Nemrtvá hrozba
Raději to řeknu na rovinu. Mercenaries se nějak zvlášť nepovedlo. Normálně bych začal příběhem, jenomže, ona ta hra žádný příběh vlastně nemá. Jasně, můžete namítnout, že jakoukoliv zápletku nemá třeba ani Left 4 Dead. To je sice pravda, ale když nic jiného, L4D je aspoň rozdělené na několik souvislých kampaní vždy s jedním cílem, a tak máte alespoň trochu pocit, že víte, co děláte a proč to děláte. V Mercenaries 3D nikoliv. V něm prostě máte 5 částí rozdělených na několik levelů, a to je všechno. Co je na tom tak špatného? Inu to, že levely na sebe nijak nenavazují, nemají zkrátka nic společného. Hráč tak vlastně ani neví, proč ty všudypřítomné zombíky vlastně střílí. Neví ani kde se zombie vzali a už vůbec neví, kdo jsou a kde se vzalo těch 8 hratelných postav. Nějak moc otázek, co? A na žádnou z nich odpověď prostě nedostanete. Když se tyhle otázky připočtou k tomu, že žádný level ve hře nemá s tím dalším žádnou souvislost, vyvstává jediná otázka, co je vlastně cílem hry?
Prostě postřílet všechno, co se pohne, nic víc, nic míň. Někdy to sice vypadá, že je náplní mise něco jiného, většinou ale jde vždy o totéž. Ale pozor, na každou misi máte předem daný časový limit, jenž mimochodem můžete zvyšovat příležitostným kopnutím do mrtvého zombíka nebo občasnými světelnými sloupy, jež stačí rozbít, a hned máte o trochu času navíc. Tady bohužel vyvstává další problém. Čas je v podstatě jediným skutečným protivníkem ve hře. Nejde ani tak o to, že je dost šibeniční, a tak musíte být pořád v pohybu a ničím se nezdržovat. Jde spíš o inteligenci nepřátel.
Zombie jak je neznáme
Že mají zombíci v hlavě piliny, to je všem hráčům všeobecně známý fakt. Jenomže, nemrtví v Mercenaries nemají v hlavě ani to. Jejich denní režim totiž probíhá jednoduše. Půl dne stojí na jednom místě jak tvrdé Y, pak vás zmerčí, s řevem se na vás vrhnou a co čekáte, že udělají dál? Vrhnou se na vás? Zkusí vás zranit? Ani náhodou. Prostě zůstanou stát asi metr před vámi a to je všechno, pokud nepočítám, že se často ohánějí lopatou, krumpáčem nebo lahví. A když už se milostivě rozhodnou k útoku, trvá jim to nejmíň půl minuty, takže máte víc než dost času na to je provrtat olovem. Totéž platí i v případě, kdy nepřátelé občas zmutují v ohavné slizouny. Po nějaké době jsem zkoušel v nastavení hry hledat nějakou volbu obtížnosti, protože tohle je vážně k smíchu. Bohužel jsem nic nenašel. Jak to tak vypadá, jediný důvod, proč ve hře ti zombíci vlastně jsou je ten, abyste měli kde brát munici, protože z většiny padlých protivníků sem tam vypadne krabička se střelivem.
Řadoví protivníci tedy člověka nijak nevytrhnou, ještě že tu jsou občasní bossové. Ti už jsou o něco lepší. I v jejich případě platí, že vám víc zavaří čas, než samotný boss, ale jejich vizuální provedení je na velmi vysoké úrovni a co víc, porážka bossů je téměř vždy slušná výzva. Tedy, i tenhle fakt má menší háček, po celou hru vás totiž provází hlas jakéhosi instruktora, jenž vám v podstatě na rovinu řekne, jak a čím bosse porazit, ale realizace takového plánu už je o něco komplikovanější a věřte mi, že budete souboje často opakovat. Promýšlení a realizace nejideálnější taktiky je zkrátka docela zábava, a když nic jiného, alespoň v tomto případě má Mercenaries 3D jeden bodík k dobru.
Osm statečných
Pořád mluvím o nepřátelích, a přitom jsem se ještě nezmínil, v čí roli je budeme vlastně střílet. Jak už jsem naznačil výše, Mercenaries nabízí osm hratelných charakterů, jež si odemykáte postupem času. Většinou se jedná o hrdiny známé z „velkých“ dílů Resident Evil, a jak se dá čekat, všichni mají trochu odlišný arzenál. Chris Redfield má k dispozici pistoli, brokovnici a ostřelovačku, Jill Valentine zase útočnou pušku, nůž a taktéž brokovnici, a pak je tu třeba Rebecca Chambers vlastnící samopal a granátomet. Všechny postavy pak disponují ještě sprejem na způsob lékárničky a mohou na mapách najít granáty nebo nášlapné miny.
Nejdůležitější ohledně postav však je, že je možné hru projít v kooperaci s druhým hráčem skrz Wi-Fi síť nebo lokálně s nějakým dalším vlastníkem 3DS. Musím uznat, že co-op alespoň trochu zvyšuje jinak naprosto mizernou úroveň všech levelů, ale samozřejmě jen trochu, protože špatné herní principy se nedají zakrýt ani se stovkou hráčů. I tak je ale kooperace vítaným zpestřením.
Střelecká noční můra
A jak se vůbec Mercenaries ovládá? V základu docela dobře, nebo to tak alespoň vypadá. Jenomže zdání klame. Postavu ovládáte klasicky circle-padem z pohledu třetí osoby, přičemž tlačítko X slouží k totálně bezvýznamným tauntům, jako je třeba zasalutování. Samotná střelba pak probíhá tak, že stiskem zadního tlačítka R se dostanete do first-person pohledu, kdy circle-pad pro změnu slouží pro pohyb zbraní a tlačítko Y nahrazuje spoušť. To je celé. Pak je tu tedy ještě dotykový displej, ten ale využijete jen pro orientaci v menu a pro výběr zbraní/předmětů. Zaráží-li vás, kde vidím ten zádrhel, tak vám rád odpovím. Asi jste si všimli, že circle-pad má dvě možnosti využití. A právě v tom je zakopaný pes. Nemůžete totiž zároveň běžet a střílet, můžete buď jedno, nebo druhé. Ne, že by to byl vzhledem k té úžasné inteligenci zombíků problém, ale prostě to působí dost blbě a Mercenaries tak ztrácí veškerý akční náboj, jenž je pro hry tohoto typu naprosto klíčový.
Abych ale pořád jenom nenadával, mimo bossfightů si drobnou pochvalu zaslouží audiovizuální zpracování. U pohybujících se nepřátel v povzdálí sice můžete často vidět, jak se sekají a lagují, ale grafika jako taková působí parádně, se zapnutým 3D i bez něj. Díky tomu vypadají dobře i jinak fádní lokace, což je rozhodně plus.
Ohledně zvuků platí totéž, občasné melodie navozují slušný adrenalinový dojem (jenž je však záhy umlácen stupiditou herních levelů) a samotné ozvučení týkající se především zbraní také není vůbec k zahození. Aspoň něco.
Prohnilé v každém směru
Resident Evil: Mercenaries 3D je přesně ten typ her, bez kterého bych se s radostí obešel. Stupidní herní principy, opakující se náplň, otřesná AI nepřátel (a to i na poměry zombie), nulová návaznost jednotlivých úrovní, absence jakékoliv motivace, ne zrovna chytré ovládání a to jsem ještě nezmínil časté bugy spočívající většinou v zasekávání se jak hráčské postavy, tak i nepřátel. Audiovizuální zpracování, bossfighty a hlavně kooperace situaci trochu zachraňují, ale vážně jen trochu. Být Mercenaries hříčkou pro iPhone, nebo by se alespoň prodávalo za poloviční cenu, hodnocení by šlo nejspíš výše, ale takhle? Za plnou cenu? Paradoxně nejlepším prvkem hry tak je implementovaná demoverze Resident Evil: Revelations, jež zatím vypadá na parádní kousek. O Mercenaries se to ale v žádném případě říct nedá.
Recenze
Resident Evil: Mercenaries 3D – kooperativní průšvih
Máte-li k dispozici spoluhráče pro co-op, připočtěte si k hodnocení jeden, možná i dva bodíky. I tak je ale Resident Evil: Mercenaries 3D prachmizerný titul, jenž by se přinejmenším neměl v žádném případě prodávat za cenu áčkové hry.
Líbí se nám
- možnost kooperace
- relativně zábavné bossfighty
- bezvadná grafika
- slušná zvuková stránka
Vadí nám
- nulová návaznost levelů
- AI nepřátel
- stupidní ovládání
- stereotyp
- bugy
Hmm vatcsina asi hrala re4, re5 a aj tie horrorove starsie a ked nie asi je dobre si najprv precitat co ide clovek kupovat … toto ani nieje hra len 1 mod z RE spraveny ako "samostatna hra" a este k tomu zle spraveny.
Dotard: Můžou se jmenovat jakkoliv, ale obecné označení zombie na ně podle mě sedne i tak, přece jenom se chovají přibližně stejně, nebo se aspoň mají chovat. Pokud jde o postavy, běžného hráče, co si Mercenaries 3D koupí jenom tak (a záhy zjistí jaká to byla obrovská chyba) , asi nenapadne si ty informace nějak dohledávat, a když už, v samotné hře se prostě dozví totální prd, a to je zatraceně špatně
Oprava, niesu to zombie … ale Ganados a Majini a este to odkial postavy prisli a kto su sa mozes dozvediet s canon hier … moj verdikt je ze toto je skoda penazi pretoze mercenaries z RE4 a RE5 su lepsie o 200%
No jo Cvrnda , co byste od něj čekali