Někdy se to stává. Zewlujete po internetu, když v tom vaši pozornost upoutá zdánlivá prkotina. „Hmm…,“ řeknete si a rozpačitě se škrábete na hlavě, když sledujete na YT nějaký chaotický Let’s play. Pak zjistíte, že ta prkotina stojí na Steamu necelých deset Eur a tak svému Pay Palu trochu neochotně pustíte žilou. A když „po chvíli“ obrátíte svůj zarudlý zrak k oknu vidíte, že auta jsou pokrytá jinovatkou a chodníky se plní prvními chodci. Nelekejte se, nejde o žádnou fyzikální anomálii. To jste se jenom potkali s Plants vs. Zombies.
Plants vs. Zombies snad ani není hra. Je to poměrně jednoduchá hříčka, která Vás posílá do (téměř) stále stejně vypadajících levelů, dělat stále tu (téměř) stejnou věc. A přesto si zachovává neuvěřitelnou variabilitu a znovuhratelnost. Ale popořadě.
Cílem hry je, zabránit hordám zombíků vloupat se do Vašeho domu a pochutnat si na Vašem mozku. K tomu nám poměrně originálně slouží široká plejáda nejrůznějších rostlin (plants), které vysazujete zombíkům do cesty. Rostlinky plní nejrůznější funkce. Střílí po útočnících projektily, blokují jim cestu, stahují je pod vodu, nebo Vám prosvěcují protivnou mlhu. Zombíci se naopak proti rostlinám nejrůzněji brání a tak někteří nosí na hlavách plechové kbelíky, oblékají se do fotbalové výstroje, nebo se potměšile potopí do bazénu a plavou pod vodou. Vtipem je na zombíky vyzrát a vždy jim do cesty postavit tu správnou kombinaci rostlin, která je zpacifikuje dřív, než se jim podaří zakousnout se do Vašeho šťavnatého, vědomostmi nabytého mozku.
Rostliny samozřejmě nejsou zadarmo. Pro svůj růst potřebují dostatek sluneční energie, která je Vám servírována formou sluníček občas padajících z nebe (pokud nehrajete v noci), nebo objevujících se jako produkt k tomu specielně určených rostlin. Na každé takové sluníčko musíte kliknout a ono se Vám připočítá do hromadného slunečního poolu, ze kterého pak čerpáte při pěstování rostlin.
Zní to triviálně. Není to triviální. Sestava útočících zombies je velmi široká a do každého útoku se mění. Podle toho musíte sestavit útočný, obranný a podpůrný rostlinný arzenál, což dá často kupu dumání. Navíc se nemůžete vybavit pouze silnými rostlinami, protože ty jsou drahé a v úvodních částech úrovní, kdy zdrojů není dostatek, by Vás posvačili i ti nejslabší zombíci, protože by jste jim prostě neměli dát co do cesty. Hra Vás naštěstí nenechá pustit se do hry nedostatečně vyzbrojené, takže nedojde k žádnému fatálnímu zákysu jenom proto, že jste na začátku levelu byli nepozorní.
Třetím velmi důležitým prvkem, který dotváří princip celé hry je herní pole. Začínáte na předzahrádce Vašeho domu, která je tvořená pěti pruhy trávníku. Zombíci naštěstí nejsou příliš bystří, ani mrštní a tak po trávníku chodí pouze rovně. Můžete tak dobře plánovat komu co strčíte do cesty, aniž byste se museli obávat, že Vaši důmyslně plánovanou džungli někdo obejde. Po té, co se z předzahrádky přesunete na zadní zahradu, rozšíří se herní pole o jeden pruh trávníku a zároveň je ve ví rozetnut bazénem o šířce dvou plaveckých pruhů. Ty ovšem musíte bránit stejně vehementně, jako trávník, ne-li víc.
Mix těchto herních prvků, časté obměňování útočníků a nutnost vymýšlet vždy aktuální strategii dělá z Plants vs. Zombies neuvěřitelně zábavnou a znovuhratelnou hru.V pozdějších úrovních se navíc z gamesky stává solidní klikfest, kdy se na jedné straně snažíte odklikávat sluníčka, na druhé straně penízky a do toho se snažíte rychle reagovat na útočící vlny zombies, které se nemilosrdně prokousávají k Vašemu prahu. V jistých částech hra sklouzává ke stereotypu, ale ten je brzy odplaven notnou dávkou adrenalinu, který přichází s každou FINAL WAVE. Že nevíte, co je Final Wave? Nevadí. Stačí rychle skočit na Steam, nebo si Plants vs. Zombies osahat jako zadarmovou flashovku.
A kdybyste byli zvědaví na můj Let’s play této hry, zde je první video z dlouhé řady.
… zde pokračujte v psaní …