Autoři Zingu vám představují svoje osobní nejočekávanější hry roku 2021:
Nejočekávanější hry roku 2021 podle Zingu: Martin Zavřel
Nejočekávanější hry roku 2021 podle Zingu: Ondřej Partl
Nejočekávanější hry roku 2021 podle Zingu: Martin Pritula
(další budou následovat denně)
Jakub Žežule
Redaktor, Zing.cz
Instagram: @Screenshot_Guy
Jako externista o hrách píše od roku 2012. Mezi jeho nejoblíbenější tituly patří Final Fantasy VII, sága Metal Gear Solid, trilogie Mass Effect, NieR: Automata a Bloodborne. Kromě samotného hraní jej baví i tvorba virtuálních fotografií, ať už s Photo Modem anebo bez něj skrze grafické programy. Vedle aktuální herní produkce má silný vztah k retru. Mezi jeho další koníčky patří historie, hudba, knihy, filmy, další formy kultury a nějaké to cvičení.
Předně bych chtěl čtenáře i nové kolegy tímto pozdravit a popřát vše dobré do nového roku. V týmu autorů píšících pro Zing jsem čerstvě nastoupil, ovšem herní žurnalistice se z pozice externisty věnuji bez přestání už osm let. S koncem nového roku jsem se rozhodoval, jestli tento milý vedlejšák konečně pověsím na hřebík. Primární pro mě vždycky bylo, abych si mohl psát o tématech, co mě baví, a občas tak zpestřil příval kratších novinek, jež jinak logicky dominují obsahu všech herních serverů. Rád bych vyšel vstříc těm, kteří by na stránkách Zingu uvítali více retra, článků o tvorbě rozličných vývojářských studií, preview na zatím pouze ohlášené projekty a podobné typy obsahu. Že podobné věci zaberou nějaký čas sepsat zároveň vysvětlí, proč se tu se mnou zase tak moc často potkávat nebudete. I tak se ovšem na spolupráci (a setkávání) s kolektivem autorů na Zingu moc těším. Jak slibuje už název článku, přidávám i desítku mých nejočekávanějších her, jejichž vydání vidím v roce 2021 reálně:
10) Mass Effect: Legendary Edition
Ačkoliv se jedná o pouhý remaster, návrat legendární trilogie s ,,první lidskou spektrou“ je pro mě jednou z nejtoužebněji vyhlížených herních událostí roku. Jsem zvědavý, jak se autoři poperou s herními mechanismy jedničky, o nichž se jeden čas spekulovalo, že prošly změnami. Především bych ale rád, aby se třetímu dílu konečně dostalo zaslouženého uznání. Já vím, že závěrečné dvě hodiny hry a dopad některých voleb mohl být zpracován lépe, přesto se podle mého názoru jednalo o učebnicový případ toho, kdy se díky hlasité menšině na internetu dostala hra nespravedlivě do povědomí některých hráčů jako absolutně odfláknutý titul, který zkazil co mohl. Pro mě byla naopak trojka nejen suverénně nejlepším dílem trilogie, ale zůstává i jednou z mých nejoblíbenějších her vůbec (a osobně znám hned několik lidí, kteří si myslí to samé). Svůj podíl na tom měla skvělá hudba, vylepšená umělá inteligence, vylepšené souboje a systémy, spousta nezapomenutelných, krásně napsaných příběhových epizod a především oproti dvojce mnohem lepší tempo, kdy se celá hra točila kolem Reaperů a nemuseli jste tak každou chvíli odbíhat od hlavního tématu hry. No tak tady to máte. Kontroverzní názor už v prvním článku! To nám to ale pěkně začíná.
9) GhostWire: Tokyo
V případě GhostWire se u mě jedná o trochu slepou víru ve schopnosti autorů Evil Within a lákavého prostředí tokijské metropole, protože samotný trailer mě úplně neuchvátil. Na druhou stranu jsem velkým obdivovatelem práce Ikumi Nakamurové (to je ta roztomilá Japonka z E3 2019), která odvedla skvělou práci na hrách jako Okami, Bayonnetta anebo právě Evil Within. Témata japonských městských legend jsou pro její kreativitu jako stvořená a já jsem moc zvědavý, co na mě při hraní této nové hry vybafne.
8) Artful Escape
Artful Escape je trošku pozapomenutý titul, který by si do hledáčku měl zařadit každý, kdo má rád nezávislou produkci. Autoři ze svérázně pojmenovaného studia Beethoven & Dinosaur se spojili s vydavatelstvím Annapurna Interactive, které v odvětví indie her platí za záruku kvality. Jak název hry napovídá, má se jednat o artovou plošinovku, v níž se ujmete role kytaristy připravujícího se na svoje první vystoupení. Od hudebního tématu se neodvíjí pouze příběh a soundtrack, má definovat samotnou hratelnost. Pokud se jej podaří vyladit, mohlo by se jednat o hodně chytlavý a působivý zážitek jako stvořený pro překlenutí depresivního období.
7) Ratchet & Clank: Rift Apart
Tady asi není co řešit. Pokud máte Playstation 4 anebo Playstation 5 a jako já jste nehráli předchozí Ratchet & Clank, co nejdřív to napravte. Hra trošku zapadla, protože vyšla v roce 2016 jen krátce před Uncharted 4 a jako exkluzivita od Sony zůstala v jejím stínu. Je to ohromná škoda. Jedná se o nesmírně zábavnou akci, která nešetří humorem a nabízí jedny z nejoriginálnějších zbraní v současné herní produkci. Graficky je k nerozeznání od špičkových animáků a díky perfektnímu tempu hraní krásně odsýpá. Rift Apart by měla být ještě lepší, navíc byla vyvíjena od základu pro Playstation 5 , DualSense a nový SSD harddisk. Myslím, že Rift Apart svojí kvalitou spoustu lidí překvapí.
6) Babylon’s Fall
Přemýšlel jsem, zda mám do seznamu zařadit Bayonnettu 3 anebo Babylon’s Fall, spíše si ale myslím, že na třetí Bayonnettu si počkáme ještě rok a studio Platinum Games se bude soustředit na vydání novinky, kterou už nějakou dobu vytváří pro Square-Enix. Stále se o ní ví poměrně málo, ale jelikož mají ,,platiňáci“ reputaci mistrů řemesla, o kvalitu téhle sekačky se moc nebojím. Devil May Cry 5 nastavil v žánru nový standard, uvidíme jestli se ho autorům Astral Chain, NieR: Automata, Metal Gear Rising a Bayonnetty podaří překonat.
5) It Takes Two
Tady mám velmi málo pochybností. Novinka od studia Hazelight Josefa Farese opět cílí na kooperaci a podle posledního traileru to vypadá na špičkovou gaučovou zábavu, kterou si nejlépe užijí partnerské dvojice. Předchozí A Way Out byla parádní jízda, mám ale pocit, že legrační, odlehčená tematika se na podobný typ her hodí ještě mnohem víc. Dobrá nálada z tohoto dílka přímo čiší a já nemám pochyb o tom, že u nás doma bude při jeho hraní pěkně veselo.
4) Little Nightmares 2
Proč první Little Nightmares nedosáhla věhlasu a vysokých hodnocení, jakého se dostalo hrám jako Limbo anebo Inside, je pro mě záhadou. Originál jsem si naprosto zamiloval jako ,,neškodný horror“, který mi připomínal tvorbu režiséra Tima Burtona. Na rozdíl od obou zmíněných her od Playdead autoři z Tarsier Studios kladou místo hádanek větší důraz na mechaniky plížení. Už jednička představovala audiovizuálně silný zážitek s náležitě vtahující atmosférou, jejíž hratelnost byla sice napínavá, ale nikoliv frustrující. Oznámení druhého dílu mi udělalo ohromnou radost a moc se těším na její únorové vydání.
3) NieR: Replicant Ver.1.22474487139
NieR: Automata je mojí nejoblíbenější novou hrou posledních dvou dekád, takže přepracované vydání prequelu vyhlížím obzvlášť nedočkavě. Bohužel titul tentokrát nepřipravují Platinum Games, tudíž mám jisté obavy ze strany hratelnosti a soubojů. Přesto si myslím, že co do příběhu a hudby se bude jednat o další veledílo. Vyzývám všechny redaktory a diskutující na Zingu ať bezvýhradně vyslovují celý název hry!
2) Hitman 3
Velmi mě mrzí upadající popularita a odchod her s důrazem na plíživý postup. Metal Gear Solid, Splinter Cell, Thief, Deus Ex, Tenchu, Dishonored – všechny tyto značky jsou minimálně u ledu, pokud nejsou definitivně mrtvé. O to víc si vážím Hitmana, který má ze všech aktuálních her asi nejblíže tomu, co bych označil jako svojí ,,hobby hru“, k níž se pravidelně vracím. V level designu představuje Hitman naprostou špičku a čím víc jednotlivé mise hrajete, tím víc vám přirostou k srdci a vtáhne vás jejich vzájemně propletený mikrosvět. Je taky potěšující, že autoři vyslyšeli kritiky druhého dílu a pro závěr trilogie slibují opět šest velkých úrovní, opravdové filmečky, vyřazení zbytečného multiplayeru a možnost přenesení dosaženého postupu z dvojky. Navíc se neopakují žádné zmatky s DLC. Hitman 3 vypadá už teď o poznání lépe, na nových konzolích poběží v 60 snímcích za sekundu a konečně se na nich má i velmi rychle nahrávat. Kdo nedávno hrál starší díly, ví, o jak velký benefit se jedná.
1) Resident Evil: Village
Série Resident Evil mi přirostla k srdci už na konci devadesátých let a aktuální vysoká kvalita jejích her mi dělá tak velkou radost, že jsem si v posledních dvou letech prošel znovu všechny díly, včetně odboček Code Veronica, RE 0 a obou Revelations. Řada kritiků loňského remaku trojky zapomíná, že jedním z hlavních důvodů, proč se série tak dlouho drží, je i způsob, jakým se dokáže vyrovnat se stagnací. Revoluční čtyřka nevznikla, protože se Shinji Mikami rozhodl zkazit hororovou sérii, ale protože cítil, že značka potřebuje nový impuls. Za pětkou byl nápad vytvořit podobný typ hry s parťákem, který nemá umělou inteligenci zmrzlé makrely. Šestka? Fail, bezpochyby, jdeme dál. Sedmička opět představovala přesně to, po čem fanoušci v té době volali. Skutečný, inteligentně navržený survival horror, v němž autoři před vystrašeného hráče postavili děsivá monstra a vybavili jej brokovnicí s dvěma náboji. Osmička přímo navazuje na události sedmého dílu a slibuje spoustu nových typů nepřátel, zajímavé prostředí i silně osobní příběh. Zní to možná až moc dobře, ale Capcom v posledních letech předvádí tak spanilou jízdu, že se o výsledek vůbec nebojím.
Jakub Žežule? To jméno mi něco říká. Nepsal vy jste několik let pro Bonusweb?
Jj,to budu já
S Residentem na prvním místě naprosto souhlasím, ale s tím, že šestka byla fail nesouhlasím. Ano, nebyl to typický díl, ale já se u něj bavil parádně a nedám na něj dopustit. Teda jako ostatně na žádný díl. Hrál jsem na PC všechny co vyšly a vzpomínám s láskou na všechny. Začínal jsem tedy až na pětce, ale postupně jsem se dostal ke všem, i k těm s fixním kamerou (ale až v remastrech). Pro mě má každý díl své kouzlo a určitě se k nim vrátím, i k té šestce. Ta všeobecná nenávist k ní mi připomíná situaci s Mass Effect Andromeda, kterou mám také moc rád (dohrál jsem jí až s patchem 1.10). Prostě se mi líbí ta rozmanitost v sérii a jsem za ní jen rád. Jak se píše v článku „že jedním z hlavních důvodů, proč se série tak dlouho drží, je i způsob, jakým se dokáže vyrovnat se stagnací“. A to jeden z nejprodávanějších dílů (šestka byla na 7,6 milionů kusech) splňuje. I když chápu důvody, proč to nemá spousta lidí ráda, ale mě přijdou nepodstatné. Ale určitě nepatří do škatulky ke „skvostům“ typu Umbrella Corps a Operation Raccoon City.
Také mám šestku jako guilty pleasure
Má podle mě horší ovládání a je přehnaně akční, ale pořád je to zábavná a výpravná hra, navíc mě hodně bavil příběh Jakea
Ta hra je udělaná tak, že dokáže zaujmout různé typy hráčů. Horor za Leona, Akce za Jakea a Call of Duty za Chrise. 😁
Za Adu něco mezi hororkem a akcí
Pravda
No kdyby aspoň za Leona to byl horor, tak budiž. Ale mně přišlo, že Call of Duty to bylo úplně za všechny postavy.
Děkuji za reakce – já mám většinou ,,problém“, že mě kauzy, jaké popisuje Repry také míjejí, takže jsem si egocentricky myslel, že když se RE6 nelíbí už ani mě, tak snad nikomu
U RE6 jsem se ale opravdu nebavil – level design, pocit ze střelby, inventáře, přehnaný důraz na QTE a paradoxně i nedostatek nábojů (u takhle vyloženě akčního titulu) mi zážitek neustále kazil. Na druhou stranu souhlasím s tím, že graficky vypadá hra pěkně ještě dnes. No co si budeme namlouvat – jako správný RE fantatik jí nejspíš ještě někdy dám šanci. Hůř se budu znovu dokopávat k RE0 – tam se mi audiovizuál líbí snad ještě víc, ale za to peklo s inventářem (absence truhel) mi to asi nestojí.
Mně se hlavně nelíbí jak pořád zvětšujou finální bosse. 😂
S tím Simmonsem na konci RE6 mi to už příšlo moc.
Bezpochyby se najde dost lidí, kteří mají šestku rádi. Byl to takový pokus Capcomu dostat sérii Resident Evil k širšímu publiku, protože akční střílečku si pravděpodobně zahraje víc lidí než survival horor, podle mě však jde o suverénně nejhorší díl série. Za vše myslím mluví dvouhodinový finální bossfight v kampani Leona, kdy jsem si už opravdu musel připomínat, co že to vlastně hraju, protože tohle jako Resident Evil vůbec nevypadá. Jsem moc rád, že Capcom se se sedmičkou vrátil zpátky k survival hororu a zatím tento žánr nehodlá opouštět. Takže abych to shrnul, šestka asi z komerčního pohledu fail nebyl, ale pro většinu fanoušků určitě.
Já vlastně moc nechápu, proč je šestka tak moc nenáviděná, když RE 3 Remake je v podstatě to samé v bledě modrém, jen teda v méně megalomanském měřítku. Plus samozřejmě ten remake má další problémy podle mého (původní trojka je můj asi nejoblíbenější díl, takže v tom hraje dost roli nostalgická nasr**ost), ale to už je zase na jinou diskuzi.
Už dlouho si říkám, že to bude těma šťovíkama, jak jim říkám já. V Residentech jsme odjakživa bojovali hlavně se zombíkama, no a ve čtyřce najednou přicházej Ganados, což asi znamená dobytek, vždycky mi to tak Gooogle přeložil. Ti ještě šli. V pětce přicházejí Majinis. No dobrý no, už to holt neni jen o sekyrách. V šestce sice jsou zombíci, ale ty spolehlivě zastiňují Javíci. Když to člověk hraje prvně tak má trochu nerva z nich, ale když to dohrává po třetí, tak bych řekl že jsou spíš pro smích. No a aby se neřeklo, v Revelations 2 afflicted už je zase něco co se vrací hezky zpátky „ke kořenům“, takovej Afflicted co skáče a dovádí jako Majini kříženej s J’avo, ale později vlastně vychází najevo že se proměňujou v zombies, nebo chcete-li spíš ve „zkažené“. Je to zajímavý sledovat. V Revelations bahenní Oozáci, v RE7 omítkoví vejlupci. V RE8 se dočkáme těch oněch „vlkodlaků“. Takže se zombies už je jako nadobro konec? To už jsme je všechny pozabíjeli? 😐
Teď prosím neberu remaky ju, ale jak to jde tak nějak chronologicky zhruba za sebou 😁 a v remacích prostě zomboteši být musí, to by už Capcom opravdu snad nemyslel vážně kdyby třeba do RE2 remake dosadil Majinis nebo Ganados. 😂
Ale osobně s tím nemám problém, jak se to vyvíjí. Podle mého už jsme si zomblejů užili dost. Kdybych měl vybrat hru z RE franšízy, kterou fakt hodně nemusim, tak je to zklamání jménem Umbrella Corps. To bylo jak kdyby mě někdo přetáhnul řemdichem přes záda. Jsem rád že alespoň Resistance dopadlo vskutku dobře, to mě bavilo, dohrál jsem i na platinu. Ale věděli moc dobře proč to nevydávat zvlášť 😁
Tak Resident Evil je o biologických zbraních obecně, ne jenom o zombiecích. Mně teda ani nechybí. Ale doufám, že ve Village bude více typů nepřátel než v sedmičce, protože jejich malá variabilita byla asi nejslabší stránka celé hry.
S Hitmanem naprosto souhlasím. Jen mi přijde že starší díly do Blood Money měly svou specifickou atmosféru, nesrovnatelnou s dnešními Hitman tituly. Ale na každý nový díl s Agentem 47 se neskutečně těším. 😊
Pro mě osobně i hudba od Jesper Kyda ve starších Hitmanech byla špičková. Oproti tomu v těchto nových mne vůbec nezaujala.
To srovnání se staršími hrami je zajímavé a možná se o tom tento měsíc nebavíme naposled ;).
Některé z nich měly temnější atmosféru, objevovaly se tam křesťanské i trochu erotické motivy. Podle mě ten ústup způsobila ,,kauza“ se sexy jeptiškami v Absolution, za kterou se studio omluvilo. Každopádně o H3 tvůrci tvrdili, že má být nejtemnějším dílem trilogie….tak uvidíme. Jesper mi tam taky chybí, divil jsem se, že se jim ho nepovedlo ulovit, ale asi měl plné ruce práce s Valhallou.
Přesně no 😐. Holt už je to dneska takový modernější no. Ale některý věci hardcore fanoušky zarazí, zejména třeba to, že Agent 47 se odjakživa vyznačoval tím, že mohl nést v každé ruce jednu zbraň, symbolicky hlavně silverballersky. V těchto nových dílech už jako kdyby náš Tobias Rieper existoval jen jaksi skromně. Ale zase musím uznat že ty nové hry mají spoustu skvělých věcí navíc. Prý si IOI chtějí po trojce dát pauzu a pracovat na jiných projektech tak se taky hodně těším s čím v rámci Hitmana přijdou příště.