Recenze z hraní PlayStation 3 verze hry
Castlevania je pojem známější především pro starší hráče, přesto jde stále o velmi zvučné jméno, které se ještě nechce odebrat do věčných lovišť virtuálního světa. V roce 2010 tak na nás udeřil restart v podobně ambiciózního titulu Castlevania: Lords of Shadow, který rozehrál příběh slavného Drákuly od znova. Poté přišlo pokračování v podobě Lords of Shadow: Mirror of Fate, které vyšlo pouze na Nintendo 3DS. Nejedná se však o pokračování v pravém slova smyslu, Mirror of Fate pouze rozšiřuje příběh rodů Belmontů. Ti ale hrají v této sérii hlavní roli, takže vlastně o pokračování jde.
Na začátku třetího dílu této série (i když nese číslovku dvě), hra v několika minutách převypráví události předchozích dílů. Informace ale na vás chrlí s takovou kadencí, že při předchozí neznalosti příběhu budete mít v hlavě pěkný nepořádek a ani první minuty hraní vám neudělají moc jasno. Gabriel Belmont, který si už nějaký ten čas říká Drákula, se totiž po opravdu dlouhém spánku ocitá až v současnosti. Zesláblý a sotva chodící vládce stínů je už znechucen tou nekonečnou věčností, kterou strávil na světě, a proto mu starý známý nabídne férovou nabídku. Když mu pomůže porazit jeho nepřítele, s nesmrtelností je konec. Jediný háček je ale v tom, že oním nepřítelem je Satan a právě Drákula je jedinou bytostí, která se mu dokáže postavit. Jeho momentální forma je ale více než k plácí a jak už to tak bývá, musí všechnu svou sílu získat zpět.
V předchozích řádcích jsem odhalil jeden z největších posunů nového Lords of Shadow, a sice přesun do současnosti. Přijmutí tak velké změny jistě záleží na hráčských preferencích, tak jako tak si ale tvůrci zaslouží poklonu za poměrně riskantní čin. Vyplatil se? Značně futuristické a industriální ztvárnění současného světa, alespoň podle mě, ke Castlevanii moc nepasuje. A i když se hra má odehrávat v současnosti, nepřátelé často vypadají jako z daleké budoucnosti a boj se střelnými zbraněmi rozhodně nepodporuje původního ducha Castlevanie. Přitom okamžiky, kdy se potulujete po temných ulicích, kde projíždějí auta a žebráci žádají o almužnu, působí velmi dobře, jenže jakmile se dostanete do uzavřených prostor, veškerá atmosféra vyprchá. Aby ten přerod do současnosti ale nebyl tak jednoduchý, téměř polovina hry se odehrává zpět v jedenáctém století, takže se můžete těšit na všechno to pompézně vypadající gotické harampádí jako v předchozích dílech.
Pixel kam se podíváš
Ono rozladění z přechodu do současnosti je způsobeno především špatným grafickým zpracováním, které zkrátka hře moc nepřidá. Některé textury bych se nebál označit za vyloženě škaredé, což bohužel nedokáže zamaskovat ani absence technologií, které by dokázaly hru o něco přikrášlit. Především antialiasing je v Mercury Steamu asi zakázané slovo. Jakýkoli objekt s alespoň trochu rovnými hranami je natolik kostičkovaný, že je to až hanba. Když si navíc uvědomíte, že hra vychází v roce 2014, kdy jsou konzole předchozí generace na špici a za tu řádku let by s nimi už vývojáři měli umět pracovat. Přitom level design není vůbec špatný, o čemž nás už přesvědčil první díl. To platí hlavně o okamžicích, kdy se ocitnete zpět v jedenáctém století, kde se opět můžete těšit na kolosální gotické stavby a charakteristickou atmosféru plnou původní upírské Castlevanie.
Abych byl ale spravedlivý, konverze pro osobní počítače vypadá graficky o dost lépe a pokud patříte mezi vizuální fetišisty, rozhodně doporučuji verzi pro PC. Aby to rozhodování ale nebylo tak jednoduché, jedná se o konverzi z konzolové verze, takže ovládání pomocí klávesnice a myši vás zrovna dvakrát nepotěší, hra totiž počítá s tím, že budete i na počítači hrát s konzolovým ovladačem. Co si zaslouží jednoznačnou pochvalu, je hudební doprovod, který se ke hře neuvěřitelně hodí a když už to nedokáže pochybné grafické zpracování, alespoň hudba dotváří potřebnou atmosféru. Za soundtrackem stojí nám neznámý španělský skladatel Oscar Araujo, ztvárnění jeho skladeb má ale na svědomí symfonický orchestr z Bratislavy.
God of War po upírsku
Dost už ale o prostředí či zjevně nedoladěném vizuálu. Středobodem každé hack and slash akce je samozřejmě její soubojový systém, který si právě v prvním díle Lords of Shadow získal oblibu velkého množství hráčů. Ano, všichni jsme si uvědomovali do očí bijící inspiraci u mnoha jiných her, ale dobře provedená kopie je pořád dobrá. Princip soubojů je velmi podobný (otázkou je, jestli to je pouze náhoda) především tomu z God of War, ze kterého si hra bere očividně hodně. Z počátku máte dispozici již známý bič, který jakoby z oka vypadl Kratovým čepelím chaosu. Jak se ale postupně dostáváte ke své původní moci, získáte také meč Void, jehož každý úspěšný zásah ukradne kousek nepřítelova života ve váš prospěch. Poslední částí vašeho ztraceného arzenálu jsou rukavice Chaos Claws, které slouží k rozdrcení nepřátelských štítu, přes které dvě předchozí zbraně neprojdou.
Na rozdíl od biče ale rukavice a meč vyžadují manu, která se vám doplňuje za dobře provedené útoky. Jestli jsem hru poměrně ostře kritizoval za grafické zpracování nebo nejistý přechod do současnosti, vyzdvihnout musím soubojový systém, na kterém si tvůrci dali jak je vidno záležet. Pravdou je, že se nijak zásadně neliší od toho z God of War a společné rysy byste mohli najít i s restartovaným Devil May Cry nebo i Bayonettou, ale to nic nemění na tom, že právě soubojový systém vám dovolí si hru užít. Jednotlivých útoků a jejich komb je opravdu hodně a nutno dodat, že v Drákulově provedení vypadají opravdu dobře. Jednotlivé útoky se samozřejmě dají vylepšovat a možné je dokupovat si další a jak postupem času zjistíte, je mezi nimi často velký rozdíl.
Samotné souboje jsou navíc velmi dynamické a procvičí nejen vaši hbitost, ale i logické uvažování. Optimálně načasované vykrytí nepřátelského útoku vám naopak nabízí možnost ničivého protiútoku, zároveň ale musíte dát pozor na to, že i běžní nepřátelé umí útoky, které jednoduše vykrýt nelze. A pokud proti vám stojí více nepřátel, stupňuje se nejen vaše pozornost, ale také zábava. Opomenout nemohu také souboje s bossy, které nejen že vyžadují notnou dávku přemýšlení, ale také se na ně skvěle kouká. Na chvíli tak zapomenete na ošklivou grafiku a budete se kochat svým protivníkem.
„Vedle povedených soubojů stojí i stealth pasáže, kterých naštěstí není mnoho, přesto ale tvoří podstatnou část hry.“
Když se řekne A musí se říct i B a v případě druhého Lords of Shadow je ono B nemastné a neslané. Vedle povedených soubojů stojí totiž stealth pasáže, kterých naštěstí není mnoho, přesto ale tvoří podstatnou část hry. Ne, že by byly vyloženě špatné, ale zaručeně vás vytrhnou z rychlého tempa, které hra získává především díky častým soubojům. Poměrně rychle tak musíte přepnout na úplně jiný styl myšlení, což velkému množství hráčů určitě nesedne. Tyto stealth pasáže navíc představují základní rozpor, co se týče Drákuly samotného. Na jednu stranu je to totiž jedině on, který dokáže porazit samotného Satana a na stranu druhou se i přesto musí sem tam plížit proti řadovým protivníkům. Z počátku hry to lze pochopit, protože získáváte zpět své ztracené síly, ale v pozdějších částech hry si možná občas zaťukáte na čelo.
Aby byl výčet herních situací kompletní, nesmím zapomenout ani na klasické pasáže kde musíte lézt, skákat nebo před něčím utíkat, ostatně tak jak to mají v oblibě i ostatní hack and slash akce. Tyto pasáže se dají taktéž lehce přirovnat ke God of War, i když co do hbitosti je na tom Drákula rozhodně daleko lépe než Kratos. Abych ale hře úplně nekřivdil, má i dostatek svých vlastních nápadů, i když jde ale jen o drobnosti. Ze soubojů s bossy doslova čiší chuť tvůrců kreativně se vyřádit a potěšila mě také dynamická kamera. Nad novinkou v podobě otevřenějšího světa zajásají především fanoušci série, ti ostatní budou spíše zmateni, protože v tomto žánru jsme zvyklí na koridorový postup vpřed.
„Hra na mě působí jako marná snaha o přemrštěnou inovaci a vlastní invenci, když právě prvnímu dílu byla vyčítána její přílišná inspirace u jiných her.“
Zatímco první Lords of Shadow se vám buďto líbilo nebo nelíbilo, s vyhodnocením situace u druhého dílu je to už malinko složitější. Někoho odvážný přesun do současnosti potěší, někoho zase naštve. Stejně tak cestování mezi dimenzemi někdo odsoudí jako hloupost, jiný zase ocení zajímavý nápad. Tak jako tak se mi ale zdá, že si v Mercury Steamu vzali velké sousto, které nezvládli přežvýkat tak, jak by si přáli. Hra na mě působí jako marná snaha o přemrštěnou inovaci a vlastní invenci, když právě prvnímu dílu byla vyčítána její přílišná inspirace u jiných her. To vše je ale obal, který někomu sedne a někomu ne. Klíčové je, že hra nabízí propracovaný a zábavný soubojový systém, který sice není kdoví jak originální, ale dobře funguje. Gabriel Belmont je navíc zajímavý charakter, se kterým se dá poměrně rychle ztotožnit, a o to více vás hra bude bavit. Zážitek sice kazí na konzolích škaredá grafika a ne úplně ideální vyprávění příběhu (časté a zdlouhavé cut-scény dokážou být velmi otravné), ale až se po nějakých patnácti hodinách dostanete na konec, zjistíte, že to vlastně byla docela slušná jízda.
Recenze
Castlevania: Lords of Shadow 2 – s Drákulou potřetí a naposledy
Druhý díl Lords of Shadow (celkově třetí z nově restartované Castlevanie) tak trochu připomíná dort pejska a kočičky, kdy se nás tvůrci snaží ohromit otevřeným světem, cestováním mezi dimenzemi nebo stealth pasážemi. Naštěstí vše zachraňuje povedený soubojový systém, díky kterému si hru přeci jen užijete.
Líbí se nám
- propracovaný soubojový systém
- ohromující gotické stavby
Vadí nám
- diskutabilní přechod do současnosti
- stealth pasáže
- zastaralé grafické zpracování
Celkem solidní rubačka. Mám jen 2 neduhy :
1. Každou lokaci prolézáte 4x za hru a nehorázně se tak natahuje herní doba, už mě to decela prudí.
2. Při ovládání na klávesnici a myši se stále ukazují konzolová tlačítka – Press X, B, A abych každou scénu zastavoval a koukal na papírek co mám zmáčknout. To je tak těžké udělal popisky k PC? Naprosto zdrcující okamžik byl v scéně – Press Left D-PAD – WHUT THE FAAAAK, já nemám žádný D-PAD co to má být za klávesu OMG a hned poté následovala smrt muhaha…. šmejdi.
Missty: Na grafiku většinou příliš nehledím, ale musí být zmíněna. Kdyby jsi nezmínil grafiku, tak ta recenze by nebyla úplná.
Skareda grafika? ? No ja si myslim že grafika neni tak podstatna, když te ta hra baví
pry skareda grafika na konzolich , sice to neni graficky top, ale myslim ze ‚skareda‘ je trochu silne slovo, uz jen podle dema co jsem hral je grafika na konzolich vic nez nadprumerna , ale jestli je autor recenze prevazne pc hra tak chapu, od prvniho lords of shadow ale urcite pokrok vpred….
. . a osobne si nemyslim ze, tohle byl posledni dil. . nebo spis doufam ze bude pokracovani
kotlik: presne! serie Castlevania je zarukou krasneho vizualu. . na tom si Mercury Steam dali vzdycky zalezet. jen nevim na jakem enginu hra bezi. . myslim ze jsem nekde cetl ze je to prave Fox engine. . kdyz tak me opravte
Tak ještě, že je v podnadpisu PS3 Recenze, jelikož na PC je grafika, ketrou neměla žádná vydaná hra. CryEngine 3 je hnus. Málem jsem ejakuloval, když jsem viděl tu GPU nádheru. Optimalizace bez problému. Thief, AC, Crysis2, 3, se můžou jít před touhle nádherou zahrabat.
prej zastarala grafika musim se smat. . hra na PC vypada skvele! snad ani nektere velke tituly nemaji takovoudle grafiku a optimalizaci uz vubec ne. . nevim co to tady pisete za nesmysly
Silchas Zmar: Právě, no. Normální člověk si to užije a ta hra si to zaslouží, to jen ty takzvaný "znalci her", který to musej nějak ohodnotit, s tím maj problémy.
Skallagrim Ale, když člověk kukne třeba na Steam a recenze uživatelů, tak jednoznačně převládá nadšení a to samé na Metacritic… 8. 2 je slušné u PS3 verze
Skvělá a skvěle vypadající hra, jedna z nejlepších poslední doby. Jeden bodík jsem si strhnul za konec, kterej je, oproti prvnímu dílu, takovej nijakej. DLC s Alucardem taky fajnový. Ty recenze na tuhle hru by se neměly snad ani zveřejňovat, zbytečně jen můžou odrazovat potenciální zájemce.
No na PC by to mělo být graficky dost dobré …. maj reklamu na stránkách AMD …. a vypada to hustě…. . , ale jinak nemastná neslaná hra takže možná později na ni mrknu.
Recenze pěkná, ale co mi nejde do hlavy je to, jakým způsobem autor odsuzuje vizuální stránku hry. Hrál jsem zatím jen demo, plnou verzi koupím až trochu spadne cena, ale grafika se mi moc líbila a jsem si jistý, že hodně hráčů co Lords of Shadow 2 na konzolích hráli se mnou budou souhlasit.
Lukkys: Ještě doplním, že Mirror of Fate vyšel v HD i na konzole.
Grafika je skvělá. Zkuste PC, přece PS3 už to má za sebou.
Lords of Shadow: Mirror of Fate, které vyšlo pouze na Nintendo 3DS – Oprava – vyšlo i na PC, před nedávnem sem ho dohrál