Hitman 3 má být podle vyjádření zástupců dánského studia IO Interactive na dlouhý čas posledním dílem série s holohlavým zabijákem v hlavní roli. Aktuální díl tak představuje nejen závěr vynikající trilogie World of Assassination, ale konec dlouhé cesty, kterou odstartovalo vydání hry Hitman: Codename 47 na PC v roce 2000. Samozřejmě to nutně neznamená, že by se fanoušci už nikdy v životě nedočkali dalšího Hitmana, na druhou stranu studio momentálně pracuje na ohlášené novince s Jamesem Bondem, která má přece jen větší tržní potencionál. Inu, jak zaznělo z úst Diany Burnwoodové v Hitmanovi 2: ,,Nikdo není nedotknutelný.“ Při této příležitosti je dobré si připomenout, jak se sága vyvíjela. Stojí staré díly za zahrání ještě dnes?
Hitman: Codename 47 (2000) – ikona se probouzí
Leckoho možná překvapí, že přijetí prvního Hitmana nebylo úplně jednoznačné. Ihned po svém vydání v listopadu 2000 na sebe hra strhla ohromnou pozornost za zajímavé téma, nápaditou hratelnost a v mnoha ohledech originální technické zpracování, které jako jedno z prvních využívalo ragdoll fyziku, kdy se postavy po interakci chovají jako hadrové panenky. Hra vyšla v době, kdy byl žánr ,,plížeček“ velmi v kurzu. Konzolisté měli své modly v podobě her jako Tenchu a Metal Gear Solid, PCčkáři zase nedali dopustit na takové perly jako Deus Ex a Thief. Na rozdíl od nich byl Hitman však diametrálně odlišným titulem, který se zaměřil na sociální aspekt nenápadného postupu, jenž dovoloval infiltrovat střežené lokace nepříteli přímo před nosem. Některé z otevřených úrovní byly na svou dobu relativně rozlehlé, navíc zasazené v neprofláknutých lokacích jako Kolumbie či Hong Kong. Mnozí fanoušci dodnes s láskou vzpomínají na budapešťský hotel v legendární misi ,,Traditions of Trade.“ Autoři byli evidentně velcí fanoušci filmů s Al Pacinem. Úroveň ,,The Massacre At Cheng Chau Fish Restaurant“ kopírovala slavnou scénu z Kmotra, v níž hlavní hrdina překvapil policistu a mafiána zbraní ukrytou na toaletě. Oproti tomu kolumbijská mise s všeříkajícím názvem ,,Say Hello to My Little Friend“ si brala inspiraci ze závěrečných minut filmu Zjizvená tvář.
Oslavy však musely ještě chvíli počkat. Codename 47 byl sice v mnoha ohledech výjimečný a chytlavý titul, zároveň však působil poněkud rozbitě a mnohé z jeho klíčových mechanik tehdy ještě nefungovaly dobře. Frustrace byla ještě znásobena tím, že jste v průběhu misí nemohli ukládat (!), což speciálně v komplexnějších úrovních jako ,,Lee Hong Assassination“ donutilo část hráčů hru naštvaně odložit.
Již od prvního dílu začal dlouhý boj vývojářů o optimalizaci umělé inteligence postav, která se občas chovala nepředvídatelně a bylo tak těžké odhadnout, co si vůči ní můžete dovolit. Codename 47 na rozdíl od následujících titulů snad ani nebylo možné dohrát čistým stylem, kdy zabijete pouze vytyčenou oběť a její tělo do konce mise nikdo nenajde. Ačkoliv už zde nechyběla tradiční škrtící struna, takovou lahvičku s chloroformem anebo uspávací injekci s sebou Agent 47 po kapsách ještě nenosil. Snad pro svojí mechanickou problematičnost vyšla Codename 47 pouze na PC a ani s odstupem nevznikl její konzolový port, místo toho byla většina hry předělána a naservírována hráčům ještě jednou v odladěnějších Hitman: Contracts.
Na druhou stranu, z hlediska příběhu má Codename 47 v sérii relativně důležité místo. Hlavní hrdina se na začátku hry probouzí v rumunském institutu a za pomoci svého stvořitele Ort-Meyera uniká na svobodu. Jeho návrat a pomsta v samotném závěru představuje jeden z mála příběhově důležitých momentů v celé sáze a není divu, že Contracts začíná právě u něj. Dabingu hlavního hrdiny se v roce 2000 ujal herec, dabér a komik David Bateson, který se od té doby k roli pravidelně vrací. O doprovodné melodie se už tehdy postaral hudebník Jesper Kyd. Toho mají zafixovaného také fanoušci série Assassin’s Creed, kde odvedl fantastickou práci na prvních dílech. Na druhou stranu, v současném IO Interactive prý už nepracuje nikdo z lidí, kteří by měli původního Hitmana na svědomí.
Hitman 2: Silent Assassin (2002) – první homerun
Jakkoliv byl první Hitman rozporuplný, snad všichni se shodli na tom, že nová značka má ohromný potencionál a k suverénnímu úspěchu jí stačilo málo. Druhý díl s podtitulem Silent Assassin vyšel téměř přesně o dva roky později a reagoval prakticky na všechny chyby, které kritici původní hře vyčítali. Dvojka lépe podchytila ústřední filozofii značky, umožňovala hráči maximální efektivitu v plnění svých cílů, a poprvé i ukládání během misí, v závislosti na tom, jakou obtížnost jste zvolili. Systém hodnocení motivoval k dalším průchodům ve snaze dosáhnout ranku ,,Silent Assassin“, který dodnes v sérii platí za prestižní odměnu získanou za perfektně provedený ,,hit“.
Vývoj takto vylepšeného, masivního pokračování přitom trval pouhé dva roky, což nebylo v tehdejší době nic výjimečného. Silent Assassin nabídl mnohem větší množství misí, lepší grafiku, hratelnost a variabilitu po všech stránkách. Konečně šlo nepřátele na čas omráčit chloroformním anestetikem, takže jste mohli získávat převleky z chrupkajících postav bez toho, aniž byste je zabíjeli. Na rozdíl od pozdějších injekcí nešťastník při použití chloroformu procitl v závislosti na tom, kolik lahviček jste na něj použili. Hra platí za kultovní klasiku, což trochu zastírá její nedostatky, které jsou z dnešního pohledu značné. Vaše potencionální oběti se rády ohlíží, vidí vysoko nad sebe a leckdy slyší i výstřel ze zbraně s tlumičem, jakkoliv byste to nečekali. Do toho to do vás začnou pálit, když se dáte do běhu, a pokud jsou vám nablízko dostatečně dlouho, dokážou prohlédnout sebelepší přestrojení. Spoustu věcí, které si fanoušci série zafixovali v následujících letech zde ještě nefigurovala. Silent Assassin proto vyžaduje trochu jiný přístup, kdy hráč musí být extrémně opatrný, sledovat okolí, mapu, nahlížet přes klíčové dírky a pohybovat se velmi pomalu.
Co bylo na svou dobu vynikající, byla ovšem hudba. Jesper Kyd složil pro Hitmana 2 výborný soundtrack sestávající z elektronických i plně orchestrálních pasáží. Úvodní chorálová znělka a artwork s Agentem 47 vyzbrojeným dvojicí pistolí v hráči evokuje dojem anděla smrti trestajícího hříšníky. Křesťanská symbolika a motivy dávaly hře specifický tón, který pokračoval i v Blood Money a Absolution. Mrazivá série o nájemném vrahovi se navíc začala stávat předmětem kontroverzí. Na Silent Assassin si kupříkladu stěžovala část indických sikhů, jimž se nelíbilo použití některých citlivých míst, urážlivých termínů a náboženské symboliky. Hra byla později, například v HD kolekci, cenzurována a autoři se za kontroverzní obsah omluvili.
Vývoj takto vylepšeného, masivního pokračování přitom trval pouhé dva roky, což nebylo v tehdejší době nic výjimečného.
Ironií je, že příběh ukazuje poněkud lidštější verzi Agenta 47, který na začátku hry žije v ústraní jakožto pomocník na faře sicilského kostela. Záhy je však vmanipulován k návratu do služeb nájemné organizace ICA ve snaze zachránit italského kněze Vittoria, kterého nazývá dokonce přítelem. Tato skutečnost překvapí jeho zprostředkovatelkyni Dianu Burnwoodovou natolik, že se Agenta 47 nevěřícně zeptá, jestli náhodou nevyměkl. Mezi řadou zajímavých misí vyniká například eliminace Japonce Hayamoty otrávenou rybou, úvodní infiltrace italské vily v úrovni ,,Anathema“, malajsijská ,,The Jacuzzi Job“, v níž nešťastníka utopíte ve výřivce, anebo mise v Petrohradu, kde se musíte v reálném čase rozhodnout, který z ruských generálů v hledáčku vaší sniperky je vaším skutečným cílem.
Kromě PC platformy vyšel Hitman 2: Silent Assassin poprvé i na konzolích. Dočkali se jej majitelé PS2, nintendovské GameCube a Xboxu. Později hra vyšla i v HD edici. Jednalo se o jasný úspěch, který značku katapultoval na výsluní mezi nejlepší tituly na trhu.
Hitman: Contracts (2004) – remake a pokračování v jednom
Po jednoznačně pozitivním přijetí kritikou i fanoušky čekalo Hitmana další lehké zaškobrtnutí. Názory na Contracts se v době vydání lišily, pokud si ale mohu dovolit lehkou generalizaci, tak dnes mám pocit, že na něj většina lidí vzpomíná v dobrém. Hráči očekávali posun v příběhu a další nášup dvacítky úrovní. Contracts, který vyšel pouhý rok a půl po dvojce, kdy studio v mezidobí stihlo vydat ještě střílečku Freedom Fighters, mixoval přepracované verze levelů z první hry s několika vlastními kousky. Příběh Contracts s postřeleným Agentem 47, který v deliriu vzpomíná na své předchozí operace, byl tak minimalistický, jak jen to bylo možné. Závěrečný filmeček pak pouze připravil půdu pro nadcházející Blood Money.
Hitman: Contracts nicméně bodoval v jiných ohledech. Umělá inteligence byla, stejně jako vždy, opět vylepšená a hra díky tomu méně frustrující a více čitelná. Anestetikum nahradily jednorázové injekce. Připlížit se k vašemu cíli nepozorovaně zu bylo mnohem jednodušší a celková hratelnost tak o něco svižnější a optimalizovanější. Tím hlavním, čím se však Contracts zapsala do povědomí fanoušků, je všudypřítomná temnost, která hře dodala nezaměnitelný nádech. Ten se projevoval v řadě ohledů od grafiky, příběhu, hudby, herních mechanik, témat, postav až po design úrovní. Anděla pomsty cestujícího po exotických lokacích tu nahrazuje smrtelně raněný, zakrvácený kat, který v Contracts bojuje o vlastní přežití. Během blouznění vzpomíná na své minulé oběti, tudíž se často vrací k událostem z prvního dílu.
Příběh Contracts s postřeleným Agentem 47, který v deliriu vzpomíná na své předchozí operace, byl tak minimalistický, jak jen to bylo možné.
Hra začíná přesně tam, kde skončila jednička. Úvodní pasáž, v níž hlavní hrdina prochází rumunským asylem, v jehož chodbách pobíhají vyděšení doktoři i ,,pacienti“, budovu obkličuje policejní komando a všude se válejí mrtvá těla, dává hned zkraje najevo, jaký tón budeme moci čekat. Hned poté následuje legendární mise ,,The Meat King’s Party“, kde je vaším úkolem zavraždit organizátora úchylných večírků pořádaných v továrně na maso. Mezi vaše zbraně tu patří například řeznický nůž anebo hák. Brilantní byla i novinka ,,Beldingford Manor“, kde se na panském sídle za noční bouře chystá netradiční šlechtický hon na uneseného člověka. Vrátila se i klasika ,,Traditions of Trade“, v níž pozorní hráči mohou spatřit ducha nedávno zavražděného hotelového hosta. Mezi navrátilce z jedničky patřily i mise z Rotterdamu a Hong Kongu. Kromě úvodní infiltrace rumunského asyla se nedostalo pouze na sérii nepříliš povedených, a poněkud bizarních úrovní z Kolumbie, které si tak konzolisté nikdy neměli šanci zahrát. Velkou roli v tom hrála pravděpodobně i jejich větší akčnost. Prakticky všechny mise jsou v Contracts o poznání temnější a jako takové se odehrávají buď v noci anebo za silného deště. I zde je třešničkou na dortu hudba Jespera Kyda, jehož dunivé elektronické rytmy perfektně podbarvují undergroundový pocit ze hry.
Hitman: Contracts vyšel tentokrát pouze na PC, PS2 a Xboxu. Podobně jako druhý díl se později dočkal HD edice.
Hitman: Blood Money (2006) – klasika minulé éry
Blood Money byl ohlášen na sklonku roku 2004, tedy pouhý půlrok po vydání Contracts. Hra měla jí do obchodů hned příští rok, vývoj se však nakonec protáhl a titul dorazil až v dubnu 2006. Ještě jednou je třeba zdůraznit, jak moc se doba změnila a jak rychle vývoj vrcholové produkce tehdy probíhal. Blood Money přímo navazoval na dramatický boj o život Agenta 47 v předchozím titulu. Jedna z nejslavnějších misí, operní ,,Curtains Down“ těsně předchází momentu, kdy byl hlavní hrdina postřelen. Konkurenční organizace Franchise pořádá hon na agenty ICA a zatímco se v roli Agenta 47 věnujete své krvavé práci, ICA přichází o své ostatní agenty. Díky své reputaci platí holohlavý zabiják s čárovým kódem za mýtus a městskou legendu, jehož konečná eliminace má završit krvavé zúčtování dvou soupeřících organizací.
I tady platí, že celkový ton hry je velmi temný, což je v případě Blood Money fascinující sledovat. Agent 47 je zde skutečným antihrdinou, který cítí naprostou lhostejnost k životům všech zainteresovaných, včetně svých kolegů. Zprávy od Diany přechází s ledovým klidem. Když se ho jeho spojka v kritických časech pokouší kontaktovat přímo, reaguje podrážděně. O drsné momenty není nouze. Jeden příklad za všechny: v jedné ze scén se Agent 47 schovává v místnosti s klíckou, v níž trylkuje ptáček. Aby nepřilákal pozornost agentů nepřítele, sáhne hlavní hrdina do klece, načež hráč uslyší výmluvné křupnutí. Mrazivý a temný tón hry nicméně nebije do očí tak, jako v případě Contracts. Místo toho je zprostředkován v méně patrných detailech. Během hraní je Agent 47 lehce nahrbený a s mrtvolným výrazem připomíná umrlce posílajícího své oběti na onen svět. V úvodní misi ,,Death of a Showman“ ho zlomená oběť prosí o milost. Kromě toho se hra nebojí lechtivých motivů. Dnešního hráče zvyklého na až přecitlivělou korektnost praští do očí i fakt, že drtivá většina žen tu designem připomene nafukovací sexuální pany, za což by to tvůrci dnes asi pěkně schytali. Hitman: Blood Money byl prostě takový, zdejší postavy obecně připomínaly spíše karikatury a jistá chlípnost k tomu patřila. Kontroverzi tehdy vyvovaly spíše kruté propagační obrázky na hru zobrazující chladnokrevně usmrcené oběti (viz naše galerie). Jakkoliv se jednalo o drsné výjevy, tón hry ilustrovaly naprosto perfektně.
Blood Money se může pochlubit spoustou legendárních misí. Většina z nich se tentokrát poměrně netypicky odehrává se Spojených státech. Nemohu nezmínit ,,A New Life“ z amerického předměstí, na nějž odkazovala jedna z misí v posledním Hitmanovi 2. V ,,Till Death Do Us Apart“ infiltrujete probíhající svatbu, ve ,,Flatline“ navštíví Agent 47 léčebnu alkoholiků. V ,,You Better Watch Out“ zavítáte na vánoční večírek, kde si milionářští zvrhlíci užívají se silikonovými zlatkopkami. Legendární ,,Dance with the Devil“, nabídne dvojici ještě šílenějších party situovaných v horním a spodním patře mrakodrapu. Večírky přitom představovaly jakési pornografické verze nebe a pekla.
Během hraní je Agent 47 lehce nahrbený a s mrtvolným výrazem připomíná umrlce posílajícího své oběti na onen svět.
Pro budoucí směřování Hitmana byla velmi důležitá mise ,,Murder of the Crows“, v níž si hlavní hrdina klestí cestu ke svým cílům v přeplněných ulicích New Orleans. Rok před vydáním prvního Assassin’s Creed braly podobné městské scény dech. Publiku i vývojářům se zalíbily natolik, že se podobně zaplněné lokace vrátily v dalších dílech. Jesper Kyd dodal další atmosférický soundtrack a úvodní píseň Ave Maria od klasického skladatele Franze Schuberta si fanoušci zamilovali.
Ruku v ruce se zajímavými tématy šla i výrazně vylepšená hratelnost, která byla obohacena o spoustu nových prvků. Mnohé vychytávky, které fanoušci znají z aktuálních dílů, začaly právě zde. Ukládání mrtvol do skříní a truhel, i mince na odlákání pozornosti jsou jen některými z nich. Skok v level designu, umělé inteligenci a pohodlnější hratelnosti byl zkrátka znát, ačkoliv stále platí, že dnešní hráči uvyklí na vyladěné mechanismy posledního Hitmana budou nemile převapeni tím, jak moc si budou muset na poměrně neintuitivní ovládání zvykat.
Hitman: Blood Money vyšla původně pro PC, PS2, Xbox a Xbox 360. HD kolekce Hitman čítající dvojku, Contracts a Blood Money dorazila později i na PS3 a Xbox 360. Je hratelná skrze zpětnou kompatibilitu i na aktuálních Xboxech. Kromě toho vydali autoři ještě samostatnou Hitman: HD Enhanced Collection pro PS4 a Xbox One, kde kromě Blood Money najdete i Absolution. I tato kolekce by měla být samozřejmě hratelná i na aktuálním hardwaru skrze zpětnou kompatibilitu.
Hitman: Absolution (2012) – Agent 47 jak ho neznáte
Původní Hitman: Codename 47 a Blood Money dělilo pět a půl roku. Oproti tomu na další regulérní díl si milovníci série museli počkat ještě o rok déle. Studio mezi tím nezahálelo a vydalo dva díly krvavé akce Kate & Lynch i o poznání roztomilejší hru Mini Ninjas určenou primárně pro mladší publikum.
Jak sami tvůrci uznávají, Absolution platí mezi jejich fanoušky za citlivé téma. Vývoj hry byl z technologického i koncepčního hlediska složitý. Dosavadního vydavatele Eidos Interactive navíc koupil v roce 2009 Square-Enix a značka tak přešla do vlastnictví Japonců. Producent a dnes hlavní manažer IO Interactive Hakan Abrak mluví v dokumentu od NoClip o enormním crunchy. Absolution byl původně zamýšlen jako ještě mnohem lineárnější a akčnější titul, nedlouho před vydáním začalo být ale jasné, že fanoušci si něco podobného nepřejí. Jednotlivé úrovně jsou tak nakonec větší a nabízejí více možností, jak se s úkoly vypořádat, na což kritici této hry často zapomínají. Absolution se také soustředil daleko více na příběh a postavy než přechozí díly. Hlavní hrdina je na první pohled robustnější a silnější, což signalizuje jeho schopnost probít si cestu ven, když není jiného zbytí. Je však o něco lidštější a empatičtější než v případě Blood Money a jeho motivací je záchrana mladé dívky, kterou mu do opatrování svěřila Diana Burnwoodová. Podobně jako v případě Blood Money i v Absolution je děj zasazen do Spojených států.
Autoři si byli vědomi toho, že Absolution nebude pro všechny jejich fanoušky tím pravým Hitmanem. Sandboxový aspekt, otevřenost a pověstnou hravost značky měl proto podchytit online mód Contracts, v němž hráč mohl zabít libovolné NPC a vyzvat ostatní, aby se jeho techniku pokusili napodobit. Tento vynikající režim se dočkal návratu i v trilogii World of Assassination.
Absolution byl původně zamýšlen jako ještě mnohem lineárnější a akčnější titul, nedlouho před vydáním začalo být ale jasné, že fanoušci si něco podobného nepřejí.
Nehledě na snahy vývojářů, Absolution opravdu nepatří v komunitě mezi oblíbené díly. Na nového Hitmana se čekalo dlouho a jeho odlišný koncept mnozí vnímali tak, že se jejich milovaná značka posouvá směrem k větší linearitě. Na druhou stranu, z dnešního pohledu je existence Absolution spíše pozitivní. Zájemce o klasickou, otevřenou hratelnost a ,,pravého Hitmana“ má k dispozici aktuální i předchozí díly, a zatímco u starých titulů musí bojovat s ovládáním i místy nevypočitatelnou umělou inteligencí, vypadá Absolution pořád k světu a hraje se krásně intuitivně. Filmečkům dominují skvělí záporáci a dění je tu béčkově zábavné a pěkně odsýpá. A jak už bylo řečeno, řada misí je poměrně otevřená a dává hráči více možností, jak oběť co nejefektivněji zneškodnit. Poněkud oslnivou kaňku na celkovém vizuálu představuje snad jen nevkusně přepálený bloom efekt, s kterým to grafici opravdu přehnali. Kritiku od některých hráčů si vysloužil i systém instinktu a splývání s okolím, který nefungoval tak dobře, jako v aktuální trilogii.
Navíc se dá říct, že z hlediska tónu je Absolution ,,hitmanovštější“ než poslední díly. O notně peprné výrazy není v dialozích nouze. Když například v úvodní misi Agent 47 střelí nahou Dianu Burnwoodovou ve sprše, je to scéna jak vyšitá z Blood Money. V misi ,,Hunter and Hunted“ ve striptýzovém baru můžete zase jednu z vašich obětí chladnokrevně zastřelit přes sklo přímo během soukromého tanečku. V ,,Blackwater Park“ se vás zase vaše oběť pokusí před svou smrtí svést ve spodním prádle. Tak jako v Blood Money, působí některé momenty až krutě. V Absolution se navíc vrací i hra s křesťanskými motivy, jak napovídá samotný název (česky znamená Rozhřešení). Například za misi ,,Attack of the Saints“ s komandem po zuby ozbrojených, hubatých jeptišek slízli autoři od některých mravokárců kritiku. Tentokrát na cenzuru nedošlo, ale studio se i v tomto případě omluvilo. Zmínku si zaslouží i úroveň ,,King of Chinatown“, která svými davy připoměla ,,Murder of the Crows“ z Blood Money a mnnozí zastánci hry na ní dodnes nedají dopustit. Absolution byl od vydání Codename 47 bohužel první díl, na němž s IO Interactive nespolupracoval skladatel Jesper Kyd.
Hra vyšla pro PC, PS3, Xbox 360 a později, coby součást HD Enhanced Collection, i pro PS4 a Xbox One.
Hitman: World of Assassination (2016 – 2021) – naplnění vize
Podtitul World of Assassination není (zatím) součástí oficiálního názvu ani jedné z posledních tří her, zmiňují jej však i samotní vývojáři. Hitman (2016), Hitman 2 (2018) a Hitman 3 (2021) totiž bez debat představují tři sezóny jednoho masivního projektu, který všechny své předchůdce bez problémů zastínil. Hned první úrovně jako ,,Showstopper“ z pařížské módní přehlídky anebo ,,World of Tomorrow“ z italské Sapienzy vyrazily veteránům i nováčkům dech a vysoce nastavenou laťku špičkového level designu se od té doby podařilo udržet.
Příběh World of Assassination se zpočátku vrací na samý začátek ságy, kdy hlavní hrdina vyhledá ICA a seznámí se s Dianou Burnwoodovou. Poté následuje proklatě efektní intro vypočítávající nejikoničtější vraždy z průběhu hitmanovské kariéry. Děj se pak posouvá do současnosti. ICA je vmanipulována do osobní války tajemného žoldáka Lucase Greye s organizací Providence, která ze skrytu ovládá svět. Jak se brzy ukáže, sám Agent 47 hraje v celém dění důležitou úlohu. Kromě tradičně vyprávěného příběhu používá nový Hitman velmi zajímavou vypravěčskou techniku, kdy se vám bílá místa v příběhu vyplňují tím, jak posloucháte náhodné postavy v průběhu misí. S opakovaným hraním tak lépe chápete skryté souvislosti, které vám sledováním filmečků uniknou. Kupříkladu v jednom z pater pařížské budovy, v níž se odehrává módní přehlídka, můžete v jednu chvíli zaslechnout, jak jedna z postav telefonuje vaší budoucí oběti ze čtvrté mise. Podobná provázanost je znát i mezi jednotlivými sezónami, kdy například postava z coloradské mise v první sezóně zmíní jméno jednoho z představitelů kartelu, na nějž si vyšlápnete v druhé sérii.
Původní koncept počítal s tím, že autoři nabídnou zájemcům dva úvodní krátké levely a misi v Paříži za nižší obnos s možností předplatit si celou sérii v hodnotě plné hry. Jakkoliv byl koncept pro hru cílící na znovuhratelnost jako stvořený, prodejně tato strategie absolutně selhala. Jak sám šéf firmy Hakan Abrak v dokumentu od NoClip přiznává, drtivá většina hráčů si prvního Hitmana raději celého předplatila. Potíž byla v tom, že počet těchto věrných fanoušků byl bolestně malý. Nepomohla dechberoucí kvalita levelů, moře obsahu, výzev a speciálních režimů s eskalačními typy misí nebo módem Contracts. Hráče nepřilákaly ani speciální časově omezené ,,hity“ v rámci geniálního režimu Elusive Targets, na jejichž splnění jste měli pouze jeden pokus. K tomu všemu nabídl nový Hitman nádherně vypulírovanou hratelnost s notně vylepšenými mechanismy Absolution a všudypřítomnou hravost s kreativními možnostmi doslova na každém kroku. Square-Enix nebyl z nízkých prodejů nikterak nadšený. Snad i proto, že jeho chystaný projekt Avengers vyžadoval masivní investice, rozhodl se z pozice vlastníka podporu IO Interactive utnout. Zároveň však studiu nabídl možnost vlastního odkoupení. Díky tomuto přístupu se podařilo IO Interactive zachránit, ačkoliv jej musela opustit téměř polovina zaměstnanců.
Navzdory mimořádně složité situaci se tvůrcům nakonec povedlo přilákat mnoho nových hráčů takřka v posledním dechu. Na konci roku 2017 uvolnili autoři úvodní mise Hitmana zdarma. Počet hráčů se z 1,8 miliónů zvětšil na 5,6 miliónů a mnozí z nich si začali Hitmana kupovat v Game of the Year edici. Projekt se tak podařilo zachránit a studio pro vydání Hitmana 2 navázalo spolupráci s vydavatelstvím WB Games. Po fiasku s epizodickým modelem se tvůrci tentokrát raději rozhodli pro vydání všech levelů najednou, byť za cenu toho, že hráči nebudou tolik nuceni s mapami náležitě experimentovat.
Bohužel nedostatek financí, méně pracovníků a velký tlak se podepsal na množství obsahu Hitmana 2. Naštěstí zůstala špičková kvalita levelů a k pohledné grafice se přidala ještě o něco vyladěnější hratelnost. Vylepšení byla navíc aplikována i do první sezóny, kterou její majitelé mohli hrát přímo z menu dvojky. Hlavní hvězdou byl opět design misí. Vybrat mezi nimi tu nejlepší je takřka nemožné. Spoustu příznivců má ,,Another Life“ z amerického předměstí odkazující na podobný level z Blood Money, v ,,The Finish Line“ z amerického Miami byla vaší obětí jedna ze závodnic i její nepříliš milující otec. Hitman 2 se hrál skvěle, horší bylo to, co na hráče čekalo mezi misemi. Filmečky nahradila série příběhových artworků, které působily až nedůstojně. Pokud nepočítáme bonusovou sniper misy, tak místo šesti regulérních misí jich měl Hitman 2 pouze pět. Ta šestá z Nového Zélandu byla spíše tutorialem, jenž studio po minulém úspěchu uvolnilo zdarma.
Těžko skousnutelná byla i dvojice map a pokračování příběhu skrze DLC. Naopak dnes už neexistující multiplayer se jevil jako naprosto zbytečný experiment. V době vydání u nás vyšel ,,kompletní“ zážitek v rámci Hitman 2: Gold Edition de facto bez konce a začátku celého příběhu na dva a půl tisíce korun a nebylo divu, že se mnozí divili, proč jinak veskrze kvalitní hra okamžitě neboduje v hitparádách prodejnosti. Samotní autoři ve zmíněném dokumentu pro NoClip přiznávají, že ambice druhého dílu byly zpočátku mnohem větší, jenže po rozchodu se Square-Enixem se tým zmenšil takřka na polovinu. Nicméně s výjimkou absence filmečků jsou tyto výhrady dnes už spíše nepodstatné – GOTY edice původního Hitmana a Gold edice Hitmana 2 jsou k mání za nízké ceny a každá z nich nabízí tolik vynikajícího obsahu, kolik si jen fanoušek může přát.
Hitman 2 se hrál skvěle, horší bylo to, co na hráče čekalo mezi misemi.
Snaha zlákat hráče postupně se autorům nakonec vyplatila. Ačkoliv oficiální čísla neznáme, studiu se podle všeho postupem času podařilo získat dostatečný počet hráčů na svou stranu. IO Interactive navíc založilo novou pobočku v nedaleko vzdáleném švédském Malmö. Třetí díl si autoři vydají poprvé sami. Na první pohled je patrné, že se s ním chtějí zavděčit fanouškům a reagují i na kritiku předchozího dílu. Platformy jako Playstation 5, Xbox Series X/S a samozřejmě PC navíc umožní rychlejší nahrávání, hraní v 60 snímích za sekundu i vylepšenou grafiku. Artworky mezi misemi jsou minulostí, nahradí je regulérní filmečky. Postup zaznamenaný v Hitmanovi 2 se tentokrát kompletně přenese i do Hitmana 3 a celou trilogii bude možné hrát i tentokrát z jediné aplikace, jejíž velikost se díky lepší kompresi má pohybovat kolem 100 GB. Navíc majitelé PS VR si budou moci celou trilogii vychutnat ve virtuální realitě. Hra dorazí i na Stadii a všechny tři díly půjde streamovat na Nintendo Switch. Podobně jako v případě Hitmana 2 i tentokrát vyjde všech šest slíbených úrovní naráz. Příběh by však měl ukončit děj celé trilogie a po nespokojenosti s Gold edicí dvojky se o případných DLC tentokrát raději mlčí.
Je jen málo věcí, které mohou fanoušci aktuální trilogii vytknout. Mnozí truchlí nad ztrátou dvorního skladatele Jespera Kyda, byť osobně jsem toho názoru, že melodie aktuální trilogie nezní vůbec špatně. Za sebe také dodávám, že epizodický model první hry se mi líbil mnohem víc, neboť lépe pasoval k filozofii hry opírající se o znovuhratelnost. Je bohužel také zřejmé, že první dva díly World of Assassination postrádaly břitkost a nekorektnost, které dodávaly starším titulům část jejich kouzla. Ještě předtím, než IO Interactive ohlásilo, že hodlají pracovat na nové hře s Jamesem Bondem, mnozí si všimli podobnosti aktuálního Hitmana s agentem 007. I v aktuální trilogii se jedná o elegantního profesionála s povolením zabíjet. Že k usmrcování a omračování svých cílů používá všechno, co je zrovna po ruce, působí chvílemi až komicky. Speciálně druhý díl si libuje v černém humoru a dvojsmyslných poznámkách na téma smrti. Také vaše oběti mnohdy působí jak vystřižené z klasické bondovky. Profesionalita Agenta 47, probleskování emocí a cestování po exotických lokacích proto připomene z minulých dílů nejvíc asi první dva díly ságy. Autoři sice slibují, že trojka má být nejtemnější a nejvíce šokující částí aktuální trilogie, hlavní vývojář Mattias Engström však v rozhovoru pro Game Informer potvrdil, že se studio bude držet dál například od témat zavánějících sexuálním predátorstvím. V každém případě, pokud si Hitman 3 udrží minimálně kvalitu předchozích dvou dílů World of Assassination, vejde tato trilogie do herní historie jako propracované veledílo stealth žánru. Ten přitom v posledních letech ztrácel jednu tradiční oporu za druhou. Kde jsou dnes hry jako Metal Gear, Splinter Cell, Dishonored, Thief, Deus Ex anebo Tenchu?
Mají starší díly pořád cenu?
Ano, i staré díly mají nadále své kouzlo a díky superrychlému nahrávání pozic, ke kterému dochází i na konzolích éry PS3 a PS4, těmto hrám dost možná odpustíte i jejich dobovou kostrbatost. Ta se týká v první řadě ovládání, umělé inteligence a vlastně i celkové hratelnosti opírající se o ne úplně vyladěné plížečkové mechanismy. Není žádným překvapením, že čím dále jdete do minulosti, tím je tato nevybroušenost více znát. Kvůli nemožnosti ukládat během misí a značné nedoladěnosti představuje Codename 47 dnes s přehledem tu největší výzvu, přesto si lze i takové retro užít, pokud jej člověk nehraje jen z principu, ale z lásky k hitmanovské značce. Je třeba zdůraznit, že příběhy těchto her nemají pro dění World of Assassination takřka žádný zvláštní význam a novým hráčům klidně stačí informace, že hlavní hrdina je zabijácký klon uprchlý z rumunského institutu Otty Wolfganga Ort-Meyera a basta. Hraním si však vytvoříte k postavě Agenta 47 silnější vztah a v rámci jeho letité kariéry navštívíte spoustu originálně navržených úrovní. Vřele doporučuji takovou exkurzi do minulosti ,,nervat“ a vyčlenit si na případné hraní jednotlivých dílů dostatek času. Jsou relativně krátké, ale po prvním dohrání mise člověk nepochopí design hitmanovských her. Levely jsou oproti World of Assassination mnohonásobně menší a když se naučíte, jak v úrovni co možná nejefektivněji postupovat, trvá splnění mise klidně třeba dvě minuty. Novodobá série koncept znovuhratelnosti a experimentování posunula na zcela novou úroveň, přidala na rozlehlosti map i jejich interaktivitě, čímž podle mého názoru naplnila designérskou vizi svých předchdců.
Pokud o hlavním hrdinovi v následujících letech neuslyšíme, je to pro herní průmysl a fanoušky nenápadného postupu beze sporu smutná zpráva. Na druhou stranu mají hráči k dispozici dvacet let herního materiálu, který aktuální trilogie korunuje téměř dokonale.
Já teda na Absolution nedám dopustit a mám ho dokonce i možná o fous radši než novou trilogii. Je ale fakt že Absolution byl můj první Hitman takže jsem k němu přistupoval bez předsudků. btw.Důraz na příběh jaký byl v Absolution my v nových dílech chybí
Moc dobrá práce, pane redaktore.
Díky
Začínal jsem na Contracts, nejlepší byla ta temnější atmosféra, ta novějším dílům trochu chybí. Ale řemeslně jsou skvěle zpracované, zvlášť dvojka.
Osobně mám raději drobet více military/polit-drama/technicistního Fishera ze Splinter Cell. Vždy jsem toužil se do lysohlávka 47 ponořit a fakt jsem chtěl, aby mě bavil… ale prostě ne… Zkoušel jsem svého času dvojku, Hitman: Absolution i Hitmana (2016), ale prostě to nejde, nebaví. Pravděpodobně je to tím, že mi chyběla přímočařejší linka příběhu a také je vlastně vše „pouze“ o eliminaci lidí. U Splinter Cell je příběh, zvraty i náplň barvitější, i když to zní na poměry nové sand boxové hitmanovské trilogie „divně“. Jenže já prostě bohužel nespatřuji zábavu v tom, že si jí musím SÁM udělat = eliminuju cíl tím, že šlápne na gumovou kachnu versus vystřelím cíl katapultem z kabiny letadla… Navíc mi to přijde fakt pořád dokola… Převlíknout se za XY povolání, 2 minuty dělat, že krájím mrkev/leštím bar/dosaď cokoliv… nasypu jed na krysy do drinku a jdu domů… mise splněna. Nevím, no. Fakt se mi to ohromně líbí graficky, level designem, hudbou, ale samotná herní náplň jde mimo mě. Až nečekaně moc. Například s genialitou Metal Gear Solid se to nedá srovnávat. S Thiefem už vůbec ne a Dishonored má 90% všech aspektů 100x přitažlivějších než „jen“ přísně realistický mapy Hitmana. Splinter Cell bych si fakt dal… Jinak ale článek jsem s chutí přečetl a Hitmana sleduji v recenzích a preview vždy. Ten vývoj mě fascinuje. Ale herně to není můj šálek kávy s jedem…
Možná zkus ještě dát šanci pátému dílu Absolution. Ten je mnohem přímočarejší než ostatní díly, což mi úplně tolik nevyhovuje v hratelnosti, ale příběh se mnohem víc sleduje a je poutavější. Nevím kam až si to dohrál, ale pokud by tě nějaký díl měl bavit, dal bych mu ještě šanci.
Tak zrovna Dishonored si chci určitě zahrát znovu, tam je ten level design skvělý. Čekal jsem na příchod SSD, na konzoli mi v případě Dishonored 2 trošku kazily zážitek delší loadingy.
Teď mám chuť si dát celou sérii od znova. Super článek, Hitman série je pro mě velká nostalgie. Jediný díl, který jsem nedohrál byl Contracts, který mě z nějakého důvodu neoslovil. První 2 díly se mi líbilo soundtrackem a rozmanitostí oblastí, kde se mise odehrávaly. Blood Money jsem dohrál nejvíckrát, tam se mi líbilo více způsobů jak cíl eliminovat. Absolution měl zajímavý gameplay, ale štvalo mě jak jsem musel mít ten „focus“, aby mě lidi nepoznali. Ale vyprávění příběhu byl parádní. Z nové série teď hraju druhý díl a podle mě si bere to nejlepší ze všech sérií, ikdyž mi tam trochu chybí soundtrack. Doufám, že tahle série není poslední a v budoucnu se dočkáme ještě něčeho dalšího. Taková pauza jako byla mezi Blood Money a Absolution by byla ideální.
Jaaaj blood money bola vyborna hra
Silent Assassin nejlepší. Hru jsem dohrál několikrát a zase se na ni brzy chystám
Ja mám najradšej dvojku, ale dnes by som niektoré herné prvky zmenil. Každopádne misiu na ambasáde považujem za najlepšiu v sérii. Absolution je takisto skvelý. Z tých najnovších častí mám nejaké epizódy, ale žiaľ ešte stále nebol čas ich hrať.
„…což speciálně v komplexnějších úrovních jako ,,Lee Hong Assassination“ donutilo část hráčů hru naštvaně odložit.“
Přesně tahle mise mě při hraní prvního dílu 5 hodin nelítostně mrdala do prdele, než jsem se konečně rozhodl zapnout cheaty, abych ji vůbec dokázal dohrát. Ty úrovně v tom díle nejsou nijak zvlášť dlouhé, ale ten počet opakování by nejednoho přivedl k šílenství.
Ale i tak tu hru miluju
Skvěle napsaný článek. Já jsem zkoušel většinu dílů, ale dohrál jsem jen Blood Money a Absolution, protože mě bavily nejvíc. Chtěl jsem oprášit původní tři hry, ale po peripetiích na Windows 10 jsem je zase odložil. No a ty poslední novodobé jsem zase raději sledoval u Adama a Vaška v jejich povedených gamesplayích. Kdo neviděl, ať zkusí, je to zajímavé a i vtipné. Už se těším na jejich pokračování v chystané hře. Ale každopádně, i když Hitman není moje srdcovka, uznávám jeho obrovský přínos hernímu žánru.