Recenze Horizon Forbidden West – druhé dějství

Recenze se velmi důrazně vyhýbá příběhovým spoilerům.

Jen málo studií na světě dokáže (a zároveň si může dovolit) vytvořit hru, jako je tahle. V některých momentech jsem se musel vyloženě smát, když jsem pozoroval absurdně propracovaný model hrdinky, jak se prodírá vizuálním přetížením v podobě neskutečně barevné vegetace směrem ke komplexním oživlým strojům, které se hýbou jako majestátná zvířata a zároveň se jim na tělech animují jednotlivé funkční zničitelné součástky. Pokud jste chtěli hru, která pořádně využije vaši novou obří 4K televizi, pak jste ji právě našli. Podobně jako v případě prvního dílu ale zdaleka nejzajímavějším aspektem dvojky zůstává napínavý hardcore sci-fi příběh – který si tentokrát užijete i s českými titulky. Na zábavě nic neztratilo ani taktické rozbíjení jednotlivých částí robotických dinosaurů v dravých soubojích. Zároveň ale došlo k napřímení hlavního příběhu i obohacení těch vedlejších. Horizon Forbidden West je důstojným pokračováním.

• Platforma: PS5 (recenzovaná verze), PS4
• Datum vydání: 18. 2. 2022
• Výrobce: Guerrilla Games (Nizozemsko)
• Žánr: Akční adventura v otevřeném světě
• Česká lokalizace: titulky a rozhraní
• Multiplayer: ne
• Dat ke stažení: 88 GB
• Herní doba: 20+ hodin
• Cena: 1799 Kč (Xzone)

Druhý díl

Pokud vás alespoň trochu zajímá příběh, dle mého zdaleka nejlepší vlastnost této série, pak nesmíte začít od dvojky. Bylo by to naprosto stejné, jako začít Pána prstenů od Dvou věží nebo trilogii Matrix od Reloaded. Tenhle svět čtvrtého tisíciletí, kde se džunglí zarostlými ruinami mrakodrapů prohánějí robotičtí dinosauři, má velmi pečlivě a komplexně budovanou historii, do které zkrátka nejde naskočit uprostřed. Nemluvě o tom, že citelným vývojem si prochází i hlavní hrdinka Aloy, se kterou jsme v prvním díle mohli prožít dětství, dospívání i odhalení jejího skutečného původu a dědictví.

Do výpravy na Zapovězený západ již Aloy vstupuje jako ošlehaný veterán, který naprosto přesně ví kdo je, co hledá a proč. Samozřejmě si můžete přečíst jen shrnutí prvního dílu, ale proč byste to dělali, když první hra je skoro tak krásná, zábavná a zajímavá jako dvojka. Její jedinou slabinou byl poněkud repetitivní grind vedlejších aktivit (které šlo na nižší obtížnost zcela vynechat). Pokud je vám ale příběh lhostejný, samozřejmě můžete naskočit rovnou do dvojky – po herní stránce vás vše potřebné naučí.

Pokud vás zajímá příběh, nesmíte začít od dvojky.

Forbidden West se s úvodem nijak nemazlí – část expozice nové zápletky a nové mise Aloy dostanete naservírovanou již v úvodní filmové sekvenci. Tímto způsobem se tedy dozvíte, že od doby, kdy jsme odvážnou lovkyni viděli naposledy, se vynořila tajemná nemoc v podobě rudého moru, pohlcujícího flóru i faunu. Aby to nebylo málo, krajinu začínají devastovat zničující tornáda. Hlavní otázkou je, zda jsou tyto události jen manifestací opět selhávajícího teraformního systému… nebo zda náhodou nějaká entita netahá za nitky ve snaze cíleně zničit všechen život na Zemi. Tak nebo onak, jedinou nadějí je domnělá záloha umělé inteligence jménem Gaia, údajně schovaná na velmi nepravděpodobném místě. A právě sem Aloy dorazí v prvních minutách hry.

Velká překvapení

Vzhledem k tomu, jak fascinující bylo odhalování historie války se stroji a zrodu robotického ekosystému v první hře, jsem měl celé ty roky velké obavy, aby dvojka dokázala po této stránce nabídnout podobný zážitek – vždyť vše zásadní jsme již odhalili, ne? Nuže, musím přiznat, že mi scénáristé Frobidden West pořádně vytřeli zrak a již od velmi ranné fáze hry začali sypat z rukávu takové zvraty a odhalení, že jsem to dlouho v žádné hře nezažil. Ukázalo se, že jsme celou tu dobu věděli jen jednu část celé té skládačky a odhalování druhé části je naprosto stejně strhující, ať už se jedná o sci-fi elementy nebo emocemi nabitý lidský příběh hlavních postav, kladných i záporných.

Možná si pamatujete na určitou kazu, vyvolanou skutečností, že recenzenti TLOU2 museli podepsat velmi přísné NDA, aby se zavázali neprozradit klíčové zvraty a prvky oné velmi příběhové a zážitkové hry. Podobné smlouvy u příběhových her nejsou žádnou výjimkou napříč všemi vývojáři i vydavateli, nicméně přesto mne poněkud zarazil rozsah embarga pro Forbidden West. Vlastně nemohu zmínit skoro nic z příběhu hry, protože od určitého bodu je víceméně na každém kroku nějaký zásadní zvrat nebo odhalení. Troufám si ale tvrdit, že zatímco některé tyto věci v TLOU2 byly záměrně kontroverzní, všechna překvapení v HFW jsou naprosto skvělá a fanoušci je uvítají s nadšením. Prohlubují výborným způsobem celou ságu.

Víceméně na každém kroku zásadní zvrat nebo odhalení.

U čeho bych se ale rád na chvíli zastavil, to je vývoj postavy samotné Aloy. Doposud jsme ji mohli vidět většinu času v roli odvážné bojovnice a spasitelky, připomínající akční stereotypy, jakým je třeba Lara Croft. V první i druhé hře mnoho postav komentuje odvahu, odhodlání, sílu, znalosti a schopnosti Aloy.  Vlastně i ona sama se prezentuje jako nezastavitelný bojovník s náležitou reputací, když se jí to hodí při vyjednávání apod. Tentokrát se ale dočkáme situací, ve kterých se Aloy projeví mnohem přirozeněji a lidštěji. Zažijeme ji nejen zoufalou a zlomenou, ale také nespravedlivě rozčílenou a zlou. Výsledkem je citelné polidštění protagonistky, díky čemuž vám ještě lépe přiroste k srdci. Tomu napomáhá také mnohem pestřejší skupina sekundárních postav, se kterými můžete kromě misí a měst interagovat také ve vlastní zbrusu nové základně, kam se budete vracet pro nové mise i socializování s vaší družinou. Český překlad je na velmi dobré úrovni.

Horizon 2.0

Stejně jako příběh a postavy, také ostatní aspekty hry se dočkaly citelného prohloubení a vylepšení. Sem spadá třeba skutečnost, že hlavní příběhová linka byla tentokrát vystavěna méně megalomansky, takže pokud byste si chtěli hru projít co nejjednodušeji a nejrychleji, jako kdyby se jednalo o tradiční příběhovou kampaň, stačí snížit obtížnost a věnovat se jen hlavním misím – dočkáte se tak strhující jízdy, která nepřesahuje 15 hodin. Samozřejmě se tím ale připravíte o ohromnou spoustu obsahu v otevřeném světě hry, který je vyloženě radost si vychutnávat.

Pokud si chcete svůj čas na Zapovězeném západě co nejvíc vychutnat a užít, vřele doporučuji nastavit vyšší obtížnost a vypnout většinu ukazatelů HUD displeje. Nádherná příroda plná dravých i majestátných robotických dinosaurů, ozařovaná působivým plynutím denní doby, je jako stvořená pro to, abyste sešli z cesty a objevovali, co je v tamtom lese, na tamté hoře, pod hladinou tamté zátoky. Neméně zajímavé jsou lidské osady a města, kde místní diskutují události v jejich kraji. A když už sestoupíte do ruin některé z dávných laboratoří nebo továren, většinou stojí za to najít všechny skryté zápisky a nahrávky, prohlubující neodolatelně fascinující sci-fi zápletku hry.

Také ostatní aspekty hry se dočkaly citelného prohloubení a vylepšení.

První díl (kterého se prodalo 20 milionů kusů) sklidil svého času především ovace, nicméně pokud měl nějakou slabinu, pak to celkem určitě byly generické vedlejší aktivity, připomínající spíše bezduchý grind a sérii fetch-questů, než živoucí otevřený svět. Forbidden West si dává hodně záležet, aby vedlejší aktivity byly mnohem pestřejší a zároveň organicky zapadaly do daného místa. Ve městech si tedy budete moci zahrát deskovou hru nebo zkusit štěstí v jednom ze zápasnických ringů, zatímco v divočině vás čeká všechno možné od pomoci kolonám přepadeným dinosaury až po unikátní vedlejší mise, kde třeba musíte pomoci horníkům najít cestu ze zříceného dolu. Nechybí ani skákací puzzle se šplháním na Tallnecky nebo dobývání táborů či pevností nepřátelských kmenů.

Padák, kotva, ploutve a sedlo

Když už dojde na to prozkoumání nádherného herního světa, řada hráčů s nadšením uvítala oznámení nových metod pohybu, včetně padáku a vystřelovací kotvy. Obojí je samozřejmě krokem vpřed pro svobodu během vašeho průzkumu a třeba to seskočení na padáku z pořádné výšky se jen tak neomrzí (mimochodem, ve velmi pestrém nastavení obtížnosti a přístupnosti hry si můžete zapnout automatické otevírání padáku při určité výšce). S kotvou je to o trošku složitější, protože se nemůžete přichytávat jen tak kdekoliv (jako to skvěle funguje třeba v Halo Infinite). Kotvu je možné vystřelit jen na speciální úchytné body, ale těch je v prostředí relativně dost a hlavně bývají na „správných“ místech, jako je třeba okraj plošiny u vaší základny, kudy se budete opakovaně vracet – zde tedy nemusíte na plošinu šplhat, stačí jen vystřelit kotvu a jste nahoře jedním rázem.

Osobně jsem se nejvíc těšil na zbrusu nový průzkum pod vodou. Zpočátku sice musíte dávat pozor, abyste vystačili s dechem, ale v průběhu příběhu se tento problém naučíte kompenzovat pomocí nového vybavení a pak vás čekají opravdu nádherné sestupy do hlubin, kde všemu nasadí korunu naprosto parádní příběhová mise ve zcela zatopeném známém velkoměstě. Napsat, že grafika hry pod vodou je nádherná je zhruba stejně výstižné, jako prohlášení, že atomová bomba vybuchuje hlasitě. Pasáže pod vodou vypadaly ve všech ukázkách ze hry naprosto neuvěřitelně… ale opravdu jsou stejně nádherné i v hotové hře.

Parádní příběhová mise ve zcela zatopeném velkoměstě.

Stejně jako minule, také tentokrát budete dobýváním podzemních základen odemykat „klíče“ k ochočení jednotlivých dinosaurů v divoké přírodě. Bude tedy jen na vás, kolik druhů si odemknete a na jakém budete jezdit nejraději coby vašem věrném oři. Asi není velká věda si dát dvě a dvě dohromady – pokud jste pozorně sledovali dosavadní upoutávky na hru, nové druhy dinosaurů a připočítáte k tomu existenci padáku, musí vám dojít, že se tentokrát dočkáme ještě mnohem svobodnější a působivější formy pohybu na ochočeném stroji, než je prosté ježdění po zemi.

Lov dinosaurů

Soubojový systém sice ztratil onu překvapivost z prvního dílu, ale pořád patří k těm nejunikátnějším v rámci žánru. Není zas tak mnoho her, kde můžete identifkovat a zaměřovat jednotlivé části těl protivníků, abyste je využíváním správné munice nebo pasti začali takticky rozbíjet přesně tak, jak potřebujete – čím větší dinosaurus, tím početnější a pestřejší zbraně i slabiny na jeho těle. Při boji s těmi největšími je to tedy jako kdybyste postupně rozbíjeli výzbroj válečného křižníku, než se mu dostanete na tělo. To vše samozřejmě podporují náležité světelné a speciální efekty.

Pestrost dále podporuje skutečnost, že vaši lidští nepřátelé se naučili na stojích také jezdit, takže při boji s některými protivníky musíte pečlivě volit, zda zaútočíte jako první na jezdce nebo na jeho oře. Mezi novými dinosaury se dočkáte vodních i obojživelných a nechybí ani nějaké to opravdu gigantické překvapení, ze kterého by měl i takový Thunderjaw respekt. A ne, nemyslím tím již v upoutávkách odhalené mamutí Tremortusky. Zkrátka a dobře, pokud patříte mezi fanoušky série Monster Hunter, tak se vám bude na Zapovězeném západě líbit.

Ohromující výprava

Když jsem si před rokem v přípravě na konzole nové generace pořídil jednu z oficiálně doporučených Sony televizí, snad žádné jiné video jsem na té nové obrazovce netestoval s takovým nadšením, jako oznamovací upoutávku na Horizon Forbidden West. Kombinace nádherné přírody, mimořádně divoké barevné palety a v neposlední řadě fantastického ozvučení i hudby působily jako ultimátní příslib technického i výtvarného posunu příslovečné laťky. S nadšením mohu potvrdit, že ono pověstné video nejspíš bylo skutečně renderováno v enginu hry, protože HFW na PS5 konzoli opravdu vypadá takhle dobře. Za správné denní doby na správném místě v herním světě uvidíte věci, jaké jste ještě ve videohrách neviděli – technicky i výtvarně.

Ačkoliv hra nabízí na PS5 možnost nativního 4K rozlišení s nižší (30 fps) plynulostí, samozřejmě jsem dal opět přednost režimu výkonu (60 fps s nižším rozlišením). Sám se těším na podrobný rozbor odborníků z Digital Foundry, nicméně během celého mého hraní jsem nezaznamenal žádné problémy s plynulostí. Hra ostatně musí běžet také na PS4, ačkoliv tam jsem neměl možnost osobně vyzkoušet, jak dalece se jí to daří. Pokud jde o haptickou odezvu, rozhodně na ni narazíte, ale pořádně jsem si jí všímal jen u specifických situací jako je třeba vypáčení dveří. Rozhodně na mne nedělala tak silný dojem při boji nebo třeba jízdě na mém oři – tyto věci jiné tituly (překvapivě v čele s Far Cry 6) zvládly mnohem lépe.

Slabiny hry

Jak jsem psal v úvodu, Horizon Forbidden West dokáže nabídnout zážitek, jakého je schopná jen hrstka her. Přesto má ale z mého pohledu přinejmenším dvě slabiny, bez kterých by byl výsledný dojem ještě lepší. Obě tyto slabiny se ale týkají jen určité skupiny hráčů za určitých okolností. Tou první je relativně pomalý rozjezd pro ty, kdo už hráli první díl. Úvodní hodiny dvojky se odehrávají ve velmi podobném prostředí a řeší se zde velmi podobné věci, jako v předchozí hře – navzdory lepšímu celkovému zpracování se tak může stát, že se nedostaví onen vytoužený dojem novosti a změny. Tohle je ovšem zcela smeteno ze stolu, jakmile dorazíte do San Franciska – zde už hra opravdu vypadá velmi jinak a příběh se stočí naprosto nečekaným, novým směrem. Pokud jste ale jedničku nehráli, pak se vás samozřejmě tento problém s přílišnou podobností prvních hodin hry vůbec netýká.

Druhou slabinou pro mne byl technický stav hry, ale zde musím jedním dechem dodat, že tohle je opět jeden z těch případů, kdy patchování probíhalo „recenzentům pod rukami“, takže se situace průběžně měnila. Největším problémem během mého hraní byly „nechtěné mikroloadingy“ doprovázené krátkou zatmívačkou během průchodu prostředím, ale tento problém se zdá být s aktuálním patchem zcela odstraněn (tipuji si nicméně, že pokud byste hráli verzi hry z disku bez připojení online/stažení patche, tak na tento problém narazíte). Co nicméně zůstalo jsou velmi drobné, vyloženě kosmetické, ale přeci jen chybičky – například po vypuštění vody z místnosti zůstane barel viset ve vzduchu nebo váš mount během snahy kroužit kolem vás nechtěně naráží do skály. Navzdory celkově mnohem bohatším animacím postav při rozhovorech mi sem tam přijde, že nesedí animace očí (postavy se nedívají správným směrem). Jsou to už ale  opravdu jen drobnosti a vůbec nepochybuji, že je autoři velmi brzy všechny vychytají.

Nezapomenutelná cesta

Nádherný svět robotických dinosaurů vás i napodruhé okouzlí a pokud vás bavil lore zdejší války se stroji nebo vám přirostla k srdci statečná Aloy, užijete si návrat, jako kdybyste nikdy neodešli. Jak nám spisovatelé hry prozradili v exkluzivním rozhovoru přímo pro Zing.cz, Horizon byl od začátku vymyšlen jako série a musím říct, že se znalostmi z dvojky opravdu vidím tu zcela očividnou přípravu některých zvratů a odhalení už v jedničce. Ačkoliv na této sérii miluji mnoho aspektů, tím nejlepším bylo pro mne v případě obou her neustále překvapování a objevování nového, především v rámci příběhu. Zapovězený západ je po této stránce velmi bohatý a jak budete odhalovat jeho tajemství, život Aloy i osud celého světa se navždy změní.