Hardcore RPG jsou už pomalu považována za vymřelý druh, proto můžeme příchod takové hry brát jako menší zázrak. Jelikož se jedná o hry cílené na specifickou skupinu hráčů, není se ani čemu divit. V poslední době však tento žánr trochu oživil jedněmi nenáviděný a druhými zbožňovaný Dragon Age. RPG ze staré školy nám začínají pomalu, ale jistě vstávat z mrtvých.
Proč takový úvod? Asi už správně tušíte, že dneska půjde o RPG v tom nejjasnějším slova smyslu. Hra Drakensang Řeka času má své kořeny už v roce 2008, kdy vyšel původní Drakensang. Jednalo se o RPG ze staré školy vycházející z pravidel Dungeon & Dragons, respektive z jejich odnože The Dark Eye, populární hlavně u našich západních sousedů. Překvapivě oproti svému předchůdci přinesla Řeka času i docela dost vylepšení, což jsem já osobně nečekal. Dokonce jsem tím byl mile překvapen.
Nemastný neslaný příběh
Na RPG hra příchází s poměrně prostým příběhem, což je na jednu stranu dobře, ale na druhou to pravověrné fanoušky podobných her může odradit. Přeci jen se tady nedočkáte monumentálního eposu typu Dragon Age, ale naopak v pohodě uvěřitelné avšak dosti obyčejné příběhové linky. Jak nechává sám název tušit, všechno se točí okolo řeky na severu Ferdoku. Jednou vás prostě přepadnou piráti a vy se vydáváte po jejich stopách zjistit jejich pohnutky a pozabíjet při tom pár nepřátel, či nestvůr. Do příběhové linky pronikáte retrospektivně přes vyprávění dědy trpaslíka. Ta jednoduchost a obyčejnost dává, ve světě plných fantasy klišé, kde trpaslíci dolují zlato a elfové milují lesy, rozehrát až překvapivě uvěřitelnou atmosféru.
Jak v rámci příběhových, tak i vedlejších misí, řešíte problémy všedního dne, např. různé rozmíšky mezi vesničany, hledáte ztracené osoby a plníte mise typu: dones mi tamto a já ti za to dám toto, abys mohl jít dál. Nakonec ale čas od času dojde i na nějaké ty intriky a špinavou politiku. Celkově tedy nejsou nic extra a všechno skvěle zapadá do zpátečnického konceptu hry.
Jako, kdybyste si pořídili starožitnost
Právě závan retro hratelnosti mně asi vadil nejvíce. Stejně jako i ostatní hry, jež ctí pravidla D&D, padá Drakensang na nezměrném počtu různých tabulek a statistik. Jen tvorba postavy vám zabere úctyhodný čas, tedy pokud nepoužijete už předvolené atributy. Jinak vás totiž čeká úmorné piplání se s každou sebenedůležitější vlastností reprezentovanou čísílkem. Připraveno je asi osm ras, jež jsou si některé podobné jako vejce vejci. Každá rasa je ještě rozšířena o proměnlivý počet povolání.
Ovšem ani poté, co se nudným úvodem prokoušete, nečekají na vás žádné inovace, jen tisíckrát omýlaný způsob hratelnosti. Pochodujete přes celou mapu, vybijete přitom naprosto všechno živé, získáte daný předmět a zase tu dlouhatánskou cestu absolvujete zpátky. Zbytek je skoro jako přes kopírák, takže ani nemám chuť, ba dokonce důvod ho obšírněji rozvádět. Mnohem raději se budu věnovat trochu krkolomnému ovládání. Ne, že by bylo přímo složité, spíše nepřehledné a často musíte přemýšlet, na co vlastně kliknout. Podobné je to i se zadáváním úkolů a jejich plněním. Mnohdy vůbec nemáte tušení co udělat nebo kam jít. I když se to může zdát jako maličkost, právě takové detaily Drakensangu škodí nejvíce.
Pokoukaná to není špatná
Ale kritiky už bylo dost, teď nějaká pozitiva. I když grafika vypadá sotva na průměr a všude je znát zastaralost enginu, design a stylizace prostředí to na pomyslných miskách soudcovských vah dokonale vyváží. Prostředí má svůj osobitý styl a některé efekty, hlavně stíny a chování světla, jsou přímo skvělé. Dokonce i povětšinou problematická lesní krajina, se v novém Drakensangu povedla na výbornou. Škoda jen, že lidé kolem vás jsou schopni vykonávat snad jen dvě činnosti. Buďto kolem jen neustále pochodují jako bludní holanďani, nebo postávají v hloučcích a baví se. Když to takhle dělá celé město, tak si toho rozhodně všimnete. Když k tomu pak připočtu velkou absenci dabingu, pak by tito zbyteční lidé ve hře vůbec nemuseli být. Dabingu se totiž dostalo pouze NPC postavám a nad zbytkem lidí jednoduše text poletuje nad hlavou. Ale komu by se chtělo na každém kroku poletující třířádkové litanie číst?
Recenze
Drakensang: Řeka času-Recenze
Řeka času je totální retro hra, která je dle mého mínění vhodná pro věrné fanoušky RPG her ze staré školy. Najdete zde promakaný a do detailu vypiplaný systém tvorby postavy, typické úkoly i mechanismy, všechno je to, ale zoufale nezáživné a nudné. Průměrné úkoly a jejich nepřehledné zadávání, celou bídu jen korunují. Hezké prostředí a vcelku ucházející příběh rozhodně na záchranu chabého výsledku nestačí. Tomu, co se s téměř podobnou látkou podařilo udělat v Dragon Age, nesahá nový Drakensang ani po kotníky a bral bych ho jen ve chvílích maximálního herního sucha, které právě teď je.
Líbí se nám
- tvorba postavy
- prostředí
- rozumný příběh
Vadí nám
- zastaralá hratelnost
- zvuky
- chaotičnost
- celkově nudné