Druhý díl Killing Floor je tu. Dokázal ale navázat na úspěch svého předchůdce?
Něco z historie
Když v roce 2005 vyšlo Killing Floor jako mód do hry Unreal Tournament 2004, asi málokdo čekal, že jej čeká cesta ke hvězdám. O čtyři roky později se ale dočkal tento titul plnohodnotné verze, která má i po sedmi letech stále vcelku aktivní základnu uživatelů. Je to především díky faktu, že byly pořádány eventy, kdy každý hráč obdržel zdarma mapy, zbraně a skiny.
V dubnu 2015 vyšlo pokračování s neoriginálním názvem Killing Floor 2 v předběžném přístupu na Steamu. Po devatenácti měsících tu máme finální verzi. Povedlo se ale Tripwire zachovat duši prvního dílu? A je dvojka skutečně lepší?
Podruhé a lépe… nebo ne?
Ve hře KF2 se ocitnete v kůži jednoho z žoldáků a vaším cílem je přežít určitý počet vln. Jste vhozeni na jednu z map a spolu s vámi tu je až pět dalších hráčů. Kromě toho vám ale společnost budou dělat i Zedi, což nejsou zombíci, ale lidé, na nichž se prováděly experimenty. Nepřátel je vícero druhů, máte tu tvory podobné pavoukům, pak tlusté a pomalé nepřátele, kteří vás pozvrací, neviditelné sexy stalkerky, klasické pomalé nepřátele a pak i pár větších kousků. Scrake má motorovou pilu a chtěl by prozkoumat vaše vnitřnosti, zatímco Fleshpound se lehce naštve a potom by vás samou radostí chtěl obejmout, čemuž trochu škodí fakt, že má na rukou bodáky. Po čtyřech, sedmi nebo deseti vlnách, které jsou těžší a těžší, na vás čeká poslední zkouška. A tou je samozřejmě boss. Oproti prvnímu dílu je zde kromě Pattyho i německý šílený vědec Hans. Na něj platí jiná taktika a je to vždy o náhodě, kterého krasavce vám hra vybere.
Co se týče nepřátel, nemám k nim moc výtek. Jejich animace jsou parádní, působí hodně živě a každý z nich je jiný. Navíc na vyšší obtížnosti mají nové typy útoků, tudíž jsou ještě větší výzvou. Na druhou stranu je ale pravdou fakt, že drtivou většinu jsme mohli vidět již v prvním díle. Snad se tedy dočkáme časem i dalších typů protivníků, kteří by to celé oživili.
Samozřejmě je jasné, že musíte nepřátele mít čím zabít. Arzenál je tu dost odlišný od prvního dílu. Čítá klasiky jako různé samopaly, brokovnice, pistole, plamenomet, ale také sečné zbraně, například katanu nebo meč. Poté tu ale naleznete i zbraně budoucnosti (pro medika), výbušné kladivo a třeba i mikrovlnou troubu, ehm, chci říct zbraň. Potěšil mě pocit ze střelby, který je tu u většiny arzenálu opravdu parádní a cítíte tu sílu. To se Tripwire opravdu povedlo.
Co si mám vybrat?
Každá zbraň však spadá pod určitý perk, díky čemuž je o něco silnější, než kdybyste ji měli mimo onen perk. Takže třeba plamenomet je silnější, když ho máte jako Firebug. Navíc i díky těmto zbraním levelujete. Je tu celkem deset perků, bohužel na rozdíl od prvního dílu některé nemají předem dané role nebo jsou takové děvečky na všechno. V prvním díle byl třeba Firebug spíše na zabíjení menších nepřátel, ale zde není problém vzít Microwave a rozprášit s ní i nějakého toho většího otrapu. Je to rozhodně škoda, jelikož díky většímu počtu perků je zde i větší zmatek. Nevíte, co máte od koho čekat, tudíž se vyplatí hrát spíše s přáteli. U cizinců je problém ten, že dost často nehrají týmově. Rozeběhnou se každý do jiného koutu mapy, nevarují vás před příchodem SC nebo FP a vůbec nekomunikují. Čest výjimkám, ale osobně mám pocit, že komunikace a spolupráce je u druhého dílu o dost horší než tomu bylo v prvním.
Druhým problémem u perků je to, že každý z nich má 25 levelů. Získáváte pasivní bonusy (více zdraví, vesty, větší bonus k poškození určitými zbraněmi), ale také máte každých pět levelů na výběr ze dvou možných vylepšení. Ty lze kdykoliv vypnout nebo zapnout. Můžete si tak zrychlit dobíjení, rychlost pohybu či léčení a celkově to působí svěže, až na to, že u některých perků je vždy jedno vylepšení o dost lepší, takže je volba jasná. Horším faktem je to, že hromada vylepšení se napříč všemi perky opakuje, tudíž to vypovídá o jisté lenosti Tripwire. Co ale vypovídá o jejich lenosti je desátý perk, který je takový nijaký, nemá žádnou specializaci a proto je i neumětel. Vtipně pojmenovaný Survivalist se spoléhá čistě na náhodu, kdy vám přihodí náhodnou zbraň z jiného perku a děj se vůle boží. Rozhodně si neumím představit, kdo rozumný by si ho bral, jelikož nemá žádnou výhodu oproti ostatním.
Pojďme se usadit
Aktuálně se ve hře nachází dvanáct map, což je vcelku solidní počet. Bohužel jejich kvalita je přinejmenším diskutabilní. Mapy jako Paris nebo Manor na vás dýchají atmosférou, jsou povedené a druhá jmenovaná nabízí různá prostředí. Pak tu máte ale Farmhouse, Black Forest nebo i ty další, které už nejsou tak moc dobré. Navíc posledních pár kousků nevytvořilo Tripwire, ale fanoušci a bez urážky, mohli vybrat do hry o dost lepší mapy.
U druhého dílu se Tripwire chtělo soustředit na to, aby byla hratelnost dravější, oproti prvnímu dílu. Aby se nekempovalo, ale běhalo po mapě, jelikož na jednom místě není bezpečno. Díky tomu degradovali svařování dveří, které bylo v prvním KF parádní a přinášelo to jistý aspekt taktiky, nyní je ale k ničemu, jelikož jsou dveře ihned zničeny. A po zbytek hry se již neobjeví znovu. Jenže ono ani to běhání není dobře zpracováno. Víte, tempu hry tu bylo přizpůsobeno vše. Zatímco první díl je pomalejší, druhý je až příliš rychlý. Byl přidán sprint, který je neomezený. Tudíž jsou i nepřátelé rychlejší. Díky teleportaci nemá ani smysl utíkat, jelikož se vám může stát, že se vám objeví přímo před nosem. A pokud byste, stejně jako já, utíkali před sirénou a chtěli se vyléčit, otevřeli jste dveře a bum, je tam ona siréna a vy umíráte… Tak asi chápete, jak se člověk cítí. Teleportace nepřátel je obrovský problém a nebyl opraven. Taktéž se mi nelíbí autorage, který nastane, jakmile zůstane méně než pět nepřátel. Ti se automaticky naštvou a jdou po vás.
Bum, střík, skříp
Osobně mi vadí i styl, jakým se hra vydala. První díl byl osmdesátkový béčkový horor. Tohle je spíše scifi střílečka. Také zmizel vtip, kdy repliky hlavních postav jsou takové nijaké. Dokonce i ty, které slaví návrat z předchůdce, pozbyly na vtipnosti. Výborné je, že právě každá z postav má jiného dabéra, jinou osobnost a i jiné hlášky, tudíž se vyplatí si zkusit každého z nich. Jinak se ale nijak neliší, nemají žádné speciální schopnosti.
Každou postavu si můžete upravit dle sebe, čímž mám na mysli změnit oděv. Různé skiny jak pro osoby, tak i na zbraně jsou dostupné přes bedny, tudíž tu máte hazard ve stylu CS:GO. Některé položky jdou koupit přímo v obchodě zabudovaném ve hře, ale je jich málo. Rozhodně tenhle hazard nepodporuji a ještě více se mi příčí to, že jej přidali do hry ještě když byla v EA fázi. Je to plivnutí všem fanouškům do tváře. Navíc ony předměty vypadají směšně, dětinsky a vůbec se mi nelíbí.
Co se mi ale líbí je technické zpracování. Hra jede na velmi upraveném UE3 enginu a je to znát. Není moc náročná, a přitom vypadá dobře. Máte tu hromadu efektů, například granát, který zmrazí nepřátele, výbuchy, oheň, černobílé zpomalení času a třešničkou na dortu je krev, která nezmizí z mapy. Po vizuální stránce je to také nádhera, bohužel se jaksi vytratila osobnost titulu. Oproti předchozímu dílu se tenhle zkrátka bere až příliš moc vážně. Kapitolou samou o sobě jsou pak zvuky a hudba. Zvuky jsou u většiny zbraní v pořádku, někdy trochu skřípou. Hudba je však parádní, opět tu je metal a máte tu dokonce možnost si i vybrat, zda chcete mít vokály nebo ne! Jedinou vadou na kráse je tak u technického zpracování fakt, že hra z nějakého záhadného důvodu startuje velmi dlouho.
Dalším důležitým faktorem je beze sporu hledání her. Lze zvolit matchmaking, který je ale i po 19 měsících rozbitý. Druhou možností je připojit se ručně ve vyhledávači serverů, kde máte různé možnosti třídění. Můžete pozvat přátele a poté se připojit do hry společně, což je vítaným vylepšením oproti prvnímu dílu. A kdo je vlk samotář, může si zahrát sám v sólo módu.
Tripwire, máme problém
Zmíním ještě, že hra obsahuje češtinu, ale osobně jsem ji nezkoušel. No a teď tedy k těm věcem, které se nepovedly. Na rozdíl od prvního dílu vychází tento kromě počítačů i na konzoli PS4. Tvůrci se dušovali, že díky tomu nebude hra zjednodušena, opak je ale pravdou. Celé to působí strašně konzolovitě, jak menu, tak i různé prvky v hratelnosti. Když vás chytne jeden ze základních nepřátel, kamera se automaticky natočí na něj a dokonce i za vás vytasí pistolku. Vám tak stačí zmáčknout spoušť a je to. Pak tu máte různé berličky v podobě automatického zaměřování, které lze dost často vypnout. Neubráním se ale dojmu, že tyhle funkce tu nemají co dělat. Můžete například i vidět ikonky spoluhráčů přes celou mapu. Díky tomu ještě více odpadá nutnost taktizovat a komunikovat.
Pak tu je i Game Conductor, který je jedním velkým omylem. Ve hře máte 4 různé obtížnosti, kdy si každý vybere. Jenže díky GC je každá hra jiná. Tato funkce, která běží neustále na pozadí a vyhodnocuje, jak se daří vašemu týmu, vám mírně ztíží nebo zlehčí hru. Pokud vám to nejde, máte tak zkrátka o pár procent lehčí hru. Pokud vám to jde, budete to mít těžší. A v tom vidím onen problém. Pokud vám to jde opravdu dobře, hra vás schválně trestá. Odměnou za to, že vám to jde jako po másle by rozhodně nemělo být ztížení hry.
Pak tu máme i mód, který v původní hře oficiálně nebyl, a to PvP, tedy hráči versus hráči. Jelikož je KF především o PvE, byla blbost sem dávat tenhle mód. Když už, mohli vytvořit Objective mód, který byl přítomen i v prvním dílu a byl úspěšný a oblíbený. PvP je bohužel již mrtvé. Ona celá hra umírá, když se podíváte, kolik ji hraje lidí. Tripwire se pochválilo, že si ji koupilo během oněch 19 měsíců přes milión lidí, ale aktuálně ji hraje jen 6732 hráčů. Pro srovnání v tento okamžik hraje první díl 1443.
Lepší než jednička?
Nebudu tvrdit, že by první díl byl nějak extra úžasný. Pravdou totiž je, že při vydání nabízel jen pět map, byl takový nijaký, ale časem se kolem něj vytvořila parádní komunita, která společně s tvůrci dokázala udržet hru naživu po více jak sedm let. Nabývala na obsahu a nyní se nachází ve výborné kondici. Možná to čeká i dvojku, ale teď je ještě brzo na nějaké soudy. Tripwire se bohužel odklonilo od hardcore hráčů, jelikož první díl mířil jen na určitou skupinu lidí, zatímco u druhého chtějí oslovit co nejširší spektrum. KF2 tak ztratilo svou osobnost a snaží se zaujmout jak sváteční hráče, tak i ty veterány z původního dílu. Jenže vcelku selhává. Veteráni se vracejí k prvnímu dílu a sváteční hráči ke klasikám jako je CS:GO apod.
Váš pohled tedy záleží jen čistě na tom, jaký vztah jste měli k prvnímu dílu. Pokud začnete dvojkou, dostane se vám pod kůži a budete chrochtat blahem. Pokud ale máte již pár stovek hodin strávených v prvním dílu, budete rozčarováni. Pro mě osobně se z druhého dílu stala generická střílečka, která zapadne mezi konkurencí. A je to opravdu nesmírná škoda.
Recenze
Killing Floor 2 - dobrá hra, ale špatné Killing Floor
Je Killing Floor 2 dobrá hra? Ano, je. Je to kvalitní nástupce prvního dílu? Bohužel ne. KF2 chybí něco, co dělalo jedničku výjimečnou. A to je duše.
Líbí se nám
- celkem dobrá hratelnost
- parádní animace nepřátel a zbraní
- pocit ze zbraní a jejich různorodost
- výborné audiovizuální zpracování
- hromada krve
- nenáročné na výkon
- čeština
Vadí nám
- změna atmosféry a rychlosti hry
- většina map je nudných
- teleportace nepřátel
- levelování je nudné
- nejasné role u některých perků
- absence taktiky
- konzolovitost a hromada berliček
- mikrotransakce, PvP a Game Conductor
- trvá dlouho, než se hra zapne