Prosincové ohlédnutí redakce

Martin Zavřel

Ačkoliv jsem samozřejmě věděl, že se v prosinci „se zpožděním“ přižene ještě Cyberpunk, tak nějak jsem si po divokém listopadu s vydáním dvou nových konzolí a většiny velkých her myslel, že ten prosinec už bude přeci jen klidnější. Velmi rychle se ale ukázalo, jak moc jsem se mýlil. Cyberpunk se přihnal s takovým randálem a týdny trvající ozvěnou, že články o něm překonaly svojí čteností vše, co jsme kdy na Zingu napsali. Zároveň se nám ale podařilo také realizovat soutěž o konzoli PlayStation 5, čemuž se mi do poslední chvíle také nechtělo moc věřit a následně jsem žasl nejen z toho, že se to povedlo, ale také z toho, jaký příliv zájmu o web to přineslo. Pohromadě s dalšími věcmi tak nakonec prosinec na Zingu překonal po stránce návštěvnosti i čtenosti čerstvý listopadový rekord, což bych si rozhodně netroufnul tipnout ani v těch nejdivočejších snech. Díky vám jsme se tak posunuli na novou úroveň, která nám umožní realizovat ještě více zajímavého obsahu, od článků přes videa až po soutěže. Děkujeme.

Osobně jsem se Cyberpunku 2077 poněkud „předávkoval“, protože jsem ho kvůli testování (= novému rozehrání hry) každého nového patche nakonec odehrál čtyřikrát. Navíc mi pak zahořkl, když vyšlo najevo, v jak špatném stavu je na starých konzolích a rozjel se celý ten výbušný, místy nepříjemně agresivní kolotoč kolem hry. Naštěstí jsem se ale konečně dostal také k dohánění restů za uplynulé měsíce a srdce mi doslova roztálo u nečekaně silné a dojemné hry Yakuza: Like a Dragon, která mě svým příběhem a postavami totálně dostala do kolen. Recenzi sice přineseme se zpožděním, ale bude stát za to. Kromě jiného i proto, že hra úžasně bourá čtvrtou stěnu a vypráví příběh „obyčejného“ chlapíka, který to trochu přehání se svojí láskou k videohrám.

A za pár hodin tu už máme nejen nový měsíc, ale celý nový rok. V redakci Zingu jsme se na něj navzdory všemu tomu shonu velmi pečlivě připravovali už delší dobu, včetně plánů na nový obsah, zařizování nové kanceláře i natáčecího studia, vyjednávání s novými posilami do týmu (mimochodem, ještě pořád by se nám hodili další zkušení nebo talentovaní kolegové na video obsah a správu sociálních sítí) a samozřejmě jsme se také věnovali plánování programátorských prací a nových funkcí i formátu Zingu.

Díky vám jsme za uplynulý rok vyrostli skoro trojnásobně, což považujeme za skvělou předehru k ještě lepšímu roku příštímu. Děkujeme za přízeň a přejeme vám, aby pro vás rok 2021 byl co nejpříjemnější, bez zdravotních nebo existenčních komplikací, abyste sehnali všechno herní vybavení, o které budete stát a dočkali jste se na něm her, které vás dostanou a připomenou, proč tenhle koníček tak milujeme.

Ondřej Partl

Prosinec nakonec nebyl z hlediska videoher tak špatný, jak by se třeba dalo čekat. Sice hned na jeho začátku přišlo velké zklamání z mnou velice očekávaného titulu od Dontnod – Twin Mirror, avšak následně mi náladu spravil zajímavý roguelike s parádním zasazením a vizuálem – Morbid: The Seven Acolytes, a nakonec ještě úžasný melancholický příběh s příchutí Lovecrafta – Call of the Sea, kdy tento poslední jmenovaný kousek byl to nejlepší, co jsem z novinek v prosinci hrál (Cyberpunk 2077 mě sice docela bavil, ale od mého hraní pro psaní dojmů ze hry, jsem se nedokopal k dalšímu hraní, kdy jsem na něj neměl vůbec chuť). Každopádně nejlepší můj prosincový herní zážitek patří skvělému Planet Zoo, které jsem si zakoupil ve slevách na Steamu, přičemž mě tento počin okamžitě okouzlil nejen skvělou hudbou, ale také malebným vizuálem a chytlavou hratelností, kdy je mi už teď jasné, že u hry prosedím nespočet hodin.

Každopádně v rámci Zingu jsme ještě tento měsíc stihli s Martinem Zavřelem natočit „sumírovací“ podcast, kde jsme společně shrnuli naše osobní žebříčky nejlepších her, které jsme letos hráli. Pokud však preferujete podobu textovou, tak tu také naleznete na našem webu, přičemž se o své hitparády podělili i další autoři Zingu.

Když se ale podívám do budoucna, respektive přímo do ledna, tak tam snad kromě The Medium nebude moc co hrát, tedy to vypadá, že alespoň budu mít klid na zkouškové období, přičemž doufám, že budu moci dohnat nějaké další resty, avšak se trochu bojím, že veškerý můj čas sežere právě Planet Zoo. No, uvidíme.

Martin Pritula

Cyberpunk 2077, Cyberpunk 2077 a ještě jednou Cyberpunk 2077. Již delší dobu bylo jasné, kolem kterého titulu se bude tento prosinec točit. A protože jsem se již o tomto titulu poměrně rozsáhle vyjádřil nejprve po patnácti odehraných hodinách v redakčních dojmech z hraní a následně po padesáti odehraných hodinách v mém speciálu ,,Hry roku 2020 podle Zingu„, v němž jsem tomuto titulu navzdory veškerým chybám udělil první místo, nebudu jej zde zdlouhavě popisovat a místo toho se rozepíši o jiných titulech, které jsem tento měsíc hrál.

Co jsem tedy hrál kromě CP2077? Nebylo toho mnoho. Určitě bych chtěl vyzdvihnout dnes již starší Journey, což je adventura nacházející se na pomezí hry a umění od vývojářů z Thatgamecompany a Santa Monica Studio. Nádherná hudba, stylizace a optimální délka. Pokud máte rádi adventury a Journey jste nehráli, maximálně vám ji doporučuji. Kromě toho jsem dohrál hlavní příběh her Spider-Man: Miles Morales a Detroit Become Human a rozehrál jsem i Horizon Zero Dawn.

Mikuláš Stoklasa

Poslední měsíc v tomto roce se nepochybně u většiny hráčů nesl v duchu Cyberpunku 2077 a ani já jsem nebyl výjimkou. Většinu prosince jsem tak strávil jako žoldák V a prozkoumával prostředí Night City. Když jsem Cyberpunk 2077 poprvé spustil na konzoli minulé generace, přiznávám, že jsem byl trochu v šoku z technického stavu hry. Brzy ovšem následovalo několik opravných patchů a já si tento nesmírně zábavný titul skutečně užil. Díky dechberoucí atmosféře celého města, ale také kvůli výbornému příběhu, se pro mě Cyberpunk 2077 stal nejlepší hrou roku.

Avšak nebyl jsem celý měsíc jen kyberpunkovým žoldákem. Ze Cyberpunku jsem na chvíli přesedlal na puzzle adventuru Call of the Sea, která mě velmi příjemně překvapila. Ani zde jsem se ovšem nemohl příliš dlouho zdržet, neboť na mě čekala recenze služby Google Stadia, jež je nově i v Česku. A abych nekoukal na prosincový sníh jen v televizi, vydal jsem se do Moskevského metra. Ano, znovu jsem si zahrál mé oblíbené Metro Exodus a trávil tak své poslední večery v tomto roce.

Byl to vážně zajímavý rok, plný skvělých her, nových konzolí a radostných oznámení. Doufejme, že rok 2021 bude ještě mnohem zajímavější a svět videoher si pro nás už teď chystá rok plný zábavy. Brzy už se snad také dostanou ty nové konzole do rukou všech, kteří po nich touží. Šťastný Nový rok!

Dominik Tománek

Předem se omlouvám za trochu kratší text, protože jsem se během prosince k hraní příliš nedostal. První polovinu prosince jsem však strávil ve společnosti Fenyxe, Dia a Prométhea. Immortals Fenyx Rising je za mě jedno z nejmilejších překvapení tohoto roku. Zprvu jsem měl lehké předsudky ohledně až příliš okaté kopírky Zeldy a Assassin’s Creed v dětském hávu. Nakonec moje obavy byly zbytečně, protože si sice hra bere inspiraci ze zeldích mechanik, bojového systému z AC a obecně přístupu Ubisoftu k hrám, ale i tak jsem si těch několik hodin opravdu užil. Naprosto mě uchvátil humor, chemie mezi Diem a Prométheem a skvělá práce s antickou mytologií a tuna odkazů na ní.

Během vánočních týdnů jsem také na chvíli zavítal do světa skvělé, explorativně puzzlové Call of the Sea. Fascinace H.P. Lovecraftem, suprový vizuál a zajímavý příběh mi vytvořili jeden z nejzajímavějších herních zážitků poslední doby.

Samozřejmě jsem se dostal i k Cyberpunku 2077, bohužel jsem ale neměl tolik času k pořádnému rozehrání. Sice jsem ve hře zatím nechal jen několik málo hodin, ale už teď vím, že se o tom brzy rozepíšu mnohem víc.

Jan Urbančík

Máme za sebou poslední měsíc šíleného roku 2020 a asi není třeba zastírat, že největší událostí bylo vydání Cyberpunku 2077, který se rázem stal jedním z nejkontroverznějších titulů tohoto roku. Právě kvůli špatnému technickému stavu jsem se sám do hry ještě nepustil a pravděpodobně si počkám až na verzi pro novou generaci konzolí. To ale neznamená, že jsem v prosinci vůbec nehrál, ba naopak. Pokračoval jsem především v dohánění restů, co se týče PlayStation exkluzivit.

Hned na začátku prosince jsem dohrál Detroit: Become Human, který nabídl přesně to, co jsem od něj očekával. Silný příběh s hromadou možností, které mají skutečný dopad na veškeré dění. Myslím, že jde o jednu z nejlepších her svého druhu. Následně jsem si zahrál povedenou indie hru Yes, Your Grace, která se nakonec dostala také do mého žebříčku nejlepších her letošního roku. A zatímco všichni hráli Cyberpunk, já jsem si užíval Ratcheta a Clanka z roku 2016. Další dny jsem trávil hraním Days Gone, které jsem musel odložit, protože mě tento titul vysloveně zklamal. Repetitivní mise, příšerné přechody do cutscén, kdy vás neustále čekají dlouhé loadingy, spousta různých bugů a glitchů… A hlavně, ta hra zkrátka není zábavná. O Vánocích jsem si zahrál už potřetí Resident Evil 7, tentokrát i s DLC End of Zoe, které jsem si opravdu užil. Poslední prosincové dny jsem pak prakticky výhradně hrál Ghost of Tsushima, tato hra mě naprosto uchvátila a nemůžu se od ní odtrhnout.

Leden většinou značí herní sucho, ale přesto se několika zajímavých titulů dočkáme. Osobně se těším především na The Medium od polského studia Bloober Team. Hra měla vyjít už v prosinci, ale byla odložena kvůli Cyberpunku. Zvědavý jsem také na Stronghold: Warlords, ačkoli nemůžu říct, že se přímo těším, protože mě tento titul z toho, co jsme mohli vidět, zatím příliš nezaujal. A nesmíme zapomínat ani na třetího Hitmana, který je asi tou největší hrou tohoto měsíce.

Na závěr bych rád popřál všem čtenářům šťastný nový rok. Doufejme, že bude lepší než ten minulý.

Ivan Jeziorek

Letošní prosinec pro mne měl být vyloženě odpočinkový. Plán byl koupit poslední Yakuzu a následně počkat na recenze Cyberpunku 2077 a zkusit ho na PS4. Jenže ono ani jedno nevyšlo. Za A) jsme koupili trochu víc nového nábytku, jehož instalace mi z plánovaného jednoho odpoledne zabrala pár dní, a za B) k nám do práce přišel na návštěvu ne-kamarád kovid a silně nám zkomplikoval provoz. Takže kdo mohl, zaskakoval za ty, kdo nemohli. No aspoň vím, kde mi končí nosní dutiny. A také jsem dospěl k jednomu velkému rozhodnutí, kterému ale s největší pravděpodobností nedostojím, proto život bez psaní si prostě představit neumím.

Nakonec ten měsíc ale nebyl úplně plonkový. Po oznámení druhého dema k Bravely Second II, jsem po delší době vytáhnul 3DSko a znovu rozjel Bravely Second. Že začátku jsem si chvíli zvykal na ovládání, přeci jen jsem více času na handheldech strávil s Vitou, ale je to jako jízda na kole. To se nezapomíná. Navíc vyšli v prosinci další Pokémoni, Berserk, Ateliér špičatých klobouků, Green Blood, Útok titánů, další Kotleta a stihl jsem přelouskat i antologii Praga Caput Regni, takže celkově úspěšný měsíc. A Vám všem přeji také úspěšný celý nový rok. Zachovejte nám přízeň.