Recenze z hraní PS3 verze hry
Není třeba měnit něco funkčního. Nemá to smysl, jelikož jde stejně o tu komunitu, jejíž věrnost jste si už získali svou prapůvodní vizí a podstatné zásahy do svatořečené hratelnosti chápe jako urážku na cti. Změňte naopak maličkosti a z takových konzervativců se rázem stane progresivní jádro, kterému chybí nové nápady. Víme, že volání o pomoc ve vesmíru nikdo neuslyší, brblání komunity ovšem ano. Jde-li navíc o tak specifickou sérii jako je Dark Souls, dá se snadno předvídat, jaký randál si pravděpodobně vyslechnete, když se jako vývojáři z From Software rozhovoříte o přístupnějším pokračování.
Smrtonosné změny
Správně vychovaný hrdina neumírá na skalních římsách, to ví přece každý průměrný hráč, který byl alespoň jednou třeba pekle, kam Lucifer nechal instalovat neviditelné oplocení. Správný hrdina se také léčí z bodných ran s poselstvím, že žádné břicho není tak rozpárané, aby to minutka odpočinku za skalou nespravila. Tady se hraje podle jiných pravidel!
Dark Souls II, potažmo celá série, o hrdinech není. V tom masivním kyrysu se klepe hráč, jehož sebevědomí odteklo spolu s poslední kapkou léčivého lektvaru. S flakónky života vývojáři opravdu šetřili a na rozdíl od jedničky vám do batohu žádné nepřipraví. Zcela podle filozofie Dark Souls vám ke všemu v úvodu nikdo ani neprozradí, že si prázdné lahvičky musíte obstarávat sami. Pokud tedy nejste dostatečně pozorní, klidně budete prvních pár hodin kroutit hlavou nad jejich absencí.
,,S flakónky života vývojáři opravdu šetřili a na rozdíl od jedničky vám do batohu žádné nepřipraví. Zcela podle filozofie Dark Souls vám ke všemu v úvodu nikdo ani neprozradí, že si prázdné lahvičky musíte obstarávat sami„
S vaším zdravím souvisí i další mechanika, která se objevila už v Demon´s Souls, aby se v prvním Dark Souls vytratila a teď oslavila návrat. Znáte to, když se na obrazovce objeví nápis YOU DIED? Ano? Tak teď se připravte na to, že pokud jste nezemřeli v humánním stavu, pomyslná smrtka vám lehce přistřihne metr zdraví. Nejprve to není nijak zásadní a změnu takřka nepostřehnete, ale zkuste si zemřít třeba desetkrát a zdraví máte najednou v půlce.
Zatím jsme hovořili pouze o změnách, které jsou spíše kosmetické a nijak výrazně základní motiv hry nemění. Co když vám ale povím, že v druhém díle lze volně cestovat mezi již navštívenými ohništi. Ze hry se díky tomu vytratila nutnost dlouhých přesunů, které hráč musel absolvovat, chtěl-li například navštívit velmi vzdálenou postavu, jejíž služby potřeboval.
Na druhou stranu je logické, že autoři tuto možnost hráči dali. Vylepšovat se nově totiž nemůžete u jakéhokoliv ohniště. Statistiky si lze vylepšit jen u postavy, která se nachází u konkrétní vatry, což vám podobně jako v případě léčiv nikdo nevysvětlí a vy si tak musíte tápat sami a čmuchat všechno, co autoři tentokrát připravili.
,,Statistiky si lze vylepšit jen u postavy, která se nachází u konkrétní vatry, což vám podobně jako v případě léčiv nikdo nevysvětlí a vy si tak musíte tápat sami a čmuchat všechno, co autoři tentokrát připravili.„
Aby toho nebylo málo, vývojáři zatli tipec i věčným grindům, tedy plenění oblastí dokola a dokolečka. Pořád lze některé lokace řádně dřenit, v určité chvíli se ale v jednotlivých oblastech přestanou obnovovat nepřátelé. Tak se stane v momentě, kdy už jste jich vybili určitý počet a autoři jako by nám tím říkali: ,,Tady už to procházíš poslepu, duše zadarmo ale nedostaneš!“
Celkově mi změny, které provedli ve From Software, připadaly ku prospěchu věci. Nejde o to, že bych se korunoval nějakým univerzálním soudcem a tvrdil, že na Dark Souls II není nic špatně a hra je to dokonalá. To co se od minula změnilo, mně osobně ozvláštnilo hru natolik, že jsem se výborně bavil. Otázkou samozřejmě zůstává, nakolik to všechno úsilí bylo potřeba, když jádro hratelnosti vlastně pořád funguje stejně.
Značková atmosféra, značkový svět
Co se v Dark Souls nikdy nedalo zaměnit s jinou hrou, to byl herní svět a jeho romantická izolovanost, suchost a brutalita. Tam kde se ale první díl vytasil s ponurými podzemními oblastmi a maximálně nechal hráče nakouknout do rozlehlých hradních komplexů, tam se pokračování drží malebných, někdy až kýčovitých, zákoutí. Ne že by byl nový svět atmosférou úplně jinde, ale je z něho cítit invence autorů přijít s něčím novým
Drangleic se také rozprostírá na výrazně větším prostoru, který zaplňují někdy více někdy méně atraktivní lokace. Nemám problém s technickou kvalitou hry, jelikož osobně dám spíše na dojem z kompozice obrázku, než na pocit z totální ostrosti. Staré konzole už jsou samo sebou v důchodu a rozlišení 1080p jsme si na nich nakonec moc neužili, proto ani Dark Souls II nebudu mít za zlé, že textury už nejsou v největší formě. Co mi ale vadí, to jsou ty generické hradní koridory, s nimiž jsem měl problém už v prvním díle, a které jsou i tady zřejmě proto, aby hráčům zkazili zážitek po nádherných lokacích, jako je kupříkladu Majula.
,,To co se od minula změnilo, mně osobně ozvláštnilo hru natolik, že jsem se výborně bavil. Otázkou samozřejmě zůstává, nakolik to všechno úsilí bylo potřeba, když jádro hratelnosti vlastně pořád funguje stejně.„
Ať už se nacházíte ve hře kdekoliv, opět potkáte řadu tajemných postav, které sice vaši přítomnost okomentují, vy je samotné ale neovlivníte jinak než svým mečem či nákupem. Minimalistický děj ve hře najdete, potíž je ale v tom, že autoři až moc sází na to, že tady si na nějaké rozmáchlé dialogy nikdo nepotrpí. Možná si řeknete, že jenom blázen by chodil do světa Dark Souls kvůli story. Když ale jiným RPG hrám vyčítáme trapné příběhy, proč bychom se tady neměli pozastavit nad absencí jakékoliv vypravěčské techniky, jež se ve zdejším světě smrskla na pseudomystické vyprávění bizarních postav.
Dotkla se nás dokonalost
Jakmile však přestanete řešit ,,podružné“ věci, jakkoliv je tohle slovní spojení zavádějící, těšte se na klasický systém Dark Souls, kdy slzy potečou proudem. Jednou to bude z radosti, podruhé frustrací, pokaždé se ale budete bavit systémem tak dokonale nastaveným, že by mohl zbytek RPG pelotonu tiše závidět.
Mluvil jsem o tom už v souvislosti s minulým dílem a budu o to mluvit i zde. Obtížnost je kapitola sama pro sebe, je neuvěřitelně chytlavá a nehází klacky pod nohy, je férová a dokonce vám dá šanci i ve chvíli, kdy by s čistým svědomím mohla opět ukončit vaše snažení nápisem ,,YOU DIED“. Mám na mysli klasické přepadovky, které sice přijdou náhle, hra vám ale dá dostatek času (čti: sekundu) na to abyste zareagovali. Je to fér? Je to fér!
,,Když ale jiným RPG hrám vyčítáme trapné příběhy, proč bychom se tady neměli pozastavit nad absencí jakékoliv vypravěčské techniky, jež se ve zdejším světě smrskla na pseudomystické vyprávění bizarních postav.„
Vysoká obtížnost není pro každého. Ten kdo si ji zamiluje, ale bude mít tendence k nekritickému honorování jinak velmi specifického díla, které druhou stranu ,,barikády“ nutí ke hledání chyb i tam, kde to není vhodné.
Třídy jsou v podstatě totožné s těmi z minula a stejně jako v prvním Dark Souls též platí, že si ze zvolené postavy ve hře stejně nakonec můžete udělat libovolnou mašinu na zabíjení. Počáteční volba tak ovlivňuje zejména úvod hry, kde díky nativnímu vybavení a rozložení bodů ve statistice budete muset zvolit, s ohledem na vybranou postavu, adekvátní styl.
Kolem a kolem nemohu jinak a musím celý systém spolu s jeho natvrdo postavenými pravidly chválit. Dokážu si dokonce představit, že ani příště, ani přespříště nebudu kritizovat jeho vyčpělost, poněvadž se jedná o typický příklad pečlivě broušeného diamantu, který se autorům několikanásobně vyplatí.
,,Dokážu si dokonce představit, že ani příště, ani přespříště nebudu kritizovat jeho vyčpělost, poněvadž se jedná o typický příklad pečlivě broušeného diamantu, který se autorům několikanásobně vyplatí.“
Kašlete na pivo, zajděte na jednu smrt
Pro Dark Souls mám slabost, přiznávám to na rovinu s tím, že jsem se musel hodně přemáhat, abych dal dohromady hodnocení, které se co nejméně opírá o pilíř mého fanouškovství. I když se ale oprostím od symptaií, které chovám k sérii Dark Souls, pořád mi vychází skvělá hra plná ryzí hratelnosti. Na druhou stranu nic kromě perfektního systému a atmosférického světa bohužel nenabídne. Je to jediná hra, které to odpouštím.
Recenze
Dark Souls 2 – je umírání stále zábavné?
Unikátní zážitek ve spojení s takřka dokonale nastavenými pravidly. Dark Souls II je slunce na zamračeném RPG nebi.
Líbí se nám
- skvělý systém
- nastavení obtížnosti
- změny ozvláštňující hratelnost
- unikátní atmosféra
Vadí nám
- absence vypravěčského stylu
- místy nezajímavé koridory
- čas, který si to od vás vezme
dopitapetr – správnej konzument, kterej nám je příkladem
dopitapetr: To se urcite vyplati poridit si to a zahrat za takovou chvilku xD Uplna dekadence hrace+ herniho prumyslu ! ! ! lol
Dark Souls 2 takto dohrán za 22 minut a 3 vteřiny [ odkaz ]
Miky – dal bych to i do plusu. Pro nekoho to je minus, pro vetsinu plus.
to 007assassin: Ty mínusy zas tolik nerozhodují o samotném hodnocení, respektive kvůli tomu času hra nedostala 8/10.
Vieš, niektorí tu aj pracujeme, máme reálny život, ďalšie koníčky a nemáme čas opakovať jednu a tú istú pasáž hry 10-20 krát.
proč je v mínusu "čas, který si to od vás vezme" místo toho aby lidi byli rádi, že si zahrají dlouho za ty prachy, které taky dnes moc nejsou
Chepa – jedině dobře
23cicer – from software prohlasili, ze na PC mame cekat E3 grafiku.
zas tu bude zástup anti-grafiků (blablabla) , ale ať to na pc nevydaj vyblitý tak, jako se to podařilo na old-genu
GoOdTiMe: Tak to vypadá že tento díl nejspíš vynechám.
Dopitapetr: Je to 75 dil indiana. .
Taky se na indiana divam. . Ale opakuje se to samy co pri vydani jednicky. . Autor prosel sotva prvni lokaci a sel psat recenzi. . To mi vadi. . U hry jako DS dvojnasob. .
Ne ne ne. Ruce pryč. Hra dobrá ale asi bych musel někoho zabít. Mě stačilo dneka Jak and Daxter. Ta hra se nedá. Myslel jsem že rozkopu barák. Serií jsem hodil pryč a raději jsem si pustil inFAMOUS 1 a Killzone 2 které jsem si koupil a které jsem asi 2 roky nehrál
Stála i s poštou 5400
A nechceš se podělit?