Recenze – Xenoblade Chronicles: Definitive Edition

Sám jsem byl překvapený, jak silnou vlnu nadšení vydání této „definitivní edice“ kultovní hry vyvolalo mezi komunitou fanoušků JRPG žánru. S velkým potěšením jsem se do ní tedy, poprvé v životě, na začátku měsíce ponořil. Bohužel jsem udělal tu chybu, že jsem si ji vychutnával opravdu plnými doušky – včetně těch stovek vedlejších misí a všech dostupných aktivit, jako jsou „sbližovací momenty“ se všemi členy družiny nebo nepovinných bossů. Proto jsem se ní vynořil teprve včera v noci. Zde je výsledné zhodnocení této parádní jízdy.

• Platforma:  Switch
• Datum vydání:  29. 5. 2020
• Výrobce: Monolith Soft (Japonsko)
• Žánr: JRPG
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ne
• Dat ke stažení: 14 GB
• Herní doba:  100+ hodin
• Přístupnost: 13+
• Prodejní verze: krabicová i digitální
• Cena: 1.499,- Kč (Xzone)

Pečlivě vylepšená

Pokud vás zajímá úvod do příběhu hry a její světa, odkážu vás na první dojmy z hraní, kde se řeší třeba i dojmy z vylepšené grafiky nebo nově nahrané hudby. V rychlosti připomenu, že jde o velmi tradiční JRPG, ve kterém se hrdina s postupně sestavovanou družinou přátel vydá na náročnou odyseu za záchranou rodné vesnice… a nakonec samozřejmě celého světa. Co tradiční rozhodně není a patří to k největším přednostem hry, to je prostředí, ve kterém se to všechno odehrává. Zdejší svět je totiž zasazen na těla dvou gigantických bytostí – organické a mechanické. Na povrchu každého tohoto titána pak existuje mnoho biomů a několik různých ras, přičemž ty mechanické vedou dlouho a brutální válku proti těm organickým.

 

1 z 7

- +

Jelikož hra původně vyšla na konzoli Wii, její bojový systém a grafické rozhraní jsou poněkud svérázné a výrazné. Díky tomu ale dobře fungovaly na maličké obrazovce 3DS v tamní konverzi a dobře fungují i nyní při hraní na Switchi v handheld módu. Vyžaduje to trochu zvyku a někdy je to přeci jen docela chaos, kdy jsem například nechtěně přepínal v chumlu nepřátel na ty nesprávné a stálo mě to život. Je to určitá daň za to, že boje probíhají v reálném čase a přestože řada vašich úderů či kouzel má cooldown, musíte se neustále soustředit na svoji pozici a hýbat se po bojišti.

Tyhle dvě úpravy mají největší dopad na přehlednost hry.

Fanoušci originálu zde ale budou jako doma. A právě ti asi nejvíc ocení celou plejádu vylepšení, kterých se definitivní edice dočkala. Tím nejvýraznějším je zřejmě zpřehlednění UI a přidání funkcí, díky kterým je hra mnohem čitelnější. Jelikož při vašich úderech během boje hraje zásadní roli pozice vůči nepříteli (čelem, ze strany nebo zezadu), vykřičník na ikonce daného útoku vám napoví, když se do ideální pozice dostanete. Ještě lepší je ale přepracovaný systém trackování vedlejších misí. Těch jsou totiž ve hře bez legrace stovky a snadno se v nich člověk ztratil. Nyní ale máte možnost si je nechat selektivně zobrazovat na mapě, včetně vyznačené trasy k tomu, co právě řešíte. Tyhle dvě úpravy mají největší dopad na plynulost a přehlednost hry. Kromě nich ale hra dostala zbrusu nové dvě obtížnosti – snadnou casual a náročnou expert, kde dokonce můžete ručně rozdělovat zkušenosti postavám. Přibyly také bonusové „time attack“ souboje za kosmetické odměny.

Nový epilog

Tím nejvýraznějším přídavkem definitivní edice je ale zbrusu nový hratelný epilog „Future Connected“, který si můžete kdykoliv spustit z hlavního menu hry. Pokud jste hru ještě nikdy ne(do)hráli, měli byste povídání o této části zatím vynechat. Pro ty ostatní připomenu, že se odehrává rok po událostech hlavní hry a nabízí cestu Shulka a Melie ke královskému městu Alcamoth. Tajemný zloduch z něj vyhnal všechny High Entia a je na vás, abyste zjistili více. Bohužel epilog neumí navázat na vaši uloženou pozici z hlavní hry, takže začnete na 60. úrovni s prázdným inventářem. Řada systému byla také zjednodušená nebo upravená (rozhodně posbírejte všechny Noponí Ponspektory!)  pro tuto kapitolu, ale jelikož jde o záležitost zhruba na deset hodin, není to zas takový problém. Rozhodně přitom potěší, že prostředí je zde ještě lépe designované a třeba filmové sekvence jsou ještě propracované, než v hlavní hře.

I když se rozhodnete hrát Xenoblade Chronicles Definitive Edition na nejnižší obtížnost, pořád budete muset vzít v potaz úrovně jednotlivých nepřátel. Jedním z nejpůsobivějších aspektů hry ostatně je, že v čarokrásné krajině kolem vás pravidelně potkáváte gigantická monstra o velikosti mrakodrapu, která navíc mají pětkrát vyšší úroveň, než vy – takový „souboj“ většinou končí jednou ranou (z jejich strany). Naopak, pokud máte citelně vyšší úroveň, než monstra kolem vás, přestanou na vás útočit, dokud je sami nenapadnete. Také proto doporučuji se do téhle krásné hry ponořit v klidu, pomalu a vychutnávat si její svět i příběh plněním všech vedlejších aktivit (hra velmi přehledně zobrazuje, co jste ještě vynechali apod.), což vám kromě jiného pomůže nikdy nenarazit na moment, kdy prostě budete muset grindit XP, abyste měli dostatečnou úroveň na další kapitolu příběhu.

Hru můžete zakoupit v Xzone.