O značce Pokémon si můžeme myslet co chceme, faktem ale zůstává, že za dávných časů oblíbeného GameBoye jsme se mohli setkat s povedenými tituly, které dokázaly člověka zabavit na velmi dlouhou dobu, především díky inteligentní a otevřené hratelnosti. Pokud si však vezmu na paškál poslední dobu, konkrétně příchod Pokémonů na Nintendo 3DS, se starými časy to nemohu srovnávat ani ve snu. Super Pokémon Rumble byl sice místy zábavný, ale spíše průměrný počin, a pokud jde o před pár měsíci vydaný Mystery Dungeon: Gates to Infinity, při vzpomínce na něj se mi ještě teď zvedá žaludek.
Proto jsem k novince s jednoduchým názvem Pokémon X přistupoval se značnou nedůvěrou. Ne proto, že Pokémony upřímně řečeno považuju za vyhynulý druh a parazita, který se živí jen na dávné slávě, ale proto, že předchozí tituly nenabídly zrovna památné zážitky. Brzy po spuštění hry však dala nedůvěra sbohem a vystřídalo jí zjištění, že tentokrát mám tu čest se hrou, která se konečně dá přirovnat ke starým klasikám.
Na vlastní pěst
Zatímco ve výše zmíněných titulech jsme se vždy ujali role konkrétních Pokémonů, tentokrát vám hra svěří ovládání vaší vlastní postavy, resp. trenéra. Nečekejte však žádné komplikované možnosti tvorby postavy, prostě zvolíte pohlaví, jméno, barvu vlasů a kůže a už můžete směle do hry. Působí to možná trochu chudě, ale stačí to. Následně vám už nic nebrání v tom se pustit do hry, v níž vás jistý profesor Sycamore vyšle na výpravu s cílem objevit co nejvíce Pokémonů. A protože se většina těch potvor, které čekají na objevení, s velkou oblibou brání, dostanete i vy k ruce vlastního Pokémona, přičemž si můžete vybrat ze tří typů a opět mu dát vlastní jméno. Já si třeba vybral ohnivou psovitou šelmu Fennekina a dal mu idylické jméno Gardenchair.
Připravte se tedy na to, že příběh není zrovna hlavním lákadlem Pokémon X. Prostě jste na výpravě s cílem seznámit se s co největším počtem Pokémonů, porazit důležité lidi a získat od nich odznaky, a jen tak mimochodem odhalit tajemství problematiky zvané Mega Evoluce. Tečka. Netvrdím však, že by to bylo špatně, jako motivace a způsob, jak si v hlavě urovnat co děláte a proč to děláte, to určitě stačí. V tomto případě je zkrátka hlavní rozmanitá hratelnost. Jak se dá očekávat, jedním ze základních pilířů hratelnosti jsou duely mezi jednotlivými Pokémony. Stačí na cestě rozsáhlým světem narazit na nějakého dychtivého trenéra nebo divokého Pokémona, a už jste uprostřed duelu.
Souboje probíhají jednoduchým, ale zatraceně zábavným způsobem
Ten probíhá klasicky na tahy, kdy při každém tahu musíte vybrat jednu ze schopností vašeho svěřence a pak už jen sledujete, co to s protivníkem udělá a jak zaútočí on na vás. To opakujete do té doby, než zdraví jednoho z Pokémonů klesne k nule. Za zmínku přitom stojí, že pokud se při boji váš Pokémon zraní, můžete použít lektvar, který mu obnoví zdraví, eventuelně můžete použít Pokébal na nepřítele a tím ho chytit a zařadit do své sbírky. Pokémona, ne trenéra, chytat někým vlastněné Pokémony navíc ani nejde, v tu chvíli na vás začne hra řvát něco o zlodějích, takže se musíte spokojit jen s chytáním těch divokých.
Vše každopádně probíhá jednoduchým, ale zatraceně zábavným způsobem. Vaši Pokémoni navíc díky soubojům získávají zkušenostní body, díky nimž se jim zlepšují vlastnosti a postupně se učí nové schopnosti a s trochou snahy se vyvinou v pokročilejší druh. Uvedu příklad na mém Fennekinovi. Ze začátku měl tři schopnosti, po několika soubojích jsem ale dostal možnost naučit se novou schopnost, konkrétně velmi efektivní fireball, a asi po dvou hodinách strávených ve hře se z Fennekina stal Braixen, jehož vzhled mě mimochodem docela vyděsil a začal jsem pochybovat o soudnosti lidí, kteří takovou bestii navrhli. I levelování je každopádně docela slušná motivace a vždycky je radost testovat nově naučené schopnosti na řadě nepřátel, a pokud Pokémony neznáte, je zajímavé sledovat i jejich postupný vývin.
Cestou necestou, městem neměstem
Už jsem zmínil, že Pokémon X nabízí rozsáhlý svět. I jeho procházení je velmi důležitou aktivitou, které se určitě bránit nebudete. Prostředí je totiž zpracováno skvěle, ideálním způsobem kombinuje zobrazení klasického světa s retro stylem, kdy je celá řada objektů tak nějak hranatá. Na své si tedy přijdou jak ti, kteří vyžadují střízlivější vidění světa, tak i veteráni bažící po průchodu primitivně zpracovanými lokacemi jako za časů titulů pro GameBoy. Na výpravě se každopádně dostanete třeba do lesů, polí, dolů i jeskyní a předveším více či méně rozsáhlých měst. V nich vás čekají nejenom úkoly spojené s vaší cestou nebo možnost setkat se a bojovat s mnoha trenéry, ale i různé obchody a podniky, kde si můžete dokoupit zásobu Pokébalů, lektvarů a dalších užtečných předmětů, nechat uzdravit všechny vámi pochytané Pokémony a také si koupit lepší ošacení vaší postavy. Navíc lze navštívit řadu detailních interiérů a pokud budete napříč prostředím detailně šmejdit, občas můžete zakopnout o volně se válející předměty.
Prostředí je zpracováno skvěle, ideálním způsobem kombinuje zobrazení klasického světa s retro stylem
Samozřejmostí je možnost se trochu zakecat s lidmi, na něž narazíte což vám může přinést řadu výhod. Některé postavy se s vámi dají do řeči automaticky kvůli úkolu nebo možnosti souboje, s jinými se musíte do řeči dát nejdříve vy, přičemž se může občas stát, že vám daná postava jenom tak nebo po souboji daruje určitý předmět, který vám později může dost pomoci (efektivní jsou např. kolečkové brusle). Proto se sluší doporučení, abyste navazovali kontakt pokudmožno s každým. V případě těch kontaktů ale přichází na řadu první nedostatek hry, a to zpracování rozhovorů.
Nejde mi ani tak o to, že chybí jakýkoliv dabing. To v případě takto zaměřeného titulu klidně prominu. Jde spíš o to, že každý rozhovor je vlastně monolog určité postavy, kdy máte jen jednou za čas možnost něco odsouhlasit nebo odmítnout. Všechno důležité prostě poví sami, což často působí dojmem, že jsou všichni ve světě Pokémonů jasnovidci, kteří rádi pokládají otázky, aby na ně následně mohli sami odpovědět. Nebo že jsou to pěkní narcisové. Některé postavy asi vědí, že vám hra nedovolí řádně komunikovat, a tak si často sami pochválí své jméno nebo oblečení, a to bez jakékoliv souvislosti. Interakce s postavami tak často působí naivně, skoro až infantilně (třeba když vám dělník oznámí, že v ulici je blackout, ale všechna okna svítí). Což je rozhodně škoda. Nežádám od hry rozhovory na úrovni Mass Effectu, ale rozhodně by vše mohlo být poněkud inteligentněji podané, a hlavně interaktivní. Občasná volba „yes“ nebo „no“, která se jen výjimečně změní na trochu detailnější odpovědi, je sakra málo.
Snadná výprava
Když už jsem zmínil jeden nedostatek v podobě rozhovorů, zmíním ještě jeden. A to přílišnou jednoduchost, minimálně ze začátku. Všechny souboje jsou zkrátka nesmírně jednoduché, hra vám nepředkládá nějakou pořádnou výzvu. Člověk by čekal, že primitivní budou jen první minuty, abyste se pořádně dostali do formy, ale ona ta hra zůstává jednoduchá dál. V pokročilejších fázích vaší výpravy se situace naštěstí mění, ale první hodiny budete procházet hrou jako nůž máslem bez větší výzvy. Kvůli tomu se může stát, že vás může hraní trochu omrzet.
Pokud se tak vážně stane, překonejte to. Jinak totiž nemám žádné další výhrady, tedy pokud nepočítám fakt, že titul docela rychle vyčerpává baterii konzole, rozhodně rychleji než cokoliv, s čím jsem se dosud setkal. Nemohu si každopádně stěžovat ani na ovládání, které je rozumně navržené, ani na audiovizuální stránku. Nečekejte žádné grafické orgie, Pokémon X je vybavený sympatickým komiksovým feelingem, kdy sice skoro všechno vypadá tak nějak nereálně a přestřeleně (hlavně postavy), ale zároveň lákavě a kvalitně. Nikde jsem nenarazil třeba na rozmazané textury nebo odbyté modely, s čímž se v případě handheldových her setkávám poměrně často. A ozvučení? V jeho případě hraje hlavní roli kvalitní hudební doprovod, který opět vyvolává slušný retro dojem a k povaze celého titulu sedí jako zadek na hrnec.
Ve výsledku se tak z Pokémon X vyklubalo velmi kvalitní kapesní RPG, které sice není bez much, ale které nabízí velké množství kladů, ať už jde o souboje mezi Pokémony, jejich vývoj, zpracování otevřeného prostředí, sympatickou audiovizuální stránku nebo ideální kombinaci moderních herních prvků s retro stylem, připomínajícím Pokémon tituly pro starý GameBoy. Možná že tohle všechno nezní nijak výjimečně, ale věřte mi, že pokud dáte hře šanci, chytne vás a nepustí. To přitom říkám jako někdo, kdo o Pokémony už více jak 10 let nezavadil ani pohledem a komu těch 10 let přišly jako něco, co by mělo zůstat ve vzpomínkách na dětství plné snahy zruinovat rodiče finančně nákladným sbíráním všech možných samolepek nebo kartiček. A když Pokémon X zaujal mě, určitě zaujme i vás. Ať už hledáte pořádný Pokémon titul, pořádné RPG pro Nintendo 3DS nebo jenom hratelnou připomínku dětství, s tímhle počinem chybu neuděláte.
Recenze
Pokémon X - úspěšný návrat ke klasice
Překvapivě zábavné, propracované a rozsáhlé RPG, které má všechny dispozice k tomu přilákat i běžné hráče, ne jen fanoušky Pokémonů. I když vás ty japonské potvory nezajímají, určitě se budete dlouho a dobře bavit.
Líbí se nám
- prosté, ale zábavné souboje
- vývoj Pokémonů a možnost je sbírat
- rozsáhlé prostředí
- sympatická audiovizuální stránka
- kombinace retro stylu a moderních prvků
Vadí nám
- zpracování rozhovorů
- počáteční jednoduchost soubojů
Je to super mame v rodine 2 x 3DS XL a parime jak X tak Y a je to suprova zabava . Myslim ze nikdo koho tento zanr zajima nebude litovat vylozenych penez.
Tak jednak ten handheld nestoji tolik co konzole a jednak bych si ho koupil kvuli jedny hre klidne. A je tam vic super her co jsou do kapsy jak sity.
A kdo bude sedět dom a a hrát Pokémony? Pokémony máš na cesty, doma můžeš hrát na PC nebo konzoli.
Tak kto su bude kupovat handheld za cenu konzole pre jedinu hru?
Přes Emu to naprosto ztrácí to kouzlo který maj Pokémoni rovnou v názvu (POcKEt MONsters) .
Da sa to hrat skrz emulator ^_
Já musím zůstat u White (nemám 3DS) , ale spolužák X má, a je to naprosto boží. Jenom ti starteři pořád nemají na druhou a čtvrtou generaci.
Já si kvůli tomu asi 3ds i koupím. Jedny z nejlepších herních zážitků mám pravě z hraní Pokemon Yellow na Gameboy Color.
Já chci hrát taky Pokemon X/Y, ale nemám 3DS
kdyby to potkalo i domací konzole nic by se nestalo. Pokemoni jsou samozřejmě taky na wii, wiiu ale ty pokemon rumble to je hrozný
U nas si kdekdo u pokemonu vybavi televizniho, infantilniho zmrda pikacu! Ale faktem je, ze tahle serie jrpg patri k tomu nejlepsimu co handheld kdy potkalo.