Přestože je hraní videoher super záležitost, občas stojí za to odskočit si také mimo sféru prezentovanou skrze obrazovku počítače či konzole a věnovat se knihám. Hra Moje knihovnička se od dosud prezentovaných děl dost liší. Prim tu totiž oproti Marvel Splendor, či Zombie Koťátkům nehrají karty a ani figurky. Namísto nich je tu hromada žetonů, které musíte správně rozházet, o čemž vám více povíme v následujících řádcích.
- Počet hráčů: 2 – 4
- Herní doba: 25+ minut
- Cena: 999 Kč (Tlama Games)
- Poskytnuto: Asmodée-Blackfire
- Věk: 8+
Nastal čas si v Moje knihovnička utřídit svou sbírku
Asi každý sběratel herních předmětů a knih dobře zná situaci, kdy si zakoupí novou poličku. Jakmile tak učiníte, vždy nastává etapa, kdy je potřeba do ní jednotlivé kousky uložit tak, aby se co nejlépe vyjímaly. A přesně o tom je také hra Moje knihovnička. Jen namísto reálných předmětů dáváte do své knihovničky kostičky s obrázky, které jsou rozloženy ve „vašem“ obýváku. Jak moc velký objem věcí kolem sebe v daný moment máte, definuje to, kolik hráčů se účastní hry. Protože zatímco ve dvojici zaskládáte pouze část dostupných polí, tak jakmile je počet hrajících vyšší, je třeba už sáhnout po políčkách s více než dvěma puntíky.
Pokud jde o rozestavění věcí, tak ty jsou na pole rozházeny náhodně, takže rozhodně nečekejte, že jedna hra bude stejná jako ta předchozí a naopak. Máme tu dílky prezentující kočky, knihy, hry, trofeje, nebo obrazy. Ve škále neschází ani rostliny. Zobat můžete buď po jednom, dvou nebo rovnou třech kouscích. Je to vlastně pouze na vás. Je tu však zásadní podmínka a tou je skutečnost, že předměty, které si berete, musí být přítomné v jedné řadě a mít minimálně jednu stranu volnou, takže kousek, který se zpřístupnil během braní prvního dílku si rozhodně do knihovničky nepřidáte. Uvolněný prostor na herní ploše je vždy nutné opět zaplnit. Jakmile však dojde k zredukování počtu věcí na čtyři, automaticky je všechny hodíte do sáčku s ostatními, ten zamícháte a opět zaplníte novou várkou předmětů.
A cože v Moje knihovnička děláte s těmi, které seberete? Ty dáváte do své knihovničky a snažíte se je uspořádat tak, aby jste splnili cíle, které jsou na vaší kartě s osobními cíli. Jejich podoba může být různá. Jednou musíte umístit do jednoho rohu kočku, zatímco druhý má okupovat pohár, zatímco jindy je třeba předměty více rozkládat. Věci vždy dáváte pouze do jednoho sloupce s tím, že pořadí si lze svobodně určit. Vedle karet zacílených na jednotlivce jsou tu také karty se společnými cíli, v jejichž rámci je třeba realizovat různé kombinace.
Podobně jako v jiných hrách plných seřazování, je tu vedle těchto úkolů také možnost body získat tak, že vedle sebe skládáte jednotlivé typy předmětů, díky čemuž dostáváte dodatečné body. Ten, kdo zaplní knihovnu jako první, končí hru a získává tak bod navíc. Někdy se vám tím pádem vyplatí spěchat a snažit se své řady uzavřít co nejdříve. Na děti z obce Liptál však měla hra velmi pozitivní dopad, protože je nutila stále přemýšlet nad tím, jak řadit věci tak, aby se jim ve finále podařilo získat co nejvíce bodíků a zvítězit.
Na rodinné poličce si Moje knihovnička své místo zaslouží
Ve výsledku není Moje knihovnička nikterak komplexní hrou. Spíše naopak. Jak napovídá i věkové doporučení, je to kousek orientovaný na mladší hráče a začátečníky, kteří mají s formátem deskových her jen malé procento zkušenost, což ale vůbec nevadí. Stále je totiž schopna vyžadovat po hrajících jistou míru plánování a předvídavosti. Ani jedna z hodnot však nemusí být příliš vysoká, takže si ji vychutnáte i s mladšími hráči.
Má malá deskovková komunita pochopila principy hry Moje knihovnička velmi rychle a upřímně přemýšlím nad tím, že v budoucnu hru nechám otestovat také dětmi mladšího věku, kterým by se taktéž mohla hra plná vizuálně pěkných obrázků a knihovniček, s nimiž je třeba pracovat, líbit. Je to primárně rodinný kousek, takže orientace na veterány je v tomto případě minimální a minimálně za sebe bych jim jej asi nedoporučil, tedy v případě, že nemají děti. Jinak je to slušný startovní titul.
