Recenze: The Outer Worlds

Kalifornští Obsidian Entertainment jsou jedni z nejlepších světových specialistů na RPG žánr, protože celých 11 z jejich celkových 12 titulů jsou hry na hrdiny. A snad kromě Alpha Protocolu a Dungeon Siege III se mohou pyšnit opravdu špičkovými hrami v čele s dvojicí Pillars of Eternity, dále s Tyranny a samozřejmě s jejich nejznámějším kouskem Fallout: New Vegas. Navíc je toto studio, nyní patřící pod křídla Microsoftu, taktéž velmi produktivní, protože minulý rok vydali Pillars of Eternity II: Deadfire a už za necelý půldruhý rok i aktuální novinku The Outer Worlds.

Právě ze šestého Falloutu si The Outer Worlds bere nejvíce. Například prvotní výběr postavy, který je daleko více zaměřený na volbu atributů než na vzhled, z toho falloutovského editoru jasně vychází. Ale dle mého to vůbec nevadí, protože ve svém zasazení, lokalitě a příběhu je The Outer Worlds plně samostatným a unikátním titulem, který vás vezme na dlouhou a dalekou výpravu na jednu hodně podivnou planetární kolonii, jež se, jak to tak bývá, tváří jako ráj na mimo Zemi, ale skutečnost je samozřejmě úplně odlišná.

 

• Vyšlo na: PC (recenzovaná verze), PS4 , X1, Switch (2020)
• Datum vydání: 25. října 2019
• Žánr: RPG
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ne
• Dat ke stažení: 37 GB (PC)
• Cena: od 1530,- (PC), 1489,- (konzole)

 

Výlet za lepším

The Outer Worlds je akční sci-fi RPG z pohledu první osoby, jehož zajímavý příběh začíná až v roce 2285. V tu dobu privátní korporace založily ve vzdáleném planetárním systému Halcyon soběstačnou kolonii (Halcyon v angličtině znamená idylické a příjemné období či místo), která měla přelidněné zeměkouli odlehčit a samozřejmě za drahý peníz nabídnout jakémukoliv zájemci nový život se zajištěnou prací a skvělou budoucností v úplně jiném světě, než je ten pozemský. Na jedné dopravní lodi jménem Hope (Naděje) se v hibernačním spánku ocitáte i vy spolu s dalšími stovkami natěšených cestujících.

 

 

Jenže po cestě se něco zvrtne v navigaci a Hope zcela proti svému jménu zaparkuje daleko od Halcyonu, kde sama zůstane dalších 70 let. Zrovna vy máte obrovské štěstí, protože podpora života v hibernačních kapslích by již dlouho nevydržela, jenže si vás najde koloniální uprchlík Phileas Welles, jenž se rozhodl proti zkorumpovanému Halcyonu bojovat, ale jaksi je v tom sám. Kolonie Halcyon totiž nemá klasickou vládu, ale provozuje ji několik průmyslových korporací, takže vám asi dojde, že to dole není zrovna tak růžové, jak jejich propaganda navenek vykresluje.

Phileas se dole nemůže objevit, protože je celokoloniálně hledaným zločincem a tak se mu do jeho plánů velmi hodíte. Na druhou stranu, bez něj byste byli dávno mrtví a žádná hra The Outer Worlds by vlastně ani nevznikla, protože by nebylo o čem vyprávět… Jakmile ve své kapsli dopadnete na první z jedenácti planet Halcyonu jménem Terra-2, začíná skvěle napsaný příběh, který si navíc můžete vlastními činy mírně ohýbat.

 

Komediální scifárna

The Outer Worlds naprosto exceluje zejména dvěma prvky, které vás budou nesmírně bavit prakticky po celé dobrodružství. Tím prvním je všudypřítomný absurdní humor, který prostupuje prakticky vším, od cedulí a plakátů až po rozhovory. Opravdu se nepamatuji, kdy naposledy mě nějaká hra tak moc rozesmála, až bych se nebál The Outer Worlds titulovat jako akční sci-fi grotesku. Vtipně nadepsané propagandistické plakáty vám jistě evokují Fallout: New Vegas, ale té srandy při dialozích tu je daleko více.

 

 

Jakkoli je The Outer Worlds docela ukecaná hra, třeskutě vtipné dialogy mají tu skvělou vlastnost, že si drtivou většinu rozhovorů budete velmi užívat, pečlivě volit další otázky a těšit se, co za perly z postaviček, jež se jinak tváří naprosto dospěle, zase vypadne. Jinde jsem rozhovory většinou rychle odbýval, ale tady jsem se snažil být hodně výřečný, protože se jednak hodně nasmějete a jednak i hodně dovíte.

Kolikrát také vaše vhodně zvolená nátlaková či naopak pochlebovačná odpověď dostane z druhé strany přesně to, co potřebujete vědět. Zkrátka ji tady nachytáte na švestkách. A nebojte se občas i pěkně zalhat a vymýšlet si, protože vám to opět mnohokráte pomůže např. splnit určitý úkol či misi. Navíc se nemusíte bát složité angličtiny (jako v nedávném Disco Elysium). Pokud máte mírné znalosti alespoň na úrovni B1, nebudete tady mít vůbec žádný problém pochopit, co se po vás chce.

Jelikož při rozhovorech volíte typicky ze dvou až pěti odpovědí, vše je přehledně titulkováno a rychle vám odjedou jen kratší věty. To důležité prakticky zůstane viset nad vašimi volbami, takže máte na přelouskání dost času. A svatořečím tvůrce za perfektní funkcičku, kdy si v rozhovorech můžete ikonkou s hodinami ještě před vybráním vaší odpovědi vypsat kompletní obsah celé rozmluvy. Je vidět, že tady někdo pro dobré porozumění dialogům hodně přemýšlel!

 

 

The Outer Worlds mi při hraní připomínal mix sérií Bioshock, Fallout a Mass Effect. Podmořské a nebeské dobrodružství podobným nápadem na rajské společenství a propagandistickými cedulemi (ve hře jich zejména při trochu zdržujícím nahrávání mezi lokacemi uvidíte stovky a později tyto plakáty přímo reflektují i vaše počínání!), postapokalyptické putování zase velmi podobným RPG progresem a vesmírnou ságu obdobným stylem zdejšího hvězdného světa.

 

Ty se mi nelíbíš. Prásk!

Tím druhým prvkem, který skvěle doplňuje někdy mírně a někdy hodně absurdní humor, je možnost naprosto kohokoli zabít, a to včetně hlavních postav v příběhu, pro které pracujete a které vám zadávají úkoly. Klidně vaši kamarádku, šéfa města, obyčejného chudáka dělníka až po jakéhokoli roztodivného živočicha. Platí, že cokoli živého potkáte, to lze zlikvidovat. Tedy až na jednu velkou výjimku. Váš zachránce Phileas Welles se vždy ukrývá za nějakou překážkou či neprůstřelným sklem. Tato zabití mají v kontextu situace různý další vliv na hru. Od snížení vaší reputace u jedné ze 7 frakcí zabitého (celkově tu je 14 různých společenstev) až po hromadnou bitku s jeho kolegy.

The Outer Worlds ovšem v tomto nejde nijak do hloubky (což je možná trochu škoda), takže když v hale někoho odprásknete, že to muselo být slyšet kilometry daleko, kolegové opodál nic nezaregistrují a když je vykosíte taktéž, hned venku o nějakém vraždění neviňátek vůbec netuší a nechají vás být. Boje jsou v The Outer Worlds poměrně časté, vybírat si můžete z mnoha klasických i futuristických 24 chladných a 25 střelných zbraní. Nové kousky vypadávají z mrtvol včetně munice, případně si lze další koupit z hojně umístěných automatů a modifikovat je na poncích. Zbroj si lze vylepšit jedním ze 16 a zbraně z 19 modifikátorů (zaměřovače, větší zásobníky apod.).

 

 

Platí to okřídlené, že na každou z 32 potvor, robotů a lidských nepřátel se hodí jiná zbraň, ovšem pokud si navolíte nižší z celkových 4 obtížností, tak s tím nemusíte až tak počítat, protože stupnice života ubývá i silnějším protivníkům docela rapidně. Je ale škoda, že zde chybí možnost tichého zabití zezadu, protože i když se k někomu proplížíte, tak ho musíte zpočátku upižlat na dva tři řízky. Později si ale najdete zbraně s vyšším poškozením, pak už to jde na jedno máchnutí.

 

Tactical Time Dilatation*

Je vidět, že The Outer Worlds není primárně střílečka, protože pocit ze střelby není tak dobrý jako ve specializovaných hrách, a že by cíle nějak extra pěkně reagovaly na dírky a jizvy, to také ne. Jako vedlejší příznak vaší dlouhé hibernace a Wellesových oživovacích dryáků máte ještě k dispozici *efekt zpomalování času. Hodně propracovaný je ale vývoj vaší postavy, která má takové jméno, jaké jí sami dáte. Základem je 7 dovedností od zbraní na blízko po velení, které se dělí na dalších 18 činností, jako je blokování útoků, lhaní či léčení. Do 50. úrovně dovedností si obdržené bodíky přiřazujete nejprve ke každé zastřešující dovednosti, zatímco nad padesátku již můžete body distribuovat naprosto svobodně konkrétně do jednotlivých činností.

Kromě toho si na úplném začátku volíte také vaše pracovní zařazení pro drobný bonus k činnosti, protože jednou z výhod kolonie Halcyonu má být svobodná volba povolání pro každého nového kolonistu. A to ještě není všechno. Každou druhou úroveň (maximum je 30) získáte možnost odemčení jednoho ze 42 perků typu větší rychlosti chůze i běhu, vyššího poškození při útoku či léčení spolubojovníků. Když si k tomu přičtete ještě rozsáhlé možnosti úpravy zbraní (opotřebované se musí také opravovat) a modifikace vašeho oblečení/helmy/brnění, každý RPG pozitivní fanda tu najde opravdu přehršel možností přizpůsobení svého hrdiny.

 

 

A praktická je i možnost za poplatek, jenž se zvyšuje četností využití, všechny své dovednostní body zcela znovu redistribuovat, jako byste začali hrát novou rundu. Jestli ovšem jako já patříte mezi nerozhodné jedince, tak tu budete určitě zažívat obrovská muka. Často totiž dostanete úkol, který má obě strany mince. Buď pomoci jedné frakci, nebo té druhé. Nic mezitím, aby se vlk nafutroval a koza zůstala bez kousance, neexistuje. Vaši volbu přinejhorším poražená strana nepřežije, tak jak se rozhodnete? Ano, podle sympatií, ale ona to klidně může být ještě horší volba.

Nepamatuji se, kdy by mi nějaká jiná hra prostřídala takové emoce: nejdříve jsem se smíchy za břuch popadal, abych o situaci dál naprosto zcepeněl s úsměvem totálně zamrzlým a lámal si hlavu, jak to všechno rozsoudím. Někdo hře vytýká, že místo toho, aby svůj příběh směřovala k nějakému globálnímu cíli, zde spíše řešíte a prožíváte menší a lokální konsekvence. Ale já to jako zápor rozhodně nevidím. Díky zaměření na drobné mise máte skoro vždy dobrý přehled o ději a často si budete říkat, „to je ale hajzlík” nebo „to je ale sympatická babička, té pomůžu a tomu ne”. Stejně často ale hra proti vám pošle takovéto kouzelné babičky dvě. A co s tím? Babo raď.

Řešit to můžete šalamounsky. Hra obsahuje automatické ukládání v hustě rozmístěných záchytných bodech + rychlé ukládání kdekoli a kdykoli (jen nesmíte být zrovna v boji), takže si můžete vyvolat jednu z minulých pozic a rozhodnout se třeba jinak. Každopádně to je dobrý námět na opakované hraní, v němž se můžete v pohodě profilovat zase jinak, třeba jako notorický lhář a agresor. Svobodné rozhodování vás mimo to čeká i s vaší posádkou.

 

 

Nespolehlivě spolehlivá

Po zhruba desetihodinovém prologu dostanete k dispozici vlastní kosmickou loď vtipně nazvanou (Un)reliable (Ne-spolehlivá) a možnost cestovat po všech přístupných planetách v Halcyonu. Postupně se k vám může přidat až 5 vedlejších postaviček (+ jeden robůtek). Klidně lze celou kampaň s 8 hlavními kapitolami a skoro 50 misemi projít sám (kolegy můžete volitelně brát na výpravy, či je nechat doma), ale tým vám může při různých situacích vhodně pomoci a každý člen vylepšuje i vaše dovednosti. Navíc se jen s kolegy dostanete k jejich 5 misím. Ale to rozhodování, jestli jako pán k sobě vezmete prosícího kolegu, kterému jste svými skutky zničili jeho komunitu, to se neokouká.

The Outer Worlds je postaven na Unreal enginu 4, s nímž tvůrci zrovna nemají zkušeností na rozdávání. Jenže je hotový, výkonný a levný, takže ho studio zvolilo jako náhradu za doposud široce používaný engine Unity ze všech jejich posledních her. Na ještě třetím Unrealu Obsidian vyrobil pouze Alpha Protocol, jiné zkušenosti s ním nemají. Na grafice je to vidět, protože je na dnešní dobu dost hrubá a některé interiéry jsou skoro až ošklivé a velmi zjednodušené. Prostředí je až na obvyklé výbušné prvky zcela nerozbitné, a co působí již hodně zastarale, to jsou příbytky zcela bez oken, nebo jen s neprůhlednými okny. A ani zrcadla nic nezrcadlí. On i váš hrdina nemá žádné nohy a kromě menu jeho postavu vlastně nikdy neuvidíte.

Přesto si ale nemyslím, že by to při hraní nějak vadilo. Detailní textury hra vyměnila za živý a pestře barevný styl, který evokuje No Man’s Sky a takové nádherné výhledy nahoru na vesmírnou oblohu s planetami a jejich duhovými prstenci málokde uvidíte. Je navíc velmi praktické, že tvůrci nezapomněli ani na takovou drobnost, jako je skrytí zbraně, protože pak máte citelně větší rozhled. FOV lze jinak také nastavit. A zmínit můžu i výbornou optimalizaci (60 FPS při WQHD rozlišení na nejvyšší nastavení grafiky s GTX-1080) a absenci jakýchkoli technických chyb.

 

 

Naproti tomu nové stránky do kodexu, což je zdejší encyklopedie a manuál v jednom, se velmi nepohodlně prohlíží a hledají, protože v menu sice vidíte hvězdičku v záhlaví kodexu, že něco nové, co si vyžaduje vaši pozornost, přibylo, ale musíte rozbalit a projet po jedné všechny odrážky, protože hra ty nové nijak nezvýrazní.

 

Dva, tři večery nestačí

V rámci vesměs obřích her od Obsidianu The Outer Worlds patří mezi středně dlouhé zážitky. Já co nejvíce využíval vytuněného běhu a rychlého cestování, a plnil jen některé z celkového počtu 23 vedlejších misí. I tak jsem se do finále dohrál za solidních 26 hodin. Kdybych zvolnil a plnil všechny úkoly, tak by herní doba jistě ještě narostla. To jsou časy zhruba na úrovni Falloutu New Vegas. Z nedávných her Obsidianu je sice poslední Pillars of Eternity II: Deadfire daleko rozsáhlejší, ale např. Tyranny s Dungeon Siege III jsou stále mírně kratší tituly, takže v případě The Outer Worlds za své peníze dostanete docela dost muziky. A navíc je hra lákavá i na druhé, třetí zahrání.

Abych byl upřímný, tak RPG ani sci-fi hry normálně moc rád nemám, ale The Outer Worlds si mě dokonale omotaly kolem prstu. Je to po všech stránkách velmi poctivá a rozsáhlá hra, navíc bez chyb, která sice nedostane žádnou cenu za technické provedení, ale naprosto exceluje skvělým příběhem, pořádnou porcí až úchylného humoru a tolika možnostmi rozhodování o osudu ostatních, že o tom budete přemýšlet i na záchodě.

 

---

 

The Outer Worlds je samostatně k dispozici na PC v Evropě pouze v digitální edici z Epic Game Store/Microsoft Store od 59,99 EUR (cca 1530,-), protože krabicovky jsou v prodeji pro PC jen v zámoří. Na konzolích si můžete zvolit jak digitálku za 1489,- (Microsoft Store), resp. 1499,- (PlayStation Store), tak i krabicovku (na Xzone za 1599,-). Hra je také součástí služeb Xbox Games Pass a Xbox Games Pass pro PC (s Windows 10).