Recenze Xenoblade Chronicles 3 – vrchol série

Když dostanete na recenzi výpravné JRPG, automaticky předpokládáte, že vás čekají dlouhé desítky hodin hraní, možná dokonce i stovka nebo více. Jelikož to nevíte jistě (na rozdíl od termínu embarga), většinou si netroufnete procházet hru „na doraz“, tedy způsobem, že byste prozkoumali doslova každičký kout každé mapy, každou budovu v každém městě, každou odbočku každé jeskyně a plnili naprosto každý vedlejší quest. Přesně to se mi ale stalo u hraní Xenoblade Chronicles 3. Po prvních hodinách jsem se do hry, jejích postav, jejího světa a samotné hratelnosti tak zamiloval, že jsem zpětně vyzobal každičký drobek a další postup hrou jsem již praktikoval „na doraz“ pečlivě. Spoustu let jsem si žádnou hru tak cíleně a pečlivě nevychutnal, jako tenhle naprosto mimořádný kousek.

• Platforma: Switch
• Datum vydání: 29. 7. 2022
• Výrobce: Monolith Soft (Japonsko)
• Žánr: JRPG
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ne
• Dat ke stažení: 15 GB
• Herní doba: 70+ hodin
• Cena: 1449 Kč (Nintendo)

Hledání smyslu života

Řada těch nejzajímavějších JRPG se cíleně věnuje filozofickým tématům a zrovna hry od studia Monolith Soft jsou odkazy na Nietzscheho docela proslulé. Jak už jsem psal v prvních dojmech z hraní Xenoblade Chronicles 3, dodnes jsem ale považoval za nepřekonanou jejich prvotinu Xenogears z roku 1998. To se nyní konečně změnilo. Ústřední zápletka je zde tak zajímavá, postavy a jejich dialogy tak lidsky napsané a myšlenky na téma války nebo rodičovství natolik silné, že jsem si u hraní sáhl docela na dno svých emocí (dobrá, možná tomu trochu pomohla i nechtěná paralela herního příběhu s aktuálním děním na Ukrajině). Kromě skvělého dabingu tomu pomáhá také absolutně špičková práce filmařů, jelikož filmové sekvence v této hře patří k tomu naprosto nejlepšímu – ať jde o velké bitevní scény nebo rozhovory postav u ohně.

 

1 z 10

- +

Ačkoliv má hra trojku v názvu a pro zasvěcené nebude těžké najít spojitosti s předchozími hrami, příběh se odehrává v novém světě a s novou družinou postav. Klidně tedy můžete naskočit rovnou do této hry, aniž byste hráli jakoukoliv předchozí. Otevře se před vámi válečné drama světa jménem Aionios, kde proti sobě válčí dva znepřátelené národy. Obě strany používají jako vojáky klony s omezenou životností. Co když se ale tyto klony rozhodnou svůj krátký vymezený život věnovat něčemu jinému, než vzájemnému zabíjení? Co když se rozhodnou pro tento účel spojit s nepřátelskou stranou? Jakou pravdu najdou v hradech jejich vládců o tom, proč vlastně spolu jejich národy začaly válčit? Příběh skvěle graduje nejen díky odhalování těchto odpovědí, ale také díky tomu, jak se postupně mění postoje a motivace postav ve vaší družině, odhalujících více o sobě samotných i navzájem a učících se vychutnávat pomíjivé chvíle jejich existence.

Příběh graduje odhalováním odpovědí i změnami motivace postav.

Samozřejmě je to vše zabaleno v „anime“ stylizaci, která k těmto hrám neodmyslitelně patří – pokud ji máte rádi, určitou míru teatrálnosti a přehnanosti bez problémů odfiltrujete nebo ji dokonce budete považovat za jeden z plusů. Co ale budete považovat za plus každopádně, to je ohromující výprava, nabízející kromě jiného ještě rozlehlejší a krásnější výhledy, než v předchozích dílech série – často vám opravdu vezmou dech. Hra přitom utáhne sedm hratelných postav (přepínáte se mezi nimi ručně dle libosti nebo hrajete za jednu) na bojišti zaráz pohromadě s mnoha nepřáteli všech velikostí a nově umí také triky jako jsou plynulé přechody mezi průzkumem, bojem a filmovými sekvencemi. Místy se mi zdálo, že se vývojáři doslova chlubí „dohledností“ jejich engine, kdy můžete vidět z jednotlivých map na sebe navzájem až do absurdních vzdáleností. Tenhle nádherný svět je radost objevovat a kromě jiného je také velmi uspokojující, jak se vám u toho vykresluje/zaznamenává mapa tam, kam už jste šlápli. Atmosféru dokresluje nádherná hudba, která si melodičností a majestátností nezadá s nejslavnějšími filmovými soundtracky.

Vrcholná forma hratelnosti

Tvůrci již v minulých dílech nabídli pořádně zábavný koktejl hratelnosti v čele s částečně automatizovaným, ale přitom mnohavrstvým a vysoce zábavným soubojovým systémem. Tentokrát ho ale dotáhli do naprosté dokonalosti, kdy v průběhu hraní přidávají neustále nové vrstvy a nuance, spolehlivě udržující vaši pozornost během ladění schopností i vybavení postav, ale hlavně na bojišti samotném. Celých sedmdesát hodin se moje postavy učily nové kombinace útoků a souboje s výraznějšími bossy jsou tím zábavnější, čím déle trvají – protože máte možnost „střádat“ svoje útoky a energii, abyste je uvolnili později v mnohem ničivější (a naprosto unikátní) podobě speciálního komba. Nemá cenu snažit se to zde v pár odstavcích podrobně vysvětlit, ale mohu vám garantovat, že se jedná o jeden z nejzábavnějších a nejpropracovanějších JRPG bojových systémů za mnoho let. Navíc je to ale celé opředeno perfektně vyladěnými systémy okolo, jako je třeba nastavení agrese monster podle vaší vzájemné úrovně nebo databáze vztahů postav i frakcí a vlastně celé uživatelské rozhraní.

Drtivou většinu hraní jsem byl v naprosté herní extázi, příslovečný „flow“ se dostavil v dokonalé formě. Bohužel jsem ale narazil na pár slabin v druhé polovině hry a obzvláště při jejím finále. Jako první si všimnete toho, že nahrávací časy trvají nesnesitelně dlouho. Hra to úspěšně maskuje během prvních desítek hodin, kdy jí procházíte víceméně lineárně a designéři si očividně dali mnoho práce s tím, aby na sebe jednotlivé části co nejhladčeji navazovaly. Jakmile se ale dostanete do té fáze hry, kdy už máte otevřený prakticky celý „overworld“ a putujete z místa na místo kvůli plnění vedlejších questů apod., budete se v některých případech častěji dívat na černou nahrávací obrazovku, než hrát. Mít po ruce mobil pro tyhle chvíle je jediná šance, jak si udržet zdravý rozum. Druhou slabinou hry je bohužel její finále, obzvláště ve srovnání s předchozími dvěma díly série. Trochu to působí, jako že tam tvůrcům došel čas a některé věci nechtěně chybí (např. po porážce naprosto zásadního protivníka není žádná filmová sekvence nebo dialog). Když se ale ohlédnu zpátky na hru jako celek, extrémně silné příběhové i herní momenty v jejím průběhu mi tohle slabší finále více než vynahradily.