Čeští vývojáři v zahraničí: Simona Bílková

Simona Bílková byla chvilku grafičkou v Bossa Studios.

Pak přešla na programování do Sledgehammer Games, kde je necelý rok.

Koukám na tvé dobrovolnické práce a místa kde jsi byla. Jsi zatím asi nejakčnější vývojář, kterého jsem kontaktoval. Hrála jsi hry od mala, nebo to přišlo někdy později? Pochybuju, že jsi zrovna do Sledgehammeru zabloudila náhodou.

Haha, snaha se zalíbit všem možným zaměstnavatelům bych řekla, především to dobrovolnictví. A teda z velký části snaha zkusit všechno, co mě jenom trochu zajímá. Myslím, že jsem hrávala hry jako dítě, ale nikdy nic moc hardcore, spíš hry jako The Sims 2, Zoo Tycoon a tak podobně. Pak si pamatuju, že jsem měla dohodu s tátou, že když se dostanu na gympl, tak mi koupí PSP. Ale asi víc jsem začala hrát, až když jsem si koupila Xbox One, když poprvé vyšel, 2013 myslím? No a od tý doby to se mnou šlo z kopce,  ale teda nikdy jsem nebyla počítačovej hráč. A abych byla upřímná, do Sledge jsem vlastně trochu náhodou zabloudila. V mojí hlavě je to pořád všechno jenom spousta štěstí. Myslím, že jsem potkala správný lidi ve správný čas.

Jak došlo na to, že jsi chtěla zrovna v tý době PSP?

Částečně asi peer pressure, všichni kluci ve třídě jedno měli, bylo to cool. Bylo to jednoduše dostupný, mohli jsme hrát hry v autobuse, na hřišti a nebylo to tak drahý, takže mi to rodiče byli ochotný koupit. No a jeden z hlavních důvodů bylo Loco Roco, ta hra byla skvělá!

Čemu jsi pak propadla na xboxu?

Assassin’s Creed Black Flag byla myslím moje první Xbox hra, to mě bavilo hrozně moc. Všeobecně, na cely sérii jsem strávila asi až moc času, když bych sečetla ty hodiny na všech dílech.

Až teď jsem si všiml, že jsi byla na měsíc v Bossa Studios? Jak se tohle stalo?

Jednu dobu jsem na chvíli bydlela v Anglii a měla jsem skvělou příležitost se podívat do Bossy. To bylo moje první setkání s nějakým studiem. Tam jsem se učila a zkoušela 3D modelování, něco úplně jinýho, než dělám a studuju teď! Musím ale říct, že to byl naprosto úžasný zážitek. Bylo kolem mě hrozně moc fajn lidi, všichni byli nápomocní a všeobecně mi ten čas v Bossa hodně dal. Když jsem to viděla poprvé, věděla jsem, že hry a vývoj budou něco pro mě a že v takovým prostředí bych chtěla být do konce života.

Jak se ti líbilo v Anglii?

Musím říct, že se mi v Anglii hrozně líbilo a strašně moc jsem se tam toho naučila. Vždycky mě znova překvapilo, jak jsou tam lidi hodní. Teda, aspoň na mě všichni byli. Jak známí a kamarádi, tak i náhodní kolemjdoucí.

A v Bosse to bylo na Surgeon Simulator 2?

V Bossa jsem nestrávila moc času, ale dojem to na mě udělalo obrovský. Jo, Bossa má Surgeon Simulator. Já jsem se tam ale nepodílela na žádným titulu aktivně. Měla jsem tam takový svůj malý projekt a především šlo o to si zkusit, jaký to je být ve studiu.

Po Bosse jsi začala s programováním a už nemodeluješ?

Po bosse jsem začala studovat programování a tomu teď věnuju naprostou většinu svého času. Ve škole, v práci a ještě s pár kamarády pracujeme na takové malé hře, kterou snad někdy vydáme! Co se týče modelování, na to jsem prakticky nesáhla, co jsem se přestěhovala do Austrálie. Ráda bych se k tomu eventuálně vrátila, ale asi spíš jako osobní rozvoj za pár let, až budu mít víc zkušeností v programování.

Z toho všeho co jsem se zatím naučila, mě nejvíc táhne grafický programování, ale tam půjdeme do hloubky až příští rok ve škole, tak schválně, co si budu myslet, až se to budeme pořádně učit.

Psala jsi mi, že jsi tam na stáž. Na jak dlouho a jaký máš potom plány?

Jo, momentálně jsem na stáži. Celkově jsem ve Sledge 10 měsíců, což je naprosto úžasný. Všichni jsou hrozně milí a vycházejí mi vstříc, jak jen to jde. Upřímně? Já zatím moc nevím, jaký mám plány potom. V ideálním světě by se mi podařilo ve studiu zůstat, nebo se aspoň vrátit, až dostuduju. Jinak v Melbourne a Sydney je pár studií, tak sleduju, jestli se mi podaří eventuálně najít něco v jednom z nich. Asi je to o náhodě a časování. Uvidím, jestli budou nějaký příležitosti ke konci mých studií. Nejsem si moc jistá, kolik kontroly momentálně nad celou situací mám.

Aha, myslel jsem, že v Melbourne teď normálně žiješ? A jak vypadal běžný den před covidem? Pracuješ na něčem oznámeném?

Žila jsem, ale hned po tom, co jim skončil první lockdown, jsem okamžitě zmizela na Tasmánii a to bylo nejlepší rozhodnutí, co jsem udělala za poslední tak dva roky. Byla jsem ve studiu na pár týdnů v prosinci. Jenom třikrát tejdně teda, protože jsem k tomu měla ještě jinou práci, ale i tak. Bylo to super vidět tu atmosféru. A chodit s kolegama na oběd třeba bylo dost sranda. To mi teď trochu chybí, že už nejde. Kousek od studia byla super restaurace, tak jsme párkrát šli všichni společně a to bylo super. Bohužel na něčem neoznámeným, takže toho moc nepovím.

A mohla bys říct něco o tom malým projektu v Bosse? A jakej tam byl tvůj typický den?

Jo v Bosse tam jsem ráno přišla do studia a měla jsem svůj malej úkol. Já jsem modelovala Linka z Legend of Zelda. No a vždycky jsem měla nějakýho umělce vedle sebe, se kterým jsem se bavila, kde je dobrý sehnat obrázky, jaký lidi jsou fakt dobrý v modelování a když jsem měla libovolnou otázku, tak jsme o tom chvíli diskutovali. Pak kolem oběda tam měli nějaký konzole a hrály se hry, to bylo super. Hodně se hrál Tekken, to mě bavilo.

Na co se přesně zaměřuješ v programování?

No, momentálně se učím pracovat s VR, ale teda VR a Mac, a ne Windows, to je dost hrozný musím říct. Nemůžu se dočkat, až budu mít i normální stolní počítač s Windows, na tom by takový věci jako VR byly jednodušší. Ono se jednou za čas prostě objeví něco, co je na Macu problém.  Já mám ten environment ráda a nejsem ochotná se toho vzdát, ale… někdy by bylo hezký, kdyby to nebylo tak jiný než Windows. A tohle se časem zhoršuje, za poslední rok, dva je víc a víc věcí, co pouští support pro Mac úplně. (Jako třeba Steam VR.) No a kdykoliv mám volnou chvíli, učím se grafický programování, ale musím říct, že poslední dobou těch chvílí moc nemám.