Srovnávací recenze: Moons of Madness

Posádka první základny na Marsu při hledání mikroskopických forem života na cizí planetě odhalí něco mnohem většího a nebezpečnějšího, než si uměli představit. Relativně realistická dospělá sci-fi propojená s Lovecraftovským hororem, plným neuchopitelné „kosmické hrůzy“. Zní to jako skvělý recept na strašidelnou adventuru, nicméně jak jsme psali již loni v recenzi PC verze, nepovedlo se to tak docela na jedničku.

Nyní ale hra vyšla také pro konzole, které kromě jiného představují pro tvůrce povinnost projít certifikačním procesem, během kterého se vychytají lecjaké nedodělky. Podívali jsme se tedy na konzolou verzi hry očima druhého redaktora, abychom vám nabídli doplňující dojmy z téhle slibné záležitosti pro fanoušky hororu.

• Platforma: PS4 (recenzovaná verze), X1, PC
• Datum vydání:  24. 3. 2020
• Výrobce: Rock Pocket Games (Norsko)
• Žánr: FPS adventura
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ne
• Dat ke stažení: 9 GB
• Herní doba: 6 hodin
• Přístupnost: 16+
• Prodejní verze: digitální
• Cena: 819,- Kč (PS Store)

Hrůzy Marsu

Dobývání Marsu je velmi moderní a lákavé téma, protože opravdu existuje dobrá pravděpodobnost, že právě tam začneme s osidlováním Sluneční soustavy i ve skutečnosti. Po oblíbených hrách (kdo si pamatuje např. skvělou „Residentovku“ Martian Gothic: Unification?) i filmech (třeba Marťan s Mattem Damonem) tak máte novou možnost podívat se, jak by taková první lidská základna na rudé planetě asi mohla vypadat a fungovat – od klaustrofobických obytných částí až po působivé skleníky.

 

1 z 7

- +

Rovnou se přiznám, že právě tyhle pasáže hry mne nejvíc bavily: zkoumat relativně realistickou vesmírnou základnu, seznamovat se s členy posádky a snažit se odhalit skutečný cíl expedice, který většině kosmonautů jejich zaměstnavatel „taktně“ zamlčel. Tyhle části hry nejen skvěle vypadají, ale také dávají nejlepší smysl. Jakmile do hry začne vstupovat nadpřirozeno a tajemná jeskyně, způsobující podezřele osobité halucinace, příběh i třeba dialogy a chování postav sklouznou k tradičnějším žánrovým klišé.

Skutečný cíl expedice většině kosmonautů jejich zaměstnavatel „taktně“ zamlčel.

Musí se ale nechat, že Lovecraftovské rekvizity jsou zde zapojeny v plné míře – od chapadel a děsivých hlubin až po znepokojivě „obyčejné“ místnosti starých domů, plných honosného nábytku – které samozřejmě na Marsu nemají co dělat. Dokonce dojde i na Necronomicon. Ačkoliv největší zvrat ve hře zřejmě odhadnete docela dlouho dopředu, bylo tam pár příjemně napínavých momentů, kdy jsem si nebyl jistý, koho mám vlastně podezírat a co za všemi těmi hrůzami stojí. MImochodem, napojení na lore jiné herní série vydavatele (Secret World od Funcomu) mne úplně minulo a neměl jsem pocit, že by to byl problém.

Slušná žánrovka

Po technické stránce hra šlapala na PS4 Pro zcela bez problému. Žádné propady FPS, problémy s ovládáním nebo větší technické kiksy. Povedlo se mi asi dvakrát za celou (šestihodinovou) hru spustit triger nějaké události, než můj hrdina okomentoval tu předchozí – takže začal chrlit dva dialogy najednou – ale stalo se to opravdu jen asi dvakrát za celou hru a trvalo to pár vteřin. Kromě toho jsem si musel chvilku zvykat na pomalejší pohyb a otáčení, ale jakmile jsem objevil tlačítko pro sprint a zvykl si na celkové tempo hry, přestal jsem tyhle věci vnímat a soustředil se plně na příběh.

Ačkoliv hra není přehnaně originální nebo objevná, nepřišla mi ani škaredá nebo hloupá. Většinu času jsem se dobře bavil a všemožné narážky či odkazy na Lovecraftovo dílo mi dělaly upřímnou radost. Stejně tak některá prostředí si zaslouží uznání, protože třeba výhledy z oken základny vypadaly parádně, stejně jako monumentální brána do tajemného podzemního chrámu. Puzzly i akční mezihry byly vyvážené tak akorát, aby mne přiměly se zamyslet/rozhlédnout, ale nezasekl jsem se na nich. Radost mi udělaly i dva volitelné konce. Sečteno a podtrženo, pokud jste fanoušky žánru a nečekáte nějaký průlomový zázrak, lze s hrou strávit příjemný večer nebo dva.

PC verzi hry můžete zakoupit na Xzone.