Místo úvodní animace obrázky vodovými barvami, místo tuctového hudebního doprovodu akordeonové valčíky jak vystřižené z Amélie z Montmartru a tóny Debussyho Clair de lune. Od prvních okamžiků Rain dává najevo, že nechce být nějakou další plošinovkou, logickou adventurou nebo čímkoliv jiným obyčejným. Ostatně i zápletka je vcelku neobyčejná.
Je deštivá noc, když chlapec okny svého pokoje zahlédne dívku či spíše její siluetu zmáčenou vodními provazci. Sotva se na sebe stihnou podívat, než dívka uteče do tmavých ulic, zahnaná obřím, zlověstným přízrakem. Chlapec běží za ní, ale ztrácí ji z dohledu. Trvá jen chvíli a zjistí, že ani on už není vidět, pokud zrovna jeho postavu neodhalí déšť. Začíná dobrodružství o hledání, temnotě a naději, příběh o dvou neviditelných dětech uprostřed ponurého města plného neviditelných monster.
Příběh jedné noci
Příběh hry je rozdělený do osmi krátkých kapitol a celkově vystačí zhruba na jedno odpoledne. Začátek je ovšem poněkud rozvláčný a nezajímavý, byť pohybovat postavou, ze které vidíte jen siluetu, případně stopy na chodníku, je dobrý nápad. Na druhou stranu hnát se za prchající jinou siluetou a u toho se snažit nenechat se sežrat přízračnými psisky, před nimiž můžete leda tak utíkat, není úplně ono.
Vlastně celé hraní v Rain je něco mezi plošinovkou a logickou hrou s příměsí stealth prvků. Když se schováte někde, kde neprší, nejste vidět – a pokud neděláte hluk, přízračné nestvůry vás v podstatě neohrozí. Pohlídat si musíte jen blátivé kaluže, které vás ušpiní, takže jste vidět i mimo déšť, dokud bláto nesmyjete. Tvůrci však tohoto nápadu takřka nijak nevyužili.
Obrat hře i vyprávění neuvěřitelně pomůže a tichá spolupráce dvou ztracených dětí má úžasný náboj.
Přibližně v momentě, kdy už Rain začne nudit, se konečně setkáváte s dívkou z úvodu a dál pokračujete víceméně společně. Tento obrat hře i vyprávění neuvěřitelně pomůže a tichá spolupráce dvou ztracených dětí má úžasný náboj. Nečekejte něco srovnatelného s legendou jménem Ico, kterou se tvůrci Rain nepochybně inspirovali, ale na poměry indie hry pracuje Rain se svými postavami dobře.
Dva
Dívku přímo neovládáte, jen ji někdy následujete a jindy zase ona vás, přičemž občas jí pomůžete vylézt někam, kam by jinak ani jedna z postav nedosáhla. Chvályhodné je, že dívka se vám nikdy neplete pod nohy a vůbec její přítomnost a chování jsou přirozené. Pravda, jednou se mi stalo, že dívka zůstala stát u žebříku a nepokračovala dál, nicméně vše vyřešil návrat k checkpointu. Ty jsou naštěstí dostatečně blízko sobě, abyste nikdy neopakovali zbytečně dlouhou část hry.
Stává se, že přízračná monstra chlapce a dívku rozdělí, byť někdy jsou oba dostatečně blízko, aby si při útěku pomáhali. Jindy musí každý zvolit zcela jinou trasu, nicméně díky nápaditému designu prostředí často vidíte, kudy dívka prochází a jak se jí daří unikat jisté záhubě. Tyto momenty patří z celé hry mezi nejvydařenější.
Špatné a průměrné úrovně
Poněkud ambivalentní pocity mám z designu úrovní jako takových. Zhruba polovinu hry popravdě není o co stát: město je šedivé, nudné, s nezajímavými texturami a zoufale obyčejnými lokacemi. Továrna je zajímavější, cirkus působivý, ale to pravé najdete až ke konci, kdy příběhový zvrat umožní tvůrcům popustit uzdu fantazii.
Poslední dvě kapitoly se odehrávají v escherovském prostředí depresivních struktur se spoustou nesmyslných pilířů a mostů, nikam nevedoucích schodišť a ponurých budov s malinkými okny. Tvůrci si na závěr nechali to nejlepší a je škoda, že příběh jako takový dovedli k poněkud zmatenému a prázdně vyznívajícímu konci.
Přímo za nosem
Největší škoda ale je, že Rain není až taková zábava hrát. Průchod hrou je naprosto lineární – odbočky jsou krátké a slepé, cesta dál jen jedna stejně jako řešení problémů a hádanek (stačí jen přijít na to, co po vás autoři chtějí, což není nijak složité). Stealth prvky vnuknou myšlenku, že byste průchod kolem nebezpečných monster mohli řešit po svém a různými způsoby, toho se však nedočkáte.
Často máte dojem, že Rain ani tak nehrajete, ale spíše že ho jen procházíte.
Špatný design hádanek se také projevuje jejich nekonzistentností. Jednou postava nemůže odněkud skočit, protože je to příliš vysoko, jinde však obdobná výška není problém. Celou hru snadno překonáváte překážky, ale kde vás tvůrci dál nechtějí pustit, tam je najednou stejná překážka nepřekonatelná. Někdy monstra hravě ničí ploty a brány, jinde u stejné překážky jen hloupě koukají, jak jim utíkáte. Kvůli tomu často máte dojem, že Rain ani tak nehrajete, ale spíše že ho jen procházíte.
Hra není příliš dlouhá, přesto se autoři nevyhnuli častému opakování hádanek. Například na nutnost vyzvednout dívku, aby vám pak spustila žebřík a vy mohli dál, narazíte nesčetněkrát. Navíc všechna místa, kde se po vás chce nějaká akce, se ve vaší blízkosti rozsvítí, abyste je rozhodně nemohli přehlédnout. Tím však mizí i ta poslední věc, která by mohla představovat určitou výzvu.
Jen pro někoho
Rain je zajímavým, netradičním titulem, který stojí za zahrání. Vyprávění příběhu a zacházení s postavami se tvůrci zhostili výborně, naopak design úrovní zaostává a je podprůměrný. Grafické zpracování odpovídá charakteru hry; povětšinou nabízí spíše nudné městské prostředí, naopak v některých místech zejména v druhé polovině hry vyniká nápaditostí. Hudba umně kombinuje ambientní doprovod, akordeonové melodie a Debussyho klavírní impresionistický kus, což se k charakteru hry a neustálému bubnování deště hodí.
Atmosféra je díky deštivé noci, nebezpečným přízrakům a dětským hrdinům působivá, stejně jako práce s emocemi, kterou ostatně japonští vývojáři zpravidla zvládají brilantně. Kontakt s druhou postavou spolu s vědomím, že na to nejste sami, je sám o sobě silný, stejně jako strach o obě děti nebo úzkost, když pronásledovatelé chlapce a dívku rozdělí.
Rain nabízí nevšední zážitek, ideální pro nadcházející období sychravého počasí, opadaných stromů a šedivé oblohy. Po herní stránce nečekejte prakticky nic zajímavého a ani od příběhu si raději neslibujte příliš, ale pokud vás podobné hry baví, 350 Kč za stažení Rain z PlayStation Store je pro vás dobrá investice.
Recenze
Rain – hraní mezi kapkami deště
Netradiční hra se skvělou atmosférou, ale podprůměrným designem úrovní.
Líbí se nám
- poutavé vyprávění
- escherovský design některých částí
- ponurá atmosféra
- práce s emocemi
- hudební doprovod
Vadí nám
- naprostá linearita
- opakování hádanek
- nudný design města
- jen jedno řešení puzzlů
- designérské nesrovnalosti
Hezky napsaná recenze. Japan Studio má sice zajímavý hry, ale jejich hratelnost je podle mě na bodě mrazu. To vychvalovaný ICO až do nebes mě vůbec nebavilo a po hodině hraní už jsem se ke hře nevrátil. Nebo takovej Patapon…pro mě nejnudnější hra jakou jsem na PSP hrál. Rain by na tom byl asi podobně, takže ho ani zkoušet nebudu, ale jinak je to opravdu originální kousek…i přes to si ale myslím že je hodnocení odpovídající.
Amoonra: GTA V je naprosto dokonalá hra s nejlepším multiplayerem jakej jsem kdy hrál. Nechápu jak tě mohla odradit reklama, ale co už, tvoje chyba že se ochuzuješ o herní klenot, kterej se jen tak nevidí.
Amoonra: S podobností s ICO souhlasím, ale raději od toho nečekej něco úplně srovnatelného, jak ostatně píšu v recenzi. Nicméně z toho, co píšeš, si myslím, že pro tebe bude Rain dobrá volba.
Locky: to vysvětlení se mi líbí, jak jsem již řekl každého věc jak hodnotí hry, já osobně moc nemusim ty velké hry které se všude vnucují, třeba reklama u GTAV mě odradila od koupě… za sebe, hru jsem zatim nehrál ale když vidim jaké studio za tim stojí tak už teď vim že mě to bude bavit, Japan Studio mě vždy potěšilo, ať už se jednalo o Patapony, Gravity Rush, ICO… tohle studio dělá podle mě nejoriginálnější hry jaké snad jsou a vždy se mi líbí…
V Rain vidím docela i ICO, nemůžu si pomoct ale tak mi to přijde… v ústředí chlapec a dívka, pronásledováni nějakou potvorou…
Amoonra: V pohodě, vysvětlím. Ta ponurá atmosféra není daná nudnými barvami, je vytvořena kombinací hudby, děje, vyprávění, designu některých částí (ve architektonickém smyslu) a pochopitelně i barevnou paletou coby jedním z aspektů. Nudným designem města mám na mysli poměrně chudé, opakující se textury a absenci nějakých zajímavějších zákoutí. Na sedmé kapitole je fantastické, jak působivá místa autoři vytvořili, přitom s použitím ještě prostších textur. To nicméně funguje díky totálně ujeté architektuře, zatímco město jako takové je prostě nuda.
dopitapetr: Nad hodnocením jsem přemýšlel opravdu dlouho a šestka je myslím nakonec to pravé. Neposadím se na zadek jen z toho, že je to umělecké a indie – a předpokládám, že hráč taky ne. Takže mi zbývá skvělé vyprávění a hutná atmosféra, ale taky naprosto primitivní herní postupy. Oříšek. Došel jsem k názoru, že Rain je dobrá, nadprůměrná hra, ale nic mimořádného, čemuž odpovídá právě šest bodů z deseti. Je to méně, než kolik dostane většina recenzovaných her (když už se recenzují, obvykle za to stojí, a proto většina skončí se sedmičkou) , ale Rain také považuji za horší a méně zábavný titul, než jsou hry, kterým bych dal sedm bodů.
Nemohu si odpustit tento komentář, jak můžete hře udělit plus za ponurou atmosféru a následně mínus za nudný design města když prostě kdyby tam narvali veselé barvy tak by už prostě atmosféra nebyla jaká je… a dávat mínus za linearitu, tak to je každého věc, já osobně mam raději jasný děj a žádné dlouhé tahanice okolo, snad v žádné hře s otevřeným světem jsem nenarazil na doopravdy kvalitní příběh, někdy je hold linearita na místě…
Čekal jsem, že to tady dostane víc, a né jen 6/10. I když na Metacritic to má 73/100, což taky není žádná sláva.
Ale co. Takových originálních titulů je hrozně málo, takže pro mě jasná koupě.
me se rain celkem liby , hral jsem chvili u kamosa a koupim , ale pozdeji , ted mam jeste hodne her pred sebou.
Versace186- ty tve komenty jsou vsechno , ale ne normalni:)
Určite nadpriemer co sa týka PS3 ale nestačí to stále…
Heavy Rain … Rain ….
Tááák a je po dešti