Dnes se trošičku netradičně podíváme za kulturou do mého rodného města Turnova. Nebudeme se sice toulat po jeho překrásném okolí, leží totiž v srdci chráněné přírodní oblasti Český ráj, ale podíváme se do místního muzea, kde mimo stálé výstavy achátů je i unikátní obří obraz, zachycující bájnou bitvu, která se měla odehrát nedaleko Turnova, někde pod Hrubou Skálou.
Město Turnov leží v samém srdci chráněné krajinné oblasti Český ráj. Dnes zajímavá lokalita nejen pro rekreaci a turistiku, ale i pro horolezce. Český ráj je atraktivní nejen na pohled, zajímavý je i uvnitř pro geology, ostatně místní geopark je na seznamu UNESCO. Na tomto uzemí mezi Jičínem, Turnovem a městem Semily a je stále co obdivovat a zdolávat.
Vybral jsem pro vás chloubu turnovského muzea plátno Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou, které je společným unikátním dílem několika českých malířů. Předně Mikoláše Alše (1852-1913), Karla V. Maška (1865-1927), Vojtěcha Bartoňka (1859-1908) a Václava Jansy (1859-1913). Pochází až ze samého konce devatenáctého století, přesným rokem dokončení byl 1895. Samotná práce i s přípravou na něm trvala pouhých 6 měsíců. Což sami uznáte je na velikost takového monstrózního díla poměrně krátká doba.
Obraz je výjimečný nejen svoji velikostí 10×8,5m, u nás se mu může rovnat snad jen Slovanská epopej od malíře Alfonse Muchy. Právem tedy patří mezi největší světová plátna.Autorem hlavního návrhu je malíř Mikoláš Aleš a sám provedl první hrubé náčrty a dál pracoval na spodní figurální části obrazu. Monumentální bitevní výjev na levé straně obrazu zpracoval malíř Vojtěch Bartoňka. Karel Vítězslav Maška zase zpracoval pravou stranu obrazu. Krajinu díla namaloval vynikající krajinář Václav Jansa. Na vytvoření dokonalé iluze bitvy přispělo i to, že ke spolupráci přizván i divadelník a scénograf Karel Štapfer. Na plátně je tak nalepeno i několik pravých kůží a tkanin, což dotváří monumentální plastičnost a hloubku celého díla.
Co však je na obrazu nejzajímavější, je právě onen zachycený moment v dějinách. Údajná historická bitva mezi Čechy a Sasíky. Předlohou malířům byla epická báseň z tzv. Královédvorského rukopisu o bitvě na území dnešního Českého ráje, mezi markrabětem Siegfriedem von Meissen a českým šlechticem Benešem, synem Heřmana, která se měla odehrát právě kdesi v údolí Prachovských skal pod Hrubou Skálou, na dohled od jejich dominanty Trosek. Mělo se to udát někde za vlády českého krále Přemysla Otakara I. na počátku třináctého století. V bitvě měli Češi triumfálně zvítězit.
Dnes se má za to, že se bitva pod Hrubou Skálou, mohla ve skutečnosti se i udát. Možná to byla jen místní malá půtka, k níž došlo někdy kolem roku 1203.
Teď se ptáte proč ty pochyby?
Předloha obrazu Rukopis královédvorský je padělek, jaký se v literatuře jen tak nevidí. Údajně měl být zcela náhodně objeven 16. září 1817 Václavem Hankou ukryt v tajné skrýši ve věžní kobce děkanského kostela sv. Jana Křtitele ve městě Dvůr Králové. Obsahuje celkem 14 lyrickoepických písní, s názvy Oldřich, Beneš Heřmanov, Jaroslav, Čestmír a Vlaslav, Ludiše a Lubor, Záboj, Zbyhoň, Kytice, Jahody, Róže, Žezhulice, Opuštěná a Skřivánek. Skladby mají pocházet z hluboké historie českého národa, až z 13. století. Ale není tomu tak. Jde o doložený podvod.
Jako omluvu tohohle falza lze přijmout to, že vznikl v době národního obrození a společně s Rukopisem zelenohorským (ten je pravý) se stal pro Čechy v době habsburské nadvlády výraznou vzpruhou. Celému národnímu obrození nalil doslova novou horkou krev do žil. Pro vládnoucí Habsburky to byl jen další nacionalistický symbol. Dnes je tento falešný rukopis uložen zapomenut kdesi v oddělení rukopisů a vzácných tisků Knihovny Národního muzea v Praze.
To však dílu Mikoláše Alše neubírá na kráse. Tato mimořádně panoramatická olejomalba, je pro svou velikost namalována na lodní plachtě dovezené z Holandska. Byla namalována u příležitosti Národopisné výstavy české v Praze.
Osud obrazu byl po výstavě, kde vzbudil značnou a zaslouženou pozornost, poměrně složitý. Hlavním problémem byla jeho úžasná velikost.
Opětovně bylo dílo vystaveno v roce 1908 u příležitosti souborné výstavy českých malířů, dále v letech 1925-1931 jako součást Krajinské výstavy v Turnově ve speciálně postaveném pavilonu. Potom byl obraz srolován na dlouhé bidlo a uložen na půdu jedné pražské akademie. Pro částečné autorství se po válce plátno stalo majetkem Alšovy Jihočeské galerie, kde byl uložen do depozitáře Alšovy galerie na jihočeském zámku Hluboká. V roce 1960 se díky bezplatnému převodu dostal zpět do turnovského muzea. To pro obraz (zase ta velikost) nemělo vhodné umístění.
Byl ve velice špatném stavu a komunistický režim se o plátno nezajímal. Od roku 1967 ležel na půdě Mariánského kostela. Poté byl přenesen do tělocvičny druhé základní školy, kde zůstal až do roku 1973. Konečně si jeho zašlé krásy kdosi povšiml, a tak bylo rozhodnuto o jeho zrestaurování. Dílo bylo rozbaleno na podlaze tělocvičny, kde na něm 3 měsíce restaurátoři, akademičtí malíři Josef Němec, Vlastislav Lachout a sochař Jan Solovjev usilovně pracovali.
V roce 1974 je plátno natrvalo umístěno do nové galerie muzea Českého ráje. Zajímavé je, že před obrazem je i malé hlediště ve kterém si diváci mohou posedět a tohle úžasné dílo v klidu nerušeně prohlédnout. Pokud budete někdy mít cestu do Turnova, zajděte se na tohle unikátní dílo podívat. Jeden z největších panoramatických obrazů v Evropě za to rozhodně stojí a jistě potěší každého, koho zajímá česká historie.
PS. Sám jsem toto plátno poprvé viděl již při jeho obnovené premiéře v roce 1974 a od té doby mnohokrát, teď už se svými dětmi a vždy na mne působí stejně silně a impozantně.
