Milý deníčku. Dnes jsem v krčmě potkal velice zajímavého chlapíka. Tvrdil, že když ho porazím v pitce tak mi dá velice zajímavou hůl. Už moje maminka říkávala: „dobrá hůl se vždycky hodí.“ A tak jsem jeho nabídku s radostí přijal.
Jako správný vyzyvatel jsem se nabídl že začnu. On ovšem velice gentlemansky odmítl, a kopl do sebe první korbel medoviny. Já jsem nezůstal pozadu a obsah druhého hostinským připraveného korbelu zmizel v útrobách mojí maličkosti.
Tak nějak takhle by mohl začínat deník který by ležel poblíž mojí mrtvoly v neznámé skyrimské kobce. Podle statistik mám již něco málo ve skyrimu naběháno a tak jsem se rozhodl že by nebylo od věci o této hře napsat. Je mou hráčskou poviností vás varovat že úryvky deníku jsou založeny na opravdovém questu a proto může článek obsahovat spoilery!
Po třetím kole našeho klání se stalo něco co jsem nečekal… Zničehoš nic jsem se probudil nahý na druhém konci Skyrymu oblečen velice spoře, do bederní roušky. Nepamatoval jsem si nic kromě toho že jsem vyhrál a že sraz měl být v Rorikově dvorci. Vyrazil jsem tedy k nejbližžšímu městu a odtamtud si stopnul koňský povoz.
Jako první pozitivum je určitě znovuzařazení rychlého cestování. Zatím co v morrowindu jste se mohli proletět na zádech swampstridera nebo plout na lodi čí gondole. Oblivion nám tuto možnost sebral. Sice je pravda že byla možnost koupit si koně, ale je rozdíl mezi krátkým loadingem a čtvrthodinou na koňském hřbetě.
Po příjezdu do Rorikova dvorce jsem se jako první vydal do chrámu Kynareth. Zjistil jsem že jsem celý pokousaný od Kolčaváků a mé tělo zchvátila nemoc špinavých prasátek. Místo léčení jsem ovšem okusil vztek staré panny. Kněžka povídala něco o tom že jsem prý nahý objímal zdejší sochy a slastně… Ehm, předváděl soulož s oltářem. Také mi pověděla že jsem zdejší soše Kynareth vyprávěl že spolu pojedeme do Windhelmu a tam se vezmeme.
Další veliké plus je geografie. Skalnaté prostředí Skyrimu přímo vybízí k vysokohorské turistice. Po cestě je sice šance že narazíte na sněžného trolla (což je mimochodem pěkně tuhá bestie). Panoramata která se vám ovšem po vyškrábání na horu naskytnou za to nebezpečí stojí.
Požehnání jsem sice nedostal ale alespoň jsem získal další stopu. Nasedl jsem na něčího koně, po zaplacení pokuty na povoz, a vydal se přímo do Windhelmu. Asi v půli cesty si před povoz stoupl rozzlobený sedlák a křičel na mě ať mu prý vrátím kozu. Ucítil jsem informace a začal jednat. Nejdříve se sedlák zdráhal, ale s vytaženým mečem se mi vyjednávalo velice dobře.
Velice zajímavé je také Skyrimské náboženství. Morrowind nabízel hlavně uctívání daedry. Oblivion to dělil půl na půl a Skyrim… Nordové mají svého talose, císařští zase božskou devítku. Ne že by daedra nebyla uctívaná, jen se to dělá tak nějako potajnu a seveřané, jak se zdá nemají pro daedru takové pochopení.
Další stopa vedla k majitelce prstenu, který jsem si údajně půjčil na svou svatbu. Neváhal jsem ani chvilku, otřel meč o trávu a vyrazil jsem za onou dívkou. Ta mi řekla že jsem prý žebral peníze od kolemjdoucích, abych měl na prstýnek pro svojí nastávající. Rozhodla se udělat dobrý skutek a darovala mi prstýnek po mamince. S ním jsem se poté vydal do chaty v lesích, kde na mě měla čekat má žena.
Také by nebylo na škodu zmínit se o questech. Kromě cechů a hlavní linie i skyrim nabízí obrovské množství vedlejších úkolů. Některé vás dojmou, některé prověří vaši dobrosrdečnost a jiné vás královsky pobaví. Sice jsem ještě nenarazil na nic tak šíleného jako v Oblivionu (kde pršeli z nebe hořící vlci) ale i tak se hodně pobavíte.
Než jsem zaklepal na dveře, byl jsem velice nervózní. Ale stejně jsem se chtěl již usadit a s nějakou kráskou založit rodinu a mít malá dovaahkinčata. Sebral jsem všechnu odvahu a zaklepal na dveře. Ta co mi otevřela, mi naprosto vyrazila dech. Byla tak hezká, že jsem se jí rozhodl zabít protože naše děti by byly hřích proti přírodě. Prsten jsem odešel vrátit původní majitelce.
Dál bych se zmínil o nemocech. Krom klasických houserů, žloutenky a podobných fujtajblů můžete narazit i na upíří nemoc. Zatím co v předchozích dílech série byly jediné nevýhody zranitelnost sluncem a nutnost krmení. Za speciální upíří abilitky to prostě stálo. Skyrim na to šel ale velice originálně. Když necháte svou postavu hladovět dost dlouho, lidé ve vás upíra poznají a začnou se k vám chovat stejně jako k nepřátelskému npc. To se nehodí hlavně ve chvílích když máte dokončit quest ale kvůli vaší nemoci nemůžete do města.
Smířen s tím že hůl už neuvidím, jsem vyrazil vrátit onen kousek kovu. Při předávání jsem se ovšem dozvěděl že hosté jsou již pozvaní a obřad se má konat tento den v jednom mystickém hájku. Cesta tam sice vede přes draughskou sluj ale o to je to prý krásnější místo.
Vampyrismus ovšem není to jediné co Skyrim nabízí! Máte možnost stát se i vlkodlakem, a to se vším co k tomu patří! A prohánět se táborem banditů v podobě obrovského vlkodlaka má opravdu něco do sebe! Navíc, vlkodlačí podoba nemá žádné nevýhody a proměnit se můžete jednou denně, a to kdykoliv a kdekoliv.
Ta jeskyně byla tužší než jsem čekal. Kdybych tušil že mě na konci bude čekat Draughský přízrak tak bych rozhodně svou poslední manu použil na něco jiného než je zapálení kolčavčího trusu. Naštěstí jsem drakorozený a mám ještě nějaká esa v nátepníku.
Skyrim je prostě moc dobrá hra. Mám nahráno 58 hodin a ještě jsem nesplnil všechny questy. Nezbývá mi nic jiného než jsem ještě na pár chvil ponořit do kouzelného světa draků a ukázat všem kdo že je tu pánem.
Konečně jsem dorazil na tu mítinku. Je tu opravdu krásně a dokonce jsem tu narazil na Sama…. Který se změnil v Sanguina. PROBOHA byl jsem načapán daedrou která se prá náramě bavila když jsem svým nástrojem brousil sochu kynareth. Alespoň že mi nechal tu hůl. Určitě se mi jednou bude hodit.
Odběr komentářů
- Populární
- Komentáře
- Nejnovější
