Recenze Gran Turismo 7 – návrat ve velkém stylu

Vývojáři ze studia Polyphony Digital v čele s Kazunori Jamaučim nám po více než osmi letech servírují opravdu plnotučné Gran Turismo s číslovkou sedm. Hladoví fanoušci série se v rámci životního cyklu čtvrtého PlayStationu až dosud dočkali pouze Gran Turisma Sport, které cílilo především na online závody a většího množství obsahu pro jednoho hráče se dočkalo až formou aktualizací po vydání.

Hráči proto byli po právu zvědaví na to, zda Gran Turismo 7 dokáže navázat na obsahově nabité díly z éry druhého a třetího PlayStationu, a jak se zároveň popasuje s konkurencí, která v mezidobí rozhodně nezahálela. Už teď mohu naznačit, že v této těžké zkoušce obstálo.

• Platforma: PlayStation 5 (recenzovaná verze), PlayStation 4
• Datum vydání: 4. března 2022
• Vývojář: Polyphony Digital (Japonsko)
• Žánr: závody
• Česká lokalizace: ano (titulky)
• Multiplayer: ano (online i split screen)
• Dat ke stažení: 100 GB (PS5 verze)
• Herní doba: 40+ hodin
• Přístupnost: 3+
• Prodejní verze: digitální i krabicová
• Cena: od 1799 Kč (Xzone)

Automobilová kavárna

Šéf studia Kazunori Jamauči v různých materiálech, které byly publikovány před vydáním hry, několikrát opakoval, že by formou nového Gran Turisma chtěl oživit zájem o automobilovou kulturu. Přál si přitom zacílit jak na mladé hráče, tak na dlouholeté fanoušky série Gran Turismo a automobilů obecně, ze kterých mohlo dřívější nadšení už částečně vyprchat. Pro splnění tohoto svého cíle autoři vytvořili režim GT Café, který defacto nahrazuje kariéru (GT režim) známou ze starších dílu. Tento mód je hlavní singleplayerovým režim hry. Ve virtuální kavárně vás v úvodu přivítá průvodkyně Sarah a majitel restaurace Luca. Ten vám jakožto správný hostitel hned nabídne první menu. Místo jídla a pití v něm ale najdete automobily. Ty vám ale Luca naservíruje (přidá do garáže) až po splnění požadovaných úkolů.

Za těmito úkoly se nepřekvapivě ukrývají jednotlivé závody a šampionáty po vzoru výše zmíněného GT režimu ze starších dílů. Každé menu se nejčastěji skládá ze tří závodů, ve kterých se musíte umístit nejhůře na třetím místě. Pokud se vám to podaří, jsou nabídnutá auta vaše. Každé menu je zaměřeno na určitý typ automobilu (například japonské hatchbacky nebo kabriolety), značku (Porsche, Ford apod.), či jednotlivý model jako třeba Chevrolet Camaro nebo Toyota Supra. Ostatně v GT Café nejde pouze o závodění na trati. Onen důraz na automobilovou kulturu spočívá řadě v kratších, avšak efektních a moc pěkně zpracovaných přiblížení konkrétní značky či modelu. Tato dokumentární vložka tvořená animacemi s titulky vám po každém úspěšně dokončeném automobilovém menu představí a popíše historii, vlastnosti či specifika právě získaného typu, značky nebo konkrétního modelu. Zmíněné povídání je relativně stručné a shrnuje především ty nejdůležitější informace.

Pravidelné střídání různých aut i okruhů zajišťuje závodnímu zážitku pestrost.

Tento prvek dokumentárního charakteru je však natolik pěkně zpracován, že pro mě vždy ztělesňoval onu pomyslnou třešničku na dortu a chvilku vítaného odpočinku mezi jednotlivými závody. Z pohledu prezentace je zkrátka zvládnutý na jedničku. Hlavní odměnou jsou však bezesporu i nadále získaná vozidla, kredity a odemykání nových tratí. Vývojáři ale velmi příjemnou formou dali jasně najevo, že není na škodu se zároveň o autech něco dozvědět, pokochat se jimi a celkově nahlédnout hlouběji do automobilové kultury jako takové. Pokud jste tedy stejně jako já fanoušky aut a závodů, tak je GT Café přesně pro vás.

 

1 z 8

- +

Díky příjemné délce navíc tyto krátké dokumentární vložky rozhodně neodradí ani hráče, kterým jde především o závodění. Struktura GT Café a snaha o představení co nejširšího spektra automobilů má navíc za následek, že vás vývojáři od úvodu budou zásobovat slušným množstvím opravdu různorodých vozů. Je pochopitelné, že budete postupovat od těch nejpomalejších kousků, přes rychlejší sporťáky až po závodní speciály. Pravidelné střídání různých aut i okruhů každopádně zajišťuje závodnímu zážitku tolik potřebnou pestrost, kterou může Gran Turismu minimálně část konkurence tiše závidět. V průběhu postupu GT Café se navíc odemykají i další vedlejší závody zaměřené právě na okruhové speciály, které jsou GT Café jinak spíše na vedlejší koleji.

Přítomny jsou licence i speciální výzvy

V nabídce herních režimů se Gran Turismo 7 samozřejmě nespoléhá pouze na GT Café. Další důležitou součástí obsahu jsou pro sérii už tradiční licenční zkoušky. Tato závodní autoškola zůstává věrná struktuře ze starších dílů a naučí vás především správnou stopu i techniku brzdění a přidávání plynu. Zejména pro méně zkušené virtuální závodníky jde o zásadní obsah, ve kterém získáte potřebné základy pro efektivní jezdění na okruzích. Vzhledem k dobře odstupňované obtížnosti si však při snaze o získání nejvyššího zlatého hodnocení dokážou vylámat zuby i ostřílenější závodníci, pro které tak může i tato autoškola představovat slušnou výzvu. Odměnou jim budou další auta do sbírky.

Trojlístek zásadních režimů pro jednoho hráče uzavírají speciální mise, které se vám budou postupně odemykat v průběhu hry. V těchto misích dostanete za úkol například předjet požadované množství pomalejších aut, využívat vzduchový pytel za soupeři, šetřit palivo nebo se účastnit sprintů či driftovacích klání. U režimu výzev i autoškoly navíc platí, že si zde z velké části vyzkoušíte auta, která zrovna nevlastníte. Z pohledu další závodní náplně pro jednoho hráče nemůžu opomenout možnost klasického rychlého závodu či jízdy na čas, které doplňuje režim Zkušenosti z okruhu. V něm si nejprve v pevně daném autě projedete jednotlivé sektory trati a následně zkusíte bez chyby absolvovat celý jeden okruh. Tento režim je ideální právě na naučení nově odemknutého okruhu.

Špatně na tom GT7 rozhodně není ani z hlediska nabídky tratí.

Na nedostatek dostupných závodů v rámci singleplayeru jsem si tak ve výsledku nemohl stěžovat. Pokud jste v tomto směru měli po rozporuplném GT Sport obavy, tak můžete být klidní. Gran Turismo 7 se totiž z hlediska obsahu daleko více blíží tomu, co nám nabízely díly z generace PS2 a PS3. Hlavní režim GT Café je i přes svou lineární a předem danou strukturu zábavným a na závodní hru překvapivě výpravným módem, ve kterém hrají hlavní roli jednotlivé automobily. Režim autoškoly, speciálních výzev i rychlé závody jsou poté místem na odreagování nebo naopak zdokonalení vašich dovedností. Navíc si v nich můžete vyzkoušet trochu jiný typ závodů a vozidel. Všechny výše zmíněné režimy jsou navíc propojené a vybíráte mezi nimi v přehledném hlavním menu ve formě interaktivní mapy, která může připomínat například hlavní menu ze čtvrtého dílu. Za všechny aktivity v režimech pro jednoho i více hráčů získáváte kredity, které poté utrácíte za nová auta nebo vizuální či výkonnostní vylepšení stávajících kousků. Za odemykání a kupování aut naproti tomu získáte sběratelské body. Za postupně se zvyšující sběratelskou úroveň, která supluje klasické levelování, obdržíte kupony do rulety, kde si vylosujete jednu z cen v podobě konkrétního auta, dalších kreditů, mechanických součástek nebo slevu na jedno z legendárních drahých vozidel.

 

1 z 7

- +

Z pohledu prostých čísel nabízí Gran Turismo 7 přes 400 licencovaných modelů, mezi kterými najdete současné sériové vozy, youngtimery, ceněné historické kousky, závodní speciály i koncepty budoucnosti. Kupovat je můžete ve třech různých obchodech. První je zaměřen na nové vozy vyrobené po roce 2011. Druhý nabízí starší ojeté kousky, které můžeme zařadit právě do kategorie youngtimerů. Třetí obchodník poté nabízí vybrané legendární závodní speciály nebo ceněné historické případně něčím speciální vozy s výrazně vyšší cenovkou. I přes pro sérii už tradičně lehké upozadění některých evropských značek jsem s nabídkou aut spokojen. Dá se navíc očekávat, že další kousku do hry postupně přijedou formou aktualizací či DLC po vydání. Špatně na tom GT7 není ani z hlediska nabídky tratí, která čítá celkem 34 lokací a 94 různých variant okruhů. K dispozici jsou reálné tratě jako italská Monza, belgické Spa-Francorchamps nebo legendární německý Nürburgring Nordschleife. Tyto licencované tratě navíc doplňují fiktivní okruhy jako například High Speed Ring či Trial Mountain, které znalci série dobře znají z dílů minulých. Upozaděny zůstaly rallye/rallycross závody, které se svou strukturou od dob PS2 příliš nezměnily. Zde vidím do budoucna určitý prostor pro zlepšení a rozšíření zážitku.

Nejde pouze o závodění

Gran Turismo 7 ale nabízí i poměrně štědré množství obsahu i mimo samotné závodění. V první řadě se hodí zmínit opravdu bohaté možnosti v oblasti výkonnostních úprav jednotlivých vozidel.  V seznamu součástek najdete vše od lepších pneumatik, brzd, spojky či zavěšení až po snížení hmotnosti karoserie, nastavení převodových stupňů či přidání zátěže. Ostatně i já jsem u prodeje těchto dílů strávil nemalé množství času. Před každým závodem vám hra dá vědět, jakou výkonnostní úroveň pro účast doporučuje. Pokud tedy zrovna nemáte v garáží dostatečně výkonná auto, které by zároveň splňovalo požadavky nutné pro účast v závodě, tak jednoduše musíte navýšit nebo naopak snížit výkonnostní úroveň některého z již vlastněných vozidel. Osobně se mi například opakovaně vyplatilo kupovat lepší sportovní nebo dokonce závodní pneumatiky, které citelně ovlivnily chování vozu a jeho přilnavost v zatáčkách. Větší množství nakoupených součástek dokáže až překvapivě výrazně navýšit celkový výkon a zároveň zlepšit jízdní vlastnosti jednotlivých aut. Bez výkonnostních úprav se tak jen stěží v průběhu hraní obejdete. Svou roli v tomto směru hrají i propracované možnosti v oblasti nastavení vozidel, které jsou však spíše vhodné pro pokročilejší virtuální závodníky.

Když už jsem nakousl výkonnostní úpravy, tak je povinností zmínit rovněž ty vizuální. Ty dříve rozhodně nebyly devizou série Gran Turismo. Tento směr se s příchodem sedmého dílu mění. Rozhodně se nedá tvrdit, že se z GT stává ráj tunerů a příznivců starých Need for Speed. U jednotlivých aut lze v zásadě vyměnit jen omezené množství vizuálních či aerodynamických součástek jako je zadní spoiler, splittery či kola. Nechybí samozřejmě ani editor polepů a barev, který je o poznání robustnější. V případě barevných variant mě příjemně překvapila například přítomnost licencovaných barevných odstínů, které pro svá auta používají reální výrobci. I přes jistá omezení je tak v součtu příjemné mít i v Gran Turismu alespoň určitou formu vizuálního tuningu. Vrací se také možnost měnit olej, umívat auto v myčce nebo mu třeba kompletně zrepasovat motor.

Pokud ve hrách rádi fotíte, tak se v případě Gran Turisma 7 máte na co těšit.

Zatímco vizuální úpravy nejsou v DNA značky zatím úplně pevně ukotveny, tak v případě foto módu a důrazu na opakované záběry je tomu právě naopak. Gran Turismo 7 v tomto směru kráčí ve šlépějích, které nastolil foto režim s přízviskem Scapes už v Gran Turismu Sport. Pokud jste tento díl hráli, tak asi tušíte, že fotografování v průběhu závodu představuje pouze jednu část. Tou druhou a možná ještě zajímavější představuje právě režim Scapes, který má vlastní kolonku přímo v hlavní nabídce. Ve zkratce vám umožňuje umístit zvolené auto do jedné z dlouhé řady reálných lokací po celém světě. Výslednou fotografii poté můžete upravovat pomocí různých filtrů, efektů či způsobu ostření. Pokud ve hrách rádi fotíte, tak se zkrátka v případě Gran Turisma 7 máte na co těšit. Stačí si pouze porozumět s poněkud komplexnějším fotoaparátem a jeho funkcemi a výsledkem budou opravdu působivé snímky.

Z obsahové nabídky pro jednoho hráče je nutné zmínit ještě další novinku v sérii v podobě režimu Hudební rallye. Sami vývojáři tento režim popisují jako ideální startovací bod pro hráče, kteří se sérií Gran Turismo neměli zatím tu čest. Hudební rallye je ostatně pevně odděleno od ostatních režimů. V zásadě se jedná o klasickou jízdu na čas s tím rozdílem, že ubíhající sekundy nahradily beaty. Cílem není nic jednoduššího než dojet na konec konkrétní skladby. Nic víc bohužel tento režim zatím nenabízí. Navíc obsahuje pouze šest skladeb, takže ho máte za relativně krátkou chvíli dohraný. Autoři však ještě před vydáním slíbili jeho poměrně ambiciózní rozšíření včetně nových skladeb a různorodějšího pojetí závodů. V současné podobě však opravdu spíše připomíná tutoriál pro hráče, kteří se chtějí s Gran Turismem jako takovým poprvé seznámit.

 

1 z 8

- +

Vývojáři rozhodně nezapomněli ani na hru pro více hráčů. Vzhledem k předchozímu GT Sport a důrazu na esport i GT Academy by jeho opomenutí v sedmém díle nedávalo smysl. Fanoušci online závodů se tak mohou těšit na klasický multiplayer až pro 20 hráčů, kde se budete moci k někomu připojit nebo si založit vlastní lobby. Dále je k dispozici režim Sport, který je vhodný právě pro pravidelné online zápolení. Vývojáři do něj mají v pravidelných intervalech doplňovat různé závody či delší šampionáty s předem danými pravidly. I za tyto aktivity budete dostávat tradiční kredity. Po vzoru Gran Turisma Sport vám hra bude dle vašich výkonů a čistoty jízdy také udělovat hodnocení. Pokud jste nějaký čas strávili právě v GT Sport, tak si navíc můžete své statistiky převést do nového dílu. Z pohledu multiplayeru stojí dále za pozornost funkce pojmenovaná Meeting Place. Ta je zaměřená na neformální herní seance. Namísto klasického závodění si v tomto režimu budete moci s ostatními hráči chatovat, chlubit se svým nově získaným autem nebo se jen tak volně a bez omezení prohánět po okruhu. Závěrem se hodí zmínit přítomnost split screenu pro dva hráče, který je v sérii obsažen od samého začátku. Na své si tak díky tomu přijdou i fanoušci gaučového hraní, kteří se po slabších letech dočkali minimálně v případě závodního žánru v poslední době vítané obrody.

Nejpropracovanější jízdní model v historii série

Dost ale bylo o obsahu, pojďme se zaměřit na to, jak se Gran Turismo 7 hraje. Není potřeba chodit kolem horké kaše a rovnou prozradím, že výborně. Hru jsem zkoušel na volantu i ovladači DualSense. V případě oficiálního PS5 ovladače stojí za pozornost zejména rozsáhlé využití haptické odezvy. Dobře pocítíte například momenty, kdy se auto stává nedotáčivým nebo naopak má tendenci jít do smyku, což je při řízení a udržení kontroly nad autem zásadní faktor To stejné se dá říct o povrchu jednotlivých tratí. Nejde přitom o pouhý pocit při výjezdu na trávu nebo vjezdu na obrubník. Minimálně na některých zejména městských tratích jsem výrazně pociťoval i malé dílčí nerovnosti. Z pohledu haptiky je na tom tedy nové Gran Turismo opravdu dobře a s velkou pravděpodobností jde v tomto směru o nejvyspělejší dosud vydanou závodní hru. Naopak využití adaptivních triggerů je o něco méně výrazné než třeba v pátém DiRTu. Jelikož je ale GT7 primárně okruhovou závodní hrou, tak jsem právě důraz na propracovanější vibrace a haptickou odezvu ocenil více než masivní využití adaptivních triggerů, které mi u závodních her k srdci nikdy úplně nepřirostly a dokázal jsem je ocenit spíše u stříleček.

Gran Turismo 7 může podtitul real driving simulator nosit s hrdostí.

Samotný jízdní model jde ale u závodní hry, která klade důraz na realismus, tradičně nejlépe posoudit až po zapojení volantu. Už první hodiny, kdy jsem hru hrál pouze na ovladači naznačovaly, že Polyphony Digital v tomto směru udělalo krok kupředu. A po zapojení volantu a vypnutí většiny asistentů se mi tento pocit potvrdil. Gran Turismo vždy představovalo pomyslný mix mezi arkádou a simulací. Pokud jste si zapnuli většinu asistentů, tak si hru dokázali užít i hráči, kteří jinak závodním hrám příliš neholdují. Po vypnutí asistentů hra naopak představovalo slušnou výzvu a zábavu i pro příznivce simulací. První skupina hráčů si podobným způsobem bez větších problémů užije i sedmý díl. Vývojáři opět připravili nespočet asistentů, ukazatelů a nastavení obtížnosti, díky kterým si bez problémů vystačíte s gamepadem v ruce a chvilkou tréninku a trpělivosti. Ačkoli se tedy Gran Turismo už roky pyšní přízviskem real driving simulator, tak bych se hru opravdu nebál doporučit i příznivcům arkád. Pokud přistoupí na jasná pravidla hry, tak věřím, že si Gran Turismo dokáže i tato skupina hráčů užít a o to více ocenit třeba zmíněnou haptickou odezvu na PS5.

Naopak příznivce simulací mohu potěšit tím, že jde z pohledu jízdního modelu a fyziky o dosud nepropracovanější díl. Sedmý díl jsem si v průběhu recenzování přímo porovnal z předchozím GT Sport a rozdíl je dobře patrný už po pár zatáčkách. Vypnutí asistentů má ještě výraznější efekt než dříve. Auta mi přijdou nervóznější a mají výraznější tendenci jít na výjezdech ze zatáček do smyku. Poměrně nestabilní jsou i při brzdění a jakýchkoli prudších pohybech volantem. Hra navíc lépe a podrobněji pracuje s váhou vozů a jejím přenášením v zatáčkách, což je poznat na jízdních vlastnostech i viditelném naklánění například sériových a pro závody ne úplně vhodných aut. Mezi přednosti starších dílů se řadilo často značně odlišné chování jednotlivých aut. I v tomto směru zůstává Gran Turismo 7 věrné svým předchůdcům.

 

1 z 7

- +

Zatímco u předokolek budete pravidelně bojovat s nedotáčivostí, tak u zadokolek naopak s přetáčivostní a neustále nervózní zadní částí. Vliv samozřejmě hraje rovněž uložení motoru, jeho výkon, zmíněné mechanické úpravy a u závodních speciálů i aerodynamické vlastnosti. Situace na okruhu se navíc díky přítomnosti dynamického počasí může během chvilky naprosto změnit. Ovládání aut za hutného deště totiž přináší tu opravdovou výzvu, při které se zapotí nejeden zkušený virtuální závodník. Gran Turismo 7 tak může onen podtitul real driving simulator nosit s hrdostí. I mě jako fanouška simulací jednoduše překvapilo, jak moc dobrý, zábavný a zároveň realistický dokáže jízdní model a fyzika sedmého dílu být

Závan nové generace

Série Gran Turismo dokázala v minulosti posouvat technické možnosti a ukazovat limity tehdejších konzolí. Je však nutné poznamenat, že všechny díly v minulosti vždy vyšly pouze na jednu konzolovou generaci. Vývojáři se tak mohli soustředit na optimalizaci pro pouze jednu konkrétní konzoli. Gran Turismo 7 toto pravidlo porušuje, protože vychází na PlayStation 4 i PlayStation 5. Já jsem pro potřeby recenze testoval verzi pro PS5, která zvládá rozlišení 4K v kombinaci s 60 fps. Hned při spuštění hry však dostanete na výběr ze dvou režimů. První upřednostňuje bezvýhradně snímkovou frekvenci a vypíná ray tracing. Druhou možností je právě upřednostnění ray tracingu nad fps. Ray Tracing se však při zvolení tohoto režimu zapne pouze ve velmi omezené míře. Aktivní bude například v menu, foto módu, při prohlížení vozidel, u animací v režimu GT Café nebo při zhlédnutí záznamu ze závodu. Při samotných závodech a ostatně všude tam, kde je důležitá doba odezvy, však aktivní není.

Zkoušel jsem oba režimy, a nakonec jsem zůstal věrný fps módu jednoduše proto, že pro mě ray tracing aktivovaný v zásadě nepodstatných a jen stěží rozpoznatelných momentech nepředstavoval dostatečně atraktivní protinabídku. Rozdíly jsou v aktuální podobě hry ale opravdu spíše drobného charakteru, takže nad volbou v reálu až tak nezáleží. Rozporuplná přítomnost ray tracingu tak spíše naznačuje jeho možnou hlubší implementaci do hry někdy v budoucnu. Možnou hudbou budoucnosti je u série Gran Turismo i nadále tradičně chybějící model vizuálního poškození aut. Z pohledu technické stránky naopak potěší implementace 3D audia, které by vás mělo více vtáhnout do hry. Osobně jsem si zvuky motorů nejvíce užíval při zvolení pohledu z kokpitu, kde mi přišly nejvýraznější a nejpropracovanější. U řady jiných závodních her tomu paradoxně často bývá právě naopak, kdy se vývojáři zaměřují spíše na zpracování zvuku u venkovních kamer.

S něčím takovým může asi zkrátka přijít pouze tým okolo Kazunori Jamaučiho.

V zásadě absentující ray tracing mě však upřímně vůbec nechyběl. Hra i bez něj totiž vypadá velmi dobře. Jako již tradičně u série Gran Turismo je kladem největší důraz na zpracování modelů jednotlivých aut. Řeč je přitom nejen o exteriérech, ale také o interiérech. V tomto směru se zkrátka Gran Turismu dokáže málokterá hra vyrovnat. Špatně na tom není ani okolní prostředí. Dohlednost i kvalita vzdálenějších objektů je rovněž více než dostatečná. Občas patrnou sterilnost okolního prostředí se vývojáři snažili oživit například přeletem stíhaček na trati v Monze nebo průjezdem Šinkansenu na městské trati v Tokiu. Podobných efektních momentů by klidně mohlo být více. Minimálně na první pohled dokážou zaujmout. I přes absenci ray tracingu v závodech jsem si při hraní pochvaloval rovněž celkové nasvícení a odlesky. Průjezd osvětleným tunelem nebo závody pod noční oblohou jsou zážitkem, který jsem v takové kvalitě dosud v žádné závodní hře nezažil.

 

1 z 8

- +

Jen samotné zpracování oblohy či hvězd, pro které vývojáři využili reálná meteorologická data, by si zasloužilo samostatnou kapitolu. Ve zkratce to znamená že se počasí a mraky například na japonském okruhu mění obdobným způsobem jako ve skutečném Japonsku. Naproti tomu třeba ve slunečném Kalifornii nebo Evropě se pro změnu trochu odlišně. Do podobně šíleného detailu je vytvořena i zmíněná noční obloha a poloha hvězd. S něčím takovým může asi zkrátka přijít pouze tým okolo Kazunori Jamaučiho. S typickým citem pro detail a realismus jsou doprovázeny například další efekty v podobě vodní tříště, kterou za sebou nechávají vozy při závodech v dešti. Pokud pojedete těsně za soupeřem, tak toho jednoduše moc neuvidíte. Do určité míry mě zklamaly pouze efekty deště při pohledu z kokpitu, kde dopadající kapky na přední sklo nejsou tak výrazné a propracované, tak by se vzhledem k jinak pěkně zpracovanému dešti slušelo.

Jinak je ale zkrátka onen několikrát vzpomínaný cit pro detail a bazírování na možná pro někoho až zbytečných drobnostech má za následek, že si Gran Turismo 7 dokázalo zachovat svou tradiční a do určité míry unikátní tvář, díky které je hru velice obtížné porovnat s konkurencí. Gran Turismo zkrátka i nadále kráčí svou vlastní cestou a stylem s jasně patrným japonským nádechem. A tak to má být.