Martin Zavřel
Další nabitý herní měsíc v tomto docela neuvěřitelném herním roce máme za sebou. A opět se sešlo hned několik her, které by ten měsíc bez problému „utáhly“ samy o sobě. Do této kategorie „showstopperů“ patří třeba Alan Wake 2, Super Mario Bros. Wonder nebo Marvel´s Spider-Man 2. Fanoušci si ale docela pochvalují i novou Forzu, nového Asasína nebo třeba Lords of the Fallen. Právě v posledně jmenované jsem tento měsíc utopil nejvíce hodin a podobně jako minulý měsíc s Lies of P, opět jsem se přesvědčil, že vynikající „soulsovku“ opravdu může nadělit i někdo jiný, než zakladatelé a mistři žánru z FromSoftware.
Ani listopad ale nezpomalí a dostaneme pořádný nášup dalších slibných her. Asi největší procento hráčů se těší na třetí Modern Warfare, přičemž našinci nepochybně s nadějemi vyhlížejí velmi slibné české želízko v ohni, Last Train Home. Osobně se přiznám, že mne velmi zajímá, jak obě tyto hry dopadnou, ale svůj čas si jako nenapravitelný otaku rezervuji hlavně na dvojité japonské kombo – novou Personu a novou Yakuzu. Tak nebo onak, podle všeho opět bude z čeho vybírat a na co se těšit. To platí také o letošním vyhlašování celkových her roku, na které se již teď pečlivě připravujeme, protože bude extra zajímavé.
Jan Urbančík
Říjen byl bezpochyby nejnabitějším měsícem roku, který je sám o sobě jedním z nejsilnějších vůbec. Hned na počátku měsíce jsem konečně dohrál Star Wars Jedi: Survivor. Jednička mě bavila hodně, ale bohužel dvojka mě jednak zklamala z hlediska příběhu (který se pořádně rozjede až v poslední třetině) a hlavně katastrofálního technického stavu, přestože jsem čekal několik měsíců na opravné patche. Následující dny jsem se pak připravoval na druhého Alana, ať už hraním jedničky, DLC AWE pro Control či spin-offu American Nightmare, zároveň jsem psal druhý speciál o RCU. Mezitím jsem si ještě odskočil do Orient expresu, kde jsem si užil až překvapivě povedenou detektivku, na kterou mám podrobnější recenzi.
To hlavní však přišlo na konci měsíce. Alan Wake 2 k nám sice dorazil poněkud pozdě, ale během dvou dní a opravdu intenzivních, více než 10hodinových herních seancí se mi titul povedlo dohrát a přinést vám recenzi na embargo. Čekal jsem hodně, ale dostal jsem snad ještě víc. Jde o naprosto unikátní zážitek, který spojuje několik typů médií dohromady, nabízí výborný příběh a absolutně nádherný vizuál. A samozřejmě také spousta loru pro znalce RCU! Už se těším, až napíšu speciál věnovaný AW2, ale zatím počkám na dvě příběhová DLC, která mají dorazit příští rok.
Co se týče listopadu, těším se především na sci-fi adventuru The Invincible a českou real-time strategii Last Train Home. Pokud bude čas, možná dám šanci Personě 5 Tactica, která mě, minimálně na Gamescomu, přesvědčila.
Pavlína Nouzová
Snad poprvé se mi v letošním roce stalo, že jsem se na nějakou hru upřímně těšila a dostala jsem to, co jsem očekávala. Řeč je o Assassin’s Creed Mirage, do které jsem naskočila hned po dokončení Valhally, a tak jsem v sobě měla trochu frustrace z masivního otevřeného světa. Zato novinka Mirage je menší, ucelenější, plíživější a tak trochu podobnější starým dílům (recenze tu). Pro mě to bylo skvělé osvěžení a kromě tlaku na tiché kuchání a bodání mě obzvlášť bavilo téma „co je opravdu svoboda“, které se prolíná celou hrou. Předchůdce asasínského řádu se tu často ohání svazujícími pravidly, což si hlavní hrdina Basim více a více uvědomuje. Do toho si přidejte prosluněný Bagdád, krásnou hudbu a velice zábavný parkour.
Kromě Asasína jsem odehrála i rok starý titul Bear and Breakfast, o kterém jsme chtěli napsat už loni (ano, přiznávám, že hlavně kvůli názvu), ale klaplo to až teď (recenze tu). Není to nic, co byste už v minulosti nehráli, ale simulátor medvědího Airbnb umí zabavit a odvést pozornost, pokud máte zrovna hlavu plnou práce a potřebujete „vypnout“.
V listopadu vychází mnou velmi očekávané pokračování skvělého The Talos Principle, kde kromě hádanek řešíte význam lidství a další hlubší otázky. A jsem zvědavá i na menší hru The Invincible, adaptaci sci-fi díla Nepřemožitelný od polského autora Stanisława Lema. Navíc hru sice vytvořil vývojářský nováček, ale vydává ji studio 11 Bit Studios, které má na kontě samé zajímavé tituly.
Daniel Jarocký
Uplynulý měsíc jsem suverénně největší penzum času věnoval nové Forze Motorsport, která mě navzdory některým drobným nedostatkům rozhodně nezklamala. Jedná o technicky vyspělý a z hlediska obsahu nesmírně nabitý titul, který v rámci závodního žánru vychází jednou za několik let. Nová Forza k tomu všemu navíc přidává propracovaný jízdní model, který oceníte při hraní na volantu i gamepadu. Osobně jsem se díky zvolení verze pro Xbox Series X naštěstí vyhnul z hlediska optimalizace problémové PC verzi, která hře bohužel kazí reputaci.
Pohled na listopadovou nabídku her prozrazuje, že nás i tento měsíc čeká několik zajímavých titulů. Asi nikoho nepřekvapím, když řeknu, že se těším na nový díl série WRC, která se díky přechodu pod EA a studio Codemasters letos dočká výrazných změn v čele s přechodem na Unreal Engine 5. Z dalších her jsem zvědavý také na strategii Last Train Home od brněnského studia Ashborne Games, která mě láká především svým zasazením. Sledovat ale budu také první reakce na výpravný sci-fi počin The Invincible a zatím rozporuplně působící akci RoboCop: Rogue City.
Filip Svoboda
V říjnu jsem nejprve pokračoval v Lies of P, o kterých jsem se zmiňoval už minule a které se staly jedním z mých osobních překvapení roku. Vůbec jsem netušil, že mě může bavit hra, která se mě snaží permanentně ponížit. Byť jsem čekal, že s obtížností se budu prát přece jen o něco víc. Rychle jsem slupnul Twin Mirror a doplnil si tak seznam odehraných adventur od Don’t Nod, ačkoli titulem jednoznačně slabším než Life is Strange nebo Tell Me Why. Několik závodů jsem odjezdil ve Forze Motorsport.
V posledních dnech jsem ponořen do Alana Waka 2 a náramně si ho užívám. Podrobně jsme ho probírali v podcastu, stručně ale mohu prozradit, že přes ne úplný střet s mým vkusem, pokud jde o žánr hry, jsem opět fascinován tím, co vývojáři z Remedy dokázali. V tomto případě není přehnané tvrdit, že překračují hranice médií.
A co listopad? Samozřejmě tu bude Call of Duty a opomenout nelze český Last Train Home. Mě úplně nejvíc láká dvojice titulů z počátku měsíce – docela dobře vypadající Tintin od Microids a The Invincible adaptující stejnojmenné polské sci-fi Stanislawa Lema.
Ondřej Zeman
Další měsíc roku 2023 je za námi a musím říct, že tentokrát jsem se ani na moment nezastavil. Hned v úvodu října jsem se ponořil do hraní Lords of the Fallen. Svět to byl natolik působivý, že se mi jen těžko chodilo spát, protože jsem za sebou nechtěl nechávat rozdělané bosse. Pak ale dorazil Cities: Skylines 2 a já se naplno ponořil do budování, načež mi Total War: Pharaoh do života vnesl další výzvy. Nuda se neobjevila ani koncem měsíce, protože když jsem se náhodou nevěnoval videohrám nastal čas deskových her.
Listopad působí na první pohled o něco klidněji než říjen. Přesto mám ale i v tomto měsíci řadu titulů, kterým bych rád věnoval svou intenzivní pozornost. Kvůli novinkám nevypadá zle Call of Duty: Modern Warfare 3 nebo The Talos Principle 2. Zajímavá pak bude určitě česká novinka Last Train Home, Gothic 2 nebo řada strategií s nimiž je možné v listopadu počítat. Zábavy tedy bude dostatek.
Říjen, stejně jako předchozí 4 měsíce, bylo mojí největší hrou Diablo 4, tedy hlavně až se začátkem druhé sezóny, která se dle mého hodně povedla. Vybral jsem si barbara a tu upírskou tématiku a celkové herní zlepšení si hodně užívám.
Zbyl mi čas i na moje letité srdcovky, jmenovitě Mafia Definitivní edice mi zpříjemnila několik večerů, stejně jako fantastická Star Wars Jedi Knight – Jedi Academy. Tyhle kousky si pokaždé zahraji s velkou chutí.
Jako velký fanda Sherlocka jsem se pustil do Agatha Christie – Murder on the Orient Express. Hra je velmi slušná, kupodivu mě nevadí ani zasazení do současnosti, ale stejně se mi vkrádá myšlenka, že kdyby se tématu chopili Frogwares, byla by to lepší hra.
Rozehrál jsem i Starfield, dostal se celkem daleko, ale nějak se mi nechce do hry vracet. Pořád tvrdím, že Bethesdí hry jsou zbytečně přeceňované. Ano, není to špatná hra, ale z fleku bych vyjmenoval lepší RPG i hry obecně. Příběh je tak na úrovni trapné hlavní linky v Oblivionu, létání mě nebaví a loadingy na skoro každém metru rozčilují. Ale stejně jsem zvědavý, jak se všechno vyvrbí. Možná časem dohraji.
Hodně jsem si též užil Steam Fest a díky této akci objevil nadějné kousky. Jako třeba v současné chvíli vycházející Robocop Rogue City. Nebo skrytý klenot The Last Exterminator, Forgive Me Father 2, Souldead a Selaco.
Už druhý měsíc za sebou mám napilno. Minulý měsíc Starfield, The Crew a Pokémon Teal Mask. A hned jsem skočila do AC:Mirage, z něj do Like a dragon Ishin, který se v půlce měsíce dostal do gamepassu, a včera jsem dohrála Super Mario Wonder. Ještě že ten listopad je zabitej, že bude taky chvilka na něco jiného.