Už je to přesně 15 let, co se na svět dostal první díl série Tomb Raider. Tehdy ještě vcelku neznámá, avšak řádně proprsená slečinka procházela temnými chodbami v z velké části adventurně pojaté a ve stejné míře zábavné hře, s dostatkem sebevědomí a zručností Indiana Jonese. Uběhlo však mnoho let a proto se něco změnit muselo. Od adventury lehce líznuté akcí jsme se dostali k akci lehce líznuté adventurními principy. To však vůbec nevadí, neboť, tentokrát již se studiem Crystal Dynamics v čele, hra vzkvétala jedině do krásy. Slavná Lara Croft již neměla tak hranaté vnady, ale přesunula se k tomu, kde měla být už od začátku. K ladnosti všeho od skoku po stisknutí spouště.
Lara v novém kabátku
A nyní? Vše pojede odznova. Už žádná slečna s kapku přetékajícím hrudníkem a vymazleným zadečkem. Ale to bych kecal. Je nádherná. Nová Lara má stejný sex-appeal jako ta stará. Nebo možná ještě větší! Stačí se podívat na první obrázek a hned víte na čem jste. Dobře, není zrovna nejčistější a její pleť své šrámy neskrývá, ale není zrovna tohle to, na co jsme tak dlouho čekali? Ladné křivky, krásné hnědé oči a vlasy spletené do copu, to jí zůstalo a snad ani nezmizí, protože přesně tím se vyznačovala již od prvního dílu a bez těchto třech věcí by jsme si ji ani nemohli představit.
Onehdy byla dokonalá ve všem. Vzhled nikdy nehrál prim a i přes její vnady jsme se museli soustředit na obratnost jí vlastní, s jakou se proplétala vším, co se jí připletlo do cesty. Není záhadou, že mezi tyto překážky patřili i nepřátelé. Ať už to však byli oni, nebo obrovské vzdálenosti, jaké měla přeskočit, vždy to dokázala a ještě s kotoulem bez chybičky dopadla na další plošinku. Ano. Tohle všechno nenávratně zmizí a dost možná se dlouho neobjeví, protože s novou Larou přichází i zcela nová hratelnost a vše okolo. Tak jdeme na to?
Pod kůži záhadám
Zatímco naše znovuzrozená od první chvíle nemá v úmyslu rozluštit všechny záhady světa, na jednu si přeci jen brousí zuby. Co se nestane, ještě než se vůbec k luštění dostane, její loď, která ji měla dopravit do Japonska, se zlomí v půli a jako při zkáze Titanicu všichni nenávratně protnou hladinu vody, jenž se v mžiku stane i jejich pohřebištěm. Pouze 21 let stará archeoložka, co se rozhodla svůj talent na zkoumání všeho nadpřirozeného a tajemného, který měla po matce, využít naplno, přežije. A naskytne se jí příležitost. Ne, ne na vyřešení záhady, ale na přežití. V těch chvílích její bezvládné tělo nesené mořem až k tajuplnému ostrovu skutečně prožije zkoušku života a smrti.
Chvilková idilka při myšlenkách na krásný ostrov s hromadou havajských tanečnic, na němž ztroskotala, se v tu ránu při probuzení promění v neskonalou hrůzu. Mladá hrdinka se ale nenechá zastrašit visením v jeskyni hlavou dolů, při němž nemá jedinou šanci uniknout a přeci jen onu jednu možnost nalezne. A pak. Po chvíli obrovského strachu a útrap vykročí ze stínu jeskyně tisíce a jedné chodby a stane na převisu hory. Pak se opravdu objeví to, na co od první chvíle čekala. Záhadyplná mořská úžina, do níž byla vnesena hromada lodí ze všech období, kterým svět prošel. Letadla, lodě i kostry. Fascinující, byť kapku bizarní pohled na tu krásu skloubenou s hrůzou jí otevře oči. To není obyčejný ostrov, to je jeden z cípů bermudského trojúhelníku…
Time for cry
…přesně tak by se dal nastínit úvod. Ovšem, i když záhada vypadá krásně, neznamená to, že se na ni Lara s nadšením vrhne a popadne první šanci, jakou dostane. Zde se totiž nestává lovcem, ale zvěří. Zdejší pralesy obývá kmen lidojedů a aby to nebylo tak zanedbatelné, právě oni ji poprvé nechali viset v jeskyni (zřejmě zbytek posádky vypadal chutněji). A také to budou oni, kdo se jí postaví za každé situace do cesty, aby se jí nepodařilo rozluštit záhady tohoto ostrova. No a jak asi tušíte, hrdinka nemá na to se je pokusit vykopat z ostrova, ale bude se snažit jim za každou cenu uniknout.
Právě tyto situace, kdy po ní půjdou, budou tvořit základ atmosféry hustší než játrové knedlíčky. Ovšem nejen oni v ní budou dominovat. Nová, nezkušená Lara je bezmocná proti přírodním vlivům a tatam je ošlehaná tvář zkušenostmi a moudrostí. Když se bude prodírat stísněnými chodbami jeskyní, či když bude bezmocně padat do propastí a hekat s náležitou pravidelností, vždy se neskutečně zapotíte i vy, před obrazovkami, protože si zde nikdo na nic nechystá hrát. Žádná ručička, kterou vám za každé situace podá Jenda odvedle. Zde hrajete na vlastní pěst proti všem těm potvorám světa, který neznáte.
…be happy…
I když se situace zdá od začátku být beznadějná, samozřejmě by to nebyla hra, aby vám nedala možnost se z toho vyhrabat. Po krušných začátcích přichází krušné konce, a potom příchází nové, mnohem lepší začátky. V těch už si Lara najde nové přátele. Z velké části se po světě bude potulovat sama, ale po pláži pořád nějaký ten přeživší skáče, takže u nich se bude moci trochu vykecat z depresí a nabýt nových sil. Možná to vypadá, že by se odtamtud při první možnosti nejradši dostala, ale když už tam je, začne s radostí prozkoumávat postupně celý ostrůvek.
A ten ostrůvek bude větších rozměrů, ale asi největším plusem toho všeho je, že bude volný. Zpočátku sice nemusí stav Lary vypadat na přeskok určitých roklinek, ale jak budete postupovat hrou, postupně se i ona dopracuje k takové obratnosti, že se dostane kamkoliv a díky její nově nabité síle se bude více chytat záhadám za pačesy. Zhruba tak by to autoři mohli vyložit a osobně by se mi už nepustili z očí. Věřte nevěřte, oni to zhruba tak doopravdy řekli a vzbudili tím zájem celé veřejnosti. Hra sice neupustí od určitého stupně akčnosti posledních dílů, ovšem ani naprosto nezabodnou nůž do hledání ztracených forem života.
Uh, oh!
I když se o žádné milostné výkřiky nejedná, rozhodně Lara tato slovíčka bude používat setsakramentsky často. A nejen tato. Co stísnění načalo, to Lara svým žalostným hekáním, vzlykáním a nadáváním dokoná. Zvláště v začátcích totiž není dvakrát stabilní v nepříjemných situacích a naše mladá se neustále bude chytat o nejbližší překážky, protože jí zrovna kus železa proťal břicho. Naštěstí se nebude jednat pouze o nehezký krvavý cákanec, ale řádné, bolestivé zakvičení a následná valící se krev, vše samozřejmě určené pro 18+, aby se neřeklo. A atmosféru ještě doplní následné chytání se za poraněné místo a právě řinčení na všechny strany a uvědomování se Lary, že žije.
Celkově monology bude prožívat mnohem častěji, než mluvení s dalšími osobami. Nejen proto, že se po světě neustále toulá sama, ale také proto, že když ji něco opravdu bolí, musí se ujišťovat, že to zvládne. Každý skok je pak bolestivější a bolestivější. Obvykle bysme se takovým postavám vysmáli a řekli „No jo, toho by si Chuck Norris ani nevšiml!“, tentokrát to však prožijeme spolu s hrdinkou. Přesně tímhle hra bude dýchat a vzdychat. Hra je surová. Je drsná. A je krvavá a páchne to z ní na míle daleko! Pokud se ještě nějaká hra může chlubit podobným vzezřením, postaví se na to místo jedině série Uncharted.
Drake, nebo Lara, vždyť už je to jedno…
Společně s Uncharted totiž Lara nesdílí pouze atmosféru, která z obou her opravdu čpí, ale zároveň i filmovost. Ta u první ze jmenovaných her byla vytažena k dokonalosti, zatímco Lara do těchto vod nohy zaboří poprvé. Ovšem tuze hluboko. Většina scén bude drasticky nascriptovaná a když se budete loudat po ostrově bez cíle, nejednou naskočí speciální animace. Není to však špatně. Zatímco Drake se tímto vysloveně honosí, Lara se u toho bude bát. Jejím předkem není Indiana Jones a tak prostě jen půjde a ty cut-scény, na které narazí, se nebudou točit kolem drsného šplhání po stěnách, ale spíše o její touze se dostat z choulostivě nepříjemné situace.
Nerozlučný pár tvoří i v interakci s prostředím, která je, jak jistě tušíte, do jisté míry převzatá právě z Uncharted. Z prvního gameplaye představeného na E3 jsme jasně mohli vidět, že když si Lara vzala například pochodeň, potřebovala ji od začátku do konce a po zhasnutí ji nezahodila, nýbrž znovu zapálila. Někde zase bylo třeba zapálit lanko, aby se uvolnily další bedny a mohli jste postoupit. Takhle hezky snad Lara přistoupí k více než jediné scénce, či jediné chodbě. Rozhodně však svůj inventář nebudete obměňovat každých 5 minut, to už je jisté…
Oh shit!
Když už se nám na kahánku bude pohybovat akce, musí se zmínit, že pravděpodobně si neužijeme střílení ze sofisfikovaných výtvorů 21. století. Pěkně do jedné ruky nůž, do druhé luk a jdeme. Nic však nebude tak snadné, jak se může zdát. I přes obyčejnější styl boje se z opravdu velké části těchto akčních zážitků dostaneme k nepříteli pěkně z očí do očí a v tu chvíli budeme nuceni využít tlačítek k odkopnutí, či jiné zbavení se pronásledovatele hezky po staru boucháním do klávesnice, či do gamepadu. Nejlepší na tom bude, že se tím prohloubí filmovost a atmosféra, když po nascriptovaném útoku shodíme na lidožrouta kupu kamení, díky ukopnutí nosné tyče a tím mu bezostyšně rozdrtíme lebku.
Až s ním takhle hezky zamáváme, většinou se tyto chvíle vystřídají za adventurní složky a budeme muset nalézt cestu dále. Zde, jak již bylo zmíněno, se dá využít odkopnutí nějakých stojánků, či zapálení dřevěných, či jinak hořlavých věcí. A stejnou měrou k tomu přistoupí i skákání po plošinkách a rychlejší, víceméně časované, běhání. Asi to nejlepší, jak zmínili autoři, budou puzzle, protože na ty se zde nezapomíná a budou tvořit logické chvilky ze stejného poměru, jako výše zmíněné zapalování a podkopávání věcí.
Mozart, nebo Picasso
Použit bude Crystal Engine v novější verzi oproti předchozímu dílu, který se zdá být nejlepším řešením. V první řadě totiž bude stát stínování a pořádná proklatost kobek, ale i nádherné, sluncem prozářené barvy světa mimo ně. Koneckonců je to engine docela starý, ovšem autory prověřený a v nové verzi opravdu velmi pěkný. Když už ho vytvořili, nějakou kontrolu nad ním mají. A nejen nad ním. Co by to bylo za hru, kdyby neprošla ozvučovacím procesem. Většina akcí zřejmě bude doprovázena náležitou znělkou a samotný sountrack podle traileru a gameplay videa také bude stát za to. Avšak vše zařídí i hekání Lary. Bůhví kde to museli dabovat…
Tomb Raider je perfektní a obdivuhodná série, která však už dlouho byla na jedno brdo a je dobře, že se studio, které na hře pracuje již pěknou řádku let, udělalo tak razantní krok a změnilo vše. Od Lary, přes hratelnost plnou násilí a krve, to vše završené skvělou grafikou a procítěným příběhem slečny, co se chtěla stát archeoložkou, jako byla její matka. Možná se jí to povede a věřím, že s tímto dílem nikdo nekončí putování za znovuzrozením naslovovzaté hrdinky. Pouze to bude začátek… ne, začátek konce opravdu ne, ale čistě nový začátek, který projde několika porodními bolestmi a pak už si užije jen slávy a řad fandů, které hra bude mít již od začátku. Hra vychází na konci příštího roku, takže ještě má dost času předvést, co v ní je…
