Martin Zavřel
Červenec byl zdánlivě klidnější měsíc pro hráče, ale přesto jsme zde měli minimálně dva výrazné tituly. Sám jsem strávil většinu nocí s JRPG Xenoblade Chronicles 3, které ždímá naprosté maximum jak z výkonu Switch konzole, tak z emocí nebohých hráčů, protože tenhle příběh je opravdu zničující (tím správným způsobem). Samozřejmě jsem si ale našel jednu tu volnou noc také na dohrání nejočekávanější a nejdiskutovanější hry měsíce, kočičího dobrodružství Stray. A sám jsem byl překvapený, jak moc se mi líbilo.
Konečně jsem také dohrál Stray od @HKdevblog a za sebe jsem byl víc než spokojený, líbilo se mi i to finále příběhu (a celá historie toho světa). Po Keně od @emberlab a Hellblade od @NinjaTheory tu máme další důkaz, že indie hra může dosáhnout AAA úrovně hype i kvality 👌 pic.twitter.com/dDWrCS5AKG
— Martin Zavřel (@martinzavrel) July 24, 2022
Srpen je už je citelně nabitější, většími i menšími hrami. Osobně si brousím zuby na restart většinou docela vtipné a zábavné série Saints Row, ale ještě předtím se dočkáte mojí recenze na nejnovější pokračování legendární série čínských RPG „Sword and Fairy“. Už delší dobu jsem chtěl prozkoumat, zda se ty podezřele dobře vypadající čínské hry stejně dobře hrají – a výsledek testu možná překvapí i vás.
Kromě toho je ale samozřejmě srpen především ve znamení největšího evropského herního veletrhu. Na Gamescom letos z redakce vyrážíme rovnou čtyři, takže se můžete těšit na pořádnou porci dojmů z našeho osahávání těch nejzajímavějších připravovaných her.
Ondřej Partl
V červenci jsem spíše cestoval, tudíž jsem toho moc neodehrál. Jedinou novinkou, do které jsem se pustil, bylo kočičí Stray, které mě ve skutečnosti spíše zklamalo, ačkoliv jako nekomplikovaná jednohubka to špatné nebylo. Mimo to jsem zkompletoval platinovku v The Sinking City. Kdyby se kluci a holky z Frogwares trochu více snažili, aby ta detektivní část nabízela lepší míru variability, mohla to být neskutečná pecka. Avšak i v tomto stavu se jedná o zážitek, který minimálně fanouškům Lovecrafta doporučuji. Určitě lepší, než konkurenční Call of Cthulhu (nicméně i pro to mám slabost).
Během srpna mě už ale zase čekají trochu pracovní/herní galeje Při sepisování tradičního měsíčního přehledu jsem si totiž připomněl, kolik her, na které se těším, ve skutečnosti v tomto měsíci vychází. Vše to odstartuje fanatickým titulem Cult of the Lamb, pokračovat to bude přes snad povedený simulátor lovení Way of the Hunter, a třeba takové Destroy All Humans! 2 – Reprobed mě také láká. Za pomyslný vrchol však považuji trojici – F1 Manager 2022, Call of the Wild: The Angler a Immortality. První by nám konečně mohlo nabídnout pořádný manažerský zážitek z oblíbených královských závodů, druhý je zase ambiciózní rybářská simulace (a jedna z mých nejočekávanějších her tohoto roku), jichž je jako šafránu, a třetí je zase mnou dlouho očekávanou třetí hrou od Sama Barlowa, která v tento den snad již opravdu dorazí a dostojí svým ambicím. No, bude toho mnoho, tím spíše, že se na nás ještě chystá i tradiční Gamescom.
Pavlína Nouzová
Po hektickém červnu jsem konečně našla čas na nějaké to plížení a bodání. Pustila jsem se do Metal Gear Solid V: The Phantom Pain a sakra, tady mi dlouho unikalo něco hodně zábavného. Zpočátku jsem se trochu bála té rozsáhlosti a všemožných vedlejších úkolů, ale postupně jsem ve hře zautomatizovala tolik postupů, že se z ní stala relaxační záležitost. Ještě jsem se sice nedostala na úplný konec druhé kapitoly, ale s tichou sniperkou na rameni, věrným psem po boku (nebo vlkem? věčná otázka) a v růžovém vrtulníku (protože Snake si to může dovolit) brázdím Afghánistán a Angolu. Obzvlášť pak kvituju prvek podobný třeba i sérii Dishonored, kdy je výhodnější nezabíjet nepřátele, ale raději je jen uspat. Prostě mír a láska.
K tomu jsme s mužem vyzkoušeli z červencové nabídky Playstation Plus první díl ze série The Dark Pictures Anthology. Nedokážu se na horory dívat v kině plném lidí, natož zvládat aktivní příběh, kde musíte ovládat i jednotlivé postavy, a tak jsem byla radši jen divákem. A vlastně musím říct, že Man of Medan funguje skvěle jako společenská videohra. Jeden volí jednotlivá rozhodnutí a utváří příběh pětice protagonistů, zatímco ostatní kibicují, vykřikují, rozrušeně povzbuzují… A na konci se poplácají po zádech, protože udržet všechny hrdiny při životě by byla přece nuda.
V srpnu se už těším na návrat k novějším kouskům. Snad si najdu čas na Stray, protože si chci vyzkoušet, co je tak parádního na tom, když mi kočka škrábe do pohovky. Taky na přelomu srpna a září dojde na remake prvního dílu Last of Us. Mám vůči němu zatím spíš skeptický přístup, protože remaster jsem hrála celkem nedávno a přišel mi pořád povedený. Ráda se ale nechám přesvědčit. A nakonec si vyzkouším i pár úplných novinek na Gamescomu v Kolíně nad Rýnem, kam ke konci měsíce jedu, ale o jejich názvech zatím pomlčím.
Ondřej Zeman
Červenec nakonec nebyl tak klidným měsícem, jak jsem zpočátku očekával. Velkou část svého času jsem utopil při hraní Zaklínač 2: Vrahové králů. Stále je to velmi pěkná hra plná zajímavých momentů, při jejíž paření si vždy vzpomenu na nevyužitý potenciál elfí linky ve třetím díle série Zaklínač. Největším žroutem času minulých týdnů se však stala akce Rollerdrome. Snaha vytvářet co nejlepší výsledek byla často silnější než můj smysl pro generování textů.
V srpnu se samozřejmě těším na Gamescom, kde snad dojde k odhalení nového historického dílu série Total War, nebo nějaké jiné výrazné strategie. V rámci her se chystám bedlivě sledovat Two Point Campus, či Hard West 2, které vypadají jako kousky se slušnou šancí zazářit. Celkově se bude opět jednat o jeden z dalších klidnějších měsíců, jenž nám všem dává možnost načerpat síly na divoký podzim plný velkých her.
Jan Urbančík
Červenec je většinou období herního sucha, ale v posledních pár letech tomu tak přestává být. Za tento měsíc jsem napsal celkem pět recenzí, což překvapilo i mě. Nejprve jsem se podíval na povedené DLC pro Cuphead, následovaly solidní závody F1 22, ke kterým jsem však měl řadu výhrad, velmi špatný horor MADiSON a nakonec výborná adventura Syberia: The World Before, jež se pro mě okamžitě stala tou nejlepší hrou, která letos vyšla. Mezi tím vším měl navíc premiéru seriál Resident Evil: Lék, jenž nakonec nedopadl tak bídně, jak jsem si původně myslel. Na dohánění restů tedy nebyl moc čas, ale dohrál jsem alespoň Assassin’s Creed Origins, které jsem měl už delší dobu rozehrané. Nyní jsem se konečně pustil do kočičí hry Stray a bohužel jsem se znovu vrátil k Apex Legends, což byla velká chyba, protože v tomto battle royale titulu trávím až příliš mnoho času.
V srpnu se nejvíc těším na F1 Manager 2022, jenž vypadá velice slibně. A ačkoli to není úplně můj žánr, tak jsem zvědavý i na nové Saints Row. Hlavně je tu však velká herní akce Gamescom, která proběhne na konci měsíce v Kolíně nad Rýnem, a já se vůbec poprvé podívám přímo na místo konání.
Daniel Jarocký
Vzhledem k tomu, že jsem první polovinu měsíce strávil na dovolené, tak jsem toho příliš neodehrál. Koncem měsíce jsem se stihl pustit do dvojice her. V první řadě jde o kočičí adventuru Stray, které jsem však zatím dal pouze slabou hodinku, takže je na nějaké hlubší hodnocení brzy. Už teď ale tuším, že nešlo o špatnou investici. Druhý titul jsem vytáhl ze seznamu starších herních restů. Jedná se sci-fi záležitost Deliver Us The Moon, do které jsem se chtěl pustit už delší dobu. Ke spuštění mě však dokázalo konečně donutit až blížící se neméně zajímavé pokračování s názvem Deliver Us Mars, jež by mělo vyjít již koncem září.
Z pohledu srpna se nejvíce těším na Gamescom, který se po dvou online ročnících letos konečně vrátí i ve fyzické podobě. S dalšími členy redakce se nám již pomalu začínají plnit rozvrhy s různými schůzkami, takže se již nyní můžete těšit na dojmy z připravovaných her a naše osobní poznatky přímo z kolínského výstaviště.
Filip Svoboda
V červenci jsem recenzoval interaktivní drama As Dusk Falls od studia Interior Night. Čekal jsem od něj opravdu hodně s vědomím, že za ním stojí někteří z autorů Heavy Rain nebo Beyond: Two Souls. Nakonec jsem sáhnul po trochu nižší známce než většina médií v Česku i zahraničí, přesto jsem se u žánru, který mám opravdu hodně rád, dost bavil. Pod dojmy filmového zážitku jsem se vrátil k nejnovější hře od hegemona žánru – Detroit: Become Human. Znovu jsem si potvrdil, že pokud má někdo opravdu zvládnuté herní vyprávění, je to právě David Cage a Quantic Dream.
V neposlední řadě jsem si konečně zahrál Star Wars Jedi: Fallen Order. I když mě nutně neuchvátilo mísení žánrů a příběh mě začal bavit až po polovině hry, uznávám, že titul má něco do sebe a na pokračování se těším. Hvězdné války od Respawn jsou, jako když Pejsek a Kočička vaří dort a jednou z deseti pokusů se to dá docela s chutí sníst. V srpnu mě příliš hraní nečeká, ale pokud bych měl vypíchnout jeden očekávaný titul, bude to jistě odložené Immortality Sama Barlowa, které jsem vyhlížel už minule.
Ivan Jeziorek
Červenec se u mne nesl ve zběsilém shoot ‚em up tempu díky velice povedené směsici herních stylů od IzanagiGames v podobě vražedných Yurukill her. Tak nějak mi to nedalo a zkusil jsem projet hru ještě jednou větší rychlostí na těžší obtížnost. Bohužel to při druhém hraní trochu ztratilo na atraktivitě díky dopředu známým zápletkám jednotlivých příběhů.
Pak jsem čirou náhodou narazil při chystání pravidelného sobotního přehledu novinek na hru Mato Anomalies, která mne hned určitým způsobem zaujala. Kvitoval jsme tady s povděkem, že jsme prakticky na druhý den dostali možnost vyzkoušet hratelnou ukázku. Ta je kupodivu, přes pár menších nedostatků opravdu zajímavá a už teď prostě vím, že plnou hru určitě sjedu až do konce. No a mezitím jsem společně s Ryzou opět pracovat na nějakých úkolech pro její Atelier.
Ocenil bych kdyby si někdo RPG pozitivní z redakce udělal čas a dohrál Enderal Forgotten Stories s ENB a Chronicles of Myrtana: Archolos, protože jde o dvě špičkový RPG co se kvalitou vyrovnaj (resp. překonaj) většinu komerční tvorby a přitom jsou zcela zdarma…a český herní weby (ale i spousta zahraničních) je prakticky kompletně proignorovaly co se recenzí týče.
Jen tak by the way.
Jsou to rozhodně zajímavé tipy, díky za ně
S Archolos si přisadím, je neuvěřitelný jak dokázali zachovat ten Gothic feel a přitom vytvořit v podstatě novou hru jako „mod“. Nechal jsem v tom skoro 100 hodin a ani minutu jsem se nenudil. To že to herní weby ignorujou je jasný. Sice vysoce kvalitní old school RPG (skoro až úchylně do detailu propracovaný questy, ale přesně tak to máme rádi) ale technicky a graficky 20 let zpátky. To dnešní „hráče“ moc nezaujme. Pro mě osobně to je bez nadnesení hra roku, ale jak říkám, jen pro lidi co milujou stará dobrá RPG bez vození za ručičku.
Díky oběma za tip.
Chronicles of Myrtana mám samozřejmě jako fanoušek Gothicu rozehrané, ale bohužel kvůli velikosti a faktu, že se stále hromadí jiné povinnosti či nové hry, jsem to ještě nestihl zahrát tak, abych o tom mohl napsat nějaký detailnější a erudovanější článek. Nicméně když se mi k tomu podaří v nějakém větším okně dostat, určitě něco sepíšu. Ačkoliv když vím, jaké všechny zajímavé hry vychází v srpnu a září, tak to v blízké době spíše nebude.
Ale aspoň jsme o tom během vydání psali novinku. Ovšem jasné, není to moc a samotného mě mrzí, že jsme se tomu zatím nevěnovali více.
Já si tenhle měsíc rozjel Days Gone na PC a musím říct, že mě mrzí zamítnutí druhého dílu protože hru si velmi užívám. Ikdyž nějaké věci pokulhávají, baví mě to mnohem více než první Horizon. Kromě kombatu mi osobně příjde DG lepší po každé stránce, plus optimalizace na PC je na tom lépe. Za mě velká škoda.
O tomhle se na herních webevh nemluví, pořád nás to PSkaře bolí 😐
Teď jsem to dohrál a mrzí mě to snad ještě víc. No jo, neuděláme nic. Není to první hra, která zůstala takto nedoceněna.
Přitom se prodávala fakt dobře, pořád doufám, že se dočkáme pokračování.
No nevím. Hlavní director hry odešel ke Crystal Dynamics a nechal se slyšet, že o sequel Days Gone už nemá takový zájem a posunul se dál.
Já v červenci trochu zaexperimentoval a vyzkoušel si Shadowrun sérii a dal jsem další šanci XCOMu, který do teďka hraju a mám rozehranou dvojku a Chimera Squad a přeskakuju z jedné na druhou, podle nálady.
Ze začátku měsíce jsem vlastně ještě zabořil do taktických FPS jako Squad (to už je moc na mě), Ready Or Not (pecka hra) a Ground Branch (povedený kousek za pár drobných).
Taky jsem hrála XCOM, akorát že EW. Hratelnostně a návykovostí super, ale z tahovek u mě zůstává nepřekonanej Wasteland 3.
To u mě hry od Larian Studios. Chtěl jsem se vrhnout znovu na BG3 a vyzkoušet si classu barda, ale z neznámého důvodu mi to háže s novým updatem GUI chybu, a to jsem hru už dvakrát přeinstaloval a modifikace smazal. Smůla, ale nevadí, vyzkoušel jsem si X-COM.
X-COM EW a EU jsem taky hrál, akorát jsem byl z těch „verzí“ zmaten. Prvně jsem myslel, že s EW jde jen o DLC a ono jde vlastně o takovou „Enhanced edici“, takže jsem prvně hrál několik desítek hodin tu „základní“ verzi a pak už se mi nechtělo spouštět znovu EW, tak jsem rovnou přeskočil na X-COM 2, kde je to udělané tak samo s War of the Chosen.
Wasteland 3 je taky jedna z těch „must play“ tahových RPG.
Můj mozek oddělil BG aspol. do odlišnýho žánru, takže s tím nesrovnávám To by byl Wasteland sesazenej (i když zasazením se mi líbí pořád ze všeho nejvíc). Ale je fakt, že možná má Wasteland v lecčems blíž k Larianím rpgčkům než k XCOMu. A možná že rozhazování her do žánrů je už trochu přežitek…
Každopádně na BG3, až opravu vyjde, se těším.
A zmatení kolem EW a EU úplně chápu – musela jsem pročíst pár redditových vláken, než jsem pochopila jak to je a co mám teda hrát. A je to přesně jak píšeš – „enhanced edice“ EW vystihuje dost dobře.
Červenec byl pro mě přesně takový měsíc jaký jsem očekával a moje energie a myšlenky byly všude jinde než u her. Přesto jsem si našel trochu času a opět po X-té zapařil mojí milovanou původní Mafii a dojel poslední zbytky závodů ve Forze Horizon 4. Jinak mě udělal velkou radost Ondřej Partl s jeho sympatií k The Sinking City a Call of Cthulhu, ke hrám, které mám osobně moc rád a myslím, že jsou dost nedoceněné.
Taká otázka na zamyslenie – nerozmýšľali ste, že by ste zrušili/predĺžili automatické odhlasovanie? Ako pravidelného návštevníka ma trocha irituje prihlasovať sa zbytočne znova. Takisto robí to iba mne, alebo aj vám, že ak si prepnete čierne pozadie, tak sa vám automaticky neskôr pri x-tej návšteve prepne na biele?
A teda evergreen…. s blogmi sa môžeme už nadobro rozlúčiť? Reálne… Sľubujú sa už 2 roky.
Automatické odhlašování pro registrované čtenáře je nastavené na 14 dní, což nám přijde rozumné. Pozadí se občas nechtěně přepne, v některých prohlížečích, to je pravda. Je to jeden z bugů na seznamu, ale aktuálně nemá příliš vysokou prioritu.
Blogy chcete nejen vy, ale i my. Momentálně Zing přechází pod nového majitele a začíná na něm pracovat nový tým programátorů, což sebou nese svoje vlastní výzvy. Navíc na prvním místě z hlediska priorit máme vylepšení diskuzních funkcí na webu, což bude samo o sobě velký oříšek (s ohledem na zachování profilů čtenářů). Ale blogy v žádném případě nezapomínáme, na seznamu je máme a jediná otázka je, kdy na ně dojde řada.
No tak hlavně ať to s těmi výzvami nepřeženete, už teď tu chodí doslova pár stálých, co tu bylo kdysi tu není v diskuzích ani zlomkem.
Věřím že nějaký „úplně nejskvělejší nápad“ může odradit i ten zbytek a že už jsem byl toho svědkem na jiných webech.
Pořád platí, že sem tam máme u nějakého tématu nejživější diskuzi z českých herních webů, takže zas tak špatné to snad není
Jinak návštěvnost a čtenost nám poslední měsíce stoupá (mírně se propadla nám i všem ostatním, když v dubnu začalo to herní sucho).