky překlopí do angličtiny. Opravdu nic revolučního, ale je to přesně ten typ pokroku, který by člověk od budoucnosti roku 2077 čekal a způsob, jakým je zpracovaný, je zkrátka skvělý.

Co mě osobně na Cyberpunku hodně překvapilo, i když to bude věc extrémně subjektivní, je to, nakolik mi jeho hraní připomíná hraní stolního RPG. Přitom tohle není žádný Baldur‘s Gate III, kde si člověk hází kostkami; když dojde na násilí, je Cyberpunk ne úplně skvělou střílečkou. Spíš jde o pocit přirozenosti a organičnosti. Když se bavím s nějakým fixerem nebo žádám NPC na ulici o informace, které mi ochotně poskytne, protože pocházíme ze stejného prostředí, vybavují se mi podobné chvíle z hraní stolního Shadowrunu. Když vezmu rychlou a snadnou prácičku, která se po deseti minutách zvrhne v naprostý, i když zábavný, chaos, mám u toho stejný pocit jako když jsme s partou kdysi měli zkrátka jen schovat dodávku, a nakonec jsme omylem vyhodili do povětří skladiště. Do doby, než jsem si zahrála Cyberpunk jsem nevěřila tomu, že se nějaké otevřené hře povede schovat předepsané dialogy a pečlivě připravené skripty tak, abych v nich tu dávku vypočítavosti a umělosti nevnímala, ale tady opravdu musím přiznat, že mě CD Projekt Red dostal.

Reklamy, pořady v televizích, svět, ve kterém sem tam uslyšíte nad sebou výkřik a pak jen tupý zvuk těla, které z výšky dopadlo na beton. Nebo se jen tak mimoděk procházíte kolem dopravních nehod, přestřelek, dvou lidí, kteří se podpírají po prohýřené noci… Samozřejmě, že nejde o nekonečnou variabilitu, ale je rozhodně dost bohatá na to, abyste měli pocit, že tenhle svět si žije sám pro sebe a kdyby z něj někdo V vymazal, bude se točit dál. Špičkové jsou také animace postav, jejich dabing i modely. Tam kde Watch Dogs: Legion pro mě v těchto věcech selhala, Cyberpunk strčí do kapsy i leckterou lineární příběhovku.

Musím přiznat, že mě CD Projekt Red dostal.

Cyberpunk rozhodně není bezchybný a před jeho tvůrci teď stojí nelehký úkol si mimo jiné napravit pošramocenou pověst u majitelů starších verzí konzolí, ale protože mám to štěstí, že můžu hrát na platformě, kde Cyberpunk běží obstojně, musím říct, že za mě je to rozhodně jedna z nejlepší her, jaké jsem hrála. Je velkolepá svým měřítkem, výjimečná svými detaily a mistrně napsaná. Za sebe tedy musím říct, že jsem od ní dostala všechno, v co jsem doufala a jsem si docela jistá, že v Night City strávím dovolenou.

Ondřej Partl

Po několika hodinách hraní nového hitu od vývojářů z polského CD Projekt RED, jenž stojí za dnes již legendární videoherní sérií Zaklínač, asi mohu poměrně v klidu prohlásit, že jsem nakonec rád, že hra vyšla více jak 8 let po jejím prvotním oznámení. Tímto způsobem ze mě totiž stihl vyprchat veškerý hype, tudíž má očekávání byla velice střídmá, čímž v mém případě příliš nehrozilo případné zklamání. A věřím, že pokud jste byli na hru skutečně natěšeni, tak právě ono zklamání po zahrání přijít skutečně mohlo.

Abychom se špatně nepochopili. Cyberpunk 2077 je kvalitní, ba dokonce velice kvalitní titul, který nabízí hodiny a hodiny zábavy, jenž rozhodně nebudete chtít vzít zpět (tedy nejspíše). Hlavní příběhová linka to na vás rozbalí velice rychle, přičemž má zatím skvělý spád a baví (ačkoliv v ní jsem v podstatě na začátku, jelikož dělám spíše vedlejší věci). Postavy jsou zajímavé, dobře zahrané, prokreslené a vzbuzují vaši pozornost. No a přestřelky jsem po ohlasech očekával daleko horší, tedy mě vlastně docela příjemně překvapily (i když katana je cesta!). Nicméně se zde dle mého vyskytuje hned několik věcí, které ono „užívání si“ trochu ztěžují.

O běhu hry bylo toho už namluveno mnoho, takže bych se již jen opakoval. Ano, stav není nejlepší, grafické glitche jsou téměř všude a osobně jsem narazil na několik bugů, kvůli nimž jsem musel načítat či restartovat. Každopádně několik problémů cítím i mimo technický stav.

Samotné Night City je třeba skutečně rozlehlé, vrstevnaté a detailní, kdy i přes občasnou zastaralost grafiky (ano, je vidět, že se na hře pracovalo dlouho) dokáže vykouzlit zajímavé a pohledné výjevy, přičemž svoboda v něm je skutečná veliká. Avšak na mě působí poněkud mrtvolným dojmem. Lidé se zde tak nějak plahočí, na ulicích to nijak zvlášť nežije, no jednoduše bych od sci-fi města (tím spíše kyberpunkového) očekával poněkud větší aktivitu. Prozatím tomu nepomáhají ani vedlejší aktivity/události (nemyslím úkoly!), které se točí v šabloně – dojeď sem, zneškodni tohle a něco získej.

Město na mě působí poněkud mrtvolným dojmem.

Další věc, která mě občas vyloženě vytáčí a unavuje, je jistá nepřesnost a těžkotonážnost. Řízení aut tak třeba občas vyloženě bolí, crafting mi přijde skoro nepoužitelný a uživatelské rozhraní proklínám skoro pokaždé, když musím jít levelovat postavu, jelikož se ke schopnostem poměrně špatně proklikává, nehledě na jejich nepřehlednost. Speciální kapitolou je i umělá inteligence nepřátel, která je skutečně zoufalá. No a někdy se na vás vyvalí v rychlém sledu takové množství informací, že se vaše vnitřní OCD naprosto splaší.

Některé z těchto problémů se dají vyřešit patchem a některé nejspíše ne. Ale i přes to všechno mohu poměrně v klidu říct, že se při hraní aktuálně všeobecně bavím a koupě hry nelituji. Pokud ale někdo očekával nejlepší hru několika posledních let, tak nevím, jestli náhodou nebude trochu rozčarován.

Martin Pritula

Hned na úvod mých dojmů bych chtěl upozornit na jednu velmi podstatnou věc. Za přibližně patnáct hodin hraní, z čehož dvanáct hodin jsem odehrál na PS5 a tři hodiny na PC, jsem nenarazil na téměř žádný technický problém. Ačkoliv jsem snímky a videa, které chyby zachycují, viděl a není důvod špatnému technickému stavu nevěřit, nebudu daleko od pravdy když napíšu, že tím největším problémem z hlediska technického stavu byla během jedné věty nefunkční mimika obličeje jedné z postav a cigareta, která visela ve vzduchu i poté, co ji jistá postava hodila na zem.

Díky tomu, že jsem na problémy narazil jen několikrát a to jen na naprosté drobnosti, tak jsem si mohl naplno vychutnat samotnou hru, která rozhodně nezklamala. Jak jsem napsal již výše, v době psaní tohoto článku mám na PS5 nahráno zhruba dvanáct hodin, přičemž střídám vedlejší a hlavní mise, což znamená, že jsem hru ani zdaleka nedohrál a mohu tak poskytnout jen první dojmy.

Co se týče slabších částí, tak se nemohu zbavit dojmu, že je prolog hry, kdy si volíte za jakou postavu budete hrát poměrně nevyužitý. Hrál jsem část za Nomáda i za korporát a musím se přiznat, že ačkoli je start za korpa jednoznačně lepší, oba jsou velmi krátké a nevyužité a za několik málo desítek minut se střetnou ve stejném bodě, který začíná misí, jež nám vývojáři prezentovali už před hodně dlouhou dobou.

Tím nejdůležitějším na počáteční volbě jsou tak unikátní dialogové možnosti a i zde mi hraní za korpa velmi vyhovuje. Nehrajete tak za člověka, který s sebou nechá zametat jak se jen ostatním zlíbí, ale ve většině případů je prokouknete a můžete se dle toho zachovat. Příjezd z pouště do Night City má ale taky něco do sebe. U dialogových možností bych rád vypíchnul ještě jednu věc, kterou je snad zatím naprosté vypuštění cutscén. Vše se odehrává v reálném čase a vy tak můžete klidně odejít během důležitého dialogu, načež si vaše chování daná postava zapamatuje.

Struktura misí je úžasná a je vidět, nakolik si dali vývojáři záležet. Téměř vše jde splnit několika různými možnostmi, spletitost dialogových voleb je dechberoucí, stejně jako design lokací. Hra zejména v noci vypadá (alespoň na PC, na konzolích si budeme muset počkat na bezplatný vizuální update), jako plnohodnotný next-gen. Překvapivě dobý mi přijde i gunplay a skoro nemohu uvěřit, že jej vytvořilo na první dobrou studio, jež doposud pracovalo jen na Zaklínači. Řízení vozidel, logika pohybu vozidel cizích a interakce davů postav mi ale příliš dobrá nepřijde. Zejména, pokud se míjí dvě různé postavy, tak na sebe zareagují až těsně předtím, než by se srazily.

Struktura misí je úžasná a je vidět, nakolik si dali vývojáři záležet.

Se strukturou misí pak souvisí i scénář, potažmo celý příběh. Tomu se zde nechci příliš věnovat, neboť byste ho měli znát sami. Jedná se o opravdu dobře napsané sci-fi, postavy v něm nejsou dobré/špatné, ale jdou si za svými cíli, reagují přirozeně a jen málokdy působí jako karikatury. Za vypíchnutí stojí i vedlejší mise, od nichž by se mohla ostatní studia leccos přiučit, neboť jen málo z nich působí jako snaha o prodloužení příběhu a většina je skutečně zajímavá, smysluplná a zábavná. No a Johnny Silverhand, kterého hraje Keanu Reeves, je pak jen třešničkou na dortu, která doplňuje vynikající dabéry a jejich herecké výkony.

CD Projekt RED opět vytvořil něco výjimečného, a proto bych chtěl na závěr všem doporučit vyhnout se základním verzím na PS4 a Xbox One, které jsou dle všeho v naprosto katastrofálním stavu a se hrou si nedokáží poradit. Je ostuda, že CD Projekt vydal Cyberpunk v tomto stavu a je jen otázkou, nakolik se díky aktualizacím, které vývojáři chrlí obrovskou rychlostí, podaří hru během následujících týdnů či měsíců vyladit.

Mikuláš Stoklasa

Tak jsme se konečně dočkali, den D pro všechny milovníky videoher přišel a s ním i Cyberpunk 2077. Ještě ten den jsem se vrhnul do hraní a musím říct, že mě Night City uchvátilo. Přesně takhle si představuji kyberpunkové město budoucnosti. Obzvláště působivé je město v noci, kdy na vás ze všech stran svítí neonové nápisy a reklamní tabule. Častokrát jsem se tedy jenom projížděl ulicemi a kochal okolím, nebo se vydal prozkoumat i ty nejzazší místečka.

Ano Night City je opravdu krásné, a když k tomu připočítáte zajímavý a chytlavý příběh, nebudete chtít od Cyberpunku odejít. Akcí se to přitom hemží na každém rohu a nikdy nevíte, jestli se vyzvednutí malého robůtka nezmění ve zběsilou přestřelku. V těch jsem především používal mnou oblíbené, silové zbraně. Pochválit musím i hudební stránku hry, která mi dokázala pořádně rozpumpovat krev v žilách. A zapomenout určitě nesmím na herecký výkon Keanu Reevese co by Johnny Silverhand, který se okamžitě stal mou nejoblíbenější postavou.

Night City je krásné, příběh chytlavý… nebudete chtít od Cyberpunku odejít.

Ale ruku na srdce, přestože jsem se na Cyberpunk 2077 nesmírně těšil, dostavilo se i mírné zklamání. Jelikož patřím mezi ty méně šťastlivé a nedostala se na mě nová konzole (a takových je nepochybně mnoho), rozhodl jsem se i přesto odehrát CP77 na konzoli staré generace. Bohužel, právě zde mě zarazil technický stav hry. Nespočet bugů, glitchů a rozmazaných textur, skutečně chvílemi kazí dojem, který na mě Night City udělalo. Nutno ovšem říct, že nejnovější patch spoustu těchto problémů alespoň z části řeší a jsem si jistý, že se nejedná o první opravný patch.

Jakub Marušák

Než se pustím do zážitků z hraní Cyberpunk 2077, tak bych rád vyjádřil svůj názor na kauzu ohledně stavu hry na konzolích dnes už předchozí generace. Způsob, jakým CD Projekt Red aktivně bránil herním médiím uveřejňovat jakékoliv záběry z konzolových verzí hry i když si byl moc dobře vědom, v jakém stavu hra je, mi přijde naprosto nechutný. Při honbě za penězi hodili přes palubu velkou část svých fanoušků a dali zcela jasně najevo, že nejsou studiem s pro-hráčským přístupem, ale zamířili spíše směrem korporací typu EA.

Hru jsem ve čtvrtek rozehrál v režimu zpětné kompatibility na PlayStation 5, díky čemuž jsem se naštěstí vyhnul nejpalčivějším technickým problémům. I když Cyberpunk 2077 nevypadá jako hra z přelomu dvou generací konzolí a rozhodně se neřadí k těm nejhezčím titulům, tak aspoň běží ve víceméně stabilních 60 snímcích za vteřinu. Grafická prezentace je velmi kolísavá. Night City a jeho obyvatelé dokážou v jedné minutě vypadat naprosto úžasně, aby hned vzápětí přešlo do scény s absolutně rozbitým nasvětlením a stíny. Nezbývá než doufat, že se CD Projekt Red pokusí opravit problémy hráčů „beta testerů“ v patchi plánovaném pro nové konzole.

Cyberpunk 2077 je hrou ve velmi katastrofálním technickém stavu a i když se mi to neříká lehce, rozhodně by ji pomohl minimálně další půl rok až rok pilování (ne vývoje dalšího balastu herních mechanik, ale oprava a polishování těch stávajících). Nemůžu se ubránit dojmu, že si zkrátka vývojáři ukousli mnohem větší sousto, než byli schopni spořádat. Spousta open world mechanik, na které jsme zvyklí z produkce jiných studií zde nefunguje, či zcela chybí. K čemu mi je velká možnost customizace herní postavy, když při pohledu do zrcadla vypadá jako něco z éry PlayStation 3? Proč ve hře, která prezentuje svět, kde je styl na prvním místě, nemám možnost upravit si fyzický vzhled své postavy, či koupit více než deset různých typů oblečení? Vyrábění nových zbraní je ve hře plné looter shooter mechanik (=používej zbraň s největším číslem) naprosto zbytečné, nemluvě o nedostupnosti materiálů na jejich výrobu. Modifikace zbraní samotných je podobně zvláštní. Puškohled se staty -0.01% ADS či čip se zvýšením síly zbraně o 6 (čeho?) mi naprosto nic neřekne a celý systém je tím pádem nadbytečný. Patrná absence AI řidičů, či chodců bije do očí na každém rohu. Často také narážím na problémy s fyzikou a prázdností otevřeného světa (mnohdy jedu minuty po dálnici kolem města, aniž bych narazil na jediné auto), řízení aut a hlavně motorek je úplně mimo. V životě jsem nehrál hru, která by pravidelně každou hodinu a půl crashovala a po zapnutí si nepamatovala má nastavení a to i po instalaci nejnovějších záplat.

Cyberpunk 2077 je hrou v katastrofálním technickém stavu.

I když by z předchozího odstavce mohlo vypadat, že jde o naprostou katastrofu, vše není tak černé, jak by se mohlo zdát. Město Nighty City je ta nejlepší herní metropole, kterou jsem kdy měl tu čest navštívit. Obří megamrakodrapy, úzké uličky plné prodejců a blyštivých reklam, slumy či skládky na okrajích města nechají hráče zakusit tu pravou atmosféru cyberpunkového města z konce 21. století. Herní questy opět ukazují, že nesilnější stránkou her polského studia je parádní scénář a dobrý mission design. Hra obsahuje absolutně obří množství různých vedlejších misí, často velmi vysoké kvality. Postavy jsou zajímavé a dobře zahrané, anglický dabing je naprosto úžasný. Díky třem možným příběhovým pozadím se ve hře nachází pořádná dávka znovuhratelnosti. I přes obří technické problémy, které by mě u jiné hry dohnaly až k jejímu opuštění, tak mám nutkání stále dál a dál objevovat. A kdo ví, třeba se jednou studiu CD Projekt Red podaří hru dokončit.

Třeba se jednou studiu CD Projekt Red podaří hru dokončit.

David Bernard

Na singleplayerové tituly mne moc neužije. Jednou za čas se ale objeví hra, která mne natolik zaujme, že se rozhodnu ji zkusit. Samozřejmě na to má vliv i okolní marketingová masáž a vzniklý hype. Letos je to, jak jinak, Cyberpunk 2077. Hodnotit jej si prozatím netroufám, jelikož se nacházím v ranné fázi příběhu, což je způsobeno pravděpodobně tím, že si jen tak bloumám po Night City, kochám se futuristickým okolím a zkouším všemožné herní prvky. Z toho mála, co jsem z hlavního příběhu viděl, nemohu tudíž soudit, o jak moc kvalitní scénář se jedná. Místy mi ale děj dost připomíná Altered Carbon (Půjčovnu masa).

Atmosféra města je skvělá, ale do generovaných NPC mohli tvůrci vlít o kapku více života. Spokojen bohužel nejsem s jízdním modelem vozidel (motorka má nulový raid) a střelba ze zbraní je také poněkud prkenná. Jsem rád, že hru hraji na PC, protože na staré generaci konzolí se jedná opravdu o velký průšvih, který si CD Projekt za rámeček nedá.

Jsem rád, že hraji na PC. Na staré konzole si hru nekupujte.

U hry rozhodně strávím desítky hodin času, což považuji za plus, ale domnívám se, že osm let hypu a očekávání nakonec bylo až příliš. Cyberpunk 2077 je velmi dobrá hra (na PC a next gen konzolích), ale zcela jistě jsem hrál lepší. Prostě a jednoduše to na mne celé působí jako sci-fi GTA s RPG prvky. To ale není špatně. K vynášení soudů potřebuji dohrát příběh, což mi s oním bloumáním po Night City zabere nejspíše minimálně měsíc. Tak mě berte s rezervou. Snad do té doby nepřiberu jako pán na obrázku, když budou ty Vánoce. Na staré konzole si hru nekupujte. Pokud hrajete na solidním PC či PS5/XSX, klidně se do vize budoucnosti, kterou Cyberpunk nabízí, ponořte. Vyřádí se opravdu každý.

Pavel Leňko

Já jsem v případě Cyber Punku neměl nějaká extrémní očekávání. Stačilo, kdyby ta hra nabídla dobrý příběh, zajímavé mechaniky a tak nějak jsem doufal v zajímavé postavy. Bugy v takto rozsáhlé hře jsem očekával, s tím se nedá nic moc dělat…

To co jsem ale dostal překvapilo i mě. Hraji na PC, takže se mi celá ta konzolová katastrofa vyhnula, ale teda taky to neznamená že je ta hra perfektní. Grafické glitche a podivnosti stranou… CP2077 má problémy jinde. Nefunkční crafting systém, kde než seženete materiály na craft zbraně, tak už je k ničemu. Celé stealth skill tree mi přijde jako mrhání skillpointy, protože ve hře na rozdíl od Deus Ex nejsou žádné pokročilé stealth mechaniky (nebo jsem je po 20h hry nenašel). Herní finance jsou nevybalancované. Vše je šíleně drahé, zatímco peněz je málo. Navíc příběhové mise Vám i to málo co máte seberou (fakt že se nedá v RPG hře smlouvat, vykecávat se nebo jinak obejít placení mi přijde smutně směšné). Fyzika aut a motorek mi také přijde jako z nějakého vtipu.

Grafické glitche a podivnosti stranou, hra má problémy jinde.

Je tu spousta věcí co bych mohl hře vytýkat, ale uzavřu to nejspíš jen tím, že se obávám, že hra potřebuje krom patchů hlavně velký herní update ve kterém opraví nefunkční herní principy a mechaniky. A to bude pár měsíců trvat. Hra není nehratelná, to v žádném případě, jen prostě neočekávejte žádnou GOTY bombu. V momentálním stavu se jedná o lehce nadprůměrné RPG v neobvyklém světě. A je to velká škoda.

Mythix

Cyberpunk 2077 je pro mě velmi kontroverzní hra, na kterou jsem se těšila od úplně prvního teaseru. Člověk by čekal, že po tolika letech vývoje dostane vyšperkované RPG, kterým se bude kochat a nenajde na něm ani jednu chybu. Bohužel mě závěrečný produkt velmi zklamal.

Jelikož jsem se nasedla do vlaku směr “hype“, hru jsem si přeobjednala a netrpělivě jako ostatní čekala na její spuštění o půlnoci. Po úvodním intru a vytvoření postavy mě čekalo nemilé překvapení. Technický stav byl velmi otřesný, textury na mě blikaly jako vánoční stromeček a svět okolo měl divnou rozmazanou grafiku. Nemohla jsem se na to dívat a potom, co jsem hru vypla jsem se okamžitě šla podívat na YouTube, jestli ostatní hráči mají stejný problém a nebo je chyba na mé straně. Na ostatních konzolích to možná vypadalo i hůř a nejhorší na tom je, že obrana fanoušků je neproniknutelná. Holt za to může ta stará konzole a měli byste ji vyhodit z okna. S tímto názorem se já neztotožňuji. Měli na to 7 let a pokud to chtěli vydat na Xbox One S a PS 4 měli si dát záležet vzhledem k cenovce.

Nemohla jsem se na to dívat.

Vzhledem ke stavu konzolové verze jsem se rozhodla hru vyzkoušet na svém nic moc PC s grafickou kartou Nvidia GeForce GTX 1060 6GB (nastavené vyšší detaily – cca 40 FPS). Je potřeba, abyste měli ovladače aktuální, jinak uvidíte velmi nepříjemné glitche. Jakmile jsem se dostala do hry, zjistila jsem, že stav PC verze je velmi dobrý. Během mého desetihodinového putování jsem neobjevila žádné bugy či jiné nedostatky, které by mě měly odradit od dalšího hraní. Zaujalo mě však to, že už od 1. úrovně je svět otevřený a vy si myslíte, že můžete jít skoro kamkoli. Rozhodla jsem se to vyzkoušet a jela jsem se podívat do Night City. Na přejezdu nešlo jet dál, byly tam zátarasy. Vystoupila jsem z auta a zkusila to pěšky. Nepřátelé mě sejmuli po pěti sekundách, dost mě to pobavilo. Co se týká příběhu, líbí se mi, že si můžete vybrat tři cesty. Ze samotného děje jsem toho ještě moc neviděla a nechci tuto část ještě hodnotit. Zatím mě to baví a věřím, že si to své místo v knihovničce nakonec zaslouží. Přesvědčená budu až ve chvíli, kdy vývojáři neusnou na vavřínech a nezapomenou na své konzolové fanoušky. Doufám, že mě CD Projekt nezklame.