Na úvod dnešního článku se tu podíváme trošičku do historie a nahlédneme společně do světa japonských bojovníků, samurajů. Být samurajem znamenalo nejen skvěle ovládat boj s meči, ale i poslušně sloužit (slovo samurai znamená v japonštině sloužit) svému pánu a neváhat za něj obětovat svůj život. Pro tyto udatné bojovníky neexistovala možnost se vzdát. Často bojovali tváří v tvář, na život a na smrt. Pokud se nějakým způsobem dostali do zajetí nepřítele např. se to stávalo, když byli těžce zraněni, znamenalo to pro ně brovskou potupu, z níž bylo jen jediné východisko, a to spáchat rituální sebevraždu Sepuku. Pokud se tak nestalo, stával se z něj odpadlík tzv. Ronin. Což byl samuraj bez pána, naprostý vyvrhel odsouzený živořit na pokraji společnosti, tehdejšího feudálního Japonska.
Samurajové žili a bojovali podle přísných zásad Bušidó, což byl samurajský kodex cti. Souhrn striktně dodržovaných zásad, u nichž byla na prvním místě čest, věrnost svému pánu, fanatická odvaha, ale i upřímnost, spravedlivost, dobrota, pokora, respekt k druhým a sebekontrola. Samurajové nikdy nedávali najevo své emoce a měli obrovskou trpělivost. Jako oděv jim sloužilo tradiční japonské kimono přepásané páskem zvaném obi. V boji nosili destičkové brnění a tradiční helmu. Jako zbraně sloužily japonské meče, delší Katany (o délce 98 cm) a kratší Wakizashi. Navíc mistrovsky ovládali i střelbu z dlouhých luků.
První samurajové se objevili na začátku desátého století. Svou zlatou éru pak zažívali tito bojovníci od šestnáctého století a trvala téměř pět set let. Tehdy bylo Japonsko rozdrobeno na spousty menších knížectví, které mezi sebou neustále vedly krvavé, až vyhlazovací války o moc. Příchodem prudkých hospodářských a společenských změn do Japonska, koncem devatenáctého století, doba největší slávy těchto udatných bojovníků zkončila. Ač je nenávratně pryč, jejich tradice přetrvaly a jsou uctívány v Japosku až do dnes.
Ukázka z filmu Zatoichi
O samurajích a jejich pohnuté historii, bylo natočeno mnoho více, či méně kvalitních filmů a seriálů. V samotném Japonsku je to tradiční filmový žánr a těší se veliké popularitě. Dobře si pamatuji na japonský dobrodružný seriál Sokol, strážce noci, který běžel na našich obrazovkách v osmdesátých letech. Jeho hrdinou byl samuraj Gennosuke Yonaoshicho, přes den se válel a v noci, maskován, bojoval proti bezpráví. Povedený byl i film Válka samurajů z roku 1979, krvavý epos Kagemusha (r.1980), Ran (r.1985), Šogun Mayeda (r.1991) se Sho Kosugim v hlavní roli, a nebo Zatoichi (r.2003). Jeden z posledních a ryze samurajských filmů byl v roce 2003 Poslední samuraj s Tomem Cruisem v hlavní roli.
Samotné samurajské téma je docela vděčná záležitost i pro nás evropany. Zájem diváků rozpoutalo v roce 1954 filmové dílo předního japonského režiséra Akira Kurosawy Sedm samurajů. Podle něhož byl o šest let později v USA natočen dodnes populární western Sedm statečných.
Japonské samurajské rubačky vyvolávají u hráčů rozporuplné reakce, najdou se i tací co je nemají rádi. Oblíbení jsou zřejmě i v málo známém, českém vývojářském studiu Mad Finger Games z Brna. Tihle talentovaní brněnští kutilové už v roce 2009 zabodovali se svou peckou Samurai: Way of the Warrior. Což bylo překvapivé a vysoce hratelné dílo, určené na platformu iTunes, kde se dostalo do TOP 30, nejlepších her, které se objevili na této platformě. Později se stejná hra objevila i na některých dalších mobilních platformách.
Dnes tu pro vás mám sice starší, ale skutečně skvělou českou hru Samurai II Vengeance, jak název napovídá, jde o pokračování prvního veleúspěšného dílu. Jen s tím rozdílem, že tentokrát se hra objevuje na více platformách a zahrát si jej mohou i majitelé počítačů. Což je sama o sobě skvělá zpráva. Pánové z Mad Finger Games také dokazují, že moravská metropole Brno je místem, kde se českým vývojářům neskutečně daří. Já sám osobně jim v tom samozřejmě velice fandím.
Ukázka z hraní Samurai: Way of the Warrior
Příběh hry Samurai II Vengeance, se odehrává někde kolem šestnáctého a sedmnáctého století, tedy už docela dávno ve feudálním Japonsku, a vše se točí kolem samuraje Daisukeho a jeho úhlavního nepřítele démonického Orochiho. Ten se svou armádou nohsledů terorizuje nevinné obyvatele, na které podniká útoky ze své vznášející se pevnosti. Celkem jednoduchý, ale zajímavý příběh je velice vhodně vyprávěný formou jakéhosi kresleného komiksu, který je skutečně zdařile zasazen do hry. Na charizmatického hrdinu čeká nespočet bojů s různými nepřáteli, které musí „cestou pomsty“ doslova naporcovat, svojí ostrou katanou.
Dvojka jde ve šlépějích jedničky a na hráče čeká skutečně famózní, krvavá, až brutální samurajská záležitost. Pokud jste měli příležitost si zahrát jedničku víte, že hlavní hrdina Daisuke v ní chránil bezbranné vesničany před zlým samurajem Hattorem a jeho dvěma společníky. Sice ho přemohl a naporcoval jak se patří, ale zahynula u toho jeho milá. Daisuke se nyní chystá na další krvavou cestu, jejímž cílem je zabít bývalého Hattorova nohsleda. To že to nebude nic snadného, je nad slunce jasné a jeho jedinou přítelkyní, která ho bude doprovázet je proklatě nabroušená katana. Oproti prvnímu dílu je zde vidět, že autoři si s příběhem více pohráli a ten je díky tomu i mnohem zajímavější. Takže kdo nehrál jedničku o tak mnoho nepřišel.
Se svým hrdinou budete procházet striktně lineárními úrovněmi a neskutečně se bavit při rozsekávání všech nepřátel na krvavé cáry. Těch je na výběr hned několik. Na své krví zalité cestě hrou, potkáte různé pobudy s katanou, občas narazíte na lučištníky, ale skutečnou výzvou budou samurajové. Ti vám dokáží neskutečně zatopit, jsou totiž o mnoho odolnější, umí pokrýt vaše útoky a odrazit seky vaší ostré katany. Sesypou se na vás doslova ze všech stran, jen co se dostanete na nějaké větší prostranství, hned se rozpoutá urputná bitka. Na konci celé téhle krvavé jízdy, na vás čeká skutečně gigantický a démonický Orochi. Nastane tak závěrečná fáze krvavého eposu, která skončí bojem na život a na smrt, v jeho létající pevnosti.
To co vás skutečně potěší je výborné zpracování s příchutí manga komiksu. Svět je poměrně detailní a jeho herní prostředí se pravidelně mění. Potěší zvuky a celkové ozvučení hry. Hra je to navíc opravdu neskutečně krvavá. Váš hrdina se s nikým dlouho nepáře a nepřátele krájí na kousky až hlavy a ruce létají vzduchem. Neskutečně brutální pařbička, nabídne široké používání různých komb a jejich vzájemných kombinací. Virtuální řezníci budou z drsných fatalit určitě chrochtat blahem. Ve hře se prosekáváte kupředu, a čas od času jen zmáčknete nějakou páku a jste vyzvednuti do vyššího patra hry.
Hra mně svou neskrývanou brutalitou a krvavostí připomíná nedávnou úspěšnou a povedenou mlátičku Shank . Ovšem s tím rozdílem, že tady žádné palné zbraně nejsou. Stejně jako tato ryze arkádová 2D plošinovka Shank je i Samurai II Vengeance pařbička, jaká tu už dlouho nebyla a troufám si tvrdit, že ani dlouho nebude.
Samurai II Vengeance hráčům nabídne, na celkem 7 bojem nabitých kampaní, na jejichž konec se dostanete během tří hodin. Což je poměrně krátká hrací doba. Naštěstí to zachraňuje nekonečně hratelný Dojo mód. Obtížnost hry se dá nastavit na easy Apprentice, normal Samurai a poslední je hard, což je extra těžká Ronin.
Ovládání je velice jednoduché. Pro pohyb vám stačí tlačítka klávesnice W, S, A, D a mezerník pro provádění úhybných manévrů. Pro boj pak L a K a nebo obě tlačítka na myši.
HW nároky jsou příznivé:
Procesor 1.5 GHz, 512 MB RAM, grafická karta se 128 MB. Běží na Windows XP, Vista, Win 7 a Mac.
Komu by se to ještě zdálo málo, tomu doporučuji si projít celou kampaň právě na onu extra těžkou obtížnost Ronin. To pak na vás čeká opravdová, neskutečně těžká výzva. Zkrátka nový Samurai II Vengeance přináší spoustu velice kvalitní zábavy. Určitě se k jejímu hraní budete tu a tam rádi vracet.
