Ačkoliv jsem byl velkým fanouškem Xenoságy a předchozích her tvůrců z japonského studia Monolith Soft, Xenoblade Chronicles jsem se doposud vyhýbal. Hlavním důvodem pro mne byly cílové platformy, z mého pohledu kompromitující zážitek – ať už šlo o hraní pomocí Wiimote nebo na malé obrazovce kapesního 3DS. Přesto jsem ale o hře slyšel jen to nejlepší (je jednou z mála, u kterých se na hodnocení přes 90% shodují recenzenti s ostatními hráči) a udělalo mi tedy velkou radost, když nyní konečně dorazila ve vylepšené edici na Switch, kde si ji užívám na velké televizi s Pro ovladačem.
Ohromující pouť
Těžištěm unikátního zážitku i zápletky Xenoblade je prostředí, ve kterém se odehrává. Zdejší svět je zasazen na těla dvou gigantických bytostí, Bionis a Mechonis, strnulých po vzájemné porážce během epického souboje. Tyto bytosti jsou opravdu tak gigantické, že na jejich tělech najdete nespočet biomů a několik různých civilizací. Bionis je kromě jiného domovem lidské rasy, přezdívané „Homs“, zatímco Mechonis je doupětem robotické armády bytostí, přezdívaných „Mechons“. Problém je, že roboti používají lidské oběti jako zdroj energie, jednoduše řečeno potravu.
Jednou z jiskřiček naděje v dlouhodobé nevyrovnané válce mezi oběma rasami je tajemný energetický meč Monado, který údajně byl součástí zbraně samotného giganta Bionis a dokáže roboty likvidovat účinněji, než jakékoliv lidské zbraně. Použít ho ale dokáže jen hrstka vyvolených a za vysokou cenu. Ani tajemný meč ale nezabrání brutálnímu masakru v úvodní části příběhu, při kterém získáte motivaci pro svoji cestu za pomstou – samozřejmě s tajemným mečem a partou spolubojovníků. Ačkoliv hra může místy působit lehce naivně nebo dokonce pohádkově, autoři rádi sahají k odkazům např. od filozofa Friedricha Nietzscheho a příběh tak dokáže místy pořádně potemnět a překvapit. Tím spíš, že jeho součástí je téma osudu a časových smyček. Určitou syrovost některých momentů podtrhuje i citelně britský dabing, připomínající místy handrkování ošlehaných námořníků.
Gigantické bytosti, na jejichž tělech najdete několik biomů i civilizací.
Jednoznačně největším zážitkem je ale samotné procházení tímto fantaskním světem. Tvůrci si dali velmi záležet, abyste téměř při každé pouti po povrchu měli na očích gigantické tvary nehybných titánů, ztrácející se vysoko i hluboko v mracích. A divoká příroda kolem vás je přitom zaplněna fantaskní plejádou zvířat a monster, z nichž některá také disponují velikostí několikapatrového domu. Klidně tak můžete po pár hodinách hraní narazit na horské hnízdo, ve kterém žije okřídlené monstrum na pětinásobně vyšším levelu, než jaký máte v té době vy. Pokusíte se kolem něj proplížit k pokladu, který hnízdo skrývá? Zkusíte se do něj pustit? Vrátíte se později, až budete vyšší level? O nádheře a bohatosti zdejšího prostředí by se daly napsat stránky textu.
Definitivní verze
Vzhledem k tomu, o kolik je Switch silnější hardware než původní platformy, na kterých hra vyšla (Wii a 3DS), hra samozřejmě běží naprosto parádně. Zdaleka nejlepším aspektem tohoto upgrade je doslova instantní loading, včetně fast travel přesouvání mezi lokacemi – prostě kliknete na mapu a bum, jste tam. To samé se pochopitelně týká spuštění hry nebo loadingu po smrti. Musím říct, že po vyzkoušení téhle hry jsem se začal ještě víc těšit na tu „éru bez loadingů“, kterou mají údajně přinést přicházející konzole. Dalším velkým vylepšením jsou zcela nové modely postav, které obstojí i v těch nejdetailnějších záběrech a vypadají naprosto nekompromisně, spíš jako z anime seriálu než jako postavičky ve hře. Nabraly tím ale i trochu výraznější osobnost, která nemusí ze začátku sednout fanouškům, zvyklým na originál.
Navzdory výše napsanému je ale původní platforma a stáří hry místy cítit, ať už jde o nižší míru grafických detailů prostředí (i tak citelně vylepšenou proti originálu) nebo poněkud zvláštní UI a ovládání (původně designované pro konzoli s nízkým rozlišením a unikátními ovladači). Není to ale žádný velký problém, prostředí totiž naprosto ohromuje svojí estetickou krásou, pestrostí a hlavně rozlehlostí, zatímco ovládání sice vypadá a funguje poněkud nezvykle (velké „bubliny“ s ikonami útoků), ale při hraní v handheld módu jeho výraznost a přehlednost oceníte. Bojový systém sám o sobě je vynikající, nutí vás neustále řešit nejen akce jednotlivých postav, ale také jejich pozici na bojišti, jelikož řada útoků funguje pouze zboku nebo zezadu. Navíc je schopnost hrdiny předvídat budoucnost přítomná nejen v příběhu, ale také přímo v soubojích, což vede k zajímavým situacím (vidíte předtuchu fatálního útoku nepřítele a můžete se mu následně vyhnout).
Třešničkou na dortu je nově nahraný soundtrack, za kterým stojí legendy Yoko Shimomura (Kingdom Hearts, Parasite Eve) nebo Yasunori Mitsuda (Chrono Trigger, Xenogears). Nicméně nová hudba působí hodně akusticky (jde většinou o živé nástroje) a některým fanouškům staré školy by původní syntetické aranžmá mohlo sednout víc – ti mají možnost si mezi původním i novým soundtrackem libovolně přepínat. Škoda, že se v rámci audio upgrade nenašel rozpočet na dabing vedlejších dialogů, ale jelikož jsou zde bezmála stovky vedlejších misí, je to asi pochopitelné. Ve hře jsou také nové, poměrně zásadní přídavky po stránce hratelnosti, ale o těch vám v rámci embarga budu moct více sdělit až v plné recenzi. Do té si schovám i dojmy z dodatečného hratelného epilogu „Future Connected“, který sice můžete spustit rovnou z hlavního menu, ale hra vás varuje, že byste měli nejprve dohrát hlavní příběh, abyste tento přídavek náležitě pochopili a nezkazili si překvapení.
Hra vychází 29. května a objednat si ji můžete v Xzone.
