Tvůrčí celek Flying Wild Hog, který stojí za ztřeštěnou střílečkou Hard Reset, připravil další šílenost. Od futurismu opustili a přesunuli se raději do moderní doby. Konkrétně do východní Asie za remakem starého Shadow Warrior. Jak se ten remake vlastně povedl?
Legenda o Lo Wangovi
Příběh Shadow Warrior se točí kolem japonsko-čínského pána, který sbírá a skupuje cennosti, a jeho bodyguarda Lo Wanga. Jednou takovou vzácností je i meč Nobitsura Kage, který má Lo Wang za úkol získat od jednoho na první pohled úplně normálního japonského mistra. A jak to tak bývá, něco se pokazí. Hrdina skončí bez peněz, bez meče a ještě k tomu všemu jste na pokraji smrti. Lo Wang je ale tak trochu zvláštní chlapík a svůj úkol splní i kdyby to znamenalo, že se vzdá svého života.
Aby toho ale nebylo málo, svět začnou obydlovat příšery a démoni z říše stínů a mrtvých. Přímo krásný začátek dne. Ale ne všechno je úplně v háji, protože se k vám na vašich cestách připojí Hoji, jeden z démonů, který je tak trochu praštěný a nemálokrát vám prozradí nějaké pěkné drby o démonech a jejich slabinách.
Příběh samotného Shadow Warrior je ovšem dosti spletitý a mnohdy se stane, že se ztratíte ve víru dialogů, cut-scén a neustálého zvyšování informací, které těžko vstřebáte. Možná proto hraje příběh Shadow Warrior až druhé housle.
Temný válečník v temném světě
Hlavním tahákem hry je totiž především šílená akce. A to hlavně s katanou, která je vám vždy po ruce. Ovládání je přitom velmi jednoduché a navíc se v pokročilejších fázích hry dostanete i k jakési obdobě magie, která vás vyléčí, poskytne ochranu či dodá vaší kataně speciální schopnost nebo manévr. Katana a souboje s ní ovšem není všechno, na čem se hra zakládá. Mimo ní se vám do rukou dostane i velký arzenál zbraní. Zastřílíte si s celou řadou kvérů od pistole přes samopaly až po bazuku, granátomety a další hračky, díky kterým nebude problém vymýtit démony ze světa a získat meč.
Každá ze zbraní a schopností či dovedností je navíc samostatně vylepšitelná. Vězte, že bonus ke zranění, větší výdrž nebo větší zásobník vám pomohou v téhle válce. Každá položka se navíc vylepšuje pomocí odlišných věcí. Zbraně můžete vylepšit pomocí nasbíraných peněz, magické schopnosti pomocí krystalů a pasivní dovednosti pomocí získané karmy. I přes to všechno si však, alespoň na střední obtížnost, bez problémů poradíte jen s katanou, se kterou je radost bojovat.
Hra ale nepostrádá ani zájem o to vás mučit během bossfightů. Nejde o nijak zvlášť těžké bosse, když se najde vhodná taktika, je to až zoufale jednoduché. Problém ovšem nastává v tom, že souboje jsou natahované. Jeden takový zápas trvá několik minut, z toho většinu času bezmyšlenkovitě bušíte do bosse a zbývající čas se bráníte a uhýbáte před tupou umělou inteligencí nepřátel.
Již o kousek výše jsem nakousl sbírání předmětů. Mimo peněz, nábojů, krystalů a karmy (kterou získáváte po každém zápase soudě dle toho, jak efektivně jste bojovali) můžete sbírat ještě mnoho dalších věcí. Nejvíce ale získáte prohledáváním všech koutů a hledáním tajných lokací. Pak jen doufejte, že najdete cestu zpět. Jak už vám asi došlo, hra nestaví na nějaké komplexní hratelnosti a tak nečekejte nové a originální nápady v každém dalším levelu, jak to u některých her bývá. Shadow Warrior je vlastně v rámci hratelnosti velmi rozporuplný, každý na ní bude mít úplně jiný názor a je spíše určený právě hráčům, kteří vzpomínají na původní titul.
Audiovizuální mazanice
Takže co se týče příběhu, nejde o žádný sofistikovaný příběh po vzoru knih Sira Arthura Conana Doyla nebo Zaklínače a ani po hratelností stránce nejde o žádnou nabušenou FPS hru. Ale stále je na téhle hře něco, na čem se nedá najít snad žádná chyba.
To něco je audiovizuální stránka hry. Není to Crysis a oční orgie se nejspíš konat nebudou, ale jde pořád o relativní nadprůměr, který potěší. V rámci grafiky vážně není hře moc co vytknout. Odlesky, fyzikální efekty, vše je tak, jak má být. Zdaleka nejlepší část hry jsou ale zvuky. Skvělé herecké výkony, výbuchy, skoky a řezy těl katanou jsou perfektní a mnohdy se do nich vžijete natolik, že si budete jen tak chodit kolem dokola a poslouchat. Poslouchat budete ale i soundtrack, který je akční a skvěle padne k nátuře hry. Mnohdy jsem se sám přistihl, jak během souboje nehraju a jen poslouchám hudbu v pozadí.
Japonsko až za hrob
Shadow Warrior určitě není špatná hra. Je vtipná, dobře se hraje a dobře vypadá. Ale jak se říká, i mistr tesař se někdy utne. Naneštěstí tady je ten mistr docela nemotorný. Ke cti vývojářů určitě slouží fakt, že jsem při hraní narazil na minimum bugů. Hra však disponuje problémy v jiných ohledech. Velkým problémem hry je určitě vyšší hardwarová náročnost, vaše grafická karta nemusí zvládat ani střední detaily. Hra je sice i na nejmenší detaily koukatelná, ale to tvůrce neomlouvá.
Problémy potkaly i prostředí. Japonská tématika zobrazená v lesích, chatrčích nebo ulicích působí opravdu nádherně, ale po chvíli hraní se prostředí stane strašně nepřehledným a až zoufale monotónním. Mimo to velmi často nevíte, kam jít nebo co přesně dělat, tudíž budete většinu času bloudit po prázdných místech v naději, že objevíte nějakou cestu dál.
Dalším problémem je také AI nepřátel. Kdo by čekal, že démoni, kteří cestují mezi světy, budou tak blbí a budou na vás nabíhat jako krávy na porážku. Nějaké taktizování, obcházení či vyčkávání by určitě nebylo od věci. Tvůrci se přitom snažili bídnou umělou inteligenci kompenzovat stále se zvyšujícím návalem nových nepřátel. Sluší se však říci, že i přes nové typy v podobě nepřátel se štítem nebo kopím, nejde o nijak převratně těžkou hru. Zkrátka, Shadow Warrior by mohla být skvělá hra, ale řada zbytečných chyb její kvality poměrně sráží, což je velká škoda. Pokud ale hledáte nenáročnou zábavu, stejně byste se měli slušně bavit. Zázraky ovšem nečekejte, pokud podobné hry přímo nevyhledáváte. V opačném případě se budete náramně bavit i přes zmíněné chyby.
Recenze
Shadow Warrior – katana vyřeší všechno
Představte si šílenost s katanou, bazukami, samopaly, bombami a démony. Tohle všechno smíchejte do jednoho hrnce s příměsí zajímavého příběhu, vtipných dialogů a skvělého audiovizuálu a dostanete Shadow Warrior. Jen pozor, abyste se nespálili o vyšší HW nároky, nepřehledné prostředí a blbé nepřátele.
Líbí se nám
- katana
- vtipné dialogy
- dobrý audiovizuál
- pořádná šílenost
Vadí nám
- vyšší HW nároky
- monotónní a nepřehledné prostředí
- AI nepřátel
- nudné bossfighty
zabaví na hoď ku jinak nic moc
to je přesně ta hra od který sem nečekal nic a byl sem k ní hodne skeptickej ale díky tomu sem byl mnohem víc překvapen jak se hra hodně blíží ačkovejm titulum … a bossove byly sice stereotypní ale jak byly obří tak mě to nák nes*alo
Darkman: Ano, jak se povedl remake. To je bráno jako označení. Kdybych třeba recenzoval Call of Duty: Ghosts, tak přece nebudu mluvit o prvním díle. Tohle přirovnání jsem chtěl jenom říct kvůli tomu časovýmu rozdílu. A co vidím zvýšeného na HW nárocích a abych si je ověřil? Promiň, já tu hru asi nehrál. To bych měl příště nejspíš udělat, že?
EDIT: Jak říkám, já netvrdím, že jde o špatnou hru. Mně se dokonce i líbila, ano. Ale i k podobným hrám mám prostě trochu jiný nároky. Jestli se tobě hra líbí, beru, respektuji, ale já to vidím takto.
Honzas: tak sám se na začátku ptáš, jak se povedl remake, takže nenapsat o původní hře ani ťuk je docela divné, navíc když jí pak vyčítáš něco, co k ní patří. To je jako bys u Heroesů kroutil hlavou nad tím, že se hrajou na tahy. A jestli jsi čekal něco jiného, tak to není problém hry.
A HW nároky si ověř, než je dáš do záporů. Nevím, co na nich vidíš zvýšeného. Zároveň si můžeš na různých místech ověřit problémy s optimalizací.
Honzas: Jo máš pravdu, každému vyhovuje něco jiného. Já jako děcko pařil Doomy, Hexena, Heretica a později Tomb Raidera ( ) , takže sem zvyklý a baví mě hledat, řešit hádanky a celkově se snažit. Takže sem tím asi dost ovlivněný
countertroll: Neříkám přímo, že jde o špatnou věc. V jiných hrách bych podobnou věc opravdu ocenil, ale v podobné hře? V takové střeštěnosti bych si rád užil ryzí režničinu, která není neustále oddělována těmahle "nudnýma pasážema". Je fakt, že jsem primárně vychovanej na zmíněných koridorovkách, ale to neznamená, že nedokážu ocenit změnu nebo originální nápad. Pouze mi to k takové hře vůbec nesedí, a právě protože cílí na novější hráče, tak až na konkrétní pamětníky se to nemusí nikomu moc zdát. Ale jak se říká. Sto lidí, sto chutí.
Darkman: Nevím, co je špatného na "vyšší HW nároky". Pokud je mi dobře známo, hra vyloženě špatnou optimalizaci nemá. Spíš je právě novinkou, že se vyšší HW nároky schovávají za špatnou optimalizací (alespoň podle hráčů) .
K zvyšování informací… To bylo samozřejmě myšleno jako zvyšování POČTU informací. To neříkám, že je špatně. Vůbec ne, navíc je to úplně všude. Mluvim spíš o tom, že se hra snaží hráči vnutit nejen zajímavé poznatky (a to vlastně neustále) , ale i naprosto zbytečné a potřebné informace (kterých je ještě víc) .
Ke zmínce o původním Shadow Warrior. Ano, přiznávám, nehrál. A Ano, přiznávám, vůbec se mi nechce. Proč? Mým úkolem bylo zrecenzovat Shadow Warrior z minulého roku. Byť jde o remake a nějaká zmínka o předlože by možná přišla vhod, jde především o to jak se hra jeví nyní. Jak se hraje nyní. Jak vypadá nyní. Jaký je příběh nyní. Problém taky je, že 7/10 neznamená špatnou hru. To je stále nadprůměr a osobně mě to bavilo víc než takový Serious Sam s velmi podobnou náturou.
sorry, ale recenze jak z praku…
to je teď nějaká novinka, že se špatná optimalizace schová za "vyšší HW nároky"?
nevěděl jsem, že je možné "zvyšovat informace"
ani jedna zmínka nebo srovnání s původním Shadow Warrior? že by ho autor nehrál? na steamu je zdarma, doporučuju před recenzí aspoň vyzkoušet, pak by některé názory zřejmě přehodnotil
Vypadá to romanticky.
Hmm… možná zkusím Připomíná mi to starého Serius Sama
"Mimo to velmi často nevíte, kam jít nebo co přesně dělat, tudíž budete většinu času bloudit po prázdných místech v naději, že objevíte nějakou cestu dál. "
Já nevím, ale toto mi nepřijde jako zápor, však v originalním Shadow Warriorovi člověk prostě musel hledat, kudy jít, hledat klíče a snažit se. Mužem být rádi, že to není blbá koridorovka ala CoD, kde člověk ví naprosto přesně kde má běžet i po slepu, a když už mu něco stojí v cestě tak to vyhodí do luftu…
Tak v dnešní záplavě nudy a neoriginality se něco zábavnýho hodí.
Tie 3 velke bossfighty boli celkom epicke, horsie boli tie zvysne, hlavne ten posledny pri tom chrame, vystrielate za polhodinu viac emzakov ako Stallone ludi vo vsetky 4 dieloch Ramba dokopy
krasne ujety a navic oldschool, vcelku zabava