Recenze HITMAN 3

• Platforma:  PS4 (recenzovaná verze), PC, PS5, X1, XSX/XSS
• Datum vydání:  20. 01. 2021
• Výrobce: IO Interactive (Dánsko)
• Žánr: stealth
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ne
• Dat ke stažení: 60 GB (včetně obsahu předešlých dílů)
• Herní doba:  7 hodin, silná orientace na znovuhratelnost
• Přístupnost: 15+
• Prodejní verze: krabicová i digitální
• Cena: 1 799,- Kč (Xzone)

Konec jedné éry

Série Hitman nedávno oslavila dvacáté narozeniny, přičemž je jasné, že závěr novodobé trilogie World of Assassination je minimálně na dlouhý čas posledním titulem s Agentem 47 v hlavní roli. Děj Hitmana 3 navazuje přesně tam, kde skončila dvojka. Hlavní hrdina společně se svým týmem chystá likvidaci ,,iluminátorské“ organizace Providence, kterou ze skrytu ovládá čtveřice nejmocnějších lidí na světě. Scénáristům se tentokrát povedlo zakomponovat do děje přesně ty motivy, které jsou u špionážních příběhů plných intrik a konspirace klíčové. Osobní pomsta se tu odehrává tváří v tvář nebezpečné hře s lákáním neomezené moci, která neustále nahlodává vzájemnou důvěru. Ta hraje v příběhu hry velkou roli a je nespornou předností, že hráč až do samého konce nemá vůbec jasno, jak se jednotliví protagonisté ve výsledku vyprofilují.

Abych pouze nechválil, stále platí, že hlavní scénář má své mouchy. Centrální zápletka se kupříkladu opírá o skutečnost, že hlavní hrdina byl zrozen jako klon určený k vraždění, čehož jste se s ním vesele dopouštěli dvacet let. Agent 47 byl vždycky lidská zbraň s minimem emocí a jeho pomstu není úplně lehké pochopit, natož se s ní ztotožnit. Snahu odejít na odpočinek mu vlastně nikdy nikdo moc nevěřil. Řekněme, že tu chybí jistá perspektiva. Děj Hitmana 3 má tentokrát mimořádně velký spád a na nějaké osvětlení motivace tu zkrátka není moc čas. Je na hráči, aby si psychologické pochody postav přebral sám, tedy za předpokladu, že ho to vůbec zajímá.

 

1 z 8

- +

Co ději bohužel stále trochu ubírá na atraktivnosti, to je zpracování filmečků mezi jednotlivými misemi. Že samotní vývojáři nebyli spokojeni s dabovanými artworky v Hitmanovi 2, bylo vidět už u dvou úrovní z jeho Gold edice, v nichž laciné artworky nahradily scény točené v enginu hry. Právě takové filmečky najdete i v Hitmanovi 3. Jakkoliv představují pozitivní posun oproti dvojce, filmovým CGI scénám z prvního dílu se stále nevyrovnají. Animace a mimika postav působí místy poněkud dřevěně a chybí tu detaily, které dnes považujeme za samozřejmé. Produkce Sony a ostatních špičkových studií mě rozmazlila.

Zklamaní budou ti, kteří doufali, že se hra vrátí k mrazivému, místy nekorektnímu pojetí některých starších dílů. Z celé trilogie je Hitman 3 sice opravdu nejtemnějším dílem, bohužel vrcholem špíny, erotiky, rouhání a undergroundu je pro něj německá rave party okořeněná konzumací drog.

Bohužel vrcholem špíny, erotiky, rouhání a undergroundu je pro Hitmana 3 německá rave party okořeněná konzumací drog.

Co se zde naopak nesmírně povedlo, je vnitřní propojenost světa hry. Pozorným a hlavně opakovaným hraním hry, čtením brífingů a odposloucháváním rozhovorů se před vámi vynořuje čím dál tím spletitější síť nadnárodních korporací, prohaných zločinců a nedotknutelných oligarchů. Hitman 3 si tento ,,world-building“ ohromně užívá a pomáhá vyprávět příběhové pozadí světa hry do hloubky tak, jak by to nedokázal sebelepší film. Propojenost s předchozímy díly trilogie je výborná. Odposlouchávat cizí rozhovory a pozorně zkoumat okolí se tu navíc vyplatí ještě víc než kdy předtím, protože budete díky tomu i mnohem víc efektivní.

V nových úrovních jsou dveře často chráněny elektronickými zámky s číslenými panely, do nichž je třeba zadat správný kód. Ten můžete odposlechnout od tlachajících postav, nebo jej lze najít někde poznamenaný. Nebyl by to ale Hitman, kdyby to bylo takto přímočaré. Některé z těchto zámků lze totiž zároveň otevřít paklíčem, jiné můžete aktivovat pomocí kamery, pokud jste předtím nalezli potřebný hardwarový klíč. Jako alternativa může ovšem posloužit i obyčejný šroubovák. Také jednotlivé indicie a stopy, získané pozorným hraním hry, jsou nyní o poznání cennější pro hladké splnění vaší mise. Jedná se o jednu z nejlepších věcí na třetím Hitmanovi.

V hlavní roli úrovně

Pak tu jsou úrovně samotné. Jen málokteré studio věnuje designování levelů srovnatelné úsilí jako IO Interactive. Ono se vlastně ani není čemu divit, neboť Hitman 3 obsahuje pouhých šest úrovní a první průchod hrou tak zabere nějakých šest až sedm hodin. Jak už bylo mnohokrát řečeno, vzhledem k ohromné komplexnosti jednotlivých map a jejich znovuhratelnosti se nejedná o malé číslo, byť platí, že k závěrečnému levelu se fanoušci nejspíš moc vracet nebudou.

Dubajská úroveň odehrávající se v nejvyšší budově na světě vám díky systému odemykatelných zkratek v následujících průchodech doslova roste před očima. Krása a luxus se v ní mísí se zvýšenou mírou zabezpečení, s kterým se budete muset vypořádat.

 

1 z 12

- +

Dartmoor odehrávající se na anglickém šlechtickém panství představuje vrchol toho, o čem jsem mluvil, když jsem zmiňoval klíčovou roli prostředí pro vyprávění příběhu a řešení skrytých puzzlů. V rámci mise se můžete přestrojit za detektiva a ve stylu filmu Na nože (angl. Knives Out) vyšetřovat vraždu jednoho z příbuzných. Z Dartmooru čiší nesmírně stylová atmosféra a samotné sídlo je přeplněno věcmi, které v něm lze objevit na vlastní pěst.

Berlínská mise vás zavede na již zmíněnou noční rave party konanou v prostorách vyřazené elektrárny. Pití tu servírují Němci v růžových kuklách, zatímco posprejovaná budova zároveň slouží jako překladiště drog pro motorkářský gang. Zde je také třeba autory pochválit, že přízvuky okolních postav se v Hitmanovi 3 mění v závislosti na tom, v jaké lokaci se zrovna nacházíte.

Neony zalitý Čchung-čching zavede Agenta 47 do deštivého počasí, kdy hra připomene hongkongské levely ze stařičkého Hitman: Contracts, v nichž hustý déšť zkrápěl prakticky každou lokaci. Celková rozlehlost Čchung-čchingu s dvěma několikapatrovými komplexy bere dech. I tady platí, že při prvním průchodu nemáte absolutně šanci docenit, co zde tvůrci dokázali připravit.

Zasazení argentinské Mendozy bude mnohým veteránům zase připomínat oblíbenou chilskou úroveň ,,A Vintage Year“ z Blood Money. Agent 47 se zde opět účastní vinařské slavnosti a některé prvky a zmínky vám tu budou připadat rozmile povědomé. Narativních narážek a odkazů směrem k událostem celé trilogie tu však najdete mnohem víc. To je naprosto v pořádku, neboť Mendoza sérii brilantních levelů ukončuje.

Neony zalitý Čchung-čching zavede Agenta 47 do deštivého počasí, kdy hra připomene hongkongské levely ze stařičkého Hitman: Contracts, v nichž hustý déšť zkrápěl prakticky každou lokaci.

Poslední úroveň situovaná do Rumunska bude pro mnohé hráče možná zklamání. Je nesrovnatelně víc lineární než ty předchozí a možností, jak se s ní vypořádat, máte logicky mnohem méně. Ve většině her by tento level prošel jako veskrze kvalitní plíživé anebo krvavé řešení situace, kterou jsme viděli ve hrách už mnohokrát. Zde to hráče zarazí. Svou přímočarostí trošku připomene některé pasáže z Hitman: Absolution. Na druhou stranu asi chápu, že tvůrci zde chtěli udělat dramatickou tečku mající větší spád, než předchozí mise. Budiž. Rozhodnutí dává smysl i v rámci hitmanovské historie, kdy poslední úrovně dílů jako Codename 47, Silent Assassin a Blood Money končily zpravidla krvavým masakrem. Oproti těmto hrám vám však Hitman 3 dává až do samotného konce možnost výběru. Je na tom i cosi symbolického.

Zabij podle libosti

Zbylá pětice úrovní představuje propracované sandboxy, jejichž samotný průzkum je ohromně zábavný. K zabití cíle máte opět spoustu možností a je jen na vás, pro kterou se rozhodnete. I v Hitmanovi 3 se můžete uchýlit ke sledování takzvaných Příběhových misí (Mission Stories), což jsou scénáře, kdy vás hra navádí, jak se propracovat k cíli. Tyto scénáře se v dobách prvního dílu trilogie jmenovali Příležitosti (Opportunities). Vaše snažení obyčejně vyústí v nějakou tu ,,nehodu“, anebo prostě situaci, kdy jste s obětí chvíli o samotě, takřka ,,na kafíčku.“

Velmi zajímavá je skutečnost, že těchto připravených scénářů je v Hitmanovi 3 zdánlivě méně, než v případě předchozích dílů. Berlínská mise nemá kupříkladu ani jednu a vzhledem k dispozici té poslední by scénáře nedávaly ani smysl. Jak ale zjistíte po delším hraní, zdání klame. Příběhové mise jsou tu totiž daleko flexibilnější a jak jsem s nemalým překvapením zjistil, jeden a ten samý scénář jde alespoň v některých případech aktivovat a zdárně dokončit velmi odlišnými způsoby. Navíc ne všechny mise jsou z menu hry patrné. Mohu potvrdit, že mezi skrytými jsou i ty nejlepší.

Hitman 3 vás neustále nenápadně nutí, abyste experimentovali s jednotlivými předměty a výbavou, učili se zákonitostem hry, naslouchali postavám, sbírali indicie, studovali mapy a chování obětí. Postupně se před vámi začne samovolně formovat příležitost a slabina nepřítele, kterou se můžete pokusit využít. Pokud se vám to podaří, je to neuvěřitelně opojný pocit.

 

1 z 10

- +

Kupříkladu berlínská mise je nesmírně zajímavá právě z toho důvodu, že hráče vyvede z míry naprostou absencí Příběhových misí. V úrovni po vás pátrá množství agentů, z nichž musíte zabít pět, abyste misi zvládli dohrát. Vtip je v tom, že vy zpočátku nevíte, kde se vaši pronásledovatelé nacházejí. Jak mapu prozkoumáváte, jednotlivé cíle identifikujete pomocí vysílačky. Jejich likvidaci pak provádíte podle momentálního kontextu. Můžete kupříkladu nastražit past, z úkrytu provést dobře mířený headshot, anebo vaši oběť mazaně vylákat na opuštěné místo. Nic vám přitom neříká, jak přesně máte postupovat a vy v tuto chvíli ani nemáte jinou možnost, než se hitmanovská pravidla naučit. To ale vůbec nevadí, protože precizně provedený ,,hit“ vyčenichaný hráčem zastíní ve hře všechno ostatní.

Co je na berlínské misi fascinující, je i fakt, jak absence nápovědy skvěle zapadá do příběhu hry. Také na obecnější rovině dává smysl, že vaše úkoly mají být nyní mnohem obtížnější a podpora ze strany týmu nemá být tak spolehlivá. V Hitmanovi 3 infiltrujete ta nejstřeženější místa na světě, a proto jsou třeba i bezpečnostní systémy tentokrát sofistikovanější. Hra přesto není nějak hardcorově obtížná, pokud si to nepřejete. Avšak pečlivě promyšlený design misí tu jde pěkně ruku v ruce se směřováním děje.

Co je na berlínské misi fascinující, je i fakt, jak absence nápovědy skvěle zapadá do příběhu hry.

Znovuhratelnost pěti zmíněných úrovní zůstává nadále obrovská. Systém zkratek, kdy si odemknete dveře anebo shodíte žebřík, který vám při dalším průchodu už zůstane, je obzvlášť užitečná a chytlavá. Různorodost startovních lokací má nicméně v podstatě podobný efekt, neboť vám umožní dostat se na hůře dostupné místo dřív. Odemknout si však některou z těchto startovních lokací může nějaký čás trvat.

Série eskalačních misí, kdy plníte postupně čím dál obtížnější úkoly bez možnosti ukládání, najdete i v Hitmanovi 3, zatím se však jedná pouze o jednu sadu v Dubaji a trojici eskalací určených pro majitele Deluxe edice. IO Interactive bude jistě další přidávat v následujících měsících. Nechybí ani režim Contracts, v němž hráč zavraždí vybranou NPC určitým způsobem, a poté vyzve komunitu, aby ho napodobila. Nikterak netruchlím pro ztrátu režimu bonusových sniper misí z Hitmana 2, které už tehdy představovaly spíše zpestření, jehož potencionál se dávno vyčerpal. Podobně také multiplayerový Ghost Mode mě v době vydání Hitmana 2 nějak nezaujal, tudíž nedávné vypnutí serverů mě nechává zcela chladným. Naopak velmi se těším na návrat režimu Elusive Targets, kdy na zabití unikátní postavy máte pouze jeden pokus a musíte jej splnit v horizontu několika dnů. Hitman 3 a je zkrátka pořád hra, ke které se můžete neustále vracet.

Hitman VR

Po zkušenostech s multiplayerem jsem byl k možnosti hraní ve virtuální realitě velmi skeptický. Hrát Hitmana bez toho, že bych zíral na ikonickou pleš Agenta 47? Svatokrádež! Přesto jsem se pro potřeby recenze dal do testování s headsetem Playstation VR a musím říct, že tady na mě čekalo jedno z největších překvapení. Nákupem Hitmana 3 můžete hrát nejen nové úrovně, ale také všechny předchozí mise z prvních dvou dílů, tedy ovšem za předpokladu, že tyto hry vlastníte. Už tento fakt je hoden nejvyšší chvály. Odvážím se tvrdit, že kdyby studia s mnohonásobně vyšším budgetem než nezávislé IO Interactive dávaly VR verze svých her k dispozici hráčům zdarma, popularita headsetů pro virtuální realitu by byla úplně někde jinde.

A Hitman VR? Ten pocit, kdy postopadesáté hrajete úroveň z pařížské módní přehlídky, ale tentokrát jste přímo mezi místní smetánkou, se nedá popsat. Já to ale přesto zkusím. Na začátku se jako celebrita projdete po červeném koberci a podvědomě darujete úsměv čumilům okolo. Reportérka Pamela před fontánou točí reportáž, takže samozřejmě neodoláte a jako obvykle se schválně projdete před kamerou, čímž zkazíte pečlivě připravený záběr. Pak se zarazíte, podíváte se vzhůru a s otevřenou pusou zíráte na ohromný architektonický skvost, z jehož střechy vlaje francouzská vlajka.

Mezitím vám ochranka u vchodu pokyne, ať vstoupíte do sálu plného lidí a vy sledujete triumfální příchod budoucí mrtvoly Viktora Novikova po schodech dolů směrem k tleskajícímu davu. Od vaší první oběti vás v tuto chvíli dělí jen pár koků. Podvědomě se na Vikiho křeníte a litujete, že vám hra nedovolí tleskat s davem. Jen o jednu, dvě místnosti dál mezitím probíhá módní přehlídka. Pod pódiem očumujete nejnovější výstřelky toho, čemu absolutně sice nerozumíte, ale cítíte se strašně bohatí. Při pohledu na kráčející modelky se vám chce drknout do vedle stojící osoby a znalecky na ní pokývnout.

 

1 z 11

- +

Podobně bych mohl pokračovat dál. Dovolená na Sapienze, v Marrakéši, návštěva závodů v Miami, slavnost v maskách na opuštěném ostrůvku Sgàil – to vše nyní zažíváte z pohledu vlastních očí. U starých misí je to trochu jako pocit, když roky zíráte na videa o místě, kam chcete na dovolenou, a pak tam konečně přijedete a ještě tam potkáte vaše oblíbené celebrity. Z nových misí mi opět nejvíce učarovala především úroveň  z Anglie. Detaily prostředí uvnitř sídla jsou neskutečné, až litujete, že zdaleka ne každý předmět tu můžete vzít do rukou. Nenechte se zmást – hraní Hitmana VR má rozhodně spoustu úskalí a problémů (o těch níže), jenže můj největší ,,problém“ spočíval v tom, že jsem absolutně nebyl schopen hrát hru. Místo toho jsem většinu času trávil chozením po jednotlivých lokacích a škodolibě trolil, koho se dalo. K Hitmanovi samozřejmě patří i násilí, z něhož ve VR chvílemi mrazí, daleko častěji jsem se však u hry nasmál. Strkal jsem do kamer nebohých pracovníků televize, házel banány po nic netušících služebných, šmíroval jsem cizí rozhovory pomocí dětinského vykukování zpoza rohu. A vůbec dělal další věci, ke kterým se tu nehodlám přiznávat.

Umělá inteligence postav v Hitmanovi je úmyslně taková, aby se dala snadno oklamat a v základní hře tak pravidelně vznikají situace, které působí hloupě. Kupříkladu když jedna postava není schopná poznat, že pán, s kterým se před minutou bavila, není ten samý člověk, ale Agent 47 v jeho obleku. Ve virtuální realitě jsou podobné momenty mnohem vtipnější a při pohledu na chudáky kolemjdoucí, kterým děláte naschvály, budete střídavě rudnout studem a dusit se smíchy.

Strkal jsem do kamer nebohých pracovníků televize, házel banány po nic netušících služebných, šmíroval jsem cizí rozhovory pomocí dětinského vykukování zpoza rohu. A vůbec dělal další věci, ke kterým se tu nehodlám přiznávat.

Hitman VR má zkrátka své kouzlo a jeho hraním jsem se bavil, navzdory tomu, že se jednalo o technicky snad ten nejhorší možný VR zážitek. Playstation VR je dnes už velmi zastaralá technologie, jejíž zapojení a správné nastavení vyžaduje velkou trpělivost. Navíc se musíte vypořádat se spoustou kabelů. Tak jako většině lidí, ani mě dosud nepřišel Playstation 5, ba dokonce nemám ani Playstation 4 Pro, takže vizuální stránka VR módu byla v případě mojí amatérské Playstation 4 poměrně úděsná. Zblízka vypadají postavy a objekty sice i zde relativně v pořádku, ale čím víc se od nich vzdalujete, tím je obraz matnější a ztrácí na detailu. Objekty navíc nápadně doskakují. Připravte se i na nemalé množství grafických glitchů, které jsou opět místy docela vtipné, jindy však bez debat otravné. Pohled na vaše nepřirozeně zkroucené ruce  je třeba vyloženě děsivý a ragdoll fyzika, kdy za sebou taháte tělo zmrzačené postavy je špatná i vtipná zároveň.

Hra se ovládá výhradně klasickým DualShockem/DualSensem, kdy vaše virtuální ruce reagují na pohyby s ovladačem. Většinu pokynů však obstarají klasicky tlačítka. Pro ovládání je užitečné, že lehkým stisknutím R2 se aktivuje laser, který vám dovolí zamířit. Rozhodně se vyplatí nejdřív se hru naučit v základní verzi a VR začínat nejprve s hanbou na casuala. Určitě doporučuji pohrát si i s nastavením pohybu, protože naprostá volnost způsobuje, ehm, nevolnost. Ponoření do hry kazí momenty, kdy se hra přepne do obyčejného zobrazovacího módu, k čemuž dochází například při použití sniperovací pušky. Na internetu lze najít srovnání toho, jak hra vypadá na PS4, PS4 Pro a PS5 a rozdíl v grafice je opravdu znát. I na novějších konzolích vám však bude k úplné spokojenosti chybět lepší ovládání a modernější VR technologie. Do hry mi  kupříkladu často skákal krychlový rastr signalizující, že sedím moc daleko od obrazovky. Nějaký čas mi zabralo i přizpůsobování a štelování otravných věcí tohoto typu.

Hitman VR zkrátka musí vyjít na PC headsety, případně i na novou generaci PS VR, pokud jí tedy Sony vůbec někdy vydá. Potencionál hry je ohromný a moje úvodní oslavná slova na toto téma to nejlépe dokazují. I v té nejhorší možné verzi je Hitman VR totiž svým způsobem velmi zábavný.

Technické zpracování

Mnohým možná zatrnulo, když jsem zmiňoval výrazný downgrade VR zážitku na základní PS4 oproti PS5 a PS4 Pro. Můžu vás uklidnit, Hitman 3 se i na klasické Playstation 4 hraje naprosto skvěle a hra běží nadále krásně plynule, byť ne v 60 snímcích za sekundu, jako je tomu na next-genu. Martin ve svých dojmech z PS5 reportoval vkusné odrazy a nádhernou grafiku PS5 verze, z jeho slov také vím, že se potvrdily sliby tvůrců o mnohem kratších nahrávacích obrazovkách, což je speciálně v této sérii velmi důležité. Na Playstationu 4 se tyto procesy nikterak neprodloužily, dokonce bych řekl, že ukládání je oproti Hitmanovi 2 dokonce malinko rychlejší.

Grafika je taktéž obdivuhodná i na minulé generaci. Neonový Čchung-čching s deštěm a kalužemi vody je překrásný, stejně jako sluncem zalité sály dubajského mrakodrapu. O specificky temné atmosféře Dartmoor jsem se již zmiňoval, ještě jednou ale musím vypíchnout to neskutečné množství detailů v interiérech sídla, kterými hra připomene mix Resident Evilu 7 a Dishonored. Díky stylovému zasazení, vypravěčské úloze prostředí a možné detektivní práci se Dartmoor stane pro mnohé hráče dost možná tou nejoblíbenější částí hry. Co se animací týče, žádné zásadní změny nečekejte, jen mám pocit, že je hlavní hrdina o trošku mrštnější a naučil se lépe lézt a šplhat. Zmínit musím i hudební doprovod. Ten je tentokrát o něco výraznější, nechybí mu sborově zpívané pasáže a celkově podtrhuje dramatické vyústění děje. Majitelé Deluxe edice si pak budou moci stáhnout sountrack celé trilogie a knihu.

 

1 z 11

- +

Jako velký klad hodnotím i skutečnost, že si hráči mohou tentokrát importovat postup z předchozí hry. Po počátečních problémech se servery se mi to konečně podařilo a s výsledkem jsem až na pár výjimek spokojený. Bohužel zmizel sezónní obsah, mimo jiné tedy i pařížská mise Holiday Hoarders odkazující na film Sám doma. Odhadoval bych, že jej IO Interactive do Hitmana 3 vrátí o příštích Vánocích. Hráči momentálně upozorňují i na absenci obleku a kachničky z Requiem Packu. Po přenosu mi hra také na obrazovce destinací vyresetovala množství splněných příběhových misí u každé destinace. Dosažený level, splněné výzvy a 99 procent odměn a předmětů se mi však přeneslo bez problémů. Jistých úprav doznaly výzvy a jejich organizace, takže počty splnění a procenta celkové progrese jsou nyní malinko odlišné. Také jsem po přenosu získal pár věcí, které jsem v Hitmanovi 2 rozhodně neměl. Nejedná se však o nic, co by mě zvedlo ze židle a IO Interactive za snahu o poskytnutí co možná největší kontinuity chválím.

Dost možná největší šok připraví majitelům hry pak její velikost na disku. Gold verze Hitmana 2 s veškerým možným importovaným obsahem z GOTY edice prvního dílu mi na Playstationu 4 zabrala více než 120 GB. Mohu vám s potěšením sdělit, že Hitman 3 mi na stejné konzoli zabírá necelých 60 GB, včetně obsahu z předchozích dvou her! Zásluhu na tom má zmáknutý systém komprese, s nímž se IO Interactive podařilo dramaticky srazit velikost hry. Na Playstationu 4 mi stačilo stáhnout dva jednoduché Access Passy a hned jsem mohl vyrazit zpátky do Paříže, Miami anebo na Maledivy.

Mohu vám s potěšením sdělit, že Hitman 3 mi na Playstationu 4 zabírá necelých 60 GB, včetně obsahu z předchozích dvou her!

Navzdory vší chvále mám na technickou stránku i pár stížností. V době psaní recenze servery ještě trochu zlobí, nemám ale pochyb o tom, že se jedná o dočasný problém způsobený startem hry. Podobně jako předchozí díly také Hitman 3 od hráče čeká, že přijme pravidla stealth hry takové, jaké jsou. O mnohdy nerealistických reakcích místy dost natvrdlých postav jsem mluvil již v souvislosti s VR. Stále platí, že smrt klíčové postavy, jakkoliv byla pro scénář dané mapy důležitá, se setká jen malou odezvou ze strany ostatních obyvatel. Pokud by její smrt začali probírat a jančit okolo, bylo by hraní sice o poznání dynamičtější, hráč by však přišel o řadu dalších informací a svůj postup nemohl tak důsledně plánovat. Že podobná nerealističnost někomu vadí, chápu, osobně s tím však nemám žádný větší problém. Oproti tomu hůře pochopitelná byla například situace, kdy jsem v jedné rozlehlé hale spustil požární alarm a okolní čumilové, včetně trochu vzdálenějších pracovníků bezpečnosti, dělali jakože nic. V jeden moment se mi také stalo, že jedna z postav měla telefonický hovor s tou, která už byla jaksi po smrti. To už je i na mě trochu moc.

Hitmanovi se dá sice stále leccos vyčíst, tvůrci ale znají své publikum a nejsou vůči konstruktivní kritice a požadavkům fanoušků hluší. O tom svědčí kupříkladu uživatelsky příjemné detaily jako zmíněná komprese, možnost importování postupu z Hitmana 2 a absence nesympatických DLC praktik. Samotné mapy svými kvalitami sice nezastiňují všechny své předchůdce, na druhou stranu to svědčí spíše o tom, jak vysoký standard se IO Interactive daří držet napříč trilogií. Hitman VR je pak mnohem víc než jen pouhou třešničkou na dortu, byť by rozhodně zasluhoval i port na modernější hardware. To vše navíc zažíváme v době, kdy je ve stealth žánru povážlivě mrtvo. Pokud patříte k fanouškům Hitmana, není o čem přemýšlet. Pokud se řadíte spíše k těm, kteří vyčkávali až bude trilogie kompletní, připravte se, že po jejím pořízení budete zavalení takovým množstvím špičkového obsahu, že nebudete vědět kam dřív skočit. V každém případě můžeme Agentovi 47 gratulovat. Mise splněna.