Když se naplno rozbouřila nová vlna kickstarterových projektů, těžko jsem si tehdy mohl vůbec představovat, že budu do roka recenzovat hned několik titulů, které se podařilo zafinancovat právě díky téhle crowdfundingové platformě. Ještě zajímavější ale je, že s pomocí Kickstarteru dostalo zelenou velké množství zatraceně propracovaných titulů, mezi něž se řadí i Divinity: Original Sin od Larian Studios. Hra, která dokazuje, jak moc vděční bychom tomu Kickstarteru měli být.
Do Rivellonu ve dvou
Věřte nebo ne, čeká vás klasická hra na hrdiny, jak jsme ji už před lety poznali třeba v Baldur´s Gate. Skládat družinu, obchodovat, vylepšovat, krást, bojovat i kecat budete vlastně napříč celou hrou a tady by asi nebylo namístě nijak honorovat titul, který tyhle tradiční hodnoty až ortodoxně vyznává. Co je ale třeba vypíchnout, to je až maniakální snaha již prověřené koncepty nějakým způsobem inovovat a když ne přímo radikálně měnit, tak alespoň přinášet provedení, jaké zatím v žánru nemá obdoby.
Typickým příkladem budiž snaha ozvláštnit vaše putování kooperační složkou Divinity, která nejenže dává druhému hráči do rukou plnohodnotnou hru, ale do jisté míry ho i tlačí nesouhlasit s vámi a vlastními názory měnit a leckdy i komplikovat celé vaše snažení.
Do místního světa, Rivellonu, přijíždíte ve dvojici jako takzvaní Source Hunters. Do těchto míst jste byli povoláni kvůli vraždě, jejímuž pachateli se máte dostat na kobylku. Že postupem času nebudete řešit pouze jednu mrtvolu a že vám cestu bude křížit jeden ,,Muahaha“ boss za druhým, to snad ani nepovažuji za spoiler – právě naopak cítím povinnost vás na jistou klišovitost místní chásky upozornit. Sám jsem s ní ale překvapivě neměl problém, poněvadž ji celkem umně vyvažuje interakce s místní populací.
V kontrastu s jednoduchým příběhem shledávám postavy, rozhovory a úhrnem vše, co souvisí s interpretací značně tradiční story. Většina postav je sice čitelná více než bradavky pod mokrým tričkem, Lariani jim však vtiskli natolik zajímavé průpovídky, že i klasický bojechtivý parťák vás bude svými promluvami bavit. Tvůrci šli dokonce tak daleko, že postavám dali možnost osvojit si talent, jenž umožňuje rozprávět se zvířaty a my si tak můžeme dotvářet místní kolorit i z perspektivy drůbeže a nejrůznějších čtyřnohých mazlíčků.
,,Tvůrci šli dokonce tak daleko, že postavám dali možnost osvojit si talent, jenž umožňuje rozprávět se zvířaty a my si tak můžeme dotvářet místní kolorit i z perspektivy drůbeže a nejrůznějších čtyřnohých mazlíčků.“
Pokud jste tedy slyšeli, že Divinity po stránce scenáristické nemá, čím by protřelého konzumenta umění uchvátila, je to pravda pouze napůl. Drtivá většina rozhovorů totiž za kapku soustředění rozhodně stojí a to ani nemluvím o tom, že se dvojice hlavních protagonistů v rozhovoru klidně může pustit do křížku.
S partou do lesa
Ten pravý RPG binec ale začíná až ve chvíli, kdy naberete ke své dvojčlenné skupince ještě další neohrožené soudruhy. Slovo binec používám zcela záměrně, neboť ani Divinity: Original Sin není na první úchop zrovna z příjemného materiálu. Nenechte se zmást krásnou, jakoby malovanou grafikou, která okamžitě evokuje lehce přístupnou hru. Nové Divinity je sofistikovaným RPG, a pakliže nemáte v úmyslu studovat některé mechaniky ve značně obsáhlém manuálu, troufám si tvrdit, že všechny jemné nuance systému sotva pochytíte jen tak ze hry.
Neberte tedy na lehkou váhu ani upozornění stráží zkraje hry, abyste se prozatím vyhnuli divočině. Nepřátelé jsou tuzí, osobně mi tempo hry vyhovovalo a desítky prohraných bitev, na něž prostě scházely schopnosti, s odstupem času stejně považuji za královsky strávený čas. Hra mě nutila taktizovat a tlačila mě do užívání všeho, co nabízí a to je klasický kámen úrazu přehnaně lehkých her, kde stačí proniknout do základních mechanik a zbytek jednoduše nemá cenu studovat – ne tak zde!
,,Nové Divinity je sofistikovaným RPG, a pakliže nemáte v úmyslu studovat některé mechaniky ve značně obsáhlém manuálu, troufám si tvrdit, že všechny jemné nuance systému sotva pochytíte jen tak ze hry.„
Ten má luk, ten má meč a ten plive oheň
Zlatý hřeb zdejšího snažení potom představuje boj, který je tahový, zábavný a zapojuje do akce takřka vše, co se válí okolo. Zejména počáteční pokusy cestovat mimo zdi Cesealu jsou na taktiku hodně náročné, a pokud nemáte čas, ani se do soubojů nepouštějte. Jejich hlemýždí tempo mi kolikrát dovolilo zúčastnit se pouze jedné šarvátky, než jsem musel hru odložit a jít dělat něco jiného.
Když už ale na boj došlo, ocenil jsem prostředí, které se tvůrci rozhodli zapojit. Trochu jsem si tak připomněl první BioShock, kde si voda s elektřinou rozuměli stejně dobře, jako si rozuměl oheň s olejovou skvrnou a třeba takové podpálení nepřátelským mágem se dá řešit v poklidu rozpoutáním bouřky nad bojištěm.
Soubojový systém si ovšem rozumí i s obyčejnými předměty okolo. Na dotěrného orka lze shodit kupříkladu truhlu, jež se válí v dosahu teleportačního kouzla, nebo lze přenést rovnou nějakého nepřítele a zblízka ho seznámit s hlavou jeho kumpána.
Larian Studios se povedl ještě jeden významný kousek. Celý RPG systém koreluje se soubojovými mechanikami tak dobře, že každý nový bod, nová úroveň, hráči zase o něco ulehčí jinak opravdu tuhé souboje. Hned trojice investičních oblastí totiž ovlivňuje počet akčních bodů, na nichž tahové souboje stojí. I prosté rozdělování bodů tedy vyžaduje poznání družiny do té míry, kdy jste nuceni vědět, čí povolání si žádá více akčních bodů do startu, a kterému stačí ,,jen“ vysoká frekvence jejich dobíjení. Proč to celé tak obšírně popisuji? Protože tady +1 k rychlosti znamená víc než zrychlení kroku o 1,32 % a já si díky tomu uvědomil, jak důležité je, opravdu pocítit postup na novou úroveň.
,,Na dotěrného orka lze shodit kupříkladu truhlu, jež se válí v dosahu teleportačního kouzla, nebo lze přenést rovnou nějakého nepřítele a zblízka ho seznámit s hlavou jeho kumpána.„
Pokud byste navíc chtěli do soubojů se značnou výhodou, nikdo vám nebude bránit v užívání stealthu, který si Divinity dovolilo zpracovat až groteskně, kdy se v závislosti na prostředí vaše postava promění buďto v keř, nebo v kámen. Stealth navíc ani zdaleka nesouvisí pouze s výší daného skillu, ale též s vaším osobním umem, kterak se vám zadaří prokličkovat mezi zraky nepřátel, což mě osobně okouzlilo a přimělo používat kradmý postup i přesto, že jsem jinak hodně přímočarý RPG hráč.
Vyrábět, učit se a číst
Čas od času však i to mlácení po hlavách začne nudit a v takové chvíli nastupují na scénu další činnosti. Zajímavě Divinity přistupuje ke craftingu. Výroba je zde přítomna, na všechno ostatní si už ale budete muset přijít sami. Chcete si se svým lučištníkem vyrábět speciální šípy sami, namísto utrácení velkých sum při jejich koupi? V zásadě máte dvě možnosti, buď se stanete opravdu zručným kapsářem a budete je získávat nelegální cestou, nebo se vrhnete na dráhu řemeslníka.
Pakliže zvolíte druhou možnost, budete potřebovat nejen materiál a patřičný skill, ale ještě navíc budete muset načíst materiály. Těžko se slovy popisuje, jak taková maličkost dokáže vtáhnout do světa, můj pocit však pochopí ikaždý, kdo se bude hodiny shánět po čtvrtém dílu specifické knihy, aby v něm nakonec našel kýžené informace. Tleskám.
Na uvěřitelnosti světa se podepisuje i spousta výbavy, kterou je nejprve potřeba identifikovat, než si jí budete moci osadit parťáky. Všemožné výbavy napočítáte obrovské množství, vizuálně sice mnoho odlišných kousků nenajdete, mnohdy se ale liší alespoň barevně, když už ne tvarem. Nutnost nejdříve lupou ohledat nalezené předměty sice není permanentní, často je však vyžadována a postupem času, když už padají nové kousky po desítkách, není identifikace desátého meče zrovna zábavná, což s poměrně zmršeným managementem postav často dohání k šílenství.
Kolem a kolem
Zatleskat je potřeba i soundtracku, který kombinuje vítězoslavné melodie s klidnými atmosférickými party a dohromady funguje velmi dobře. O grafice už byla řeč, tak si jen postesknu nad absenci plně otočné kamery a stejně zkonstatuji, že na líbivosti jí to ani trochu neubírá. To jsou ale už jen zbytky skutečně povedené hry.
Se značným zpožděním, ale přece jsme se nakonec podívali pod poklici nejnovější hry Larian Studios a můžeme s klidem prohlásit, že nezávislé RPG Divinity: Original Sin opět slaví vítězství vášně nad nenasytností vydavatele. V Rivellonu je toho k prozkoumání opravdu hodně. Věřím, že se vyplatí poctít ho návštěvou!
Recenze
Divinity: Original Sin – nezávislé vítězství
Opravdu bytelné RPG, které nás poctilo výjimečně zábavným soubojovým systémem a překvapilo neskutečnou mírou interaktivity prostředí. Bohužel na stejné laťce nezvládlo udržet děj, který je plný klišé a management postav, jenž se čas od času zvrtne v pořádný chaos.
Líbí se nám
- soubojový systém
- výroba předmětů
- hezká grafika
- originální soundtrack
- zábavné rozhovory
- interaktivní prostředí
Vadí nám
- tempo soubojů
- nutnost identifikace předmětů
- management postav
to je dobré. . prvních 10 hodin sic pěkně odsýpá, ale z nějákého prazvláštního důvodu jsem minul tutorial hned v úvodní části (kulatá vrata, kobka u prvního souboje na pláži (: řekl jsem si, že se jisto jistě jedná o lokaci s nalevelovanými nepřáteli a byl to pravý opak
Corvus – já to hraju cca. 5 hodin a zrovna u tý Evelyn sem našel klíč, kterým šlo otevřít její pokoj (level postavy je marginální) . . jo a taky mám problém s otevíráním dveří – někdy je ikonka červená/šedá zamčeno, klíč nikde a netuším jakým elegantním způsobem se dostat dovnitř. . jinak skvělá hra, která sice nevede za ručičku, ale je tak dobře nadesignovaná, že ji člověk hraje jaksi přirozeně
Potřeboval bych poradit. Většinou ke každým zamknutým dveřím někde existuje klíč. Přesto že ho najdu, tak se nemůžu do truhly/dveří dostat. Např. hospic v Cysealu, kde se Evelyn rozhoduje, koho vyléčí. Našel jsem v tomto pokoji u okna na skřínce klíč, který pasoval ke dveřím Thelyronovým od zadního pokoje. V této místnosti jsem pod skříní našel klíč od jeho truhly. Ačkoliv JE to přesně TA truhla a mám od ní TEN klíč, tak ji nemohu otevřít. Je to ozdobná truhla level 5. Vypáčit mi nejde, mám zatím nízký lockpick. Nicméně mám klíč. Stejný problém mám i na radnici. Zde jsem našel klíč pod květináčem, otevřel jsem si dveře do starostových privátních prostor, tam jsem našel klíč pod křeslem, ale ten pro změnu nekde sebrat ani při maximálním přiblížení. Další klíč jsem našel pod kýblem u Evelyna domu, ale do jejího domu (dveře level 10) se klíčem nedostanu. Je možné, že klíče nějak špatně používám? Nebo stačí mít klíč pouze u sebe v inventáři a pokud do zámku pasuje, tak jen kiknout na dveře a ty se odemknou? Když si dám klíč do rychlovolby a vezmu je a umístím na dveře, tak to nefunguje… U hodně případů mám správné klíče ke správným dveřím, ale nemohu se do nich prostě nijak dostat…. Díky za jakékoliv rady.
Oh, sorry, nevšiml jsem si, že je tam tečka. Má chyba.
Fallanga ja si myslim, ze nerekl ze Ultima neni RPG, ale pripojuji se k nazoru ze Diablo RPG neni.
Ultima, že není RPG? Tak ty máš dost.
fallanga: příběhové volby už byly v prvních RPG hrách v 70. letech na prvních počítačích
popř. v novějších titulech jako je např. Ultima. A Diablo není RPG ani za prd. To už můžeš nazvat CALLOFDUTY RPGčkem, protože si můžeš zvolit své zvláštní schopnosti. Navíc samotný název RPG (role playing game) vypovídá, že tady hrajeme nějaké své role.
corfer: Přesně! Ono vůbec… pokud člověk vyrostl na klasikách s dílny Interplay a Black Isle, tak je zvyklý prozkoumávat doslova každý pixel, každý mm mapy, no a pro takové hráče je Divinity prostě ráj. Je to jako přehrabovat se v cukrářství bezpočtem laskomin. Herní svět je narvaný až po okraj obsahem, který má smysl. Všechno se dá použít, případně zpracovat (crafting) atd. Ta hra přímo vybízí aby člověk zkoušel kombinovat vše možné. A to se nezmiňuji o soubojovém systému, který je neuvěřitelně variabilní a člověk si užívá magické schopnosti zkombinované dohromady (voda + blesky / voda + oheň + pára / jedová oblaka + oheň atd. ) a ještě s (nutností) využívání prostředí mapy.
No a závěrem tip (pokud jste na to nepřišli) : Občas se mi stalo, že v uzavřenějších mapách – tj. například dungeony – se mi při přibližování a natáčení mapy stalo, že mi potom nějak přestalo fungovat přizoomování až na postavy a posun mapy šipkami šel jaksi zpomaleně (není to slabým výkonem PC, loading mi trvá asi 10 vteřin) . Náhodně jsem objevil, že když člověk podrží levé myšítko, tak mu kamera přiblíží obraz na maximální hodnotu a pak zase vše funguje korektně (zoom i posun mapy na šipkách) . No a když odskrolujete úplně někam mimo vaše postavy o kilometr dál a opět déle podržíte levé myšítko, tak se rychle přesunete zpět na své postavy. Poměrně tyhle dvě možnosti využívám. Jen tip, pro ty, co neznají a bjí se, že jim přestalo korektně fungovat přibližování přes kolečko.
Musím se připojit k vašemu nadšení a konečně utnout pošetilost toho mínuskoveho hatu. Když jsem se letmo podíval na velikost úvodní mapy, vzpomínám si, jak jsem si pro sebe řekl, že to teda není žádná sláva. Jak jsem byl potom překvapen, když jsem jenom tam strávil 30 hodin.
Corvus: Přesně, je to jediná hra kde mi trvalo několik hodin, než jsem prozkoumal jedno malý město, co kdo prodává, co se dá jak craftit, co který talenty/atributy dělaj úplně podrobně, různý kombinace elementů atd.
Hehe, tak rybářskej prut s navijákem mě fakt pobavil. Hraju už dva dny a ještě jsem se nedostal ani za brány prvního města. Už mám přetékající inventář, craftím vše možné a našel jsem neuvěřitelnou hromadu věcí. Zkoumám každý pixel a je to naprosá pecka. Nádherná záležitost!
corfer: Jasně, jenom říkám. To mě se žádný artfakty nestaly, ale někomu se to asi může stát.
Phill002: Kvůli kravině se přeci nebudeme přít, to černo mi kolikrát problikávalo, proto jsem zvolil slovo artefakt.
Jinak já tu rotaci mám většinou vypnutou… Stačí mi ten omezený náhled a přiblížení.
corfer: Že by byly nekoukatelný zrovna ne, ale jediný sem tam se vyskytne akorát černo, plochý stromy a roztáhlé UV, ale nějak výrazný to podle mě není. A mimochodem to nejsou artefakty, artefakty se objevujou třeba když si moc přetaktuješ GPU.