Dělat filmovou hru bez zjevných hranic předlohy je osvobozující. Můžete totiž těžit s licence a k tomu se vydat zcela svoji cestou, díky čemuž hra nestrádá mantinely scénáře. Takovou výhodu mělo i studio Bizarre Creations, které slíbilo vzkřísení značky ve velkém stylu. Adrenalinové přestřelky, hektické honičky a Daniel Craig kopající teroristy do úsměvu. No kdo by to nebral?
Celosvětové turné
Příběh se zuby nehty drží otřepaného bondovského klišé. James Bond, agent s povolením zabíjet, se pouští po stopách překupníka zbraní, jen aby narazil na dalšího překupníka, který jej přivede k překupníkovi třetímu. A nakonec vyjde najevo, že za tím vším stojí velká orgazinace, která si chce podrobit celý svět a vy jste jediný, kdo jí může překazit plány. Nepřipomíná vám to něco?
Ano, všechny Bondy, co kdy vznikly. O to nám ale nejde. Důležité je, že máme o variabilitu postaráno a během celé hry co na práci. Na své pouti prokřižujete celou planetu, podíváte se do teplého Monaka, zasněžené Sibiře či například do živoucího Bangkoku, kde se proběhnete po střechách. Blood Stone se veze na stejném stylu, který předvedl novodobý Bond v podání Daniela Craiga. Tedy více agresivní, strohý, ale přesto šarmantní a zdravě arogantní. Což ostatně hra předvádí ještě před úvodními titulky, kdy seskočíme s padákem přímo na jachtu, probojujeme se až na druhý konec, naskočíme do motorového člunu a užijeme si skvělou honičku mezi vybuchujícími loděmi a padajícími majáky. Poté se člověk nestihne rozkoukat a už střihá smyky ve svém Aston Martin ve snaze dostihnout unikající džíp. A to vše prosím během pár úvodních minut. Podobné tempo nasadí hned v úvodu vysokou laťku, o to větší je ale pozdější zklamání a pomalejší rozjezd. Podobně filmového střihu událostí si totiž neužijete ještě celou první polovinu hry (až na výjimky). Naštěstí poté se hra opět dostává do varu a je na co koukat.
Jak už jste pochopili z výše zmíněného konceptu, nový Bond chytře kombinuje klasickou akční adventuru z pohledu třetí osoby, honičky na všemožných dopravních prostředcích a filmové cut-scény, které tomu všemu dodávají potřebný říz. V celku se dá říci, že kombinuje povedeně. Honičky se objevují sporadicky a nabízejí potřebný odpočinek od neustálých koridorových dobrodružství se samopalem v ruce. Ano, zde tkví asi největší problém novodobé herní adaptace Jamese Bonda. Ať už se krčíte za bednou ve skladě, probíháte nádherné kasíno či se brodíte kanalizací, všechny úrovně jsou veskerze lineární. Ba co více, hra vás vede neustále za ručičku a dává falešný pocit rozhodování, když vám čas od času představí křižovatku, která se stejně po deseti metrech schází v potřebném místě.
Dostaneme do kapsy i velmi šikovný mobil, který zahalí obrazovku do technického pohledu a znázorní schované zbraně, místa interakce či cestu dál. To v případě, že zapomenete, zda musíte jít doleva, nebo doprava. Bohužel veškerá interakce končí u mačkání jediného tlačítka, někdy jednou, někdy vícekrát. Ať už se jedná o hackování terminálů, otevírání dveří či sbírání informací, vše provede hra automaticky po stisku jediného tlačítka. To vše působí špatným dojmem, a to jednoduše proto, že se necítíte jako Bond. Hra má evokovat dojem, že je hráč agent s povolením zabíjet. Frajírek, který je klidný, ví si rady za každé situace, vidí několik kroků dopředu a i pod náporem kulek vypadá cool. Ze hry však máme pocit, že jsme žáci, které jako v mateřské školce tahají za ručičku a pomáhají s každou prkotinou, na kterou bychom milerádi přišli sami.
Kalašnikov, nebo ocelová pěst?
Naštěstí není snaha hry o neustálou pomoc tak okatá a do očí bijící, a to především díky třem složkám. První je samotné ovládání Bonda, které je rychlé, intuitivní a pohodlné. Přebíhání mezi překážkami je svižné a jediné, co mi tak chybělo je možnost se skrčit. O to více, když je ve hře jasně implementována stealth složka. Dalším pořádným boostem skvělého pocitu ze hry jsou souboje tělo na tělo, které jsou zde zpracovány po vzoru herního Bourna. Ty vypadají patřičně „hustě“ a stačí poblíž nepřítele zmáčknout (překvapivě) jedno tlačítko. Bond pak provede filmový a značně efektivní chvat, který závisí na okolním prostředí a situaci. Pokud jste uprostřed palby, většinou postačí kopanec do kolena a úder do krku. Pokud se však stále plížíte, Bond se pokusí nepřítele přidusit potichu. Na rozdíl od Bourna, kde byly tyto chvaty odměnou za dobře zvládnutý pěsní souboj, zde nemusíte provádět zhola nic. Stačí si stoupnout do dveří, upoutat na sebe pozornost a poté knockoutovat jednoho nebožáka za druhým, až k vám budou poslušně klusat.
Do toho vás však nikdo nenutí a můžete se zachovat i jako pravý džentlmen. Tedy kopat do rozkroku pouze v nejvyšší nouzi. K ostatnímu vám poslouží střelné zbraně. Těch však ve hře není moc a bohužel neoplývají ani moc rozdílnými vlastnostmi, stejně jako nepřátelé, které na vás hra posílá. Jedná se v podstatě o ovce na porážku, jež občas vykouzlí kotoul do úkrytu. Pěkné, ale čekali jsme více. Když však dáme menší nedodělky stranou, akční složka je zpracována poctivě a zbytečně nezdržuje, ani nenudí.
Multiplayer do počtu
Jako každá moderní akční hra nabízí i Blood Stone multiplayer. Ne proto, že by vývojáři vymysleli nějaký zbrusu nový mód, originální pojetí Bondova univerza či jiné překvapení. Jen proto, že současná vlna hráčů ráda vidí v herním menu položku multiplayeru. Podle toho to také i vypadá. Narazíte tu na tři herní módy – očekávaný Tema Deathmatch, Last Man Standing a menší novinku zvanou Objective, kde jeden tým plní zadané úkoly a druhý se mu to snaží překazit. Nehledejte tu skutečně nic neobvyklého a již po pár zkouškách je jasné, že je tu multiplayer spíše do počtu. Na lehké prodloužení herní doby postačí, zázraky ale nečekejte.
Stejně rozporuplným dojmem působí i grafické zpracování. Na jednu stranu potěší precizně vymodelovaný Daniel Craig a několik dalších známých postav, atmosféru podporuje i hvězdný dabing (i když Craig je ve hře až moc sterilní). Samotné zpracování je ale lehce zastaralé, což jde především vidět u ostrosti textur a celkové uhlazenosti. Naopak k práci světla a stínů nemám výhrad.
Nebyl by to James Bond bez familiérního soundtracku a jedná se o tu další pomyslnou stříbrnou hvězdu, která dělá z určitých skriptovaných pasáží nabušené filmové momenty. Ne, že by přítomnost skriptů byla hudbou schována (je jich opravdu HODNĚ), ale alespoň člověka tolik nebijí do očí, když už má uši zaneprázdněné orchestrální lahůdkou.
Bond. James Bond
Kolem a kolem patří Blood Stone mezi ty lepší hry z univerza Jamese Bonda. Není to titul skvělý, nadčasový ani vyjímečný. Je to prostě dobře odvedená akční hra, která neurazí a nabídne kýžené odreagování na pár víkendových večerů. Nebýt tak ubíjející linearity a snahy hry neustále hráči našeptávat, hodnocení by se mohlo vyhoupnout ještě o stupínek výše. Takto se jedná „jen“ o dobrou akční hru s oblíbeným hrdinou v hlavní roli.
Recenze
James Bond 007: Blood Stone – Bond bez předlohy? Ano!
Měli jsme jak očekávání, tak obavy. Nakonec jsme uprostřed i zůstali. Blood Stone je příjemné osvěžení na poli licencovaných her a rozhodně patří do těch mála filmových adaptací (i když nenavazuje na žádný film), jež se povedly. Pokud nebudete mít o víkendu co dělat, dejte Bondovi šanci.
Líbí se nám
- variabilní hratelnost
- Bond licence
- souboje tělo na tělo
- soundtrack
Vadí nám
- linearita
- herní ulehčování
- AI nepřátel
dobrá grafika i to střílení bylo hodně akční
Moje recenze na hru je hotová ( [ odkaz ] )
fajn hra ale strašně krátká
No…Mám z toho smíšené pocity…Čekal jsem opravdu hodně a to se bohužel nesplnilo, přesto mě to ani neodradilo a hru si prostě musím zahrát…. Škoda té grafiky, sice nejsem žádnej člověk onanující nad Crysis, ale hezkou grafiku mám rád a tím se netajím…. Uvidíme…
Recenze jako by vyšla z úst. Plno očekávání ale zároveň nemálo obav.
Je to dcl dobry až na to zjednodušování Grafika skvělá. . hlavně voda
Trailer vypadá dobře. Tak jsem zvědav jestli to stojí za to.