Remember Me, aneb zloději myšlenek v akci

Na rovinu se přiznám, že jsem se, stejně jako na Bioshock: Infinite, na Remember Me vůbec nechystal. Nezaujaly mě trailery, grafika, nejsem zarytý fanoušek bojovek (hrál jsem maximálně Devil May Cry a pár japonských šíleností) a ani příběh mě nijak extra nezaujal. O to překvapenější jsem byl výsledkem. Jdeme na to.

Totální amnésie, už zas?

Hra začíná lehce netradičně reklamou. Ano, reklamou. Nikoliv však reklamou na nějaký reálný produkt (na product placement zapomeňte), ale reklamou na společnost Memorize. Ta umožňuje lidem přechovávat, ukládat a přenášet jejich vzpomínky. Slyšíte názory několika nadmíru spokojených uživatelů, jenž zmiňují například přenos vzpomínek zemřelého partnera, tudíž zachování v podstatě jeho samotného vdově. Tuto idylickou pasáž ale rychle střídá pohled na na zemi se svíjejcí hlavní hrdinku – Nillin. Té jsou totálně vymazány (wipe) vzpomínky. Po chvíli se zvedá, a vy nad ní dostáváte kontrolu. Rychle si všímáte především perfektních, plynulých animací a zajímavě designovaných chodeb. Vítejte v roce 2084, Neo-Paris. Začíná honba za vzpomenutím si.

Pan tajemný

Hned zpočátku hry vám pomůže tajejmná osoba jménem Edge. Ta vám posléze pomáhá celou hru, posílá užitečné kontakty na jiné rebelujcí obyvatele Paříže a hlavně vás učí přežít v značně nehostinném prostředí. Hned zpočátku se totiž dostanete do kanálů plných odporných kretur, takzvaných Leaperů, což jsou lidské trosky, nejnižší spodina. Na nich se také naučíte bojovat. Základem jednoduchého soubojového systému jsou dvě tlačítka, na gamepadu X a Y. Zde také poprvé vyzkoušíte jeden z dvou největších taháků hry- takzvaný Combo Lab, čili prostředí pro tvorbu a úpravu komb. Zpočátku získáte jednoduché „TrojX“ kombo dávajcí prosté poškození. Postupně se vám odemknou další 3 typy úderů. K bolestivým se přidají léčicí, cooldownovací a řetězící. Léčicí vám po dopadu vrátí část života, cooldownovací zrychlují odtikávání časomíry vašich speciálních schopností a řetězící zvyšují účinek předchozích úderů. Je to prosté. Postupně si za body odemykáte další údery na ty dva posvátné čudlíky, dostáváte nové řetězce stisknutí čudlíků a dosazujete do nich efekty. Při troše experimentování se je nakonec naučíte efektivně používat a je vymalováno. Zpočátku to možná zní trochu komplikovaně a složitě, ale celý systém rychle pochopíte a osvojíte. Dalším tlačítkem je A, které vám umožní prostý útok. Když se nad nepřítelem objeví rudá značka, stačí stisknout A a pohnout se ve správném směru a Nillin efektně uskočí. Pro některá delší komba užitá proti větším skupinám nepřátel je nezbytné se naučit úskoky správně časovat a být pozorný. Nepřátelé totiž útočí docela rychle za sebou. Dále se naučíte pár speciálních frajeřinek, které jsou především proti bossům nezbytné. Jde o různé výbuchy, možnost vyčarování bomby nebo start superrychlého komba při kterém kosíte okolní nepřítele jako kuželky. Tyhle specialitky fungují na jakémsi elementu zvaném focus. Ten vám přibývá s dopadajcími ranami jak do nepřátel tak do vás. Zde také nachází uplatnění zminěné cooldown údery, které masivně zrychlují vypršení časového limitu zabraňujcímu vám použít tyto speciální schopnosti. Posledním bojovým prvkem je spammer, což je zvláštní zbraň mnoha užití. Získáte jí z prvního bosse a prakticky z každým dalším bossem se rozšiřují jeho schopnosti (ničení poškozených struktur, střílení „sběratelských“ parazitů nebo otevírání dveří. Také se samozřejmně dá použít proti nepřátelům. Spammer se přehřívá. Klasická rychlá střelba ho přehřívá postupně, silnější střela ho přehřeje instantně a musíte čekat.

Tuzí borci vrací úder

Dostáváme se k prvnímu negativu a tím je značně nevyvážená obtížnost. Zatímco první soupeře budete porážet snadno, rychle začne tuhnout, někteří nepřátelé (například světloplaché mrchy, na které si nejdříve musíte postvítit) budou napoprvé celkem oříšek a první boss (velký namachrovanec co si číká Xmas) je oproti předchozímu dost tvrdý oříšek. Zkušenější hráči si s ním určitě poradí, ale pro svátečnější hráče může být menší zákys. Další bossové jsou ale zase jednodušší, případně je boj s nimi akorát strašný časožrout, kdy donekonečna střídáte jeden a ten samý postup (obměnujcí se v několika fázích) abyste nepřítele ubili a nakonec ho v quick time eventu efektně složili. Nicméně se bossfighty alespoň odehrávají v zajímavých a pěkně vypadajcích arénách.

Vtělení Ezia

Čtvrté tlačítko ovladače slouží k prostému skákání, lezení po římsách a všelijaké industriální akrobacii, za ktrou by se ani Ezio Di Auditore da Firenze nestyděl. Lezení je celkem zábavné, dynamické a pěkně vypadajcí. Hra vás i informuje kam máte zhruba lézt. Po cestě také nalézáte obrazovky označujcí místa, kde je možné najít speciální balíčky vylepšujcí život a focus. K těm je obvykle nutné vylézt, slézt nebo je prostě najít ve změti stánků okolo zevlujcích lidí.

Byznys se vzpomínkami

Druhým tahákem hry je manipulace se vzpomínkami ostatních. Ta je dovjího typu. Můžete například ve svůjh prospěch v předskriptovaných pasážích hry upravovat vzpomínky ostatních lidí. Projíždíte vzpomínkou, hledáte chyby, upravujete určité prvky (shazujete věci na zem, odjišťujete zbraně atd.) a snažíte se vytvořit vhodnou kombinaci pro zásadní změnu. Obvykle jde o smrt někoho s kým měl majitel vzpomínky dočinění, ale je vždy možné zabít samotného majitele, což je ale pochopitelně chyba a musíte pracovat jinak (hra dokonce trochu sarkasticky poznamená, že by jste si všimli že umřete, ne?). Obvykle si títo nakloníte někoho na svojí stranu nebo ho donutíte k odlišným činům. Nijak ovšem neměníte minulost, pouze minulost tak jak si jí pamatuje poškozený. Druhou možností je krádež vzpomínek a následná synchronizace. V průběhu hry ukradnete pár postavám vzpomínky, což vám umožní otevírat dveře nebo být navigováni skrz nebezpečná místa (např. minová pole). Tyhle prvky působí docela svěžě a originálně. Nejsou nijak šíleně zásadně revoluční, ale obohacují jinak celkem jednotvárnou hratelnost.

Potěcha pro oko

Co na hře musím pochválit je dechberoucí audiovizuál. Kromě zmíněných animací vás zaujme především skvělý design jak lokací, tak nepřátel. Všechno svítí, bída chudých čtvrtí doslova dýchá z obrazovky a například vloupání do moderní Bastilly je neuvěřitelný zážitek. Také všude vyskakujcí reklamy na okolní obchody, kavárny a restaurace s jejich denní nabídkou (uvedenou ve francoužštině) jsou prvkem perfektně podtrhujcím atmosféru technizoavné Paříže. Technicky hra nijak neurazí.  Není to sice žádná špička, ale potěší především neuvěřitelně benevolentní nároky na hardware. I na mé obstaróžní mašině hra běhala krásně na maximální detaily s vypnutým supersamplingem a rozhodně nevypadala špatně. Samotnou kapitolou je pak ozvučení. Především hudba v bitkách je naprostá lahoda, perfektně sedí k tempu bitek a vlévá vám adrenalin do žil. Dabing je fajn, někdy vás hra dokáže i trochu vyděsit. Jediným velkým negativem tak zůstává často hoodně otravná kamera, která dělá přesně to co nechcete a trohcu nepřesné obládání při lezení. Doporučuji hrát na gamepadu. Určitě lepší zážitek.